Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, jdu si jen postěžovat sama na sebe…
a najít spřízněnou duši a nebo radu jak zklidnit hormon ![]()
mám zřejmě vlivem genetiky (haha, zřejmě) i mírně hyperaktivního potomka, ale k tomu ještě sebe, takže samozřejmě rodičovské povinnosti mi dávaj zabrat, ale navrch dávám zabrat sama sobě. (a můj tatínek má k tomu výrazné sklony též. Nebyl schopen prozatím nastoupit do penze a jede jak lodní šroub.)
Nejste tu někdo podobně praštěnej? že se vám nechce spát NE V TOM SMYSLU, že byste nebyli unavení (unavené) - ale že prostě NECHCETE JÍT spát, že prostě nesnášíte ten stav nečinnosti
(ideální stav pro mě by byl, kdyby se nemuselo spát vůbec, protože já mám vždycky co dělat - knížku, kterou chci přečíst, jazyk, který se chci naučit, film, který chci vidět, svetr co chci uplést obrázek co chci namalovat cvičení co chci cvičit) ALE ONO TO TĚLO SPÁT MUSÍ, jenže můj mozek to nechce pochopit ![]()
Moje dítě z toho těží, protože pořád dělám něco i s ní ![]()
![]()
plus výlety, procházky…
a tak jsem schopná se i uměle udržovat vzhůru…
dělám to myslím vědomě, ale nevim jak to popsat jinak než nutkání..
a pak jsem samozřejmě nevyspalá, takže třeba za pár dní to na mě dolehne a tělo si usne samo (tuhle se mi povedlo několikrát usnout oblečená, natažená na posteli a do očí mi svítil lustr, normálně to stropní světlo).
Jsem s tím šílená, a na koleji jsem vždycky kamarádky otravovala tim, že jsem něčím šustila večer (když ony už spaly), a pak i ráno (když ony ještě spaly), a říkaly vždycky: „opovaž se zase ráno štrachat brejle“.
Chtěla bych se naučit aspoň dodržovat nějakou hodinu, kdy jít spát.
ale FAKT NESTAČÍ si jen tak poručit… ![]()
nějakej rituál?
donutit se dělat něco stejně… třeba se prostě v určitou tu a tu hodinu osprchovat, přečíst knížku, dodržovat svůj režim a tělo se pak samovolně zklidní?
Já nevim…
teď je jedna ráno a já tady zase vlastně už dnes ráno v sedm budu zase plašit, protože jsem zase měla spoustu nápadů co chci ještě udělat.
jsem trochu cvok, vím to, ale mám někde asi v podvědomí zakódovaný nějaký neklid nebo co… ![]()
nikdy jsem nechápala lidi, co chodí v deset spát nebo co ráno dlouho spí
připadá mi to hrozná škoda a promarněnej čas ![]()
celkově nechápu lidi co rádi spí ![]()
jenže fyziologicky spát potřebuju.
děkuju jestli mě neodkážete rovnou na cvokárnu ![]()
A eště připíšu, že jsem byla hlavní prudič vychovatelek ve škole v přírodě, protože jsem prostě nikdy nespala i když ostatní už dávno jo ![]()
ale časem jsem se naučila, že když se otevřou dveře, nesmím na té posteli zrovna znuděně sedět, nýbrž musím ležet nehybně a fingovat pravidelný dech, až vychovatelka bude zvědavě slídit kolem postelí ![]()
Tak ja to mam jinak.. napada me tolik veci, co bych mohla udelat, tolik veci co musim udelat, a ted bych treba mela spat..ale ne. prokrastinace jak pr*se
a pak prijde chvilka, kdy jsem silene aktivni a behem hodinky uklidim celej byt ![]()
Ale tak to jako neodkladné povinnosti já taky odkládat umím ![]()
spíš mam problém jít normálně spát jako normální lidi ![]()
a pak když přijde víkend a nastane situace, že mám sedět doma a odpočívat, tak i kdybych byla k smrti unavená fyzicky nebo psychicky, tak mě to táhne někam- když o víkendu člověk nepracuje, tak ho to táhne teda aspoň někam vyčichnout… něco vidět…
i když třeba vím, že mam za sebou náročnej tejden a měla bych ale fakticky už odpočívat.
a pak to navrch ještě kompenzuju kafem, když už ta únava je velká.
(a muj otec třeba dělá to samý
)
tak jsem to asi zdědila, snad jsem v tom nevinně.
jenže otec je chlap a teď jako sorry… i když mi můj muž pomáhá, tak prostě ženská doma dělat musí žejo… a pak tady někdy v půl druhý ráno vyklízim myčku protože tu neni k hnutí… a tak.
A nebo třeba neumím říct na nějakou nabídku „já jsem unavená, mně se nechce“.
neumím to automaticky odpískat, mně se prostě chce vždycky, jen to někdy třeba nejde organizačně skloubit.
no tak snad se nepřetrhnu vejpůl…
když jsem nervózní, piju meduňku.
ale podle mě mam snad nějakou poruchu, které se dnes říká u dětí ADHD… a je fakt že dcera to má a taky ji zaháním do postele.
ale comá dělat jako dospělej… já si to i uvědomuju, ale nejde s tim nic dělat.
@klitoriska píše:
Třeba jsi upír a proto nemáš potřebu spánku a odpočinku:D
že bych si koupila husí krev a zkusila uhasit žízeň??
hele abych pak nezačala eště mizet v zrcadle k tomu všemu!! ![]()
Husí krev je na nic…to chce krev dětskou..nejlépe ze zlobiveho dítěte ![]()
@klitoriska píše:
Husí krev je na nic…to chce krev dětskou..nejlépe ze zlobiveho dítěte
si neviděla/nečetla Stmívání? jestli já upír, tak vegetarián.
Ale já tu řeším vážné téma a ty si ze mě děláš šoufky.
že tě hanba neni.
no nicméně zůstanu asi i na emiminu stejnej exot jako ve škole v přírodě…
jestli se neozve někdo podobně cáklej.
No! tak aspoň někdo!! ![]()
já musím už fakt „padat na ústa“, abych se rozhodla, že usnu. ![]()
Ja taky nerada chodim spat… dokopat se do postele je pro me moc tezky… klidne bych byla vzhuru celou noc, jenze co rano ze, telo spat potrebuje… ale hyperaktivni nejsem vubec… jinak to tak ma i muj bracha a tatka, mamka se na nas vzdy zlobila proc se nejdeme vyspat! ted tim rozciluju manzela
vecer se mi spat nechce nikdy a obavam se, ze dite to podedilo taky. Manzel usne driv nez dite a s ditetem kazdodenne vecer boj at jde spat!
@Zlatuska tak večer jsem většinou tak utahaná, že usínám mezi 21-22 h, občas i dříve. Ale vstávám brzy do práce (po 4h ranní), dnes jsem v práci byla před pátou ranní, pracuji v právní oblasti, takže papírová válka všemi směry ![]()
Nicméně každý den spěchám z práce, abych mohla s přáteli a kamarády vypadnout ven, aspoň na procházku, neboť máme doma i hyperaktivního pejska, který miluje dlouhé procházky stejně jako já, takže když není vyloženě hnusné počasí, dáme v průměru 8-12 km každé odpoledne, někdy i více, a ani tma nám nevadí (hafan má blikačku na obojku, abych měla ponětí, kde se zrovna nachází
).
Nevím, jestli je to hyperaktivita, nebo jen akčnost… O víkendu vstávám kolem té šesté ranní, abych stihla co nejvíce věcí, než vypadnu někam mimo domov.
Víkendy většinou trávíme na horách, po výletech, opět se psisky, takže jsme se shodly několikrát s kamarádkou, že víkendy jsou krátké ![]()
Potřebovala bych, aby den měl aspoň 40 hodin, abych stihla ještě i to, co nestíhám… (šití, doupravovat fotky, dodělat restíky doma, o knížkách už ani nemluvě)
Podotýkám, že mám už dítko téměř dospělé a skoro samostatnou jednotku, takže mám dost času na své koníčky, procházky atd. ![]()