Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A myslíš, že je to o váze? Není problém někde jinde? Taky (a zrovna teď) mám krizi, kdy mě štve absolutně všechno. Včetně postavy.
Dřív jsem hodně nabrala, hodně učení, spory s kámoškama, stereotyp… Když nejsem ok, tak se láduju nezdravýma věcma, nechce se mi mezi lidi a jen se lituju. Ale pak nastala změna, skončila jsem školu, nastoupila do práce, najednou jsem byla samostatná a začala jsem být i spokojená.
Takže - co udělat nějakou změnu ve svém životě? Zajít si ke kadeřníkovi, přihlásit se na nějaký zajímavý kurz?
No, vzhledem k tomu, že čekáš miminko, tak předpokládám, že příteli Tvá kila nevadí a že se mu líbíš taková, jaká jsi. Kdybys nebyla těhotná, tak Ti napíšu, že za tu dobu, než jsi napsala příspěvek jsi mohla udělat 50 sedů lehů a kila by šla dolů. Ale i když čekáš mimi, mohla bys chodit aspoń na procházky, abys nepřibrala tolik, ne?(pokud nemáš rizikový…)No a po porodu když budeš kojit půjdou kila dolů sama a až odstavíš, tak hold přestaneš tolik baštit a začneš se víc hýbat, to je akorát otázka příjmu a výdeje-prostá matematika. A zajdi si ke kadeřnici, občas se namaluj a vezmi si něco hezkýho na sebe, budeš se cítit líp ![]()
Ahoj, mám to podobné, také si nevěřim, strašně žárlim, teď do toho se mnou manžel přestal spát a moje sebevědomí už je uplně v kopru… A když jsem ho viděla, jak kouká na porno, dostala jsem z toho záchvat breku… Asi je důležité, že jsem teď těhule, ale že by to bylo jen hormonama, to určitě ne… Byla jsem i u psychologa, ale ten mi řekl, že mě pošle na terapii, na kterou nemam, tak už tam nejdu (ve zkratce)… No a teď se v tom tak plácam, přesně jak ty píšeš, žárlim na každou holku, dokonce i když je tlustá a nese si ty svoje kila jak primadona, tak žárlim, protože upoutává chlapy… Navíc se neumim moc oblíkat, aby to ladilo - nemam vkus a třeba teď ani náladu, nosim vesměs jedny manželovi kalhoty (mám pár týdnů do porodu) a nebaví mě se ani oblíkat, když s nim někam jdu, tak samozřejmě ano, dokonce my i lidi řikaj, jak jsem krásná maminka, ale chodíme výjimečně - kdo by taky někam bral voteklýho mamuta, kterej ještě pořád brečí, že? Vim, že jsem neporadila, ale nejsi sama, tak třeba najdeme společně trik, jak si zvýšit sebevědomí a všechno ostatní už přijde samo…
Třeba teď jsem narazila na tohle: http://www.sebevedomi.psychoweb.cz/…bevedomi.php a jinak doporučuju toho psychologa, já bych tam chodila fakt ráda, ale ty peníze na to teď nemam…
Omlouvam se za anonym, jsem Martina
@ruzovasrnka píše:
No, vzhledem k tomu, že čekáš miminko, tak předpokládám, že příteli Tvá kila nevadí a že se mu líbíš taková, jaká jsi. Kdybys nebyla těhotná, tak Ti napíšu, že za tu dobu, než jsi napsala příspěvek jsi mohla udělat 50 sedů lehů a kila by šla dolů. Ale i když čekáš mimi, mohla bys chodit aspoń na procházky, abys nepřibrala tolik, ne?(pokud nemáš rizikový…)No a po porodu když budeš kojit půjdou kila dolů sama a až odstavíš, tak hold přestaneš tolik baštit a začneš se víc hýbat, to je akorát otázka příjmu a výdeje-prostá matematika. A zajdi si ke kadeřnici, občas se namaluj a vezmi si něco hezkýho na sebe, budeš se cítit líp
Podlemě kila nejsou jádro pudla - kdyby bylo sebevědomí, měla se ráda, tak by si nosila i ty nožky jako páv a chlapi by to vycítili a byla by štastnější…
Možná by ten psycholog nebyl špatný nápad. Te´d jen sehnat nějakého dobrého. ![]()
Psychologa si najdete normalne na pojistovnu at se nemuzete vymlouvat, ze na to nemate. Timhle pristupem si totiz dokonale odradite kazdyho chlapa.
Musote se zacit mit rady, jinak to nejde.
@pikola píše:
Psychologa si najdete normalne na pojistovnu at se nemuzete vymlouvat, ze na to nemate. Timhle pristupem si totiz dokonale odradite kazdyho chlapa.
Musote se zacit mit rady, jinak to nejde.
Já se opravdu nechci vymlouvat, ale řešit to, psycholog mi opravdu řekl, že nemám žádný problém související s tím, aby mě poslal k psychiatrovi a ta psychoterapie, kterou mi doporučil stojí 700 na hodinu. Ale přes pojišťovnu mě to nenapadlo, každopádně díky za tip, zeptam se tedy na pojišťovně… A ano, máš pravdu, že tohle je přesně to, co ty chlapy odrazuje a je to kontraproduktivní z hlediska nevěry…
Zacni od sebe, pomalu. Kup si neco hezkeho, hezky se uces, rano se treba namaluj a snaz se treba lepe oblekat, ne nosit manzelovy kalhoty
rano si rekni, treba co mas hezkeho na sobe, oci, vlasy, co ja vim. Delej pomalu krucky k tomu, aby jsi vsechno delala pro sebe, ne pro manzela, ale aby jsi se citila dobre ty.
Pokud ti vadi kila - zhubni, jde to vzdy. Pokud se ti nelibi cokoliv, nestezuj si a neco s tim delej. Ty hezke holky kterym zavidis to taky nemaji vetsinou od prirody.
@pikola píše:
Zacni od sebe, pomalu. Kup si neco hezkeho, hezky se uces, rano se treba namaluj a snaz se treba lepe oblekat, ne nosit manzelovy kalhotyrano si rekni, treba co mas hezkeho na sobe, oci, vlasy, co ja vim. Delej pomalu krucky k tomu, aby jsi vsechno delala pro sebe, ne pro manzela, ale aby jsi se citila dobre ty.
Pokud ti vadi kila - zhubni, jde to vzdy. Pokud se ti nelibi cokoliv, nestezuj si a neco s tim delej. Ty hezke holky kterym zavidis to taky nemaji vetsinou od prirody.
Za pár dní porodim a budu hubnout na svou původní váhu, už se celkově těšim - na miminko, zase na svoje tělo, ale jinak fakt díky - hezky napsané, jeden z příspěvků, který není jen o pindání…
![]()
Ahoj, sama v tom určitě nejsi
Já asi nemám tak velký problém jako ty, ale například, když vidím štíhlou holku, připadám si tlustá
Jako já tlustá nejsem, měřím 168 cm a vážím 60 kilo, ale stejně..když u nás ve škole vidím holky, které mají nohy jako párátka a já teda mám stehna o dost silnější, absolutně mi klesne sebevědomí a připadám si tlustá ![]()
Co dělat na zvednutí sebevědomí, nevím..Já sama se nijak nelíčím, protože nevím jak na to, nemám doma ani „malovátka.“Mě spíš potěší, když ě občas pochválí přítel, nebo třeba někdo cizí, že jsem dost zhubla(asi o 6 kilo)a říkám si, že to se mnou není ještě tak špatné. Ale malé sebevědomí mám taky
ZZr
Vím, že to budou asi blbý kecy, ale sedni si a řekni si, co všechno máš a jak jsi úžasná. Máš zdravý dítě, jsi těhotná a máš chlapa, kterej tě má rád. On tě vidí jako úžasnou bytost, se kterou tvoří rodinu, tak se snaž se tak vidět taky
Já třeba tlustá jsem a trpěla jsem tím dlouho, většinu života jsem strávila blbejma dietama a pocitem, že všichni jsou hezký a zajímavejší, někdy na vejšce se to najednou zlomilo a jsem strašně spokojená. Taky musím říct, že ty pocity méněcennosti ve mě vyvolávali lidi kolem mě (babička mi na každé návštěvě nezapomněla připomenout, že bych neměla jíst apod., jedna „kamarádka“ ráda poukazovala na mé chyby) a pravda je, že jeden z mých kluků se mě tehdy na rovinu zeptal, kde jsem byla na tom, že nejsem hezká, že mi to musel někdo namluvit, protože na takovou blbost bych sama nepřišla. Popřemýšlej, jestli nemáš v okolí někoho, kdo to v tobě budí a pokud ho najdeš, tak mu vysvětli, že si ty kecy má nechat pro sebe. S tímhle se určitě nerodíme, to v nás budí okolí! ![]()
Taky nejsme zrovna šťastná z mojí váhy, po porodu mě zůstalo 13 kg které prostě nemůžu shodit. Sama sobě se hnusím a jsme naštvaná ale mám přítele který mě miluje a vím že se mu líbím i taková jaká jsem teď a to musím říct že těch 13 kg na mě jde faakt hodně znát. Na druhou stranu si říkám že jsou i holky co vypadají hůř a to vždycky pomůže
ne všem chlapům se líbí jen vychrtlé holky ![]()
Mě pomohlo stoupnout si před zrcadlo a začít se chválit. Nadváhu mám pořád, ale když se obléknu do temných „zeštíhlujících“ barev - dnes černý rolák a tmavěmodré džíny - tak si na sebe hodím alespoň nějakou zářivou barvu, třeba jasně žlutý šátek kolem krku. Pochválím se, jak se hezky usmívám, že mi ta zářivá barva rozzářila tvář, a pak zářím taky.
Jsem tlustá. Ale taky mám úžasný velký prsa, takže výstřih odpoutá pozornost od velkého břicha.
Nejsem extravagantně krásná, ale trošinku makeupu a pěkný účes mě dělají sympatickou.
Zkuste to taky ![]()
Uvědom si co máš. Máš dítě, druhé bude za chvilku, máš milujícího manžela. Takové štěstí nepotká každou. Mě třeba na těch super módních štíhlých holkách vadí, že jsou seběvědomé až moc, někdy to až hraničí s namyšleností a arogancí. Mě stačí k pozvednutí i maličkost, jako je nalíčit se. Usmát se na sebe do zrcadla, to hned zvedne náladu. Zapracuj na sobě, přečti si nějakou literaturu. Hodně štěstí
Ahoj, asi se potrebuji jen vyzpovidat, nebo hledam rady a treba nekoho kdo se citi stejne, podporu.. ani presne nevim. Ale musim se uz s tim nekomu sverit, konecne to rict nahlas a prznat si to. Jsem silene zakomplexovana
uz to trva dlouho a zacina mi to dost komplikovat zivot, hlavne vztah. Ja proste nemam rada sama sebe, nemam rada svoje telo, nemam na sobe rada snad nic. Vubec si neverim, spis naopak. At si na sebe oblecu cokoliv, mam dojem, ze mi to neslusi, ze jsem v tom tlusta, ze mi to neladi atd. kdyz kolem me projde nejaka pekna holka, hned se citim jako chudinka a rikam si, jak ji to slusi, jak je mnohem hezci nez ja, jak to dela ze je tak hezky upravena.. mimochodem mi prijde snad kazda hezci nez ja. Jdeme napr. s pritelem do restaurace, nebo nekam jinam s kamaradama a prijde pekna holka, ja se okamzite zacnu citit strasne nesva. Moje ego vubec neunese vedle sebe nejakou peknou stihlou holku. Vsude na plakatech, bilboardech, v telce, na netu vsude jsou vselijaky modelky a ja nesnesu kdyz se na ne pritel podiva, citim se oproti tem zenam jako nejaka chudinka. Proste vse je to o sebevedomi. Strasne zavydim zenam, ktery si veri, maji radi sebe samou tak jak jsou, nezarli tolik. Nizky sebevedomi mam porad ale zhorsilo se to, kdyz jsem po diteti nabrala 10kg a ty mi nejdou dolu, za to moje prsa dolu sly a jak. Ted cekam dalsi mimi a mam hroznej strach ze naberu dalsi kila, ja uz bych to asi neunesla. Jinak podle ostatnich lidi nejsem skareda, stane se ze na me kouka nejaky kluk, nebo mi nekdo lichoti, ale ja se stejne porad citim jako skareda. I co se tyce jinych veci tak si vubec neverim. Hodnekrat jsem skrz to jak se citim brecela, i ted
jednou mi rekl jeden kamarad, ze mam velkou prdel, to jsem obrecela a brecim casto, kdykoliv mi nekdo jen naznaci, ze jsem stloustla.. mam hrozny pocit kdyz si sednu a rozvali se mi stehna..
ja se vazne nemam rada, uz me nebavi citit se porad neprijemne.. uvazuju nad psychologem, ale nevim jak by mi dokazal pomoct. Kazdopadne uz to musim nejak resit, chci se citit dobre ve svym tele, chci se mit rada a verit si. Nechci mit porad pochynosti, srovnavat se s ostatnima, mit trauma z hubenych holek, kdyz se vedle me ocitnou, jak se pak oproti nim citim strasne. Jeste chci podotknout, ze uplne tlusta nejsem, ale moje sebevedomi neunese ani tech 10 kg navic. A i kdyz jsem mela vahu 53kg, stejne jsem nebyla spokojena. Vazne mam asi problem
Je tu prosim nekdo stejny nebo aspon podobny, kdo trpi stejnyma pocitama? Dekuji