Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vis, ono nejde o to ze líčení je podstatne tady pro nas. Ale pro 14 letou pubertacku ktera se chce líbit to podstatne je ![]()
@Jitusee píše:
Vis, ono nejde o to ze líčení je podstatne tady pro nas. Ale pro 14 letou pubertacku ktera se chce líbit to podstatne je
@kotýsek píše:
Zakladatelko, podle mě přísná nejsi. Zvláště v tomto blbém věku děti potřebují dát trochu pravidla. Můj syn studuje na průmyslovce a jeho třídní učitelka dělá 37 let výchovnou poradkyni mládeže. A ta vždy také říká, že v tomto věku se mají nastavit pravidla a mantinely. Říkala, pokud není rodič spokojený, jak dítě koná, třeba matka řekne, dnes si uklidíš v pokoji a dítě to neudělá, nebo nenosí dobré známky na učení kašle, nebo chodí domů později, než byla dohoda, tak musí následovat nějaký v uvozovkách trest.Dva dny máš zakázaný počítač, nebo dnes mi odevzdáš mobil, nebo dva dny máš zakázanou televizi. A také říkala, že každý z rodičů by měl večer říci, polož mi mobil na kuchyňskou linku zlatíčko a běž spát. Protože ono to opravdu funguje tak, že naše zlatíčka zapadnou do postelí, ale ještě další tři hodky si chatují v postely.
Aniz bych chtěla, tak po přečtení mi naskocilo „Kdo chce psa bit hůl si vždycky najde“
@kotýsek Souhlasím s výchovnou poradkyní. Díte i dle me ma mit od rodičů stanovené mantinely. Pokud poruší, mel by nasledovat trest. Jako,,odměnu " lze považovat důvěru rodičů, kteri začnou ustupovat do pozadí (v pravý cas) a nechají díte formovat osobnost a delat si své vlastni chyby. Za předpokladu ze uz udělali -vštípili maximum. Nejsem zastáncem liberální výchovy a ve 14 je podle me stanoveni pravidel nadmíru nutne, přestoze se da předpokládat ze je díte bude obcházet, musi mit z domu vykřičník ze tohle neni správne. Vic jako rodiče ani nemůžeme udělat, nez ukázat tu správnou cestu.
@kotýsek píše:
@Nimie
tak jasně, že děcka zkoušejí ty pravidla obejít. My jako děcka jsme to zkoušely také, ale od toho jsme my rodiče, aby jsme to usměrňovaly a držely to v nějakých mezích a hranicích.
Jasně, s tím souhlasím, akorát tam je pak potřeba vychytat tu hranici mezi reálným výchovným efektem a efektem „na oko“. Pokud zakážu všechno možné (nebo přinejmenším hromadu pro puberťáka podstatných věcí) a nebudu mu důvěřovat ani v takové blbosti jako je telefon, tak ho jednak učím, že je normální si nevěřit a že já mu preventivně nevěřím, takže nemá smysl se o tu důvěru snažit a jednak to pak všechno obejde a akorát mě bude mít na salámu, protože se přesně bude cítit jako ten největší boss, že obešel mé zákazy.
Nehledě na to, že děti jsou i skoro bych řekla čím dál vynalézavější a pokud jde zrovna o moderní technologie, tak rodiče za dětmi velmi často „zaostávají“. To dřív moc nebývalo, jenže technologický posun nahrává tom, že mnozí 8 - 9 letí toho umí s elektronikou víc než jejich rodiče a jejich kreativita je docela nepředvídatelná. A pak tu přesně vznikají situace, kdy rodič něco zakáže, má z toho skvělý pocit a ani netuší, co dítě dělá za jeho zády.
@Jitusee píše:
@kotýsek Souhlasím s výchovnou poradkyní. Díte i dle me ma mit od rodičů stanovené mantinely. Pokud poruší, mel by nasledovat trest. Jako,,odměnu " lze považovat důvěru rodičů, kteri začnou ustupovat do pozadí (v pravý cas) a nechají díte formovat osobnost a delat si své vlastni chyby. Za předpokladu ze uz udělali -vštípili maximum. Nejsem zastáncem liberální výchovy a ve 14 je podle me stanoveni pravidel nadmíru nutne, přestoze se da předpokládat ze je díte bude obcházet, musi mit z domu vykřičník ze tohle neni správne. Vic jako rodiče ani nemůžeme udělat, nez ukázat tu správnou cestu.
To jo, akorát ukázání správné cesty neznamená zakazovat tunu věcí a to ještě z naprosto nesmyslných důvodů (jako třeba to „do 15 nebudeš…“ když ve skutečnosti důvody jsou odlišné a 15. narozeniny na tom nic nezmění). Rodič si tím podkopává vlastní autoritu…
@Nimie tohle ale nejsou moje fráze
samozrejme nebudu dávat utopické příkazy /zákazy, ale důvěra je dle mého za zásluhu ![]()
@Jitusee píše:
@Nimie tohle ale nejsou moje frázesamozrejme nebudu dávat utopické příkazy /zákazy, ale důvěra je dle mého za zásluhu
Důvěra je za zásluhu? To snad ne. Kdyby na tomhle heslu byly postavené vztahy, jak by to vypadalo? Za to, že budeš poslušná oddaná zenuska, zasloužíš si, že tě budu mít rád.
Fakt takhle chceš vést sve děti?
Určitě to myslíš jinak, jen to tak blbě vyznělo.
@Kelsey
ale tady nikdo psa bít nechce, moje dětičky mám tři mi řeknou, že lepší maminku by nikdy nenašly, tet nedávno toto znich vypadlo.Jen se člověk musí snažit dát meze pokavat ano…tady už ne.
@Kelsey tak mezi dítětem, ktere mam jako rodič vychovat a dejte tomu životním partnerem je prece markantní rozdíl.
Dam příklad : Ditko budu limitovat večerní vycházkou. Pokud mou důvěru nezklame a nebude me obsirat, přestanu ho limitovat časem a budu důvěřovat nebo úsudku kdy prijit.
Trosku to překrucujes a chytas za slovo ![]()
@Nimie
Jedno vím, že s vašimi názory se neshodnu, vymýšlíte vyloženě konspirační teorie ![]()
@Nimie píše:
Jasně, s tím souhlasím, akorát tam je pak potřeba vychytat tu hranici mezi reálným výchovným efektem a efektem „na oko“. Pokud zakážu všechno možné (nebo přinejmenším hromadu pro puberťáka podstatných věcí) a nebudu mu důvěřovat ani v takové blbosti jako je telefon, tak ho jednak učím, že je normální si nevěřit a že já mu preventivně nevěřím, takže nemá smysl se o tu důvěru snažit a jednak to pak všechno obejde a akorát mě bude mít na salámu, protože se přesně bude cítit jako ten největší boss, že obešel mé zákazy.Nehledě na to, že děti jsou i skoro bych řekla čím dál vynalézavější a pokud jde zrovna o moderní technologie, tak rodiče za dětmi velmi často „zaostávají“. To dřív moc nebývalo, jenže technologický posun nahrává tom, že mnozí 8 - 9 letí toho umí s elektronikou víc než jejich rodiče a jejich kreativita je docela nepředvídatelná. A pak tu přesně vznikají situace, kdy rodič něco zakáže, má z toho skvělý pocit a ani netuší, co dítě dělá za jeho zády.
@robínek strana 13? je to tam vše popsáno… i po tom dál. nemám sílu to pořád opakovat. nicméně pokud je přesto tvůj názor takový, já s tím nic neudělám. názory mě zajímají, ale taky trvá nějakou chvíli než se rozmyslím, co přijmu a co ne. Hodně nápadů, které tady padly jsem také aplikovala v minulých letech. pravidla jsou výsledkem naší dohody, která se diskutovala a diskutuje, je to stále živé téma.
@Nimie tak zrovna tobě jsem se snažila odpovědět snad nejvíc. nevím, jak staré máš děti máš ty, hodně podle mého názoru čerpáš z vlastní zkušenosti. Ale moje dcera není ty, ani já, naopak je v plnění povinností úplně jiná než já a třeba tvoje pocity mohou(ale nemusí) být podobné těm jejím. Ve školní rok to bylo tak jak jsem psala v úvodním příspěvku. Teď to chci změnit, založila jsem diskuzi. Jsou prázdniny, vše je volnější. jak večerka, tak to, že byla svatba… i ve školním roce, když je nějaká akce, oslava, taky nejde striktně spát v 9. to vše se mi do úvodního příspěvku nevešlo. taky tě odkážu na tu stranu 13. tam to snad popisuji jasněji. o sexu normálně mluvíme. ptá se mě na různé věci, například před třemi lety: „co je to nadržená panička“… zkus vyhledat příspěvky od Honzy 12, ten se také na to myslím ptal
obecně: pořád se zde objevují komentáře, že z ní nemůže vyrůst samostatná bytost, to je trochu brzy hodnotit, je jí 14, né 20. holky, je to váš názor, který prostě nesdílím. myslím, že se snažíme obě. Pokud napíšu, že s ní normálně mluví, objeví se stejně pochyby o tom, jestli nelžu(nebo si to nenalhávám). když napíšu, že dceři neva, že ten telefon dá do kuchyně, nakonec to vlastně dělá, aby měla klid. Nevím, jakto máte s čtením příspěvků vy, ale třeba já pokud sleduji diskuzi, čtu i příspěvky jiných. někdy jsem nechápala, proč zakladatelka nereaguje na některé komentáře… sama to zažívám, prostě je vás víc a já mám jen jedny ruce a než napíšu jeden příspěvek, dalších 5 přibyde. Manžel se směje, že nemáme co robit ![]()
@kotýsek také si myslím, že jasná pravila a mantinely jsou důležité… právě proto, že mě třeba čekají ještě víc telecí roky a pak budu doufat, že to, co jsem do ni vložila se zúročí. a moc času nezbývá ![]()
@Jitusee a to třeba díky této diskuzi chci změnit. ale to už tu také zaznělo… jen to nemůžu a nechci udělat okamžitě, vše má svůj čas a vývoj
@Nimie píše:
To jo, akorát ukázání správné cesty neznamená zakazovat tunu věcí a to ještě z naprosto nesmyslných důvodů (jako třeba to „do 15 nebudeš…“ když ve skutečnosti důvody jsou odlišné a 15. narozeniny na tom nic nezmění). Rodič si tím podkopává vlastní autoritu…
ne, zní to od 15 budeš moci
dcera toto respektuje, proč s tím máš takový problém? nemůže to mít někdo jinak?
@Anonymní píše:
Jádro pudla bylo, jestli jsem tvrdá a případně jak zvolnit.
ostatní vyplynulo z diskuze.většina psala, že úkoly si má dělat, kdy sama ona chce. ale nikdo, kromě Tebe už neodepsal na to, jak řešit opakovaný problém s nepsáním si úkolů.
vetšina se shodla, že jsem opravdu tvrdá a vše zakazuji. a ty radíš zakázat jí tanec? to se teda na zadní opravdu postaví a pak teprve začne VZDOR…
no, aby nebyla vyčerpaná, nemá u sebe telefon, aby neřešila blbiny po telefonu. Proto má prostě večerku. tohle funguje jako prevence před excesy z nevyspání
ale jinak těch řešení tady moc nepadlo…a to dle většiny je úplně blbě, od včera vím, že to, že nemá telef jí je buřt. takže to už třeba řešit nemusím.
S těma úkolama - zeptej se jí, jak by si to představovala. Aby měly domácí úkoly nějaký smysl, měla by přijít domů, tak hodinu nebo dvě se věnovat volnočasové aktivitě a pak na to sednout. (takto je ideální stav, aby si z těch úkolů odnesla i vědomosti).
Pokud jsem dobře pochopila, tak jestliže ji nekontroluješ, tak na ty úkoly dlabe? Tohle si bude chtít promluvit a vysvětlit, že jí od teď úkoly kontrolovat nebudeš. Že ona ponese zodpovědnost. U studentů co mi prošli rukama mohu říct, že výchovná rána přes ústa v podobě špatné známky na vysvědčení, či dokonce reparátu, je nenahraditelná. Můžou se jí zhoršit známky - na to se připrav.
Jo - to hodinu nebo dvě myslím alespoň. Mě třeba vyhovovalo to dělat večer (a neměla jsem se školou problémy)