Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj dámy, mám na večer jednoduchý dotaz
Co říkáte na tento článek?
http://www.svobodauceni.cz/…y-a-chvaleni
Jaký je Váš názor na to, že chválení není v pořádku? Chválíte a odměňujete děti? Chválíte jejich potenciál? Po přečtení tohoto článku mám trochu rozporuplné pocity, jak to tedy vlastně uchopit.
V nitřně cítím, že by na tom nechválení něco mohlo být, i z osobní zkušenosti
![]()
Takže abych to shrnula, chválit a odměňovat, nebo ne?
Tohle delam podle sveho, ja jsem maminka, clanku je milion a kazdy jiny. Delej si podle sebe jak ty myslis ze je to dobre. Ja malou chvalim kdyz je sikovna
nic divneho mi na tom neprijde.
Ahoj, článek jsem jen prolítla očima. Mám ještě malé dítě - 18 měsíců - ale chválím o stošest
Jak něco nového dovede, poslechne, pěkně jí (to hodně, protože jí blbě), ale sladkosti nedávám, jako formu pochvaly. Sem tam něco dostane - většinou piškoty, suché sušenky - bonbony a lízátka a podobné budu bojkotovat, co jen to půjde…
@Kalla1412 článek jsem ani celý nedočetla, ale taky jsem pro odměny. Ano, píšou tak, že děti pak půjdou jen po odměně, tak holt ta odměna nebo pochvala musí být smysluplná. Třeba jsem proti odměňování za dobré známky, ale až mi za pár let začne malej chodit do školy, tak se budeme z dobrých známek spolu radovat a doufám, že ho naučím se ze špatných poučit a naučit se to příště líp atd. Domácí práce taky nebudou dělat děti za odměny, ale klidně řeknu děkuju a půjdeme si spolu pak hrát hry, když jsme ušetřili spolu čas atd.
Chválím, když mám pocit, že si to zaslouží a kárám, když mám pocit, že si to zaslouží ![]()
Jako můj malej je taky ještě malej, spíše principielně mě to zajímá. Rozhodně nechci svým chováním kopírovat kdejaký chytrý článek, jen najít nějaký rozumný postoj…a ten článek dává dost silný základ pro myšlenku, že chválení není vlastně tak správné, jak si myslím(e)
Chválím… Já sama vím, jak mi vadí, když jsem nedoceněná. A u mě je to povahou. Lidi nechválím za věci, které dělají pro sebe, chválím je za věci, které dělají navíc, pro ostatní, za to, co není samozřejmé. Člověk je taky jenom zvíře. Psa motivujeme, koně učíme na principech přirozené komunikace a pozitivních odměn a dítě nepochválím? To mi nepřijde správné. A nepřijde mi ani správné nedat najevo, že něčí chování či čin je hoden pozornosti v kladném slova smyslu. Ano, je potřeba zvážit, za co chválit a co by mělo být samozřejmé. Na druhé straně, lidi jsou dneska tak demotivovaní a ztrápení vlastní prací a prostředím, že je potřeba občas ocenit maličkosti… Možná, kdyby se lidé mezi sebou více uznávali a chválili, bylo by méně syndromů vyhoření a lidí, kteří jsou v produktivním věku a jsou ztrhaní a nemají důvod ráno vstávat…
Odmenujeme a chvalime, kdyz neco dcery udelaji co nemaji tak odmenu v podobe sladkosti nebo pohadky v tv maji jako trest stopku.
Delame to podle toho jak vyhovuje nam.
Treba kdyz dcera neco udela do nocniku nebo na prkynku do wc tak mi prijde automaticke ji pochvalit nebo zatleskat, sama si zatleska ze vi ze to udela dobre a pochvali se tak
.
Jsem proti odměnám. Věřím tomu, že brzy začnou sehlávat, respektive požadavky dětí se mohou zvyšovat a bez odměny se dostatečně nenamotivují.
Pochvaly bych ale nezatracovala. Pochvala a uznání jdou podle mě ruku v ruce. Musí se s nima (oběma) opatrně. Mě kdyby se někdo zeptal v dětském věku: A že se ti tu teď (v pokojíčku) líbí víc, když sis tu tak krásně uklidila? Tak to beru jako odpornou manipulaci. Ale když by mi bylo řečeno: no, hezky sis tu uklidila! Jsi šikovná. Tak to je přece uznání i pochvala v jednom. Nebo se mýlím?
Tak pochvala dela divy…vemte si to treba u chlapu
Vsechno ma svoje meze, prijde mi divny nepochvalit dite, kdyz mu neco jde, neco se mu povede atd. atp., na druhou stranu mi prijde hodne divny, pokud dite vynese odpadky, jen kdyz za to neco dostane. Ale k tomu prece nemusi vubec dojit, zalezi, jak to provadime ![]()
A pocit nedoceneni neni dobry. Trochu se bojim, ze tenhle trend vychovy bude mit za nasledek to, ze lidi uz se nebudou umet navzajem pochvalit, vsichni budou akorat frustrovany a nakonec dojde prave k tomu, ze to kure uz zadara fakt ani nehrabne. ![]()
@LadyLada píše:
Jsem proti odměnám. Věřím tomu, že brzy začnou sehlávat, respektive požadavky dětí se mohou zvyšovat a bez odměny se dostatečně nenamotivují.Pochvaly bych ale nezatracovala. Pochvala a uznání jdou podle mě ruku v ruce. Musí se s nima (oběma) opatrně. Mě kdyby se někdo zeptal v dětském věku: A že se ti tu teď (v pokojíčku) líbí víc, když sis tu tak krásně uklidila? Tak to beru jako odpornou manipulaci. Ale když by mi bylo řečeno: no, hezky sis tu uklidila! Jsi šikovná. Tak to je přece uznání i pochvala v jednom. Nebo se mýlím?
Taky to tak citim.
Clanek jsem necetla, ale nazor na chvaleni v knize Respektovat a být respektován ano. Souhlasím, že pokud se člověk naučí dělat věci jen pro pochvalu místo toho, aby viděli smysl v tom, co udělali, je špatné. Ale nejsem schopná to do výchovy zavést.
A ve školce jedou také na pochvaly a odměny (nálepky), takže to je těžké. Ale každopádně zajímavý názor. ![]()
První dojem - blbost, ale nakonec jsem si to přečetla celé a připadá mi to velmi přínosné. Nejde vůbec o to, že chválit, nebo ne. Ale přístupem k chválení a to se mi líbí.
Clanek je zajimavy. Vadi mi, ze je v nem ale ma slovo pochvala spise negativni naboj… Jako pozitivni je tam slovo uznani.
Osobne tam citim jakysi rozdil… Ale kdyz synovec sam slozi lego, tak mu proste reknu, ze je dobrej a smitec
Nevim, jestli je to uznani nebo pochvala, ale dle meho si v tu chvili zaslouzi oboje.
Jsem proti odmenovani, ale chvaleni/uznani mi prijde v poradku…
I kdyz je pubertakova povinnost kazdy tyden vysat, tak by mel vedet ze si nekdo vsima toho, ze to plni..
Mne treba hrozne rozciluje, ze se staram nonstop o prcka a nikdo mi nikdy nerekl, ze jsem dobra a ze se o nej dobre staram - proste je to moje povinnost, automatika… Nikdo to neoceni. Jsem velka, uz to rozchodim, nebojte ![]()