Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To mě nikdy nenapadlo. myslím že žádná normání žena žádnýho dítěte, co má, vyloženě nelituje. jasý že s více dětma je to těžší, ale litovat, že ty děti mám, to snad ani nejde ![]()
Asi to sem úplně nepatří ale taky si neumím představit, že bychom měli jedináčka. Spíš nás mrzí, že už si nepořídíme dalšího prcka (vzhledem k našemu věku). ![]()
Mám 4 děti, velké na vš a sš a tříletá dvojčata, ted jsem nastoupila do práce po rd a občas jsem tak unavená že si říkám že mám přesně o 4 děti víc než dokážu zvládnout.
Ale své děti miluju a dýchala bych za ně. je mi 40 a další opravdu ne
Já to měla obráceně. První dítko jsem měla ve 34 letech, holčičku. Jenže pro přítele to byla už čtvrtá holčička, takže další už neee. Tak jsem přemlouvala, přemlouvala, až se mi tu kolíbe čtyřměsíční chlapeček
A mě už je 39 let. Ale já se konečně cítím úplná, naplněná. To druhý dítko mi prostě chybělo. Asi bych se cítila stejně, i kdybych měla další holčičku
Ale přítel je nejšťastnější a nelituje, že jsem ho přemluvila, má vytouženýho syna. No, radši nepřemýšlím, co by dělal při další holce
I když finančně na tom taky nejsme nicmoc a bydlení sice vlastní, ale malinkatý.
Po rpzvodu jsem si rikala, jak bych to mela jednoduche, kdybych se byla nehnala do dalsiho, kdybych mela toho jedinacka, bezproblemove hlidani, jednodussi sanci na dalsi vztah, mensi vydaje…
Ale ze bych se kvuli tomu nejak bila do hlavy a horce litovala, to ne, mam slozitejsi zivot ale ty deti tu uz jsou a nemohla bych rict „kez by tu nebylo“, materska laska myslim takovou variantu nemuze pripustit.
Navic ja uz mam deti ve skolce a skole a zpetne, i kdyz ti ty narocnejsi obdobi prijdou dlouha, tak je to mzik a nechapu, ze to tak rychle uteklo.
No já si to neřekla. I když jsme s manželem druhé neplánovali. Syn byl velice náročný na výchovu a ještě je. Věčně uřvaný upištěný, strašně dlouho nemluvil takže domluva s ním bylo peklo. Každopádně jsem říkala že druhé ani náhodou a taky už jsem chtěla mít svůj klid chtěla jsem chodit do práce a hlavně už byl starší a lecos jsme mohli podnikat.No a najednou mě to přepadlo nevím co ale mateřský pudy zapracovaly.
Rodila jsem v 35 čerstvě. Synovi v té době 5,5 a nelituji toho. I když momentálně od září jsou furt na hromadě jedna nemoc za druhou, věčně bordel pištění atd. No ale jsem ráda že je mám.
@Fofrník
Tak vzhledem k tomu, jak se vám daří, by to zas určitě byla dvojčata. No a to už by dalo na fotbalovou jedenáctku, ne? ![]()
Já měla ve 34 druhé a ve 37 ještě třetí. Nelituju ani jednoho, ale fakt je, že zdravotní potíže se už projevují, hlavně záda mám v háji. Ve 34 bych se toho ale nebála.
@IvaB píše:
@Fofrník
Tak vzhledem k tomu, jak se vám daří, by to zas určitě byla dvojčata. No a to už by dalo na fotbalovou jedenáctku, ne?
Pokud započítám i dvě děti z prvního tak ano.
No třeba by to bylo sólo, ale to je jen teorie.
To se už nezjistí.
Škoda.
![]()
@IvaB píše:
Já měla ve 34 druhé a ve 37 ještě třetí. Nelituju ani jednoho, ale fakt je, že zdravotní potíže se už projevují, hlavně záda mám v háji. Ve 34 bych se toho ale nebála.
Tak u nás to v tomhle věku +/- byli poslední dvojčata.
![]()
Já se taky nemohla pro druhé rozhoupat. Dvě děti jsem chtěla, ale přemýšlela jsem o větším věkovém rozdílu, aby to pro mě nebyl takový zápřah. Jelikož ale dcerka milovala děti, tak to rozhodnutí jít do toho dřív, bylo vlastně kvůli ní, chtěla jsem jí dopřát parťáka na hraní. Mam ted doma dvouměsíční miminko a tříletou a zatim můžu říct, že je vše super, lepší než u prvního, člověk nějak vše líp snáší, i to noční vstávání. A to jsem si taky v těhotenství říkala, jestli jsem ještě neměla počkat ![]()
Ahoj, plně tě chápu, je mi 31, mám 5-letého syna. Nejsem s jeho otcem, mám přítele a ten vlastní dítě nemá, navíc je mladší než já a je mi jasné, že jendou dítě chtít bude, zezačátku jsme se o tom dost bavili, teď naštěstí ne a já jsem ráda. Odus mi jaksi nedopřál mít děti brzy po sobě a teď se syn dostal do věku, kdy už je svůj, má svou osobnost, ale pořád ještě potřebuje mou 100% pozornost. Podnikáme spoustu věcí spolu, lyžujeme, jezdíme k moři, loni jsme třeba na blind odjeli na dovču na kolech a přespávali po penzionech a bylo to super, příští rok to plánujeme znovu a já si pořád říkám, že další dítě by znamenalo tomuhle všemu stopku. Přitom bych si ale přála zažít to „miminkování“ ještě jednou. Ale jak už jsem řekla, jelikož mi osud nedopřál mít děti brzy po sobě a teď je pro mě zkrátka nejdůležitějsí věnovat se pouze synovu a to na 100% tak se opravdu bráním zuby nehty a říkám si, že počkám, až odroste, bude samostatný a pak si třeba pořídím další. Na druhou stranu už mi taky brzy bude 32, ne že by to byl nějak extra vysokej věk na dítě
ale tak kdo ví…jedno vím určitě, že teď do toho jít nechci. Představa, že syna odstrčím na druhou kolej a nebudu mít čas na všechno to skvělé, co podnikáme, mě děsí
![]()
@Pájinka25 Na jednu stranu tomu rozumím. Ale myslíš, že až bude synovi 9, bude to jiné? My máme děti rychle za sebou. A snažíme se, aby ty malé neomezovali ty velké a daří se. Starší děti jezdí na lyže, na kolech, na inlinech. Každý rok jsme na horách. Letos bude se staršíma dětma lyžovat na svahu tatínek a já budu s menšíma v lyžařské škole. Na tůry chodíme taky. Nejmladší jsem nosila v Manduce od nějakých 3m. Letos už seděla i vzadu na kole, takže jsme mohli i nějam vyjet. Tím chci jen říct, že s miminem aktivity se synem opustit nemusíte. Předpokládám tedy, že miminko bude mít tatínka, který s váma bude.
Necetla jsem vsechny prispevky a nejsem v tve situaci, ale mam zname, kteri maji jedinacka. Ano, zpocatku to byla ta pohoda jednoho ditete, ale jak je ted kluk vetsi (10), tak si obcas postesknou, ze mu chybi sourozenec. Na dovolenych a vyletech je porad s nima, prudi, musi mu furt vymyslet nejakou zabavu. On je stydlin, takze sam se s cizimi neseznami. Ta rodina zrovna nema moc pratel se stejne statymi detmi, tak to ted resi. Navic, i kdyz jsou na nej dost prisni, tak stejne on vi, ze se nemusi s nikym delit a ze dostane co chce…to je taky obrovska zkusenost do zivota.
Co se tyce tveho veku, tak 34 se mi zda v poho, ve 40 uz bych taky vahala. Ale ja myslim, ze zena proste s prichodem miminka prepne do modu materstvi a vse zvladne, jenom si to ted nedokazes predstavit…
Hodne stesti v rozhodovani ![]()
prosím anonym
jsme na tom stejně, ale štastně se necítím
třeba anonym K