Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je výchova dětí kšeft?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.10.14 08:09
@batist píše:
Další přístup je např. takový, že se nikdy nechválí dítě samotné (ty jsi šikulka, ty jsi ale malíř, atd.), ale chválí se ta konkrétně vykonaná věc.Ale omlouvám se, fakt nevím, v jakých knihách se to objevuje.
Ohledně chválení konkrétního výkonu a ne dávání nálepek, tak to je třeba v Rabr(respektovat a být respektován).
Co se týče negativních nálepek, tam to má jasný smysl - matky říkají jsi nešikovný, jsi zlobivý, jsi nepořádný, jsi lhář atd. Tyhle slova vyřčená rodiči mají ohromnou sílu, dítě to bere jako fakt, jsem špatný a může to negativně ovlivnit jeho vnímání sebe sama, které se v raném dětství utváří. To je i moje zkušenost z dětství, takže tohle neberu jako výmysl nějakých modernistů, kteří chtějí na knížkách o výchově vydělat. Mně přečtení knížek třeba v tomhle pomohlo, sama bych na to až tak nepřišla + dost dalších věcí…
Správnější je říct, tohle se ti nepovedlo, dnes jsi se nechoval moc hezky atd, ne označit dítě jaké je. A co se týče „šikulkování“, tam to nevidím až tak negativně, ale i tam to má nějaký význam chválit ten konkrétní výkon a ne dítě. Příště se mu něco nepovede a naráz už šikukla není 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 08:13
@Mufina píše:
Tak já bych zas netvrdila, že naše matky zvládly vychovat děti bez knih. Třeba tchýně mi říkala, že přišla z porodnice, kde svoje dítě viděla jen na kojení a absolutně nevěděla co s ním, takže otevřela knihu o péči o dítě a podle ní koupala, oblékala, nosila…
A třeba nechat miminko vyřvat není žádné lidové moudro prověřené staletími, ale to právě propagovali pediatři a knihy o péči o dítě. Jen naše matky to možná přímo samy nečetly, ale někdo jim to poradil a ony to teď radí nám, že má miminko brečet, aby si posílilo plíce apod.Přitom ještě moje babička to neznala (první dítě měla v roce 1945).
O vyřvávání a studeném přístupu byla knížka ze 70-tých let „Naše dítě“.
Mamka mi ji dala a to jsme čubrněla 
Není tam vše špatné, ale je to dost takové studené a socialisticko-budovatelské, dítě moc nechovat, nechat vyřvat, aby mohla matka k soustruhu a díte brzo do jeslí. Ta autorka pak prý některé věci vzala zpět…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 08:21
@ospalámyš Díky za doplnění. Já bohužel fakt nevěděla, kde se to vyskytlo 
.
Jinak, já si nemyslím, že jakákoli výchovná věc může být vymysl modernistů. Jediné, o co nás dnešní věda v oblasti výchovy obohacuje jsou výzkumy (jak na poli fyzických dopadů, tak psychických).
A k tomu nálepkování, mohu bohužel potvrdit z vlastní zkušenosti, že pozitivní nálepkování má také velmi nepříjemné dopady. Já byla takto nálepkována (ani ne rodiči, ale spíš školou a okolím) neustále. Byla jsem ta šikulka, jedničkářka. Přitom jsem se o to nijak nezasloužila. Prostě mi tak nějak šlo to, co se zrovna vlezlo do jejich systému. Jakékoli negativum potom na mě mělo ohromný dopad (protože jsem ztratila ten dlouhotrvající status). Taky jsem se asi dost nerovně dívala na ty, kteří jedničkáři nebyli Což mi taky vlastně dávalo falešny základ pro budování/nebudování vztahů. Ono v první, druhé třídě dítě těžko rozlišuje tyto věci, a nechá se velmi rádo převálcovat okolím, pokud je ono na té pozitivní straně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 08:23
@batist Jo, třeba já si to chválení (celkově dítěte) pamatuju z dětství dost negativně, v Respektovat a být resp. je to výborně popsaný. Mně furt říkali, že se dobře učím a tak, ale za tím už je očekávání - samý na vysvědčení. Pro mě to bylo dost nepříjemný a budilo to ve mě chuť na truc někdy přinést kouli, což jsem taky občas s radostí udělala. Koule zas přinesla vyčítání a přednášky, samozřejmě .
Jiným zas říkají princezna, hezká holka, v tom je taky očekávání, dost nepříjemný třeba pro ty, kdo trochu ztloustnou nebo jim naroste velkej nos.
Stejně tak, když někdo něco vytvoří, měl by se učit to sám objektivně zhodnotit. Takže takový to bezmezný chválení každého čmárání dítěte není úplně rozumný.
Pro mě je to logický a hlavne ve spojitosti s mými dětskými zkušenostmi, ale vím, že spousta lidí tohle vidí jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 08:30
Ano, taky při výchově čerpám ze své zkušenosti, ale hlavně ze svého selského rozumu. RaBR jsem část přečetla, ale už je to dávno, tak proto jsem si na to nemohla vzpomenout. Ostatní knihy jsem nečetla vůbec. Myslím, že se mi jakž takž daří (dokud o tom nemohou rozhodovat děti) se marketingovým tahům na matky a otce vyhýbat. Např. seznam věcí do porodnice jsem četla jednou, a to jen proto, že jsem to dávala pro pobavení okolí .
Horší je, když už děti začnou vnímat, ta mediální masáž na nákup čehokoli je obrovská.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 09:01
@batist píše:
@eumedon Diskuze už je u konce, ale všimla jsem si, že nikdo nereagoval na chválit/nechválit dotaz z první stránky.
Bohužel nemůžu poskytnout citaci, protože jsem téměř žádnou ze zmiňovaných knih nečetla víc, než pár stránek. Ale nechválení i v případě toho, že se něco povede, doporučováno někde bylo (pravděpodobně jsem o tom četla v nějakém shrnutí obsahu nebo něčem takovém). Šlo o to, že dítě si má zafixovat, že věci se dělají pro jejich účel a ne pro pochvalu.
Další přístup je např. takový, že se nikdy nechválí dítě samotné (ty jsi šikulka, ty jsi ale malíř, atd.), ale chválí se ta konkrétně vykonaná věc. Ale omlouvám se, fakt nevím, v jakých knihách se to objevuje.
Nechválit, nepoplácat po zádech za úspěch je nesmysl. Nepochválit za dobrou vůli, za dobré chování je nesmysl.
Samozřejmě, že ta pochvala nesmí směřovat k tomu, že by dítě získalo pocit, že naše láska k němu je podmíněna jeho úspěchem (například), že úspěch je podmínkou jeho přijetí rodiči.
Ale pochvala je určitě lepší motivace, než peskování.
Věci se dělají pro jejich účel… to jo, ale účel některých věcí, které je třeba dětem vštěpit, je za horizontem jejich vnímání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 09:27
@eumedon Popravdě, musela bych si ten přístup umět lépe představit. Je možné, že to v některých konstelacích může fungovat. Ale popravdě, nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela.
Netvrdila bych ale, že je to nesmysl. Nemyslím si, že tam, kde se děti nechváli, by se používalo jako nástroj výchovy peskování. Motivace asi v tomto prostředí bude vycházet čistě z vlastních pohnutek dítěte, nikoli z okolí. Ale fakt nevím, jak přesně je tento přístup zamýšlen. Takže se nechci pouštět do spekulací.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 09:28
Ony si ty knihy protireci a kolikrat i samy sobe.
Treba sourozenci bez rivality: nechat je, at si vsechno vyridej sami, ale zkusenost dospelych „vzdycky mi vadilo, kdyz se me nasi nezastali pred bratrem“, takze zastavejte se deti…no jo je to trosku nekompatibilni.
S tim chvalenim - kdo nechvali, tak se taky od svych deti mozna pozdeji dozvi „nikdy mi nerekl, ze jsem sikovna, ze mi veri, ze to dokazu…“
Taky na kazde dite plati neco jineho - jiny mix vsech tech metod a to, co na nej plati, se taky bude v prubehu zivota menit - takze podle me rodicum nezbyva, nez zkouset vsechno mozne, ne se upnout na jednu metodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.14 10:07
Chválení-dítě touží po uznání, být chváleno, chce slyšet, jak se krásně naučilo novou věc. Učí se vše dychtyvě, nasává do sebe vše nové a je odkázáno na komunikaci s rodiči. Ta vyžaduje spoustu trpělivosti. času a laskavou náklonnost k dítěti. Když je v tom ze strany rodičů pohrdání nebo posměch. Po určité době si pro uznání nepřijde. Když naráží na odmítání, stáhne se do sebe. Může být buď tiché nebo agresivní a vzteklé. Každé dítě vycítí jestli schvalujeme jeho existenci, nebo ne. Když malému dítětí negativně ohodnotím to co pro mě, jako matku vyrobilo nebo namalovalo, bude mít pocit, že ho odmítám. Upřimná a laskavá komunikace,,je v pohodě, když se nám něco nelíbí a a dítěti vysvětlíme co dělá špatně atd. Když nebudeme s dítětem mluvit a chválit ho, přestane si věřit a bude se cítitit méněcenné, protože si nebude jisté, co si o něm rodiče myslí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.14 10:52
@Lady4 On asi tady nikdo neobhajuje vynechani pochval ve výchově. Spíš jen bylo zmíněno, ze někde se tento přístup objevil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.14 10:53
@Lady4 Chválí snad každý, spíš je někde vysvětlováno, že je důležité, jak chválit a že i pochvala může někdy ublížit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.14 11:22
Je dobře, že chválí každý. Sebědůvěra je pro dítě důležitá. Kde je hranice mezi si už každý rodič musí určit sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.14 21:19
@VitHan píše:
Jedinou chybu ve své výchově vidím v mém velkém sebevědomí. Tento trend tu má většina matek a z vlastní zkušenosti mohu říct, že se s tím dost těžko žije. Pokud budete dětem vtloukat, že jsou nejlepší a nejchytřejší, těžko se pak smíří s realitou, že to tak není. Vždycky někde narazí na někoho kdo bude nad nimi a neschopnost tyto lidi respektovat, hodně komplikuje život.
@ospalámyš píše:
Nás třeba rodiče nevychovali úplně špatně, ale vychovávali nás k velké poslušnosti, přehnanému respektu k autoritám, což může mít u dětí jako následek nedostatek sebevědomí, uťáplost, neschopnost přirozeně respektovat druhé,
Jak je vidět, ve výchově člověk VŽDYCKY udělá chybu, ať dělá, co dělá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.14 06:15
@Bábrdl píše:
Jak je vidět, ve výchově člověk VŽDYCKY udělá chybu, ať dělá, co dělá.
tak, prave vychytat tu optiumalni miru mezi vyhchvalovanim a kritikou, to ti stejne nemuze zadna kniha poradit, protoze to tvoje decko potrebuje na miru. A pritom nema na cele zadnou rucicku, ktera by ukazovala „ted je to tak akorat“, jako trebas elektricka ladicky na kytaru. Nejak to delas a nejak to dopadne. Casto se ani nedozvis, ze to bylo blbe celou dobu, protoze to tvoje dite rekne az svemu psychoterapeutovi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
