Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem blazen ja nebo mamka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.11.22 21:57
Na chvíli bych omezila osobní kontakt, občas bych zavolala 
Nebo ji rázně vysvětlila, že jste dospělí s máte svůj život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.22 22:00
Tak jednou na to asi budeš ještě vzpominat až tu nebude…
Jestli takhle volá několikrát denně tak je to na budku a postupně to zredukuj. Když zavolá, neber to a napiš že zavoláš později, nebo když budete pryč, tak že nejsi doma a nemáš čas atd. Časem si zvykne a osekas to třeba na kontakt 1× denně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.22 22:01
@Anonymní píše:
Ahoj, nejdrive omluva za anonym, ale je to dost osobni, rodinna vec. Mam manzela a 3 lete dite. Bydlime ve svem a mame pomerne normalni klidny zivot, chytre dite a nic nam nechybi. Mam ale zaroven maminku, kterou mam strasne rada. Je hodna, pomaha hlidat, uvari, nakoupi nam(sama od sebe, casto zbytecne). Bohuzel mi ale prijde, ze je trvale vystresovana, bez ni by se vsichni polozili, vsechno co delame jinak, nez by delala ona, delame spatne a prenesene receno “neco strasneho vyvedem a nekomu se neco stane”. Ve vsem hleda to nejdesivejsi. Priklady jejich obav: Vanocni trhy jsou plne lidi a diteti nekdo slapne na nohu a zlomi mu ji, nechodte tam. Uvarila jsem, ale asi jsem tam dala moc tuku a je mi z toho spatne, nejezte to. Jezis tys k veceri udelala hranolky? Kdyby vam bylo rano blbe, jezte hlavne dietne. Ty porad chodis curat, ty mas urcite zanet mocaku, nesedelas na necem studenem? Mate pecivo na zitra, nemam vam privezt? Atd.,atd…
Sama je pritom uplne vyrizena, vystavena, nedokaze si odpocinout.
Fakt ji mam rada, ale po pravde uz nemuzu, ty jeji obavy me uz nejakou dobu tak stresuji, ze se nedokazu uklidnit, zacinam byt paranoidni a pri kazdem kroku premyslim, co by na me jednani rekla mamka. Kdyz ji reknu, at si da pauzu, ze zijeme normalni zivot jako vsichni ostatni, tak se jen pohadame, na chvili se stahne, ale za par dni to zacne znovu. Nejsme zadni mladosi, je nam skoro 40,driv byla v pohode, vidali jsme se obcas, ale jak se narodilo vnouce, chova se k nam jak k detem. Podle ni je ona naprosto v pohode a my se chovame nezodpovedne a nemame z niceho respekt… ptala jsem se, jestli nechce zajit k psychologovi, ale proc by nekam chodila, kdyz ji prece nic neni. Manzel jen krouti hlavou a rika, az ji radsi uz nevnimam, jenze jak to udelat, kdyz mi kazdou chvili vola a sdeluje sve obavy nebo me vycita, co jsem zase “vyvedla”? Nechci se s ni rozhadat, ale zaroven bych byla rada, kdyby nas uz konecne nechala zit.
Neříkej ji o každým prdu/čúrání. Telefony neber, max 1× za den.
Stůj si za svými činnny a rozhodnutími ať se jí to líbí nebo ne. Je to tvůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.22 22:04
Pošlete ji do lázní, ideálně někam, kde mají i psychologa - Jeseník, Lipová, Karlova Studánka.
Ať si odpočine, projede se po horách, trošku se srovná no a oni už si tam s ní popovídají 
Jeslti se s ničím dlouhodobě neléčí, tak jí to budete muset dát k vánocům, chce to alepsoň 14 dní, ale 3 týdny by byly lepší.
Jinak jo, vypadá to jako nějaké poropadnutí se do úzkostí. Není po covidu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.22 22:08
@K. Rocánková píše:
Tak jednou na to asi budeš ještě vzpominat až tu nebude…
Jestli takhle volá několikrát denně tak je to na budku a postupně to zredukuj. Když zavolá, neber to a napiš že zavoláš později, nebo když budete pryč, tak že nejsi doma a nemáš čas atd. Časem si zvykne a osekas to třeba na kontakt 1× denně.
Presne tak, nechci s ni mit spatne vztahy, protoze vim, ze az tu jednou nebude, litovala bych toho.
- Citovat
- Upravit
27.11.22 22:10
@Anonymní píše:
Presne tak, nechci s ni mit spatne vztahy, protoze vim, ze az tu jednou nebude, litovala bych toho.
To nechce nikdo, ale zase si nechat stále kecat do života, to taky není dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.11.22 22:13
@Anonymní píše:
Ahoj, nejdrive omluva za anonym, ale je to dost osobni, rodinna vec. Mam manzela a 3 lete dite. Bydlime ve svem a mame pomerne normalni klidny zivot, chytre dite a nic nam nechybi. Mam ale zaroven maminku, kterou mam strasne rada. Je hodna, pomaha hlidat, uvari, nakoupi nam(sama od sebe, casto zbytecne). Bohuzel mi ale prijde, ze je trvale vystresovana, bez ni by se vsichni polozili, vsechno co delame jinak, nez by delala ona, delame spatne a prenesene receno “neco strasneho vyvedem a nekomu se neco stane”. Ve vsem hleda to nejdesivejsi. Priklady jejich obav: Vanocni trhy jsou plne lidi a diteti nekdo slapne na nohu a zlomi mu ji, nechodte tam. Uvarila jsem, ale asi jsem tam dala moc tuku a je mi z toho spatne, nejezte to. Jezis tys k veceri udelala hranolky? Kdyby vam bylo rano blbe, jezte hlavne dietne. Ty porad chodis curat, ty mas urcite zanet mocaku, nesedelas na necem studenem? Mate pecivo na zitra, nemam vam privezt? Atd.,atd…
Sama je pritom uplne vyrizena, vystavena, nedokaze si odpocinout.
Fakt ji mam rada, ale po pravde uz nemuzu, ty jeji obavy me uz nejakou dobu tak stresuji, ze se nedokazu uklidnit, zacinam byt paranoidni a pri kazdem kroku premyslim, co by na me jednani rekla mamka. Kdyz ji reknu, at si da pauzu, ze zijeme normalni zivot jako vsichni ostatni, tak se jen pohadame, na chvili se stahne, ale za par dni to zacne znovu. Nejsme zadni mladosi, je nam skoro 40,driv byla v pohode, vidali jsme se obcas, ale jak se narodilo vnouce, chova se k nam jak k detem. Podle ni je ona naprosto v pohode a my se chovame nezodpovedne a nemame z niceho respekt… ptala jsem se, jestli nechce zajit k psychologovi, ale proc by nekam chodila, kdyz ji prece nic neni. Manzel jen krouti hlavou a rika, az ji radsi uz nevnimam, jenze jak to udelat, kdyz mi kazdou chvili vola a sdeluje sve obavy nebo me vycita, co jsem zase “vyvedla”? Nechci se s ni rozhadat, ale zaroven bych byla rada, kdyby nas uz konecne nechala zit.
Neco podobneho mam taky, mama kdyz neni po jejim, je to spatne..ona kvuli tomu nespi, hrouti se jelikoz ma zdravotni problem tak zacne zvracet fest..jeste ma sileny strach z korony ockovani ma 4 no je chronicky nemocna ale..no des 
takze ji pro jistotu nerikam nic. Tedy problemy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.11.22 22:13
@Ou píše:
Pošlete ji do lázní, ideálně někam, kde mají i psychologa - Jeseník, Lipová, Karlova Studánka.Ať si odpočine, projede se po horách, trošku se srovná no a oni už si tam s ní popovídají
Jeslti se s ničím dlouhodobě neléčí, tak jí to budete muset dát k vánocům, chce to alepsoň 14 dní, ale 3 týdny by byly lepší.
Jinak jo, vypadá to jako nějaké poropadnutí se do úzkostí. Není po covidu?
Ano, po covidu jsme vsichni, za posledni rok dvakrat. Paradoxne pri covidu jsem si odpocinula nejvic, nevideli jsme se 3 tydny a uklidnila jsem se, zacala jsem zase normalne premyslet. Ale jak jsme se uzdravili, zacalo to nanovo a s nekolikanasobne vyssi intenzitou. Kdyz to vygradovalo, tak jsme se my dve dost pohadaly, omezila jsem osobni navstevy jen na urcite dny, coz ted dodrzujeme, ale celkove jsem z toho, jak jsme k tomu dospely, mela spatny pocit. Stejne vzdy prinese jidlo, prijde presne na urcenou hodinu a kazdy den vola. 
- Citovat
- Upravit
27.11.22 22:14
@Anonymní píše:
Presne tak, nechci s ni mit spatne vztahy, protoze vim, ze az tu jednou nebude, litovala bych toho.
jestli nechce pomoct, tak ty její obavy prostě ignoruj 
a odkývej maminka bude spokojená a ty se zařídíš podle svého
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.22 22:16
@Anonymní píše:
Presne tak, nechci s ni mit spatne vztahy, protoze vim, ze az tu jednou nebude, litovala bych toho.
Tohle je špatná motivace, jednou tady nebudeme nikdo. Naše sousedka před pár lety dochovala svého 40-letého syna, i to se stává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
27.11.22 22:16
Mám takovou tchýni i babičku, já to převádím na vtipy a nehraji podle jejích obav. Pršet prostě na cestě do restaurace, která je od domu vzdálená 100m nebude a když jo, tak vyrosteme! 
Odpovídám v podobném duchu.
Ony to nedělají schválně, je to jejich povaha. Strašně jim to ztěžuje život, ale ty si to nesmíš nechat vlézt do života, nechat se tím ovlivňovat. Prostě to omezuj, utni, nehádej se, ona si to neuvědomuje. Klidně trochu ten kontakt zuž, ale kvůli tomuto ji neodstřihávej. Je to záběr na hlavu to nevnímat, ale co se dá dělat.
- Citovat
- Upravit
TO_IT
27.11.22 22:18
Buď přitakávej a nevnímej, nebo to odpinkávej. Nenech si to vlézt do hlavy, když máš už takto dost, je to špatné.
- Citovat
- Upravit
27.11.22 22:23
@Anonymní píše:
Ano, po covidu jsme vsichni, za posledni rok dvakrat. Paradoxne pri covidu jsem si odpocinula nejvic, nevideli jsme se 3 tydny a uklidnila jsem se, zacala jsem zase normalne premyslet. Ale jak jsme se uzdravili, zacalo to nanovo a s nekolikanasobne vyssi intenzitou. Kdyz to vygradovalo, tak jsme se my dve dost pohadaly, omezila jsem osobni navstevy jen na urcite dny, coz ted dodrzujeme, ale celkove jsem z toho, jak jsme k tomu dospely, mela spatny pocit. Stejne vzdy prinese jidlo, prijde presne na urcenou hodinu a kazdy den vola.
No - hele to zhoršení toho psychického stavu fakt umí covid udělat - ne z čista jasna, ale když tam někde něco sedí, co má člověk tak nějak zvládnutý, tak to umí pořídně roztočit..
Tím spíš by se jí dalo vysvětlit, že za to může covd, a že by měla jet do těch lázní a pobavit se o tom s hodným panem doktorem - tedy pokud té váš rozpočet unese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, nejdrive omluva za anonym, ale je to dost osobni, rodinna vec. Mam manzela a 3 lete dite. Bydlime ve svem a mame pomerne normalni klidny zivot, chytre dite a nic nam nechybi. Mam ale zaroven maminku, kterou mam strasne rada. Je hodna, pomaha hlidat, uvari, nakoupi nam(sama od sebe, casto zbytecne). Bohuzel mi ale prijde, ze je trvale vystresovana, bez ni by se vsichni polozili, vsechno co delame jinak, nez by delala ona, delame spatne a prenesene receno “neco strasneho vyvedem a nekomu se neco stane”. Ve vsem hleda to nejdesivejsi. Priklady jejich obav: Vanocni trhy jsou plne lidi a diteti nekdo slapne na nohu a zlomi mu ji, nechodte tam. Uvarila jsem, ale asi jsem tam dala moc tuku a je mi z toho spatne, nejezte to. Jezis tys k veceri udelala hranolky? Kdyby vam bylo rano blbe, jezte hlavne dietne. Ty porad chodis curat, ty mas urcite zanet mocaku, nesedelas na necem studenem? Mate pecivo na zitra, nemam vam privezt? Atd.,atd…
Sama je pritom uplne vyrizena, vystavena, nedokaze si odpocinout.
Fakt ji mam rada, ale po pravde uz nemuzu, ty jeji obavy me uz nejakou dobu tak stresuji, ze se nedokazu uklidnit, zacinam byt paranoidni a pri kazdem kroku premyslim, co by na me jednani rekla mamka. Kdyz ji reknu, at si da pauzu, ze zijeme normalni zivot jako vsichni ostatni, tak se jen pohadame, na chvili se stahne, ale za par dni to zacne znovu. Nejsme zadni mladosi, je nam skoro 40,driv byla v pohode, vidali jsme se obcas, ale jak se narodilo vnouce, chova se k nam jak k detem. Podle ni je ona naprosto v pohode a my se chovame nezodpovedne a nemame z niceho respekt… ptala jsem se, jestli nechce zajit k psychologovi, ale proc by nekam chodila, kdyz ji prece nic neni. Manzel jen krouti hlavou a rika, az ji radsi uz nevnimam, jenze jak to udelat, kdyz mi kazdou chvili vola a sdeluje sve obavy nebo me vycita, co jsem zase “vyvedla”? Nechci se s ni rozhadat, ale zaroven bych byla rada, kdyby nas uz konecne nechala zit.