Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Marianna2 Ale plačící dítě kvůli dárku je ve všech rodinách. Dítě nechápe, proč po devíti dárcích nebude ten desátý, jinak řečeno dítě, které má skoro všechno stejně může ztropit scénu kvůli blbině
A co se týká kroužků..přijde mi to v dnešní době přeceňovaný. Není třeba denně vymetat kroužky, spousta věcí se dá dělat doma (výtvarka třeba), kvůli ostatním vrstevníkům se taky nemusí navštěvovat kroužky, ale děcka se můžou scházet u někoho doma nebo jít ven. Já byla ten jedináček, co (v rozumných mezích) vše měl a nedokážeš si představit, jak úžasný jsem si užila v 15,5letech prázdniny! Oznámila jsem totiž, že kamkoliv odmítám jet a celý 2měsíce jsem byla doma. Do té doby rok co rok, od začátku do konce něco. Tehdy to byly moje nejlepší prázdiny. Nesnažím se tvrdit, že na všem šetřit je ok, nikam nejezdit a tak, jen mi přijde, že v dnešní době se rodiče moc nechají strhnout strachem o děti- proč se nervovat a pouštět je s kamarády ven, když si zaplatím pohybový kroužek a dítě se vyblbne a zároveň je pod dohledem? Proč se doma patlat s vodovkama a mít sem tam čáru na zdi, když si zaplatím kroužek a budu mít čistý byt. Všeho s mírou
Vše jde nějak vymyslet a vždy lze najít kompromis, aby se rodinný rozpočet dalším dítětem zatížil opravdu jen nepatrně.
No ve vsi ucte, prijde mi to jako kratkozrajkej a hloupej nazor. Jednak si nemyslim, ze dve deti byli nejak financne narocnejsi nez jedno, tri, ctyri mozna jo, projevi se to hlavne v pozdejsim veku. Ale kdyz uz jsme u tech financi, tak i deti jsou pro nas rodice investice a vubec velka rodina je daleko lepsi nez co jineho a i se financne vice vyplati - hodne ale zalezi jake jsou tam ale vztahy…ale jake si to clovek udela, takove to ma.
ja jsem z velke rodiny, deda ze tri sourozencu, mama ze tri sourozencu, my byli taky tri - ano penez jsme moc nemeli, ale mela jsem krasne detstvi - u more jsme byli, hladem netrpeli, ja byla dvakrat se skolou v cizine na poznavacim zajezde.
jenze pred deseti lety mi pri nehode zemrela mama a nejmladsi sestricka - nevim co bych si pocala, kdybych nemela jeste jednu, vsechno by pro me bylo jeste tisickrat tezsi a nejenom pro mne.
ja mam deti dve, chtela bych treti, ale nekdy v budoucnu, ne ted, chtela bych, aby z nich byli partaci, aby se na sebe mohli vzdy ve vsem spolehnout. I ja doufam, ze se na ne budu moct spolehnout a az budu stara nemohouci baba, tak me taky nenechaj ve stychu a nebudu sama.
hypoteka preci s detma nesouvisi ![]()
@Marianna2 jako ano, nekteri sourozenci spolu v dospelosti nevychazi, ale myslim, ze na to trochu maji vliv rodice
…doufam ze se nepletu. U nas v rodine taky jeden muj stryc dlouho nemluvil s druhym a az po mamine smrti je to stmelilo dohromady.
Ja s prostredni segrou (ta co mi zustala), mame taky slozitej vztah, teda mely jsme, ale podarilo se nam to urovnat a ja vim, ze se na ni muzu spolehnout a ona na me.
Muj muz se teda se svym sourozencem nestyka…stykal by se, ale nesmel by to byt nebezpecny psychpat.
ja jsem treba taky v detstvi touzila po barbine a nebylo na ni, lego bylo taky vzacne…ale kdyz to vezmu z dnesniho pohledu, vymenim vsechny lega sveta a vsechny barbiny za sestru.
jako kdybych nemohla dat diteti drahy darek, bude mi to lito, ale ne tolik, jako kdyby byl sam.
Každý dělá to co mu vyhovuje ne? My máme dvě děti, teď budeme mít hypotéku (docela nízkou splátku) a nemyslím si že by jsme živořili. Na dovolenou jezdíme (2-3× za rok), alespoň jednou měsíčně na výlet…prostě jedem jen tam na co máme
Jo a jsem zatím na RD, chodím sice brigádně pracovat, ale to je jen proto abych se dostala mezi lidi a nevypadla z oboru. Ale každý to vidí jinak, někdo těžko zabezpečí jedno dítě, někdo 2, a někdo zvládne v pohodě třeba 4
@suik, hypotéka možná trošku souvísí. Já se rozhodovala mezi hypotékou (vlastním bydlením) a dětmi (nájemním bytem). Teda rozhodovat jsem se nemusela, věděla jsem, že bez dětí žít nemůžu
… Ale já jsem ten případ, kdy jsem po škole neměla ani hrnec a ručník. Manžel ani já jsme neměli kde přečkat rodičák (dočasné bydlení u rodičů) ani nikdy nic nezdědíme (pozdější doplacení hypotéky)… Sice se trošku plácáme, ale po ukončení rodičovské bude líp (pokud se mi podaří dcerku umístit do školky)… Nikdy bych neměnila a jsem šťastná za ta dvě naše sluníčka.
Děti nevnímají hodnotu peněz, tak dárky a pláč pod stromečkem pro mě fakt argument není. To stejné dovolená u moře, kroužky nebo dědictví… ![]()
@Marianna2 píše:
Když jsem tuto diskuzi zakládala, tak jsem zapomněla napsat, že mi nejde o to, jezdit na drahé dovolené a nosit značkové věci, ale o základní potřeby, jako je možnost vytvořit sobě i dítěti dostatečnou finanční rezervu.
No a tohle je právě u každého jiné, někdo je na tom tak, že k udržení aspoň nějakého standartu si může pořídit jen jedno dítě, někdo to zvládá v pohodě i se třema, to už si pak zařídí každý podle svých možností. ![]()
Já vím, že i když budu mít teď dvě, oběma dopřeju hezký dárek, jaký si přejí.
Na druhou stranu, i když na to ty peníze mám, nekupuju malýmu všechno o co si řekne, přijde mi to nevýchovný, dostává teda co si přeje k svátku, narozkám a Vánocům, ale jen tak mu mezi rokem mu dárky nekupuju, to má kasičku, dávám mu tam 50Kč měsíčně + si tam dává co dostane od babiček, dědečků atd. a jednou ročně kasičku otevřeme a prcek si za to koupí to co si přeje. Mohla bych mu to koupit hned, ale raději ho učím, aby uměl s penězi hospodařit už odmala a aby znal jejich hodnotu.
Příspěvek upraven 06.05.13 v 14:05
Máme dvě děti a rozhodně teda neživoříme, nesouhlasím. Uživili bychom dětí víc, ale bohužel to nejde (zdravotně), kdyby to šlo, tak bych měla dětí třeba 10
K moři nejezdíme, jsme rádi doma ![]()
No, já nevím, ale moje holky nikdy pod stromkem neplakaly, že nedostaly vytoužený dárek. Dbala jsem na to, aby měly podobný nebo stejný. Jeden drahej a hodně hloupostí okolo a byly nadmíru spokojené.
Bylo pěkný, jak si je spolu prohlížely a někdy taky měnily. Dospělé a dělají to dodnes
Já jsem jedináček a měla jsem z dárku prd, když jsem ho neměla ani komu ukázat. ![]()
No nedá mi to nereagovat. Mít jedináčka ze zdravotních důvodů nebo z přesvědčení je jedna věc, každopádně každá rodina má právo si sama rozhodnout o tom kolik dětí bude mít, kolik jich zvládne vychovta a uživit.
Ale osobně si myslím, že stavět finanční stránku na první místo není moc šťastné, alespoň já to tak cítím a bohužel ve velmi blízkém okolí i vidím. Pro mě je důležitější faktor jak bude/budou mé děti vychované, co jim dokážu do života vštípil, jaké budou mít sebevědomíí a jak se dokáží prosadit ne bezohledně jak je tomu dnes zvykem, ale s asertivitou. Neříkám, že jsme nepřemýšleli nad penězi když jsme si pořízovali druhé dítě, ale ani jsme nepřemýšleli nad dovolenou.Ano děti stojí peníze, ale pokud se jedná o normální rodinu s průměrným příjmem, tak dvě děti finančně zvládnou jak nic.
1)dovolená-i v čr je krásně na slovensko coby kamenem dohodil, důležité jsou zážitky ne lokalita. 2)jídlo, bydlení, prostě základní potřeby-tak to je samozřejmé. 3)kroužky-máme prozatím jedno dítě, chodí na tři kroužky a stojí nás to 1000,–Kč ročně, tak snad nemusím ani rozvádět. Stejně je nejraději venku na louce s kamarády, kde mají bunkr. 4)Spoření-má od narození posíláme každý měsíc alespoň 200,–,když je víc pošlem víc a stejně to bude s druhým. 5)dárky- má tolik hraček, že si s nima ani nehraje a teď k narozeninám dostane max. dvě hračky a končím i kdyby nebylo druhé snažila bych se přísun hraček omezit, protože to je zbytečné, nejraději si hraje s klackama. 6)že mu nekoupíme vše na co si ukáže? Ano to je pravda, protože chci, aby věděl, že vše něco stojí, že rodiče na to vydělávají v práci a nic není zadarmo. Že v životě nedostane vše co bude chtít, to je v rámci výchovy.
Víc mě momentálně rychle nenapadá, je to o úhlu pohledu (a pro představu hypotéku nemáme, bydlíme v baráčku, neoblíkáme se značkově, ale nechodíme ani jako šmudli, měsíční příjem je cca 30tis.od obou, když já pracuji teď půjdu na mateřskou.)
A ten druhý pohled? Říkejme jim „známý“ (ale jsou nám daleko blíž)-koupou se v penězích na účtech miliony, mají jedno dítě, které je rozmazlené, musí mít vše značkové, minimálně dvě dovolené u moře, dvakrát v zimě v alpách, má na co si vzpomene, ohrnuje nos nad uřednicí, dělníkem (pekař, zedník, apod.)pro ni existují jen manažeři a ředitelé. Kamarádů má ždibec, ale moc s ní nevydrží a jediné co ji baví je nakupování. Pro někoho sen, pro mě ![]()
Jak jsem psala je to o úhlu pohledu. Rozhodně nikoho nezatracuji za jedináčka, ale ani si nemyslím, že rodiny s více dětma živoří.
Syna máme jednoho a nejspíš to i tak zůstane a i tak z něho nebude rozmazlený jedináček, který žije v luxusu. žijeme si tak normálně, běžně, průměrně a jsme spokojeni - zkrátka beru život tak jak je a nefňukám, že už teď nemám na každoroční dovolenou u moře atd. a syn taky nedostane nic zadarmo, vím, že se dvěma dětma už bysme si takhle nežili a v dnešní nejisté době bych opravdu trnula, že můžu přijít o práci, nebo manžel a to by pak bylo špatné se dvěma dětma. potřebuju trochu jistoty, nechci žít na hraně, alespoň nějaké to malé zázemí musím mít a bojím se, že se dvěma dětmi bysme to už nezvládli…
Mít dvě děti v téhle zemi je totiž norma a vše mimo je prostě divné. Ať se rozhodneš pro jedináčka nebo 3 a více dětí, vždy ti do toho bude někdo mluvit ![]()
Ahoj mám děti tři nemyslím si že nějak strádají-ano nemají vše značkuvé, dovolená je pod stanem, ale nám ani dětem to nevadí. Mrzí mě jen, že se v dnešní době každý honí za tím, mít se líp než soused. Mít raději jedno dítě, ale čtyry auta v garáži a za rok pět dovolených, aby sousedi záviděly. A vést k tomu i svého potomka, který pak od školky je ve všem in a posmívá se těm co nemaj nike botky.
@lenasa píše:
Mít dvě děti v téhle zemi je totiž norma a vše mimo je prostě divné. Ať se rozhodneš pro jedináčka nebo 3 a více dětí, vždy ti do toho bude někdo mluvit
@78mamina píše:
Ahoj mám děti tři nemyslím si že nějak strádají-ano nemají vše značkuvé, dovolená je pod stanem, ale nám ani dětem to nevadí. Mrzí mě jen, že se v dnešní době každý honí za tím, mít se líp než soused. Mít raději jedno dítě, ale čtyry auta v garáži a za rok pět dovolených, aby sousedi záviděly. A vést k tomu i svého potomka, který pak od školky je ve všem in a posmívá se těm co nemaj nike botky.
Přesně, často (ač nevědomky) se vlastně lidi předhání. Ani si to neuvědomujeme, ale jsme opice, co chtějí mít všechno nej. To je prostě naše lidská povaha. ![]()
A jinak ad dovolené - PŘESNĚ jak tu kdosi píše, nezáleží na lokalitě - pamatuju si, jak jsme jako středoškolská mládež jezdili na jednu chaloupku tu opodál, vždycky jednou za čas - rovnou se slavily svátky, narozky.. A hrozně jsme si to užili (a ve vší počestnosti, se nám to dařilo). Nasmáli jsme se, dodneška na to fakt ráda vzpomínám a smějeme se i po letech.
Byla jsem se tam nedávno podívat.. No, nechápu, že se nám tam tak líbilo.
Děsná chata, kolo bych si neopřela.
A to to není tolik let, že by to zchátralo. Prostě jsme byly super parta a to je pak všechno paráda a děsná sranda. ![]()