Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak řešíte vypjaté situace s tříletými dětmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
11.7.16 11:38
Když uběhne cca 20 min od záchvatu, tak se pak omlouvá, že to tak nemyslel a že mě má rád… Já zažívám v podstatě denně situace, že mne buď hrozně rozčílí a nebo někam vyběhne, vyleze, včera vylezl na linku rozbil talíř a sklenici div se nepořezal o střepy, tisíckrát mu říkám tam nelez, ale prostě neposlechne… nevím už, doktorka říkala, že pokud nám dá diagnozu hyperaktivní ničemu to nepomůže, známí říkají, že nejsme na syna dost tvrdí…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
11.7.16 11:55
Také je asi chyba, když já mu něco zakážu, např. odcházet od oběda na dětské hřiště když jíme venku v restauraci, manžel to povolí… celkově jsem si všimla, že výchovu hází manžel na mne.. on se tomu vyhýbá… tím ho samozřejmě nechci nijak obviňovat jen mi to tak přijde, zaměřila jsem se teď na to protože hledám kde je chyba… Rodina mi vyčítá, že za to mohu já (paradoxně moje rodina, ne manželova…) že jsem selhala…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.16 12:00
Mam triletacku, tohle by si nedovolila.
Pokud Tvuj syn nema (nebo nebude mit) diagnostikovanou nejakou poruchu chovani, delate nekde neco spatne. Ale nevidim do vaseho zivota.
Po pravde nechapu, jak tu porad nekdo pise, ze dite dostalo na zadek a vubec to na neho neplati.
Tyto tresty nemam rada, ale dcera taky obcas dostane a plati to. Kolikrat staci uz jen zvednout oboci.
Jak si to vychovate… V aute ma byt v sedacce, to triapullete dite musi uz pochopit, tatinek s maminkou jsou prece taky pripoutani.
- Citovat
- Upravit
11.7.16 12:02
A co tedy celý den děláte, když na hřištích je horko? Prostě potřebuje zabavit - ve třech a půl je s mámou doma prostě nuda, nic nového. Snažila bych se ho co nejvíc dostat mezi lidi, aby se trochu naučil interakci mezi ostatními, a pokud je pařák, tak vyjet na koupák, do lesa, prostě aby měl činnost.
Další věc, co mě trochu zarazila, že dostal na zadek až po příjezdu domů. Podle mě je to dost zbytečné, trest má přijít pokud možno okamžitě. Pro mě by dítě odpoutající se ze sedačky a trajdající po autě byl důvodem k okamžitému zastavení, potrestání a upoutání zpět. Jsou věci, o kterých nedebatuji ani s dospělými, poutání v autě je jedna z nich 
Pokud se za týden potvrdí nějaká diagnoza, tak budete chytřejší…pak můžete hledat rady jak komunikovat s dětmi s tím a oním. Takže to těžko radit.
Jinak známí říkají, že nejste dost tvrdí jen na základě toho, že je dítě rozjívený, nebo na základě toho, že vidí, jak s dítětem jednáte? V prvním případě je to trochu zcesty, v druhém bych se nad tím zamyslela (ono člověk má občas klapky na očích)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.16 12:02
Poradím jen asi to, že musíte oba - ty i tatínek táhnout ve výchově stejným směrem. Čili nelze, aby ty jsi něco zakázala a manžel povolil. Pak si dítko může dělat, co chce a nemá pevné hranice…vlastně je zmatené.
Jinak moc neporadím, moje dcera taky neposlouchá (to slýchávám zase já ze strany mé mamky a tchánovců)…ale u ní je to dáno asi i trochu tím, že až nyní (skoro 5ti letá) se přišlo na to, že špatně slyší. My s manželem s ní problémy nemáme, víme jak s ní jednat. Ale babi s dědou prostě volají a zakazují jako na zdravé dítě a ona je nemusí slyšet. A protože neslyší určitě rok a půl, tak si to prostě tu výchovu přebrala po svém a občas bojujeme. Ale určitě si stát za svým, když něco zakážeš, něco řekneš, je potřeba si na tom trvat. Aby to dítko vědělo, že to myslíš vážně, neustoupíš ze svého požadavku. Ono pak bude vědět, co čekat od tebe a ty od něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.16 12:05
Jinak na pobíhání po autě u nás zabralo vysvětlení, že pokud se bude odpoutávat ze sedačky, než zastavíme, tak by nás mohli zastavit páni policajti a maminka by pak dostala pokutu a nemohla by nikam Majdu vozit.
Když jsem se ptala policistů na dni s hasiči a policisty pro děti, tak mi jeden s klidem řekl, že mu to vlastní děti udělaly jednou. Zastavil, vysadil je z auta a odjel za nejbližší roh, pak se pro ně vrátil. ale to prý měl děti kolem 8 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.16 12:06
Když píšeš o různém přístupu vás rodičů - tak to rozhodně bude jeden z důležitých faktorů!
Jestli jeden povolí, druhý zakáže, tak to je na budku, samozřejmě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.16 12:07
Ale ono nejde jen o to vice se diteti venovat, zabavit ho. Zivot neni jen o zabave. Dite se musi umet chovat i kdyz se holt chvilku nudi, nekdy to jinak nejde.
- Citovat
- Upravit
11.7.16 12:08
Ahoj, tak toto je extrém, neznám to u svých dětí, takže ani nehodnotím, nevím jak vychováváte, možná mám štěstí na hodné dítě. Ale je jí tak 3,5 a umí taky zlobit (né tak jak píšeš, ale umí bát zlá, umí říct že nejsi její kamarádka, umí se bloknout že se jí nechce uklidit, umí se rozbrečet kvůli kravině) a pokud je to už něco, na co neplatí: Naty nech toho, tak jí dám do pokojíku nebo kamkoliv jinam a řeknu jí až vrátí tu hnusnou Natálu, tak ať se vrátí ta hodná, že na tu zlou nejsem zvědavá. Začne histerie, během minuty přejde a vrátí se Natálka, většinou řekne že už se vrátila hodná Natálka a že zase tady byla ta zlá, že už neví co s tím. Ale ona je fakt chápavá, nikdy neudělá scénu na veřejnosti, je moc hodná, ale určitě je to i povahou. Ale třeba by to taky pomohlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.16 12:18
@Anonymní píše:řekla bych, že to je kámen úrazu, musíte být důslední, což ale s tvrdostí nemá nic společného, ono dát na zadek na děti opravdu nefunguje, je to dle mého kontraproduktivní. Ale s 3,5 letým pokud to dosud fungovalo tak jak to popisuješ s hřištěm a manželem, tak to budete mít teď hodně těžký, než zjistí že opravdu nepovolíte. Já mám o rok mladší holku než ty syna a i když jsme důslední, zkoušela různé vztekací scény, a to ví, že když něco řeknu tak to opravdu platí
Také je asi chyba, když já mu něco zakážu, např. odcházet od oběda na dětské hřiště když jíme venku v restauraci, manžel to povolí... celkově jsem si všimla, že výchovu hází manžel na mne.. on se tomu vyhýbá… tím ho samozřejmě nechci nijak obviňovat jen mi to tak přijde, zaměřila jsem se teď na to protože hledám kde je chyba… Rodina mi vyčítá, že za to mohu já (paradoxně moje rodina, ne manželova…) že jsem selhala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.7.16 12:28
No u nás např. je hřiště i pro velké děti a on vyleze během chvilky nahoru na takový vysoký kolotoč se sítí, uplně na špičku, balancuje tam, já na něj nedosáhnu, až když hystericky zařvu protože mám o něj fakt strach tak mne poslechne, ale to už všichni na nás koukají na hřišti.. už mne to fakt vadí být pořád středem pozornosti… Minule jsem odcházela z hřiště z brekem… Protože on tohle udělá a jak mám zasáhnout když já tam prostě nevylezu… když po nás všichni koukají… už si připadám jak idiot… na jiním hřišti mi utekl na ochoz, kam jsem za ním ani nebyla schopna vylézt, zachránil mne jeden tatínek a pro syna mi došel… takže už mám trochu strach fakt s ním někam chodit…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Už nevím jak zvládat vypjaté situace s našim synem. Dnes jsem si potřebovala něco pracovně vyřídit a manžel měl syna v práci. Volal mi, že hrozně zlobí, kdy už si pro něj přijedu, já na úřadě a nemohla jsem to nijak urychlit. Jiné hlídání nemáme. Braní syna s sebou na pochůzky nepřichází v úvahu, v cizím prostředí je skoro nezvladatelný, bylo by to na dlouho to vypsat… Cestou domu byl syn v autě agresivní, že chce banán který mu upadl, odpoutal se ze sedačky, začal cestovat po autě, házet s věcmi, vřískat… Já samozřejmě hotová. Přijeli jsme domu, dostal na zadek, ale tohle na něj vůbec nezabírá a já už jsem v koncích. Na psychologa čekám už dva měsíce, jsme objednaní až příští týden… Můj syn prostě potřebuje pohyb, jinak když není vybitý z hřiště, tak je prostě takový agresivní, vydrží běhat, prolézat na zahradě na trampolíně celý den, pak je spokojený, vím, že zahrada by nám v tom hodně pomohla, ale manžel o tom nechce slyšet, bydlíme v paneláku a není tu v městě jediné hřiště kde by byl stín… takže teď v létě je to dost šílené pořád něco vymýšlet, na hřištách peče sluníčko, že se tam nedá být… Chtěla bych ale podotknout že se synovi opravdu hodně věnujeme, často jezdíme na výlety, dbáme na to aby měl dostatek pohybu, ale stačí, že si člověk musí nutně něco vyřídit, on dopoledne nemá pohyb a je takovýhle… Nevím co dělat, neposlouchá mne vůbec… Když na něj zavolám stůj, neposlechne. Nevím jaký zvolit trest aby to pochopil, že se musí poslouchat (jde mi hlavně o situace pro něj nebezpečné aby v takových situacích poslechl..) Nevím kde se stala chyba a hlavně už nevím co dělat…