Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když to víš, tak prostě sklapni. Jako tihle vypravěči, co neví kdy zavřít pusu a nepustí nikoho ke slovu, to je něco otřesnýho ![]()
@terien píše:
Když to víš, tak prostě sklapni. Jako tihle vypravěči, co neví kdy zavřít pusu a nepustí nikoho ke slovu, to je něco otřesnýho
To ne
to já mlčím… Když někdo mluví tak neskáču do řeči. Spíš řeknu i to co o sobě říct nechci… A pak je mi to líto
@Anonymní píše:
To neto já mlčím… Když někdo mluví tak neskáču do řeči. Spíš řeknu i to co o sobě říct nechci… A pak je mi to líto
To je přeci jen na tobě, tak zavři pusu a mlč.
Mám něco podobnýho a bojuji s tím celý život. S tím rozdílem, že mám ještě tendenci lidem skákat do řeči. U mě je to zřejmě způsobeno diagnózou ADHD. Snažím se na to dávat pozor, abych nemluvila dlouho a aby to posluchače nenudilo, ale bylo to jako příjemný pinkání v tenise, když to tak přirovnám. Snažím se držet v paměti, že řeknu jen jednu větu a zase zmlknu a čekám. Ale stojí to strašné úsilí. Musím se kousat do rtů a pořád si říkat, buď zticha, buď zticha, vydrž to… mám rty často rozhryzané do krve. A jsem z takového rozhovoru úplně vyčerpaná. Zní to blbě, ale fakt to stojí hrozné úsilí. A bohužel větší problém je, že když se opravdu snažím nechat druhého vypovídat a neskočit mu do řeči, tak nejsem schopna sledovat, co říká. Myšlenky mi často utečou pryč nebo si později nemapatuji, co mi říkal. Trénuji to posledních 10 let, co o svém ADHD vím.
Někdo nějaký nápad? ![]()
@Anonymní píše:
To neto já mlčím… Když někdo mluví tak neskáču do řeči. Spíš řeknu i to co o sobě říct nechci… A pak je mi to líto
To jsou rady zase…
Tak já se klidně přiznám, že tohle mě také trápí. Jsem introvert, nejraději mám čas pro sebe, přítomnost lidí nevyhledávám. A jsem trochu „neohrabaná“ při sociálních interakcí - tedy někdy; někdy se mi daří a někdy ne. No a občas se mi stane, že se snažím být přátelská, působit na lidi dobře a rozmluvím se - a přesně jak říkáš - řeknu i to, co vlastně říct nechci. Zpětně mě to velmi mrzí. Zajímavé je, že to mám jen s nějakými lidmi, s jinými to nemám.
Co pomáhá - myslet na to vědomě a držet se při zemi. Trénovat - sociální interakce lze do jisté míry natrénovat. A také - smířit se s tím, nebýt na sebe přísná a zkusit se tomu poté zasmát, nikoli z toho dělat vědu a trápit se tím.
Tenhle problém mohou mít lidé s Aspergerem… tam je právě ta sociální neohrabanost.
Můžeš zkusit myslet na to, že důležitější než mluvit je umět naslouchat. A že každý má rád, když mu někdo naslouchá. Zkus při tom rozhovoru myslet víc na toho, s kým mluvíš, než na sebe.
@terien píše:
Když to víš, tak prostě sklapni. Jako tihle vypravěči, co neví kdy zavřít pusu a nepustí nikoho ke slovu, to je něco otřesnýho
To určitě zakladatelka potřebovala slyšet „tak prostě sklapni“. Ach jo. Někdy si říkám, že je lepší do diskusí nepsat… než toto.
Tohle je těžké
určitě to není tak lehké prostě být ticho jak tu už zaznělo.
Určitě by bylo důležité najít příčinu jako to udělala slečna nahoře s ADHD, pokud vím existují tabletky které toho člověka uklidní.
Ale jen tak že víc mluvíš, nemám radu ale držím ti palce ať brzo najdeš příčinu a nebo že se na to přestaneš soustředit a budeš dál šťastná ![]()
Začni se vědomě stoustředit na to, že nebudeš žvanit, ale že budeš poslouchat co říká ten druhý a případně se bdueš ptát tak, aby si toho druhého povzbudila k tomu aby vyprávěl.
To je dovednost co se dá snadno natrénovat. Prostě se soustřeď chvíli na to, aby v rozhovoru víc mluvili ostatní a až to bdueš opravdu umět, poslouchat a ptát se, tak bude snazší najít rovnováhu mezi tím, abyste do hovoru přispívali férově - jak ty tak ostatní.
V tuhle chvíli jsi prostě sobecká a opanuješ prostor, který zabíráš ostatním potřebuješ se naučit se dělit.
@Anonymní píše:
Hezký den, mám takový " problém "…
Jsem šíleně upovídaná. Když mi někdo řekne tajemství tak ho udržím a neřeknu. Spíš jde o to že když mluvím tak prostě mluvím a mluvím a mluvím a mluvím… Pak jsem sama na sebe naštvaná že jsem toho tolik řekla. Jsem docela přátelská a ráda se s lidmi bavím jenže prostě nemám nějak zábranya prostě jedu… Jak tohle mám vyřešit? Já vím že bych se měla kontrolovat ale prostě si nemůžu pomoct..
Nauč se poslouchat. Někdy je to mnohem zajímavější, než mluvit.
Ale o své vlastnosti nemluv ošklivě. Kdyby nikdo nemluvil, bylo by na světě smutno. Když skládám pracovní týmy, snažím se tam mít vždy i prvek,,strýčka Pepina"
. Pro celek je to zdravé.
@Banane18 píše:
Tohle je těžkéurčitě to není tak lehké prostě být ticho jak tu už zaznělo.
Určitě by bylo důležité najít příčinu jako to udělala slečna nahoře s ADHD, pokud vím existují tabletky které toho člověka uklidní.
Ale jen tak že víc mluvíš, nemám radu ale držím ti palce ať brzo najdeš příčinu a nebo že se na to přestaneš soustředit a budeš dál šťastná
To sice existují, ale mají vedlejší účinky. Ztráta chuti k jídlu, únava. Já jsemje nakonec dceři vysadila. Sice teď už pusu nezavře, ale aspoň je ve škole trochu duchem přítomná.
Hezký den, mám takový " problém "…
a prostě jedu… Jak tohle mám vyřešit? Já vím že bych se měla kontrolovat ale prostě si nemůžu pomoct..
Jsem šíleně upovídaná. Když mi někdo řekne tajemství tak ho udržím a neřeknu. Spíš jde o to že když mluvím tak prostě mluvím a mluvím a mluvím a mluvím… Pak jsem sama na sebe naštvaná že jsem toho tolik řekla. Jsem docela přátelská a ráda se s lidmi bavím jenže prostě nemám nějak zábrany