Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jiná výchova - má to cenu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.12.12 23:38
@Silky123 
Jako u nás… jen s tím rozdílem, že my jsme se teda nedostali k nosítku (problém s objemem, jsou krátká) a že naše dítě ovoce může; ale plenky, zelenina, to přesně znám A taky holky žijou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
30.12.12 23:46
Přiznám se, že jsem byla smutná, neustále jsem se snažila, asi týden zpět už jsem z toho snažení byla tak unavená, že jsem si řekla:„Děj se vůle Páně. 
“, a včera mi snědla celé jablko bez „výmluv“, nacpala se obědem, ze včerejška na dnešek spala 12 hodin a byl tak hodná, až jsem se styděla za některé své dřívější myšlenky…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.12.12 12:55
Já už jsem unavená jen ze 3 věcí.
1. Opakovaný průjem.
2. Opakovaná vyrážka.
3. Zvracení z přecpání.
Dneska bude rodinný sedánek, kde bude dalších x dětí v prckově věku, které mohou jíst čokoládu a kterým matka nezakazuje 4. plátek vánočky…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.11.13 13:12
Ahoj, snažím se o jakous takous respektující výchovu podle Karpa u své malé dvouleťačky. Ona je hodné, klidné dítě, jen trochu vzteklé a umrančené. Došly jsme až tam, že když chci někam jít, lítá po bytě a odmítá se obléct. Ruce si umzje jedině s vzteklým jekotem. Když ji chytnu za ruku, samo se zhroutí v řevu. V poslední době mě pořád volá, snad každých 10 vteřin dokáže uplakaně volat mami. Doteď mi to nevadilo, zvládala jsem se docela ovládat. Jenže teď jsem chvíli těhotná a moje výbušná povaha prožívá drsnou renesanci. Jsem unavená, utahaná a ona mě nenechá ani ohřát jídlo. Tak jsem ji asertivně pochovala, postavila a jekot. Poslala ječet na chodbu, jestli o to stojí. S tím, že až bude chtít, ať v klidu přijde. Ona šla, pobrekávala tam. Za chvíli volá, že čurá, vlítnu tam, v pokoji počůraný koberec. Já vím, že to dělá kvůli pozornosti, ale fakt mě to naštvalo. Vysvlekla jsem ji a uklízela koberec, ona plakaka na chodbě. Přijdu k ní a povídám nebreč a řekni mi, proč čůráš na koberec a nepřišla sis říct? Ječela o to víc. Já se neudržela a vzteky zavřeštěla taky. S ní to chudinou škublo, lekla se. Tak jsem ji pochovala a vysvětlila v klidu, že když křičí ona, taky se lekám a bolí mě ouška. Šly jsme malovat vodovkama, po malování se mi vytrhla a letěla do obýváku. 2× klidná prosba o umytí rukou a už jsem pak ječela hrůzou, že mi zničí sedačku. Opět následuje klidné vysvětlení. Samo mě to ale velmi mrzí a přemýšlím, jestli jí neubližuju víc tím, jak měním styl výchovy. Jestli nění lepší ji prostě vždycky třepnout po zadku a pokoj, než tohle. Některé dny jsou prima, nekteré děs… 
Anonym kvůli těhotenství, je moc čerstvé a známí sem chodí taky.
- Citovat
- Upravit
7.11.13 13:37
@Anonymní píše:
Ahoj, snažím se o jakous takous respektující výchovu podle Karpa u své malé dvouleťačky. Ona je hodné, klidné dítě, jen trochu vzteklé a umrančené. Došly jsme až tam, že když chci někam jít, lítá po bytě a odmítá se obléct. Ruce si umzje jedině s vzteklým jekotem. Když ji chytnu za ruku, samo se zhroutí v řevu. V poslední době mě pořád volá, snad každých 10 vteřin dokáže uplakaně volat mami. Doteď mi to nevadilo, zvládala jsem se docela ovládat. Jenže teď jsem chvíli těhotná a moje výbušná povaha prožívá drsnou renesanci. Jsem unavená, utahaná a ona mě nenechá ani ohřát jídlo. Tak jsem ji asertivně pochovala, postavila a jekot. Poslala ječet na chodbu, jestli o to stojí. S tím, že až bude chtít, ať v klidu přijde. Ona šla, pobrekávala tam. Za chvíli volá, že čurá, vlítnu tam, v pokoji počůraný koberec. Já vím, že to dělá kvůli pozornosti, ale fakt mě to naštvalo. Vysvlekla jsem ji a uklízela koberec, ona plakaka na chodbě. Přijdu k ní a povídám nebreč a řekni mi, proč čůráš na koberec a nepřišla sis říct? Ječela o to víc. Já se neudržela a vzteky zavřeštěla taky. S ní to chudinou škublo, lekla se. Tak jsem ji pochovala a vysvětlila v klidu, že když křičí ona, taky se lekám a bolí mě ouška. Šly jsme malovat vodovkama, po malování se mi vytrhla a letěla do obýváku. 2× klidná prosba o umytí rukou a už jsem pak ječela hrůzou, že mi zničí sedačku. Opět následuje klidné vysvětlení. Samo mě to ale velmi mrzí a přemýšlím, jestli jí neubližuju víc tím, jak měním styl výchovy. Jestli nění lepší ji prostě vždycky třepnout po zadku a pokoj, než tohle. Některé dny jsou prima, nekteré děs…
Anonym kvůli těhotenství, je moc čerstvé a známí sem chodí taky.
Respektující výchovu podle Karpa znám jen z doslechu, takže v tomto neporadím. Ale mám 3letou holku (taky bych řekla klidnou) a jsem do toho těhotná, takže trochu podobná situace. A i z jiných zkušeností s dětmi můžu říct, že jakmile je máma unavená, nemá už tolik trpělivosti, tak to dítě často vycítí a o to víc zlobí. Neříkám, že u nás to zvládáme vždy na 100%, ale tady je něco, co pomáhá u nás:
- stereotyp, předvídatelné opakování stále stejných činností ve stejnou dobu (po návratu z procházky se prostě ruce mejou vždy, i když se jí nechce)
- když potřebuju něco udělat, tak si dceru beru s sebou a snažím se ji zabavit - třeba ráno se chodím sprchovat, ona jde se mnou a skládá si v koupelně na zemi skládačky, které jsou jen „koupelnové“, když byla mladší, seděla v koupelně v sedačce a prohlížela si knížky, když potřebuju vařit nebo žehlit, sedí u mě a povídám jí pohádku nebo si zpíváme, pokud to jde, pomáhá mi (s mícháním věcí, podává, vyklízí myčku, podává kolíčky atd.)
- postupně jí učím, že musí počkat, až budu mít čas - nepřilítnu hned, když si chce se mnou hrát, ale až něco dodělám
- než po ní něco chci, tak to aspoň 3× zopakuju - že už třeba za chvíli se jde domů atd.
- no a když je fakt nejhůř, vyhrožuju naplácáním na zadek, to většinou stačí, protože ví, že by taky mohla dostat, ale upřímně, naposled jsem ji plácla tak před měsícem
Upřímně si myslím, že ve dvou letech ještě prostě pokaždé neposlechne, víc v klidu to u nás začalo probíhat až tak od 2 a půl. No a taky záleží na povaze dítěte, u některého je občasné plácnutí OK, u jiného to je spíš ke škodě 
Okolo těch dvou let taky měla pár vztekacích a neposlouchacích záchvatů, u kterých v podstatě nic nepomáhalo, ale zpětně mi vždycky došlo, že to bylo nějakou změnou - byla třeba nachlazená a unavená, byla u nás babička nebo jiná návštěva zase naopak odešla, vrátily jsme se z procházky později a oběd se zdržel o čtvrt hodiny… když se vše vrátilo do normálu, tak byla zase hodná. teď už jí vykolejení ze stereotypu tolik nevadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.13 14:21
@robínek Děkuju, ty pohádky jsou dobrý nápad. Lezou jí už dlouho poslední stoličky, tak možná i to. Mně přijde, že snad u mě cítí konkurenci 
, já zas propadám panice, co jsem to na sebe upletla . Prostě si musíme obě zvyknout a zas hledat cesty. Děkuji za povzbuzení 
.
- Citovat
- Upravit
7.11.13 14:28
@Anonymní píše:
@robínek Děkuju, ty pohádky jsou dobrý nápad. Lezou jí už dlouho poslední stoličky, tak možná i to. Mně přijde, že snad u mě cítí konkurenci
Jo, to může být jen takové období, stoličky jako jediné zuby u nás dělaly taky problémy. A že to z tebe cítí, je dost dobře možný. U nás dcera hned od prvních dnů těhotenství se pořád chtěla chovat, pořád se mi snažila vlízt zpátky do břicha a to jsem jí o miminku nic neříkala - bylo to až děsivý, při jakémkoli problémku nebo únavě pořád ječela, že chce chovat, tak jsem chovala a teď už je to skoro v normálu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
