Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem chladná jako Elza
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
29.9.21 20:35
@Anonymní píše:
Zdravím všechny.Trochu se svěřím. Za celý svůj život jsem zažila jak traumatické vztahy s otcem, tak s mnoha mými partnery. Dost jsem si vytrpěla a psychicky se týrala, podceňovala, byla velmi submisivní vůči mužům. Z této etapy života jsem se dostala, odpustila jsem si, jsem nyní smířená. Mluvit o tom detailněji a hned by to vyšlo na román, ale skutečně tohle je za mnou a připadám si uzdravená od toxických vztahů. Celou tu dobu jsem byla věrná vztahům, lásce, vím, že chci rodinu,… Ale od té chvíle, kdy do mého života přišel ten skvělý muž, který pro mě dělá první poslední, naznačuje, že si mě chce jednou vzít, zanedouho se máme spolu sestěhovat… Tak najednou já si připadám úplně emočně plochá, zastřená, nevěřím tomu a,,vím, že to stejně zase nevyjde''. Nedokážu se otevřít lásce, nebaví mě se o sebe už ani starat, tak jako v začátcích, připadám si víceméně vždy tak, jak jsem si to dovolila po tom emočním týrání od všech těch chlapů předtím. Takže podrženo sečteno, racionálně znám všechny poučky, důvody, všechno si zanalyzuji, ale jak dojde na věc, hned to zahazuju, často jsem vůči svému partnerovi chladná, přísná, nechtěla jsem dlouho ani sex,… A ty staré rány zase vyšly na povrch. Moc se snažím, protože je to fajn chlap a nezaslouží si tohle. Ale pak si říkám.. Co když jen necítím lásku a on není ten pravý? Já nevím fakt už.
Nemáte někdo podobný emoční chaos a zmatek, či neměli jste? Klidně jen sdílejte vaše zkušenosti, nepotřebuji rady, soudy…
P. S. Na terapie chodím
Mám to podobně, ale ne s přítelem, jemu jsem se zvládla otevřít. Pomohl mi čas a otevřenost, viděla jsem postupně na něm, že jemu věřit můžu. U ostatních to mám stejně jako ty, nikomu nevěřím a předem předpokládám, že mně někdo podvede nebo využije, takže si k nikomu vztah netvořím, jen povrchně.
- Citovat
- Upravit
29.9.21 20:40
Záleží, jak dlouho se znáte
pokud dost, snažila bych se s ním o tom (trochu) mluvit, rozhodně nehodit plnou „deku“ aby se lekl, ale snažit se mu přiblížit, říct, že máš blbé zážitky a chceš na tom pomalu pracovat.. určitě na něj nehodit všechen humus zaráz, ALE bez upřímnosti se to neobejde..a sama vstupdo psychoterapie, nemusí o tom nikdo vědět, ani on, jen si uklidit svůj vnitřní prostor, to potřebuješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 20:44
Jo je to moderní dělat emočně plochou a nedostupnou… dělá tě to děsně záhadnou. Taky to tak dělam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 20:48
@Královna Kosmíru píše:
Jo je to moderní dělat emočně plochou a nedostupnou… dělá tě to děsně záhadnou. Taky to tak dělam…
zpočátku možná…
a kolik dalších let max. ti tahle póza fungovala???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 20:51
@Lucy75 píše:
zpočátku možná…
a kolik dalších let max. ti tahle póza fungovala???
Ja to praktikuju cca 2,5 roku.. je to super.. cítím, že vzbuzuju věrší respekt. Kolegové uchcavaj v práci strachy když na ně promluvim.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.21 21:03
@Královna Kosmíru 
a v soukr. životě?
já teda taky umím pustit hrůzu, ale obecně hlasuju spíše pro partnerský přístup - výhledově se to lépe udrží a vyplácí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pan Dan
29.9.21 21:14
@Královna Kosmíru píše:
Ja to praktikuju cca 2,5 roku.. je to super.. cítím, že vzbuzuju věrší respekt. Kolegové uchcavaj v práci strachy když na ně promluvim..
Tady ses ale prozradila…
- Citovat
- Upravit
29.9.21 21:17
@Pan Dan píše:
Tady ses ale prozradila…
No dobře, přiznávam, že ve skutečnosti každej večer bulim do polštáře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mrs. S
29.9.21 21:27
Ještě že nejsi chladná jako Olaf . Dobrý psychoterapeut by ti měl pomoct a taky řeknu své obavy příteli ať na tom můžete společně zapracovat, jestli mu věříš
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny.
Trochu se svěřím. Za celý svůj život jsem zažila jak traumatické vztahy s otcem, tak s mnoha mými partnery. Dost jsem si vytrpěla a psychicky se týrala, podceňovala, byla velmi submisivní vůči mužům. Z této etapy života jsem se dostala, odpustila jsem si, jsem nyní smířená. Mluvit o tom detailněji a hned by to vyšlo na román, ale skutečně tohle je za mnou a připadám si uzdravená od toxických vztahů. Celou tu dobu jsem byla věrná vztahům, lásce, vím, že chci rodinu,… Ale od té chvíle, kdy do mého života přišel ten skvělý muž, který pro mě dělá první poslední, naznačuje, že si mě chce jednou vzít, zanedouho se máme spolu sestěhovat… Tak najednou já si připadám úplně emočně plochá, zastřená, nevěřím tomu a,,vím, že to stejně zase nevyjde''. Nedokážu se otevřít lásce, nebaví mě se o sebe už ani starat, tak jako v začátcích, připadám si víceméně vždy tak, jak jsem si to dovolila po tom emočním týrání od všech těch chlapů předtím. Takže podrženo sečteno, racionálně znám všechny poučky, důvody, všechno si zanalyzuji, ale jak dojde na věc, hned to zahazuju, často jsem vůči svému partnerovi chladná, přísná, nechtěla jsem dlouho ani sex,… A ty staré rány zase vyšly na povrch. Moc se snažím, protože je to fajn chlap a nezaslouží si tohle. Ale pak si říkám.. Co když jen necítím lásku a on není ten pravý? Já nevím fakt už. 
Nemáte někdo podobný emoční chaos a zmatek, či neměli jste? Klidně jen sdílejte vaše zkušenosti, nepotřebuji rady, soudy… 
P. S. Na terapie chodím