Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
JEDINACEK???????
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
1.2.06 13:19
JEDINACEK???????
Ahoj, vsechny zdravim!
Je mi 34 let, mam uzasnou dceru starou 2,5 roku. Mam problem, ktery me posledni dobou moc a moc trapi, neda mi spat.
Dcera je vytouzena, 2.uspesne IVF, tehotenstvi komplikovane (gestoza), narozena predcasne, ale v poradku.
Vzdy jsem chtela alespon dve deti, ale lekari nam druhe dite prilis nedoporucuji (komplikace, kt. tu nechci prilis rozvadet), ja sama se taky trosku obavam a abych rekla pravdu, tak se na druhe dite prilis necitim.
ALE: zaroven si nedokazu predstavit, ze Adelka bude jedinacek. Ja sama mam o tri roky mladsi sestru, jsme jako dvojcata, moc si rozumime, vzdycky to tak bylo a ja si vuuuubec nedokazu predstavit, ze bych ji nemela! 
Proste se to ve me pere. Zkusit 3.IVF, podstoupit vsechna rizika…Co kdyz to nedopadne dobre?Co kdyz mimi nebude v poradku? Zvladnu to? Na druhou stranu kdyz to nezkusim, tak to nepoznam. Jsou me obavy opravnene?
Je spravne mit druhe dite „jen“ kvuli tomu, aby dcera mela sourozence? Za kazdou cenu? Ale nebude ji v zivote smutno? Nebude ji schazet ten partak, pritel, opora, kterou ja mam ve sve sestre? Sourozence nenahradi ani rodice ani kamaradi… Jak vlastne je jedinackum??? Vim, ze to je velmi individualni, ale…
Snad aspon trosku chapete co tim chci rict. Je to mozna zmatene, ale ja ted opravdu zmatena jsem.
Je to totiz asi moje nejtezsi zivotni rozhodnuti a nechci si to vycitat 
Vim,ze tohle si musime rozhodnout sami, presto by me zajimal vas pohled na vec.
Dekuju a mejte se moc hezky, Adela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.2.06 13:38
Ahoj Adélo,
já Ti neumím poradit, ale právě čekám druhé dítě a už se těším, jak si budou spolu hrát. Myslím, že v rozhodování o tom, zda mít jedináčka nebo více dětí by neměly hlavní roli hrát peníze, možnost dříve svobodnějšího života apodobně. Já sama mám 2 bratry, jeden je o 4 roky mladší a ten druhý o 13 let. My starší už jsme z domu pryč a vidím na tom mladším, že mu strašně chybíme i přesto, že má spoustu kamarádů, chodí do kroužků a vlastně není sám. Mít sourozence není podle mého názoru o pouze tom, že by museli být pořád v kontaktu, dělat spolu nejrůznější věci. Je podle mě hlavně o tom, že je na světě někdo, kdo nám vždy podá pomocnou ruku, kdo nám řekne do očí, že jsme udělali chybu, naštvali jsme ho, do krve se třeba pohádáme, ale nikdy nás neopustí. Takového sourozence mohou do určité míry nahradit kamarádi, ale nikdy to nejde úplně. Je to někdo, kdo nás má rád, koho zajímáme, kdo se k nám chová nezištně.
V tom dětském věku jde asi zejména o to společné hraní, nějakou tu bitku, hádání, v pubertě o tajné svěřování atd.
Já být na Tvém místě, tak asi celou situaci znovu proberu s lékařem a pokud by další těhoteství bylo velmi rizikové, tak bych zkusila adopci dítěte třeba v podobném věku, jako je to první.
Moje slova jsou asi zbytečná, ale takto to cítím já.
Hodně zdaru a co nejlehčí rozhodování.
Míša
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 14:00
druhé mimi
Ahoj Adélo,
já jsem po IVF a v květnu čekám první miminko, už teď ale uvažuji o druhém dítěti. Myslím si, že je určitě dobré, když jsou v rodině dvě děti. Já mám bráchu se kterým se vídám celkem často a jsem moc ráda, že ho mám. Pokud mi nepůjde druhé miminko, tak jsem taky uvažovala o adopci, protože je mi 30 a musím se rychle rozhodovat, miminko ti dají jen do určitého věku. O adopci se na emiminu taky píše, i když to mě spíáše odrazuje. Můj názor je jednoznačně zkusit ještě druhé mimi. Karolína
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 14:39
já můžu říct ze svýho pohledu jedno: Jednináček jsem byla do 5 let,ikdyž jsem ěmla spoustu kamarádů,dost jsem se cítila sama a bylo mi smutno že nemám pořád někoho doma…Kdyby to šlo,pořídila byhc malýmu sourozence dřív,ale pokud to vyjde,tak 3 roky snad taky nebude takovej rozdíl.Je na něm vidět že s dětma si hraje rád a taky mu občas doma „někdo“ chybí.Ale pokud se na t necítíš…komplikace můžou a nemusí být vždycky.Já jsem měla první těhotenství v pohodě a přesto se taky podruhé bojím co se může stát. Ten strach je přirozený a máš pravdu v tom že pokud to nezkusíš,tak to nepoznáš.A co manžel na to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 14:40
Ahoj Adelo,
sama jsem vyrustala sama s mamkou, takze jako jedinacek. Sourozenec mi velmi chybel a stale chybi - i proto realne planujeme treti miminko.
Ale jedno je dulezitejsi, a to zdravi. Koneckoncu na tvem zdravi stoji i cela rodina, ne? Takze bych se asi o moznost mit druhe zajimala, mirne bych i riskovala, ale nesla bych dal, nez kolik by se dalo unest. Kdyby mi lekari rekli, ze je to opravdu velike riziko, zrejme bych do toho nesla.
K adopci, pokud by to melo byt jen protoze chcete sourozence, tak bych doporucila to jeste zvazit, aby jsi pak byla schopna to dite prijmout i jako potomka, nejen jako spurozence. Pokud ano, tak je to asi nejlepsi reseni. Jo a rozhodne bych doporucila o chlup starsi nebo mladsi dite, aby nechodili do jedne tridy. Byl by mozny velky rozdil ve skolnich vysledcich a to mene prospivajici dite by to mohlo dost sresovat.
Lesina a dracata
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 14:45
Ahoj, píšu z pohledu jedináčka -
nikdy jsem jedináčkovstvím netrpěla. Mamka na mě měla hodně času a tak byla mojí nejlepší kamarádkou hlavně ona, i když jsem měla spoustu přátel a hodně z dětství mi jich zůstalo dodnes.
Popravdě sama bych asi chtěla dvě děti, ale rozhodně bych druhé dítě nepořizovala jenom proto, aby první mělo sourozence. Hlavní důvod je ten že ho chci já, cítím že na to mám - čas, lásku i peníze …
Nevím, já jako jedináček byla spokojená. Takže tolik můj názor 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
1.2.06 15:16
Tady taky jeden jedinacek Kdyz jsem byla mala, moc jsem si prala STARSIHO brasku. Coz tedy stejne nebylo mozne. Sestru jsem nechtela, asi bych se s ni tezko smirovala… Dlouho jsem loudila, abychom si adoptovali cernouska(!), a o adopci se u nas kratce i uvazovalo, ale vsechny podobne myslenky byly ukonceny rozvodem rodicu… Zpetne hodnotim, ze mi jedinackovstvi nijak „neublizilo“, vyradila jsem se hodne s bratranci a sestrenicemi a hodne jsem byla s jinymi detmi. Kdyz jsem v 10 letech dostala psa, bratricek ustoupil do pozadi a pozdeji jsem se ho uz ani nedozadovala. Mozna to ted dospelym lidem zni divne, ale ve psovi jsem nasla skveleho pritele a pruvodce a byla jsem stastna. Taky jsme meli spoutu jinych zvirat a opravdu verim, ze absenci sourozence dost uspecne kompenzovala. Ted v dospelosti, kdyz vidim, jak se moje mama a jeji sestry stridaji v peci o jejich starou maminku, tak si nekdy kladu otazku, jak to budu delat ja, az moje mama bude pomoc potrebovat, ale ja budu na vse sama… Az po letech me tedy znovu napadlo, ze alespon jeden sourozenec by se hodil, a proc moje mama kdysi na tohle nepomyslela. Deti jsem vzdycky chtela dve a druhe je na ceste 
- Citovat
- Upravit
Anonymni
1.2.06 15:20
Ahoj,
tak já (jedináček) jsem se už v dětství zařekla, že takovýto osud svým dětem nikdy nepřipravím. Trpěla jsem svým jedináčkovstvím a myslím, že mě to poznamenalo na celý život. Ten věčný pocit samoty.....
Zatím mám jednoho pěkného kluka (17m) a už bych se začala ráda snažit o druhé.. jenže manžel nechce - prý bysme to finančně neutáhli.. MOc se mi líbil příspěvek o něco výše - že v rozhodování o pořizení dítěte by neměly hrát roli peníze - zkusím to dát přečíst manžovi…
Tobě bych radila to co už radí výše - zvážit rizika - pokud bys opravduna tom měla být zdravotně hůře, tak asi spíš zvolit adopci… Každopádně sourozence ANO!
Zdraví Gábina + malý Ríša (17m)
- Citovat
- Upravit
1.2.06 15:52
Ahoj,taky jsem jedinacek,nejak jsem tim nikdy netrpela,neprijde mi,ze jsem o neco ochuzena.Kdyz dite ma spoustu kamaradu a rodice co se mu venuji,tak to neni zle.
Mela jsem taky obdobi,kdy jsem chtela sourozence,ale to me casem preslo a nakonec jsem byla i rada,ze jsem sama.
Ted mam skoro 7letou dceru,jsem tehotna ve 4mesici,miminko jsme si poridili,protoze ho chceme,ne protoze dcera chce sourozence,dulezite je jestli ho chcete i vy a ne proto aby jste nemeli jedinacka.
Jak rikal doktor,ze to je velke riziko,tak nad tim bych urcite premyslela,jestli to neni opravdu tak zle,mas preci uz rodinu a musis myslet i na to aby jsi byla v poradku pro ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 15:56
ahoj adelo souhlasim s lessinou,zvazit ty rizika,
ja osobne mam sestru a osobne bych sama byt nechtela.manzel ma mladsiho bratra o 6 let a moc si s nim nepohral.
take jsem se chtela zeptat co si o tom mysli manzel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 16:15
Já si z osobní zkušenosti myslím, že mít sourozence nemusí nutně nic řešit.
Já mám o 3 a půl roku mladšího bratra a musím říct, že v mládí jsme si vůbec nebyli blízcí a, přestože ho mám ráda a našli jsme si později k sobě cestu, určitě bych neprožila o nic horší dětství jako jedináček. Podle mě fakt záleží na celkovém okolí, především rodičích a kamarádech. Osamělé může být i dítě s deseti sourozenci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 17:32
Dekuji za vsechny reakce! Obzvlaste pak reakce jedinacku 
Jak se k tomu stavi manzel? Asi jako ja, jeden den ano, druhy den ne 
. Ja si ta rizika pripoustim asi min. Je to jako na houpacce. Navic ma sestru, se kterou si absolutne nerozumi.
O adopci jsme jednu dobu mluvili, ale asi nejsme ti spravni rodice 
, snadno se to rekne, ale my jsme se proste rozhodli, ze ne.
Je to fakt tezky, ale uprimne si priznavam, ze dite chci predevsim kvuli dceri, ne kvuli sobe Hloupy, co?
Adela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 17:49
Adelko, ja chci mit taky jen jedno dite. Sama sice jedinacek nejsem, ale vyrustala jsem tak. Mam bratry o 10 a 12 let starsi, takze kdyz jsem z toho mela rozum, uz doma nebyli. Urcite me to nepoznamenalo. Podle me nedava smysl porizovat si dite jen kvuli tomu, aby melo tve prvni dite kamarada. Jedno dite se umi zabavit samo, mas na nej vic casu, muzes s nim delat spoustu veci, ktere se dvema nemuzes nebo to neni tak jednoduche. Jestlize jsi mela takove komplikace a doktori ti to navic nedoporucuji, tak bych do toho nesla.
Ja planuji jedno dite i kvuli veku, ja 32, manzel 52. Navic on uz dve deti ma z predchoziho manzelstvi a jedno jeste snese, ale navic uz se proste neciti. A ja jsem asi sobecka, ale chci svou lasku rozdelit maximalne nadvakrat, mezi manzela a dite. Asi to nepisu spravne, doufam, ze to dobre pochopis. Proste nechci stravit 10-15 let piplanim deti a pak zjistim, ze manzel je moc stary, abysme si uzivali jeste cokoliv jineho nez deti. Zaroven se nechci pripravit o tu moznost dite mit. Takze jedno dite je pro nas uplne idealni. I proto, ze hodne cestujeme. Promin, tapu to tu vsechno dohromady, mam v tom jasno, ale jeste jsem to takhle nikomu nepovedela. Zanet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.06 18:33
Adélko, já taky chci mít jenom jedno dítě. Pokud by mě manžel přece jen umluvil, tak bych to MOŽNÁ udělala jen kvůli Jířovi, ale z mého pohledu je jedno tak akorát, pro naši rodinu. A jsem strašně ráda, že už Źíža vyrostl z toho miminkovského období a vůbec mi nejihnou oči při pohledu do kočárku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
