Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
JEDINACEK???????
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.2.06 18:34
Žanet,
můžeš mít hodně důvodů, proč mít jen jedno dítě, dá se pochopit že i kvůli manželovi, který je starší a už děti má…ale až sama to miminko první mít budeš, tak uvidíš, že věta „ale chci svou lasku rozdelit maximalne nadvakrat, mezi manzela a dite“ je úplně zcestná. Láska se totiž nedá dělit, nemusíš se bát, že jí nebudeš mít dost…můžeš mít osm dětí a lásky budeš mít v sobě pořád mraky…
K původnímu dotazu… souhlasím s Lesinou, naprosto. Zvaž vše pro a proti a pokud to trošku jde a není to příliš nebezpečné, jdi do toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 19:04
Ahoj, já teda nejsem jedináček (i když jsem si to někdy přála 
), mám dvě sestry, obě mladší.
Moje mamka ale je jedináček a tvrdí, že ji to nikdy moc nevadilo - v dětství. Měla spoustu kamarádek a kamarádů. Nyní by sourozence uvítala, je jí 47 let a moc ji chybí, ráda by si s ním/nimi popovídala, prostě jako rodina. Nedokážu se do ní vžít, tak jí vždy říkám, že má přece nás. Ale prý to není ono.
Každopádně Ti moc držím palečky, ať se rozhodneš jakkoliv!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 19:30
Ahoj, muj nazor je ze tve obavy sou opravnene. Sourozence je jiste spravne mit ale ne za kazdou cenu. Smutno bez sourozence byt nemusi, ja sem jedinacek no je mi naprosto fajn, ani v detstvi a dospivani sem nepocitovala zadnou ujmu, jen v dospelosti sem se parkrat zamyslela jaky by to bylo mit sourozence tot vse. A sourozenec neni zarukou partaka no proste uzasneho pritele je spousta sourozencu kteri se nenavidi apod. A z jineho pohledu vek mas jeste dobry, komplikace v tehu byt nemusi a ani predcasny porod, ja mam dve dcery(7l a 
)starsi se narodila ve 27tt-zdrava i kdyz prvni rok zivota byl narocny, bylo mi receno ze pri druhem tehu se to nejspis stane zas a druha se narodila ve 39tt i kdyz byla pridusena je take zdrava. Ale stejne tak nemusis mit to stesti jako poprve… Ja osobne na tvem miste bych do dalsiho decka nesla jen proto aby melo sourozence. Sany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 20:07
Ahoj Adelo,
já jsem jedináček a vůbec mě to nepoznamenalo, přežila jsem to v podhodě.
Je pravda že ted řeším něco jako ty, jen s tím, že bych asi bez problémů mohla. Myslím tím, že bych chtěla druhé dítko, ale důvodem je aby dcerka nebyla sama a měla si s kým hrát. Při pohledu na miminka nejihnu, naopak jsem ráda že je dcerka už větší a jsem ráda že už je to kapičku lepší, i když doted vstávám v noci apod. Prostě jsem se na to koukala rozumeme, ne srdcem, nakonec jsem se pro ted rozhodla že druhé těhu, šestinedělí apod. bych nezvládla, a rozhodovat se pro druhé dítě pouze pro první dítě je blbost. Trochu mi to zavánělo jako že bych jí vlastně pořídila hračku. A TO JE BLBĚ. Taky jsem přemýšlela nad adopcí,; nebo pěstounství, že bychom pořídili si druhé cca stejně staré dítko do péče, ale zase se vracím k tomu důvodu. Když si to čtu sama po sobě, tak si říkám, že bych raději fakt to druhé mít neměla 
Držím pěsti at se rozhodneš dobře.
Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
2.2.06 14:50
Ja jsem tak rada, ze jsem narazila na tuhle diskusi. Ja se uz moc dlouho rozmyslim. Asi pred tydnem jsem psala do diskuse „kdy druhe dite?“. Ja to sem kdyztak zkopiruju.
Chodim sem na e-mimino cerpat nadseni ostatnich maminek nad behanim okolo tech urvanych uzlicku .
Ja asi taky patrim mezi ty, ktere o druhem diteti uvazuji spis rozumove - jakoze aby syn nebyl jednou sam, aby nebyl sam na me+manzela az budeme starsi a bude nam hrabat (znam od tchanovcu, co si s nima manzel a jeho bracha uzijou), a tak. Ja proste takovej nejakej vnitrni pocit a svoji vlastni touhu po miminku uz nemam. Jsem ted spokojena tak, jak jsem. Jenze se bojim, abych jednou nelitovala. Moje segra ma ted mimi 8m. Rada k ni jedu, na jejim chlapeckovi muzu oci nechat, je moc kouzelnej a vzdycky se na nej hrozne tesim, ale musim rict, ze kdyz jedu od nich, tak jsem taky docela rada a segre nekdy nezavidim . Cely dny doma s miminem, obcas prochazka po liduprazdnem sidlisti …
Jsem vzdycky rada, ze me doma ceka 10ti letej syn a mam klid.
Mam dobrou praci, slusny penize, nemam moc starosti (jen ten manzel obcas zlobi 
). Jenze na druhou stranu - mam si uzivat do konce zivota jen toho klidu ? Neni to divny ? 
Bude mi 35. Manzelovi bude 41. Takze moc casu na rozmysleni uz taky neni.
Co s tim ? Udelat to ? Neudelat ? Porad to odkladam (nejnovejsim argumentm je ze mame zaplacenou letni dovolenou v cervenci/srpnu 
.
Pristi tyden jdu na KO na gyndu. Nedokazu rict, ze „nechci prasky“. Ja je totiz asi chci. Predstava, ze bych za mesic zvracela do zachodu ..... ja fakt nevim.
Lenoska
- Citovat
- Upravit
Anonymni
2.2.06 14:57
Ta kopie meho prispevku z jine diskuse ohledne jedinacku :
Ahoj,
ja to vezmu jen z pohledu meho syna (10let), ktery je doted jedinackem, protoze az ted nedavno se mi zacalo opet chtit do dalsiho mimi (ale konkretni „akci“ porad odkladame - nejnovejsi termin snazeni se je leto …).
Vubec na svym synovi nespatruju nejaky spatny stopy toho, ze nema sourozence. S manzelem se mu venujeme jak jen to jde - hraje zavodne fotbal (syn) = jezdime s nim na treninky, na zapasy, manzel s nim jezdi lyzovat, v lete jezdime na dovoleny, behem roku na prodlouzeny vikendy (dneska jdeme na Slavii na hokej … Ve skole ma spousty kamaradu (preci to jsou jeho vrstevnici), jelikoz ja chodim do prace tak chodi i do druziny denne (mame vybornou!), proste myslim si, ze zivot ma dost pestry. Doma s nim taky dokazu zablbnout, dokonce uz jsem ho vzala i na akci (parbu ) se znamejma, proste si to uzivame.
Jak tu nekdo napsal, ze jedinacek nevi, jak reagovat na stejne stare deti (nevim uz presne jak to bylo) - vzdyt to je nesmysl ! Preci chodi do skolky, do skoly, kde je porad v kolektivu. Doma ma pak klid na uceni, na svoje zaliby, jde s kamarady ven … (tim nechci rict, ze proto je lepsi mit jedinacka, aby mel doma klid ! - jen davam priklad, jak to u nas vypada …)
Proste nemyslim si, ze bych syna o neco ochudila.
Moje sestra ma ted miminko - a ja vidim, ze mymu synovi se jeji chlapecek moc libi, hezky se na nej kouka, pohladi ho, rozumne mu poda dudlik - je to strasne roztomily …
A me az v poslednim roce a pul napada, ze bych si to treba ted uz hezky uzila, byt doma s mimi.
Mam sestru o 6 let mladsi - zadny problem.
Manzel ma bratra o 12 let starsiho - zadny problem (driv se mi to zdalo hrozny, ale ted budu rada, kdyz to taky tak stihnu ).
Ja navic nejsem moc trpelivej clovek, takze pro me predstava, jak jedno dite vezu v kocarku a druhy nesu na zadech (obrazne receno) je proste nestravitelna. Na to nemam.
Nejdriv jsem si rikala, ze tak za 5-6 let. Jenze porad to clovek odklada, doma pohoda, klidek, hodny dite, spousta casu - proste znovu do tech plinkovych a kojicich starosti se mi dlooouho nechtelo. Az ted mi to vrta v kebuli
Rozhodne si ale nemyslim, ze tim muj syn nejak trpi. Je to chytrej a sikovnej kluk, a co vic ! - ve skole mi rekla ucitelka i druzinarka,
nezavisle na sobe, jak je spravnackej a oblibenej … takze holky zadnej zakriknutej podivin
Zaverem chci jenom rict, ze urcite je to super, kdyz je doma deti vic, a obdivuju Vas vsechny, ktere se do toho vrhate, ale opravdu si myslim, ze hlavne zalezi na vychove a na pristupu rodicu k detem a na tom, kolik si na ne udelaji casu a co jim do hlavy vstipi.
Ze byt plny deti jeste neni zarukou stastneho detstvi a zivota.
Ahoj
Lenoska
- Citovat
- Upravit
2.2.06 19:59
Adélo,
ať se rozhodneš jakkoliv, přeju ti, aby to bylo správné rozhodnutí, kterého nikdy nebudeš litovat.
Hezký večer.
V
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mia
2.2.06 21:26
Adélo,
no zdravotní riziko je závažný problém, jde o to jestli ho převáží vaše touha po dítěti a myslím, že určující je právě slovo Vaše, tedy tvé a tvého muže.
No a je na Vás proč dítě chcete, „jen“ jako sourozence mi přijde málo, ale je to jen můj názor.
Mému synovi bude rok a my se začneme snažit o druhého potomka, mé rozhodování bylo krátké, můj muž zvažoval finanční a jiné praktické podmínky. Takže o rozhodování vím své.
Držím palce. ať se Vám vše vyplní
Mia
- Citovat
- Upravit
andela
2.2.06 22:32
ahoj,
je asi zbytečné rozebírat jak je na tom jedináček a jak je na tom tlupa sourozenců. Obojí má pro a proti.
Ale asi bys měla zjistit´, jak moc by druhé těhu ohrozilo tebe. Protože tu jde hlavně o tebe. A pak teprve se rozhodnout pro nebo proti.
A adopce taky není k zahození,
Andělka
- Citovat
- Upravit
2.2.06 22:34
Ahoj,
nebyla jsem jedináček, ale skoro celé dospívání na mě naši převedli zodpovědnost za veškeré své nesplněné sny a představy. Moje starší sestra nedokázala naplnit jejich očekávání, brzy se vdala (zase špatně), přišly komplikace, nedorozumění.............
Proto jsem se do role jedináčka skoro dostala. A dobře mi nebylo. Na jednu stranu je to fajn, když jsem jim ty radosti mohla dělat, ale pak přišel problém třeba s tím, že bych se sama ráda odstěhovala a měla děti. Taky když jsem chtěla jít za prací.......následovaly výčitky, lehké vydírání, pak bohužel nemoci rodičů...........a já jsem byla jedniná, kdo jim měl a mohl pomoci. Byla to samozřejmost, ale samozřejmost ubíjející. Pokaždé, dkyž jsem se vracela „starat“ o rodiče, vzdalovala jsem se od svého vlastního života.
Nakonec jsem se vzepřela, s přítelem jsme se dohodli, že je ten pravý čas a vzali se. Jediná naše „povolenka“ bylo těhotenství. Vdávala jsem se teda těhotná, ale těšila jsem se na to, až ze mě spadne tohle „břemeno“. Proběhlo několik debat, hádek, krizí a teď už je dobře. Vzájemně se navštěvujeme a konečně už nefunguji jako opora každého rodiče zvlášť (tehdy ještě prožívali jednu ze svých vlastních krizí, takže jsem jim opět dělala vrbu - skoro ).
Naštěstí se trochu urovnaly i vztahy mých rodičů se sestrou, takže je mi zase o něco lehčeji. A je podle mě velká zodpovědnost pro dítě, když ví, že je pro rodiče to tím jediným, na kom jim záleží a v koho věří.........
Brrrrrrr.
Nejen kvůli tomuhle jsem mermomocí nechtěla jedináčka. A sama jsem poznala při narození druhé dcery, jak ze mě - tentokrát jako rodiče - opadlo takové zvláštní napětí a nervozita. Jsem uvolněnější, nelpím tolik na maličkostech a ani se TOLIK nebojím. Jsou prostě dvě. Dělají dvakrát tolik radosti, ale starostí je stejně.
A hlavně - doufám, že nebudou mít výčitky z toho, až se budou chtít jednou osamostatnit. A třeba v péči o nás - rodiče - ve stáří se zase můžou vystřídat................ (vezměte si jenom Vánoce - mít jednoho rodiče a tím pádem vědět, že když mu ty Vánoce neuděláte, nebude je mít)
Tím nechci popudit maminky jedináčků - je to můj názor na to, proč mít děti dvě (nebo víc - pro odvážné 
)
Bubu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.06 22:45
Ahoj Adélo,
to je dobrá diskuse, taky občas váhám, jestli zůstat při jedináčkovi nebo mu pořídit spojence - ale myslím, že by to asi za ty probdělé noci stálo… Na Tvém místě bych si ale nejdříve asi ještě jednou důkladně promluvila s doktorem, jaký má na případné další těhotenství názor a hlavně - neboj se oslovit i jiného gynekologa /nebo více lékařů/ pro „second opinion“, at máš větší jistotu.
Moc Ti přeju, ať se vše vyřeší, jak má a dítko je spokojené - ať už se sourozencem nebo bez /pro něho jste stejně nejdůležitější vy dva - Ty a Tvůj muž/
Viťka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
2.2.06 23:25
Jsem jedinačka a nemyslela jsem si že bych byla rozmazlená, spíš jsem se dost brzy začala starat sama o sebe a tím, že moji rodiče byli při mém narození už starší, postupně jsem přejímala starost i o ně.Nebyla jsem líná ani lakomá. Vdala jsem se docela brzy, měla 2 děti a rozvedla se. Dneska vidím, že asi zbytečně, já jsem se totiž neuměla přizpůsobit a hledat kompromisy, a i když jsem měla často pravdu, nedokázala jsem pochopit manželův názor. A v tom je pro mne výhoda lidí, kteří mají sourozence, naučí se sdílet domov s další osobou a to sebekamarádčejší vztah s rodiči nedokáže. Mám ted s 2. manželem další 2 děti a je u nás pěkný blázinec, ale doufám že všechy 4 děti budou pro život připraveny líp než já. Ale co se týká dětsví, měla jsem ho krásné a ráda na něj vzpomínám. Takže když to jde, je asi lepší mít dětí víc, kdyby to nešlo, nelámat přes koleno, můžete všichni žít v pohodě. joska
- Citovat
- Upravit
3.2.06 07:21
souhlasím s Bubu, o té zodpovědnosti a souhlasím s Monalisou s tím, že ač spokojené jedináčkovské dětství, v dospělosti zůstanete sami… Bez původní rodiny.. 
Teď nad tím nedumáme, ale jednou to přijde.
Jsem taky jedináček a mě to poznamenalo dost těžce. Nebudu to rozepisovat, prostě mám pocit, že jsem si v dětství prožila očistec a může být jedině líp 
Ač mám svůj vlastní život, rodiče na mě valí svoje starosti a upínají na mě přemíru pozornosti a stejnou měrou vyžadují…
Ale to je spíš o tom, jací jste rodiče.
Mám pocit, že vychovat jedináčka je kus umění. Je to totiž mnohem složitější, než mít děti dvě, tři.....
To zvládnou jen bravurní rodiče…
Pokud převažují zdravotní rizika, nešla bych do toho, uvažovala bych o adopci nebo o jedináčkovi.
Pokud to zdraví dovolí, pak to zkus......
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
6.2.06 11:13
Bubu,
moc hezkej prispevek. Hlavne k zamysleni. Takhle jsem se nad tim nezamyslela. Bude mi to vrtat hlavou . Dik.
Jinak se omlouvam, ze jsem se do diskuse, ktera vznikla na popud jine maminky (se zdrav.riziky) nemontovala dlouhym prispevkem o sve nerozhodnosti …
Najednou mi pripada, nad cim se vubec rozmyslim, kdyz jsem - relativne - zdrava (i kdyz komplikace jsem mela taky „husty“).
Takze preji te prvni mamince, at se rozhodne dobre.
Mozna bych tu pro nas vsechny vahajici jeste pripsala, ze nekde v jine diskuzi jednou jedna maminka poznamenala neco moc chytryho - a sice ze clovek bude litovat jen toho, co neudelal ................................
Ahoj
Lenoska
- Citovat
- Upravit
Anonymni
12.2.09 13:39
Ahoj holky, nedá mi to se nepřidat. Moc hezky tady všechny píšete. Já mám syna rok a půl starého. Je mi „teprve“ 26 a dítě jsem moc chtěla, i proto, že manžel je o 11 let starší. Mám ho moc ráda a jako matku mě mateřství naplnilo, určitě bych nechtěla žít život bez dětí. Mám také sourozence, staršího bratra a měla jsem krásné dětství a je pravda že se sourozencem se vyrůstá mnohem mnohem lépe. Jenže já jsem hodně pečlivá a hlavně špatně zvládající stres. Náš synek byl maximálně uplakané dítě, kojení až do 15 měsíců skoro každé dvě hodiny, pořád neustálý řev a řev, nic nepomáhalo, v noci kojení také po dvou hodinách až do těch 15 měsíců. úplně mě to rozhodilo, přestala jsem úplně spávat, chodila jak mrtvola, všechno mě štvalo, měla jsem i hrozné myšlenky ohledně malého…všechno jsem chtěla vrátit.
I teď, když jsem přestala kojit nemůžu v noci spát, nemůžu usnout, budím se po dvou hodinách, piju čaje, relaxuju, nic nepomáhá. Malý je velmi náročný, ve dne nespí vůbec, pořád se nudí, už ho nic nebaví - to co zná, vyžaduje nové a nové podněty a mě dochází nápaditost. Bydlíme teď v malém městečku a když jdu ven, nikoho nepotkám, nedá se tady kam jít a to mě také ubíjí. Sice se budeme stěhovat zpět, ale zatím nevím kdy. Už jsem přemýšlela, že dám malého do jeslí, aspoň na pár hodin, ale nevím jak to tam vůbec chodí…je ještě maličký. Musím říct, že se o něj vzorně starám, čteme knížky, na 19 měsíců je moc šikovný, umí básničky, už mluví tak, že se s ním dá dorozumět, je živý, veselý, přes den neposedí, pořád mu pusa jede…i když vím, že bych moc ráda aby měl sourozence, cosi uvnitř mě po tom touží, ale kdybych měla zažívat to co zažívám už rok a půl, tak do toho nejdu. Myslím, že bych to psychicky nezvládla. Upřímně si přeju, i když vím, že jeho dětství uteče jak voda a pak budu vzpomínat, tak bych chtěla aby už měl tak 10 let a byl schopen se o sebe víc postarat sám. Připadá mi, že jsem uvázaná jen u něj a zároveň mi moje srdce nedovolí, abych ho dala někam nebo někomu na hlídání…co si o tom myslíte, jestli se najde maminka, která má podobné pocity, budu ráda, mám pocit, že všechny to zvládáte a chcete mít 3 děti. Upřímně vás obdivuju a to myslím vážně!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
