Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechala ses někdy otestovat na PAS například? To by úplně klidně bylo možné, pokud ti výrazně chybí sociální dovednosti.
Podle mého názoru zapadat nebudeš nikdy a nemá cenu se o to snažit.2
Jiná si nebudeš připadat, až narazíš na jiné jiné lidi. Ale jiné stejným způsobem jako ty.2
Nějakým způsobem si začít vážit sebe sama nebo se mít ráda jde asi přes konflikt s tím okolím. Okolí se tě snaží dostat, ponížit, nedaří se jim to, tak si pak vypěstuješ odolnost. Už se toho okolí nebojíš a začneš se v té jinakosti cítit lépe. Nejlepší způsob to asi ale není.2
Anonym prosím, ne každý musí vědět, že jsem ta jiná. ![]()
Nekdo to tak ma. V klidu v tom muze byt PAS ci ADHD nebo neco jineho. Taky me to hned napadlo.
Známá je prakticky taky taková. Má skoro 35 let, tak, má minimum kamarádek, jiný styl humoru a oběd jiné koníčky, než většina lidí. Kolektivní moc není, opravdu jen pár lidí kolem snese. A s rodinou taky moc dobrý vztah nemá
Nemela by sis říkat ze jsi jiná. Někomu v mládí někdo umře a změní se mu tím hodnoty, někdo to tak má odjakživa, a proste jsi jen člověk s takovými hodnotami nebo zájmy v menšině, je vás míň. Já hodně vztahu přerušila a o to víc si vážím těch, se kterými souzním nebo se máme prostě rádi, i když jsme trochu odlišní. Zjistila jsem, že se ani nemusíme dívat na svět stejně, snaží když je tam vzájemná zvědavost o svět toho druhého.
Mam asi (nediagnostikavanou, ale sedí na mě téměř vše a v on-line orientačních testech mívám skoro plný počet bodů) PAS. Diagnózu asi nepotřebuji. Rodinu a práci mám. Rozumím si s absolventy MFF a podobných škol opačného pohlaví. Snažím se to brát, jak to je, kamarádím s muži, ale někdy to na mě dolehne - o to víc, že mám dvě dcery a bojím se, že jim nebudu jednou rozumět.
Jsem taková všude cizí, nakonec i mezi muži, jiné pohlaví, no… Partner mi naštěstí kamarády toleruje
. Anonym, dík.
@Anonymní píše: VíceČasto se plete PAS a vysoká inteligence (někdy i ADHD..), lidi s rozdílem IQ 30 bodů už si nejsou schopni moc rozumět.. a pokud jsi absolventka MMF tak dost možná to bude vyšší inteligenci než PAS..že si s většinou lidí moc nerozumíš
@Anonymní píše: Více
Mám to tak odjakživa.
Navíc jsem netaktní, neumím tlachat.
Máš pár kamarádek…já dvě…a stačí nad hlavu
…jsem introvert…a žiji 370 km daleko od místa, kde jsem měla kamarády
z dětství…mám ráda zvířata…nesnáším návštěvy, kolektivní sporty, nezajímá mě většina drbů
…a už párkrát jsem slyšela, že vypadám přísně…není v tom ta lidská individualita
.
@Anonymní píše: Více
Nevím, no. IQ mám vysoko (nad 140), ale spíš hodně lpím na rituálech (například mám paniku, když je zasednuté „moje“ místo v autobuse do práce, ale snažím se s tím nějak pracovat), stejném jídle, nechápu dobře humor ostatních, směju se třeba sexistickým vtipům, nad kterými se jiné ženy pohoršují… Pak na mě divně koukají, tak už jsem se naučila se radši nesmát. Nejsem sociálně zdatná, ale hodně toho mám naučeného. Preferuji písemný kontakt. Proto jsem taky tady. Jako mladá jsem si toho tolik nevšímala, řešila si příklady a hodiny a hodiny četla a hrála na nástroje. Lidi jsem moc nepotřebovala. MFF jsem nedostudovala, kamarádi zůstali. Mezi lidi zapadnout relativně umím, díky naučenému, ale stojí mě to s přibývajícími lety stále více energie a přestávám si být jistá, proč bych to dělala. Ale asi bych měla. ![]()
@Anonymní píše: Více
To je přesně ono. Fungování v kolektivu mě stojí rok od roku více a více energie.
Navíc pořád se musím učit věci, co bych měla vědět a znát.
@Anonymní píše: Více
A v jakem kolektivu musíš fungovat? A co se musíš učit?
Podle mě nemusí jít o PAS, ADHD, ale jen pocit vyděděnosti, který se s lidma táhne od dětství nebo dospívání. Čím víc jiné jsme v jiných oblastech, tím více jiné a osamělejší si připadáme, poněvadž se i od těch jiných lišíme. Čím více nám to dávali lidé sežrat, tím víc s tím bojujeme a máme problém to přijmout a žít si po svém. Pak nás to o to více trápí.
Příspěvek upraven 25.12.24 v 20:53
Od dětství nikam nezapadám, jsem jiná. Hodně věcí vnímám a vyjadřuji jinak než okolí. Směju se věcem, co ostatním nepřijdou vtipné a naopak. Když posílám někomu cizímu mail, musím ho dát někomu k přečtení, jinak to je celkově divné a občas to někdo nepochopí.
Prakticky nemám žádné vztahy s širší rodinou, kamarádek mám pár. Většina lidí se mě nesnaží ani poznat, protože na všechny působím chladně a odměřeně.
Na ZŠ jsem si prošla šikanou, na SŠ sice ne, ale tam mě zase tak skvěle ignorovali, že mě nepozvali ani na sraz.
Nevím, jestli čekám radu, možná to je pro mě jen terapie sdílením, protože to na mě doléhá.
Dá se s tím vůbec něco dělat ve věku nad 40? Nebo jak se naučit mít se ráda takovou jaká jsem?