Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Slečna Ferka tím jsem chtěla říct, že takové,,pomáhací" věci nepreferuju a tudíž na googlu nehledám.
Mojí malou taky baví sedět a nenechám jí, protože bych nerada, aby ve třiceti přišla a řekla, děkuji maminko, že mám zničená záda.
Tady většina matek hlásí přirozenost a návrat k přírodě a pak koupí hopsadlo, no to je pro to dítě přirozený jak fík.
Nehledě na to, že dřív to taky neexistovalo a lidstvo nevymřelo že. @Pudloslava tak takovej argument jsem ještě neslyšela.
Jako se vším, záleží na člověku, co si z toho vezme no. Dělam si to po svým a malá hopsadlo mít nebude. ![]()
@Pudloslava - nám to vyloženě zakázal neurolog. Ale stejně začala chodit až později
Zatímco holčička používající pasivní chodítko (narozena ve 28.tt), chodila už v roce ![]()
@ospalámyš píše:
Asi zas tolik rodičů neodvedlo až tak dobrou práci, když se jejich dětí snaží vychovávat jinak, než jak to zažili sami. Měla jsi štěstí, kdyb takových rodičů bylo víc, tak jen dobře.
Nás třeba rodiče nevychovali úplně špatně, ale vychovávali nás k velké poslušnosti, přehnanému respektu k autoritám, což může mít u dětí jako následek nedostatek sebevědomí, uťáplost, neschopnost přirozeně respektovat druhé, ale opakovat takový ten „silový a autoritativní“ vzorec v přístupu k ostatním atd.,takže mně nestačí poslušné dítě, chci od výchovy trochu víc.A mně to přijde spíš jako pozitivní trend, snažit se změnit ve výchově to, co mi moc dobrého nedalo a ponechat si naopak to, co bylo pozitivní. Ne ze vzdoru, ale proto, že nechci opakovat chyby. Zas udělám jiné, ale třeba jich bude míň
Mně třeba nestačí takové to" no jo nás fackovali a taky jsme vyrostli a jsou z nás slušní lidé". Já zas tolik slušných, poctivých a vychovaných lidí ve starší generaci nevidím, takže já to beru trochu jinak, ale to je už zas na jinou debatu…
mluvis mi z duse…
@Pincenza Jen jsem nechápala, proč máš potřebu tu psát, že něco neznáš - pokud se o tom chceš bavit, tak je rychlejší google, pokud nechceš, tak to nemusíš komentovat, ne?
Jinak ty argumenty s těma zádama ve třiceti a nepřirozenost „pomáhadel“ nemá cenu nebudu komentovat; to s těmi zády nikdo nepotvrdil, je to jen JPP, a jak se s dětmi zacházelo v minulosti (např. jestli se nenechávaly přitahovat do sedu nebo se po kratší dobu nenosily způsobem připomínajícím „visítko“, aby měly výhled) nedokážu posoudit. A ano, hopsadla a chodítka neexistovala a děti nevymřely - ale pokud dítěti můžu nabídnout podněty navíc (že si zaskáče a vidí z vertikální polohy), tak to ráda udělám; někdo jiný zase koupí aktivní hračku a rozvíjecí kostky atd. (i když naši předkové si vystačili s klacíkem).
Tak já bych zas netvrdila, že naše matky zvládly vychovat děti bez knih. Třeba tchýně mi říkala, že přišla z porodnice, kde svoje dítě viděla jen na kojení a absolutně nevěděla co s ním, takže otevřela knihu o péči o dítě a podle ní koupala, oblékala, nosila…
A třeba nechat miminko vyřvat není žádné lidové moudro prověřené staletími, ale to právě propagovali pediatři a knihy o péči o dítě. Jen naše matky to možná přímo samy nečetly, ale někdo jim to poradil a ony to teď radí nám, že má miminko brečet, aby si posílilo plíce apod.
Přitom ještě moje babička to neznala (první dítě měla v roce 1945).
@Mufina jj babičky a jejich: ona brečí na krásu.
To určitě.
@Slečna Ferka no však, každý máme na výchovu jiný názor a to samé je s knížkama, taky si každý vycucne něco jiného, co se mu líbí či zrovna hodí do krámu, tak se nehádejme a udělejme přítrž tomu, že tady každá diskuse skončí hádkou. ![]()
@Slečna Ferka JPP mě pobavilo
a zcela nesouhlasím. To snad vidíš, jak je tam to dítě,,špatně", na to nepotřebuješ další empirický důkazy. Pokud nevidíš, dítě začne brečet, jelikož je mu nepohodlně..
@Pincenza píše:
@Mufina jj babičky a jejich: ona brečí na krásu.To určitě.
@Slečna Ferka no však, každý máme na výchovu jiný názor a to samé je s knížkama, taky si každý vycucne něco jiného, co se mu líbí či zrovna hodí do krámu, tak se nehádejme a udělejme přítrž tomu, že tady každá diskuse skončí hádkou.
ale to nemyslej vaznbe. to je jako „kour (z ohynku)jde na nejkrasnejsiho“, nebo na svatbe „prsi ti stesti“ - jen takove prupovidky, nikdo to vazne nebere.
@kerrankin píše:
Podle mě to má ještě takovou uklidňovací funkci - mimino brečí a brečí, nevíš co s ním, tak se babička/maminka snaží podpořit…
No já nevím, moje máma byla masírovaná vyřváváním, takže poradí nechat brečet, babička, u které ještě věřím, že jednala podle intuice, by mi řekla pochovat, dát k prsu, rozhodně nenechávat brečet někde o samotě.
@Mufina tak vyrvavat ano, ale z uplne jinych duvodu. Naucit dite, aby umelo usinat samo, ne posilovat plice. V padesatych letech uz byla medicina celkem na urovni, na posilovani plic ani tehda nemohl nikdo verit.
@kerrankin píše:
Podle mě to má ještě takovou uklidňovací funkci - mimino brečí a brečí, nevíš co s ním, tak se babička/maminka snaží podpořit…
tak tak
@Pudloslava píše:
@Mufina tak vyrvavat ano, ale z uplne jinych duvodu. Naucit dite, aby umelo usinat samo, ne posilovat plice. V padesatych letech uz byla medicina celkem na urovni, na posilovani plic ani tehda nemohl nikdo verit.
Tak medicína tomu asi nevěřila, ale cílem bylo přesvědčit matky, že vyřvávání je to nejlepší co mohou pro svoje dítě udělat. A nebylo to jen kvůli tomu, aby se děti naučily usínat, ale aby neřvaly z jakéhokoliv důvodu - aby nechtěly jídlo dřív než za 3 hodiny a aby nechtěly chovat a zkrátka, aby je matka položila do postýlky a ty 3 hodiny do dalšího krmení o nich nevěděla. Vždyť takovou radu - „nech ho/ji brečet, když ho/ji pochováš, tak si ho/ji na to naučíš“ určitě slyšela každá z nás.
Já tedy vyřvávání neberu ani na naučení usínání, protože mám zkušenost takovou, že ty děti se to naučí i bez toho. Sice ne v kojeneckém věku, ale kolem 2 let už jsou schopní usnout sami, i když jsem je dřív uspávala.
@eumedon Diskuze už je u konce, ale všimla jsem si, že nikdo nereagoval na chválit/nechválit dotaz z první stránky.
Bohužel nemůžu poskytnout citaci, protože jsem téměř žádnou ze zmiňovaných knih nečetla víc, než pár stránek. Ale nechválení i v případě toho, že se něco povede, doporučováno někde bylo (pravděpodobně jsem o tom četla v nějakém shrnutí obsahu nebo něčem takovém). Šlo o to, že dítě si má zafixovat, že věci se dělají pro jejich účel a ne pro pochvalu.
Další přístup je např. takový, že se nikdy nechválí dítě samotné (ty jsi šikulka, ty jsi ale malíř, atd.), ale chválí se ta konkrétně vykonaná věc. Ale omlouvám se, fakt nevím, v jakých knihách se to objevuje.