Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem na dně, umřela mi maminka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Billi
15.8.11 21:14
- Citovat
- Upravit
15.8.11 21:46
Ahojky je mi moc líto co s ti stalo,já osobně nemžu pomoci protože bych sama tuhle situaci nezvladla,a mám z toho přímo panickou hruzu kdyby se něco takovyho stalo memu blízkemu 
Ale aspon tvojí náději by mělo být tvé dětátko,jsi ted sama maminkou a tvoje miminko tě potřebuje......je ještě hodně maličkej a spolhá jen na tebe......proto bych s poslednich sil snažila byt silna,aspon kuli němu,a vyhledala péči psychologu......
hodně sil přeji snad to časem přebolí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.11 21:59
Je mi líto, co se ti stalo…Mě umřela maminka minulý léto, stihla jsem ji akorát říct, že jsem těhotná…Bylo to horší v tom, že každý, že nesmím brečet, abych o mimčo nepřišla (byla jsem předtím hospitalizovaná v nemocnici, byla jsem rizikovka) a víš co mi pomohlo? Noční nebe 
Vybrala jsem mamince jednu hvězdičku, kde jsem ji „ubytovala“ 
A každý večer si s ní povídám Takže vyber mamince taky svou hvězdu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.11 22:08
Parse error: syntax error, unexpected $end, expecting ‚;‘ or ‚{‘ in /data/www/domeny/webdio.cz/library/hSystem/User/Unit.php on line 582
JMargo píše:
Je mi líto, co se ti stalo…Mě umřela maminka minulý léto, stihla jsem ji akorát říct, že jsem těhotná…Bylo to horší v tom, že každý, že nesmím brečet, abych o mimčo nepřišla (byla jsem předtím hospitalizovaná v nemocnici, byla jsem rizikovka) a víš co mi pomohlo? Noční nebe
Jéé ty jsi hodná děkuji a co se mamince stalo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.11 22:26
Upřímnou soustrast.
V dubnu to byly 3 roky co umřel můj taťka. Šel z práce a v domě dostal infarkt, byl na místě mrtev. Sanitky tam byly do 2 minut, ale nedalo se nic dělat. Nikdy nezapomenu na ten telefon jak mě švagrová volala, že umřel… Já mám zase zkušenost, že jsem si zapamatovala každý detail, na vše si vzpomínám co bylo do pohřbu. V té době měl syn 2 roky a chápu tě, bylo to pro mě taky těžké vše zařizovat a starat se o něj. Neboj bude líp, první 3 měsíce jsem plakala pořád, pak občas a teď s láskou vzpomínám na všechny hezké chvíle s tátou.
S žalobou neporadím, pokud máš odvahu a hlavně pevné nervy běž do toho, záleží jen na tobě a Tvém pocitu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.11 23:18
xxpetka Mamka měla rakovinu, ale neumřela na ni, umřela na mrtvičku…Pamatuju si to jako kdyby to bylo dneska…Zvonil telefon, volala mamka, špatně mluvila, plakala…Volali jsme záchranku, ale jelikož jsme se nacházeli v jiným okrese, než byla ona, tak ji odmítli poslat, prý máme zavolat znovu, až budem na místě 
jeli jsme jako blázni, dorazili za ní, volali záchranku, přijeli samozřejmě bez doktora…Nakonec ji naložili, jeli jsme hned s ní, další den to vypadalo, že je ji líp, byla na neuro JIPce a další den ráno mi volali, že bohužel dostala další mrtvičku, kterou nevydržela…Ale doktoři říkali, že to pro ni bylo vysvobození…Bohužel chemo ji nezabírala, rakovina postupovala do celýho těla, takže by umřela za pár měsíců ve velkých bolestech 
takže v tomhle to mám oproti tobě lehčí, že vím, že to svým způsobem byla její „záchrana“…Věř, že se na nás naše maminky dívají vždycky jsem byla realista, nevěřila na duchovno atd…Ale po tomhle jsem změnila názor…Děje se totiž po smrti mamky tolik „náhod“, že by člověk nevěřil…Malá má dokonce stejnou koncovku u rodnýho čísla jako moje mamka 
Bohužel smutno ti bude pořád…Ze začátku, když mi zvonil mobil, tak první, co mě napadlo, že volá mamka…Kolikrát mě napadla nějaká myšlenka a neměla ji komu říct…Proto ta hvězdička Povídej si s ní, zamávej ji a ona pro tebe bude pořád blikat…:-) A jinak, jak se ptáš, jestli pomůže stěhování…Mě to hodně pomohlo…Domek po mamce jsme prodali, nemohla jsem tam ani jezdit, všechno mi ji připomínalo (bydlely jsme tam spolu, než jsem se poznala se svým mužem). Vzala jsem ji jen pár věcí na památku, fotky, kytičky…A její hrneček, z kterýho, když mám „vzpomínkovou“, piju kafe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.11 23:21
A ještě dodatek…Na žalobu bych se asi vykašlala…Měli jsme stejný podezření…Ale bylo by to opravdu zdlouhavý, člověk se trápí ještě víc, ale nic to nezmění na tom, že se už nevrátí…A u většiny případů se to stejně smete pod stůl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.11 23:41
Také jsme si byly s maminkou moc blízké a život bez ní jsem si nedovedla představit..bohužel ho žiju už 4 roky.A bolí to pořád moc..i když se mi mezitím narodil syn, přestěhovali jsme se, překonala jsem těžkou nemoc.Já jsem už zůstala tak nějak jiná,smutnější,skeptičtější než dřív.A moc to bolí i vůči dětem, že jsou ošizeni o bezvadnou babičku. Tak nějak si s tou bolestí a smutkem vevnitř žiju a asi to nikdy pryč nedostanu.Vzpomínám, když potřebuju si popláču..psychologa jsem jednou zkusila, ale jen se mi potvrdilo,že tohle si prostě musím odžít a odtrpět sama.Nic a nikdo mi v tom nepomůže. I když tohle určitě univerzální rada není,protože každý jsme jiný a každému pomáhá ta jiná „berlička“.A tak ti moc přeju, ať si tu svou najdeš co nejdřív a pořádně se o ni opřeš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.11 23:42
HOlka, drž se, mě zemřel po pádu z kola tatínek, je to už let, ale ta rána se nezacelí nikdy. Zaměř se na tátu, vezmi, že jemu zemřela životní partnerka, máš miminko, které maminka poznala, to je krásné, ona by si jistě nikdy nepřála, abys byla kvůli ní nešťastná.Nesnaž se to v sobě potlačovat, když chceš plakat, tak plač, ale určitě si zkus alespoň na každém dni najít něco pěkného, byť by to byla sekunda s malým.Uvidíš, že postupně těch chvilek bude čím dál víc.Kdybys ale cítila, že to sama nezvládneš, raději vyhledej pomoc.Tvoje dítě, táta i muž tě potřebují, tak na to nezapomeň. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 21:17
bohuzel vim co prozivas pred 7 lety mi umrela mamka na rakovinu, bylo mi 18 let. byla pro me vsim, nejlepsi clovek na svete. jako by to bylo davno, co uz odesla. pomohl na to jen cas, zle sny jsem mela dlouho. vzdycky se mi zdalo, ze uz je nemocna a porad se to vracelo. strasne mi tu chybi, zvlast ted kdyz mame prcka. musis bejt silna kvuli malymu, je to strasny a o to horsi, kdyz to oni zanedbaly. preju moc moc sily
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 22:23
xpetko, uhanej si k obvodakovi pro antidepresiva. Aspon na chvilku, nez se vyhrabes z nejhorsiho, prece jen, nemas na starost jen sebe, ale i mimco, ktere potrebuje tvuj usmev a
Mne umreli uz oba rodice, prvni mama pred 10 lety na rakovinu a rok a pul po ni i tata. Nase maminka chtela umrit v nemocnici, sam primar se nasemu tatinkovi podrekl, ze neodhadli jeji vahu a dali ji vyssi davku morfia - spis bych typla eutanazie, ale vzhledem k tomu, ze mami vedela jak na tom je a uz mela stavy, ze nemela silu vstat a jist, tak bych rekla, ze si o to i rekla sama. Zalobu jsme vubec neresili, uz tak ji udrzeli pri zivote 3 mesice po prijeti do nemocnice, slo to strasne rychle a urcite to i bolelo Ten den, kdy umrela mam v pameti vryty dodnes, ten telefon rano o pul 7, to hodne hodinove sbirani odvahy jit za tatou do prace a rict mu to ,veci do rakve…hulvatsvi majitele pohrebni sluzby…pak nemam dlouho nic a pak az pohreb. Dodnes me mrzi, ze jsem s ni nebyla, kdyz umirala, ten vecer mi jen tata volal, ze je babi v komatu a my si mysleli, ze by nas uz za ni nepustili Pripada mi to, ze jsem se s ni nerozloucila a uz to proste nejde napravit.
No a tata…to mi volali chlapi z jeho prace - opet rano a to kolem 8?, ze ho nasli doma mrtveho. Muzu ti na rovinu rict, ze jsem se sesypala, servala je a tipla telefon - navic mi volali z jeho mobilu 
Uverila sem, az kdyz mi volala znama sestricka, ze jsou u nas - konstatovat smrt a kdy prijedem. To uz sem uhanela s brachou domu… opet sem si to vyzrala ja, protoze jsem brachum a svagrovejm oznamovala umrti. Ale diky tomu, ze tata umrel doma a nez si pro nej prijeli pohrebaci, tak sem mela cas, se s nim rozloucit. Asi toho meli havrani ten den moc 
Stacil mi jen pohled na tatu a vedela jsem, ze ma jeste v podpazi teplomer. Proste mu bylo zle, myslel, ze je to chripka, rano mel jit na preventyvku k obvodacce…a mezi tim si umrel na infarkt.
I kdyz to nas tata nedal na sobe znat, muselo mu byt bez mamy hodne smutno. Ja sem vsem rikala, ze se babi nemohla koukat, jak ji tu vyvadi a chtela ho mit u sebe. Proto si zkus popovidat s tatou i ty, to jeho zakopani se na zahrade je jeho zpusob relaxu, zkus ho hnat do zivota, i kdyz to ted ani tobe nejde. preju ti hoooodne hoooodne sily a slz vyplakej tolik, co uneses
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.11 23:12
Holky, tj tak smutná diskuze, že je mi z toho na nic a vidím, že nejsem sama a moc vám děkuji, že jste mi napsaly. Právě jsem přišla z hospody, mamka dnes měla narozeniny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.11 06:47
xxpetko, drz se a zkus pomalu verit tomu, ze zase bude lip. Proste nekdo umre kvuli nejake blbe souhre nahod, nekdo je nemocnej, nekdo sejde vekem, ti, co jsou opravdu v krizi to resi i sami.....Najdi si kazdy den par chvilek na usmevy pro mimiska, poradne ho podlachni a pomazli, kdyz ti bude opravdu zle, vzdyt je v nem trochu i z tve mamy. Kdyz bude opravdu zle, tak si s ni klidne povidej. Ja si za nasima chodim na hrob taky pokecat. Jen moji kluci nechapou s kym to mluvim, nejak se jim do hlavicky neveslo, ze by meli mit 2 babicky a 2 dedecky, ale aspon nevi o co prisli, jen me to moc mrzi doted.
Jinak kdyz umrela moje mama, tak svagrove se po jeji smrti - asi 2 mesice narodila holcicka, pak umrel i tata a kdyz jsme prehrabovali fotky, tak si mala vyhrábla fotku meho taty, ktereho vidala tak 1 x za mesic a volala deda Cumeli jsme tenkrat se svagrovou po sobe jak hotentoti, ze ho poznala, ale zase mohla to hlasit i proto, ze videla fotku starsiho cloveka, ze?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.11 20:30
Ach jo holky, zase začal večer a já dostávám zas depku. Nejhorší je být doma a když začne tma Asi se z toho všeho zblázním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.11 20:38
xxpetka píše:
Ach jo holky, zase začal večer a já dostávám zas depku. Nejhorší je být doma a když začne tma
To je mi moc líto. Já ty večery taky nesnášela a snažila jsem se myslet na všechno možné jen ne na to, co se stalo. Hlavně jsem řešila praktické věci a věci kolem dětí. Je fakt, že ty první týdny mám dost v mlze. Jo a myslím, že mi pomohlo si dát večer i skleničku vína nebo piva, aby mě to udolalo a já spala. Ne se opít, jen prostě znavit, nemyslet a odpadnout. Drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Před sedmi lety mi krátce po sobě umřeli táta s dědou a oba dost náhle a nečekan. S oběma jsem měla výborný vztah. Mně tehdy paradoxně hodně pomohlo to, že se složila máma a musela jsem se o ni postarat. Zůstaly jsme jen my dvě. Zařizovala jsem veškeré věci a nějak jsem neměla čas myslet na to, co se děje. Uvědomila jsem si to až mnohem později, kdy to bylo už lehce lepší. Ale nejvíc mi pomohl čas a změny prostředí. Navštívily jsme s mámou různé příbuzné a kamarády. Přišly jsme na jiné myšlenky a pomalu si všechno urovnaly v hlavě.
Pokud ne, není ostuda zajít k psychologovi.
Vydrž. Máš kolem sebe spoustu lidí, co tě mají rádi a potřebují. Určitě se to časem zlepší