Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je na mně manžel závislý?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.12.13 15:27
Nejsi preci jenom mama a manzelka… Je normalni, ze potrebujes „vypnout“ a chvili mit cas jen pro sebe! Chce to na to chlapa zvyknout hned 
Je vtipny, ze cim vic neverny manzel je, tim vic je pak podeziravy a zarlivy na manzelku… A kdyz se vecer vali u telky - to bys nemohla vypadnout nekam za kamoskou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rachel55
14.12.13 15:32
Myslim, ze mas jen klasickou krizi, ktera obcas sedne na kazdeho z nas… ze by uz krize stredniho veku? Mozna. Je to hodne v tvoji hlave, kdyz si chces veci nejak vykladat, vzdy je vidis v tom svetle, ve kterem chces 
Dejte decka k babicce a na ferovku to spolu proberte, idealne jinde, nez doma, aby z te diskuze nebylo ani pro jednoho tak snadne utect.
Podobne stavy mela ma blizka kamaradka po temer desetiletem vztahu, dost sem to s ni prozivala a vim, ze to bylo hlavne v jeji hlave. Samozrejme ze chovani manzela nebylo na jednicku, lae spis proto, ze ona byla vuci nemu celkem podrazdena a ne uplne otevrena. Trvalo jim to takhle cca pul roku. Pak to bouchlo, malem se rozesli, ale ustali to a sou zas do sebe zamilovany a hezci par v nasem okoli neni 
Drzim palce, at to zvladnes!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.13 15:47
Rekla bych ze potrebujes volny vikend..nekam zajed.. Nebo jedte vy dva a nechejte deti u babicky nebo u segry
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
14.12.13 15:53
Nechápu přesně jakou to má práci- píšeš, že fyzicky náročnou, pak zase že tam chodíš s ním a pak, že je doma 
- Citovat
- Upravit
14.12.13 15:55
Já bych neřekla, že je závislý, ale že tě kontroluje, hlídá protože žárlí, jak jsi psala že ti každou chvilku volá, a ty řekneš že nejsi doma a nemáš čas a on že jsi mu neřekla, že někam jdeš, a řeči, že se ho chceš zbavit aby jel s dětma a podobně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Safrane
14.12.13 16:00
Zcela jistě musíš být unavena, vyčerpána, vyždímána fyzicky-ale bohužel i psychicky. Máš totiž vedle sebe nikoli partnera, ale přerostlé dítě, které vyžaduje Tvou neustálou pozornost. Energii jen dáváš, ale nedostáváš zpět. A tady bych začal. Sedíš u PC, podívej se na nějakou nabídku víkendového lázeňského pobytu s procedurou, podobné akce nabízejí i některé hotely. Ideální by byla pro vás tantrická masáž, vrátit se do doby, kdy vzájemné pohlazení bylo tím nejhezčím, co člověk má. Potřebuješ vypnout, načerpat energii a v příjemném prostředí, pohodě a klidu to vše, co jsi napsala, partnerovi řekni. V klidu, bez emocí. Nezapomeň zdůraznit, jak moc ho máš ráda a jak moc Ti záleží na vašem vztahu. I on musí mít jistotu, že to není rozhovor na rozloučenou.
- Citovat
- Upravit
14.12.13 16:03
Radu mám jen jednu - vše co jsi tady napsala mu řekni - mužským tohle prostě nedocvakne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.12.13 16:13
Tak asi máš krizi, já bych se nrozváděla, ale když si najdeš milence( i když to není řešení)tak ti nemá co vyčítat, když měl milenky taky
- Citovat
- Upravit
14.12.13 16:20
..neporadím, ale s tím voláním… můj přítel mi volal kvůli každé prkotině (př. že v jiném obchodě mají kečup o 2kč levnější 
), když jsem ležela v porodnici. A teď mi volá jednou, dopoledne, nic si pořádně neřekneme, ale chce mě slyšet… …jak píšou holky, žárlí…
Držím pěsti a věřím, že se tohle překlene, utřepe a zase bude dobře!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.12.13 16:42
@ninabu Já po večerech většinou pracuji, mám na starosti spousty lidí, kteří na mě spoléhají. 3× týdně večer dělám školení a 1× jsem školená já, v hodinové pauze, kdy už jsou děti v posteli, tak se snažím být s manželem, když mě zrovna trochu vnímá. Takže volný jen jeden večer v týdnu a o víkendech - to se naplno věnuji manželovi. Kamarádky v okolí nemám žádné a na nějaké větší cestování nemám sílu. Jednou za čas jedu na pracovní víkend, kde si to fakt užiju, ale je to psychicky docela náročné, protože se sobotu a neděli školíme, přes noc zábava. Odpočinu si hodně, ale pár dní po návratu jsem zpátky ve starých kolejích. Navíc jsem zjistila, že jakmile jsem pár hodin pryč z domova, tak manžel je schopný mi prolézt celý počítač, veškeré papíry (i pracovní) 
.
@rachel55 Fakt netuším, jestli nežárlí. Každopádně nemá důvod (i když kolikrát si říkám, že bych v tom životě alespoň měla nějaké zpestření 
. Jenže já prostě neumím být nevěrná, musela bych se zamilovat a průser by byl na světě 
)
@kaja00 On nikam moc jezdit nechce. Hlídání pro děti by občas bylo, jenže on nejraději tráví víkendy v posteli - takže neustálé otravování o fyzický kontakt. Jasně, je to příjemné, ale jen chvíli. Navíc prostě nevydržím být přes den v posteli. Pro mě je to jako za trest a když mu řeknu, že chci jít třeba na procházku nebo prostě něco dělat, tak se urazí, že s ním nechci být 
@G12 Asi jsem v tom udělala zmatek . Práci má fyzicky náročnou. Ale já jsem zvyklá na těžkou práci. Makám rukama od malička, fyzicky náročná práce mi nevadí. Naopak se odreaguji a je to dobrá změna, když jinak neustále sedím u počítače. Takže já s jeho prací problém nemám, ale kdybych to měla dělat denně, tak to bych asi nedala. Doma je o víkendech.
@Safrane Máš pravdu, vyčerpaná jsem hlavně psychicky. Fyzicky jsem celkem v pohodě, ale občas už je toho prostě moc.
Nějaká akce s ním? Nepřipadá v úvahu. Už jsem to zkoušela. Koupila jsem lázeňský pobyt pro nás dva a dostala jsem vynadáno, že on nikam nejede, a že utrácím prachy za voloviny Poukaz jsem dala ségře. Tantrickou masáž jsem navrhovala. Zamítl to. Důvod nevím, myslím, že by mu asi vadilo, kdyby se mě dotýkal někdo jiný než on. Nemá smysl plánovat cokoliv, co by stálo sebemenší částku. Výčitky o tom, že moc utrácím za blbosti poslouchám každou chvíli. Těmi blbostmi asi myslí placení školy a kroužků dětem, úvěru, který jsem si brala na opravy na našem baráku, benzínu, internetu, mobilů pro mě a děti, oblečení pro děti, případně i pro něj, když něco potřebuje. Sobě málokdy něco koupím. Ale kupuji dětem jogurty, ovoce, zeleninu - což on nemůže pochopit. To vše z peněz, které vydělám. On platí „jen“ elektriku a vodu. Mobil, naftu a některé oblečení mu platí firma… Takže ne, už nebudu zkoušet další víkend nikde, protože by to skončilo jen hádkou A samotnou mě nepustí.
@yse Snažím se s ním o tom mluvit, ale on mě asi neposlouchá nebo nevím. I jsem mu asi před půl rokem napsala dopis, dala mu ho do auta tak, aby ho našel. Vytáhl ho asi před měsícem netknutý. Obálka zabalená. Hodil to do koše - absolutně nezájem. Když mu něco říkám, tak vrčí, že nechápe, co se mi pořád nelíbí, když je všechno v pořádku. On je spokojený, tak není co řešit .
@kve-tinka To volání by mi nevadilo. Potěší mě, když si vzpomene. Ale když volá několikrát denně a ani třeba neví, co mi chce říct a vydrží dvacet minut pořád dokola opakovat jednu věc, jen aby byl v kontaktu, tak to je k vzteku. A když k tomu přidá ještě výslech, kde jsem, s kým, jak dlouho tam budu…
- Citovat
- Upravit
Kobliha51
14.12.13 17:03
Tady jde asi o to, že většina zodpovědnosti leží na tobě a to i finanční, což by vyždímalo každého. Ve Vašem vztahu je těžká nerovnováha a to podle mne dlouho ten moc dávající nevydrží.
A jestli jsem pochopila, že platí jen elektriku a vodu, to platí za všechny?
Jestli za něj platíš jídlo, kdo ví, zda ho i částečně nedotuješ i finančně. Když to vezmeš, kolik platí on a ty na něj za potraviny.
To nemluvím o tom, že by měl platit polovinu nákladů na děti. A pestrá strava je základ jídelníčku. Bez ovoce a zeleniny děti být nemůžou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Z pochopitelných důvodů prosím o zachování anonymity. Děkuji
Mamči, ani nevím, jestli chci radu, nebo se jen vypovídat. Jestli jsem moc náročná, nevděčná nebo jen pitomá
. Jenže já mám svou práci a nemám čas si s ním neustále vykecávat. Vždycky mu řeknu, ať si to pamatuje, a že mi to poví, až přijede domů. To se cítí dotčeně, že na něj nemám čas a po návratu domů vleze k „důležitým“ seriálům a to se s ním mluvit nedá, jelikož absolutně nevnímá. Pracuji z domova, a kolikrát mu řeknu, že nejsem doma a on na mě hned vyzvídá kde že jsem a co tam dělám a že jsem mu ráno nic o tom, že někam půjdu, neříkala 
. Dost často s ním i chodím do práce - prý abych mu pomohla, protože chlapi jsou neschopní. Je to fakt, neschopní oni jsou, ale kdyby si na ně manžel trochu přidupnul, tak by to zvládali, když tu práci zvládám i já a stačí mi to jednou vysvětlit. Prostě chce, abych byla s ním. Abych nezůstávala sama doma. Kolikrát by mi strašně pomohlo, kdyby si na den, dva vzal děti a někam odjel, abych si mohla psychicky odpočinout a v klidu udělat to, co s dětma neudělám. Ne, beze mně nikam prostě nejede.
. Tak jsem mu to vysvětlovala. A on tedy že pojedou, ale večer se vrátí domů 
. Fakt nechápu. On odjel v půl třetí, pojedou cca 70 km na to, aby tam pozdravil, vypil kafe a zase jel zpátky domů 
. Samozřejmě uražený, ani se se mnou nerozloučil a odjel se slovy, že ho vyhazuji 
.
. Máme za sebou spousty věcí, dobrých i špatných, máme skvělé děti, postavili jsme dům, finančně jsme na tom také celkem dobře. Vlastně asi ani nemám nač si stěžovat 
. Ale věřte mi nebo ne, mně snad bylo fakt příjemnější, když měl ty milenky a já měla trochu volnosti. Takhle si připadám jako v řetězech. Navíc jsem hodně zhubla, zatím co on se přežírá a kyne, tak mě možná i podezírá, že snad někoho mám 
(možná, nevím co má v hlavě a nemám nikoho jiného). Chjooo, nevím co mám dělat. Cítím se strašně sama, nepochopená a nemožná
Jsem se svým manželem skoro 15 let. Za pár týdnů mi bude 30 (manželovi bude 40)a máme dvě školou povinné děti. Náš vztah nikdy nebyl úplně bez chybičky. Prošli jsme si jednorázovými nevěrami (z jeho strany), prošli jsme si hádkami a občas bylo dusno. Myslím, že až na ty nevěry stejné, jako v jiných rodinách. Ale manžela jsem milovala a on miloval mě. Byl pozorný, pomáhal mi, staral se o dům, vypomohl s dětmi. Moji rodiče ho milují jako vlastního syna a celé naše okolí si myslí, jak máme nádherný a ideální vztah.
Jenže. Já si připadám jako v pasti. Prostě už nemůžu. Roky plynou a z manžela se postupně stává lenivý páprda. Dobře, má fyzicky náročnou práci, tak mu nic nevyčítám. Ovšem vadí mi víkendy, kdy on je schopný celý víkend prospat u televize, případně se věnuje dětem v posteli tak, že se spolu prostě perou, nebo jinak blbnou. Takže já raději vymýšlím plány na jeden den o víkendu, kdy prostě někam vyrazíme, aby se jen neválel. Ale to bych také ještě zkousla. Problém je v tom, že můj manžel je beze mě asi úplně v háji, nebo nevím. Když je v práci, tak mi telefonuje každou volnou chvíli - třeba když stojí v koloně a nudí se
Včera večer přišel s tím, že bychom mohli jet na víkend k jeho rodičům, že už tam chtěl jet minulý týden. Tak jsem toho chtěla využít a řekla jsem mu, že chci pořádně vyklidit skříně, přebrat všechno oblečení (což prostě za asistence dcery neudělám) a že by tedy mohl v sobotu ráno vzít děti a jet tam sám, abych mohla udělat co potřebuji. Na to neřekl nic. Dneska ráno se nikam nechystal, v poledne řekl dětem, že by mohli jet k mojí sestře (má skoro stejně staré děti jakou jsou mé, tak si tam jezdí pohrát a zablbnout). Tak mu říkám „zatím dětem nic neslibuj, když nevíš, jestli jsou doma“. Oblékli se a volají ségře. Ségra na ně, že nejsou doma, že běhají po nákupech. Ptala jsem se ho, co bude s těmi rodiči, jestli tam tedy pojedou. A on na mě vyjel, že se ho chci zbavit, že ho vyhazuji
Už jsem z toho všeho unavená, zoufalá, zničená. Cítím se jako vymačkaný citron. Nemám žádné kamarádky - tedy mám, ale po celé republice a v okolí žádná. Po večerech většinou pracuji. On nikam nechodí, pořád je doma. Když už někam jde, tak musím jít s ním. Furt jen spolu. Co by za to jiná dala. Ale mě to hrozně vyčerpává. Už ani sex mě nebaví - tedy baví, ale nemám náladu.
Je mi smutno, mám v sobě smíšené pocity. Pořád ho mám ráda, ale nevím, jestli miluji, asi už ani nevím, jak má ten cit vypadat
Děkuji, že jsem se mohla vypovídat