Jsem na dně, umřela mi maminka

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

xxpetka

1322

15.8.11 14:12

načítám...

Jsem na dně, umřela mi maminka

Ahoj holky, musím se vypovídat. Jsem totálně na dně. Před týdnem mi ráno volala mamka, že jí není dobře, spadla předtím na kole, doktoři pořád, že vše je ok a nakonec pravděpodobně plicní embolie a konec, hodinu jí oživovali a já byla při tom, volala jsem ještě taťkovi. Pak už byl jen konec a já mám od té doby šílené deprese, mamka byla pro mě vším, byly jsme spolu každý den, malého si užila jen 5 měsíců :cry: Pořád se mi chce brečet, nemůžu být doma, nevím, co budu dělat dál. Nechci tu ani zůstat, chtěla bych pryč přestěhovat se, začít jinde a znovu. I když zase bez taťky nevím, jestli bych odjela. Nevím, co dělat dál. Zažila jste to některá? Zrovna teď, proč se to muselo stát. Přemýšlím o žalobě na nemocnici, museli vědět, že tam má hematom, že se může něco stát. Pomůže mi přestěhovat se?? :think: Vím, že mi tu budete radit, že čas je nejlepší lékař, ale já prostě už dál nemůžu, shodila jsem 5 kg za týden, přišla teď o mlíko a je to čím dál horší. Nemůžu být doma sama, všechno na mě padá, v noci nechci jít spát, pořád slyším ten telefonát v 5 h ráno, všechno pořád vidím před sebou. Brácha bydlí v Praze :-( a přítel je pořád v práci 6 dní v týdnu :-? Ach jo, tak jsem se aspoň vypovídala a třeba je někdo na tom podobně nebo byl a poradí mi :-? Moc všem děkuji.

načítám...
Citovat
Zmínit

Stránka: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ... 63 Další

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

mofiz

3542

15.8.11 14:14

načítám...

tak to upřimnou soustrast.. mě zemřel táta loni den na mé narozeniny a vzpamatovala jsem se z toho až letos v polovině ledna… :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Pájinka25

2891

15.8.11 14:18

načítám...

xxpetko psala jsem ti už i dvě SZ, je mi to moc líto :hug: v podobný situaci jsem sice nebyla, ale jedna moje známá taky umřela na plicní embolii (byla v 6. měsíci těhotenství) a její manžel taky zvažoval žalobu, ale na jejího doktora, protože ona trpěla trombózou :nevim: ale už je to pár let zpátky a netuším jak to dopadlo. Vím, že je to tžký, ale zkus se co nejvíc soustředit na malého, ten tě potřebuje nejvíc :srdce: :hug: držím moc moc palečky a posílám spoustu podpory :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

marinka5

10486

408

15.8.11 14:18

načítám...

Ahoj vím co prožíváš, mě zemřela maminka před dvěma lety na zánět slinivky břišní. Bylo to hrozné období, ale nejvíce mi pomohlo být v blízkosti rodiny a vědět, že je tu někdo pro koho má ještě smysl žít, v té době jsem měla ještě docela malé sourozence, před kterými jsem nemohla brečet, ikdyž jsem pořád chtěla.

načítám...
Citovat
Zmínit

Verusha

232

15.8.11 14:19

načítám...

V prvé řadě je mi hrozně líto co vás potkalo. Mohl by ti pomoc nějaký psycholog. Jsou to odborníci. Musís být silná jak kvůli sobě tak kvůli bráchovi a taťkovi. Myslím že stěhování ti nepomůže, myšlenky si bereš sebou.. A žaloba na nemocnici?! Ano, taky bych nad tím uvažovala. Ale takto se to s tebou potáhne pořád dál a mamku ti to nevrátí akorád to bude víc bolet..

načítám...
Citovat
Zmínit

me2dova

3140

15.8.11 14:23

načítám...

Změna prostředí by jistě (trochu) pomohla, pokud si to přestěhování můžete dovolit- co tatínek, to by tam zůstal sám? A co přítel, jak by to měl s prací? Jestli jen potřebuješ někam utéct, nemůžeš třeba zajet s malým na nějakou dobu k bráchovi do Prahy? Nebo k nějaké kamarádce…nebo si zaplatit lastminute a na chvíli vypadnout?
Týden je asi příliš krátká doba,…ale třeba návštěva psychologa neuškodí nikdy a třeba pomůže…a jestli už nekojíš, tak je tu i možnost si nechat předepsat antidepresiva. Přeci jen, máš malé dítě a tatínka, který tě potřebuje, takže než se zhroutit, bylo by lepší o těch prášcích na nějakou přechodnou dobu pouvažovat.

načítám...
Citovat
Zmínit

mmanolka

219

15.8.11 14:24

načítám...

ahoj, je to strašně brzy, mě takhle náhle umřel tatínek..bylo to v době, kdy jsem ještě nebyla vdaná, ale bylo to strašný, první dva roky, pak se to výrazně zlepšilo..ty máš to štěstí, že máš miminko, máš pro koho žít..taky je tu tvůj tatínek na toho nezapomínej..prostě chce to čas..a hlavně nepřemýšlej, proč se to stalo tobě, jestli jsi nemohla udělat něco na víc, prostě každý máme nějak dlouhou svíčku, která v určité chvíli dohoří…ber to tak, že maminka se poznala s tvým dítětem, držela ho v náručí, jistě ho velmi milovala jako tebe, tím teď žij..můj tatínek mě nevedl k oltáři a moje dítě nezná..teda podle mě zná, ochraňuje nás :srdce: :srdce: a ještě ti na závěr řeknu jeden příběh..moje babička když byla malá, tak jí zemřela desetiletá sestra..ona pro ní velmi plakala..a její moudrá maminka jí pověděla..nesmíme pro Karličku tolik plakat, ona by se tím potom velmi trápila, jí už nic netrápí, nebolí..to jen my tady pláčeme nad s sebou..mysli na miminko, mysli na sebe, na tatínka..máš pro co žít..nikdo tady nejsme věčně a maminka netrpěla, jestli to správně chápu, odešla v plné síle..myslím na tebe ať je brzy líp :hug: :hug: :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Bobisek166

4143

15.8.11 14:26

načítám...

Ahoj!
Taky vím jak ti teď asi musí být. Mě umřela maminka před 2,5 roky na selhání srdce a plic. Taky si myslím, že to z části zavinili lékaři, hlavně její obvoďačka. Půl roku jsem byla jako tělo bez duše, chtěla je všechny žalovat, ale nakonec jsem to překonala a nežalovala. Tehdy jsem se hodně zabrala do práce. Před 2 měsíci se nám narodilo miminko - bohužel maminka se už vnoučka nedočkala. Je mi to hrozně líto, ale bohužel, stalo se.
Myslím si, že by ses měla zkusit soustředit hlavně na svoje děťátko, to tě potřebuje nejvíc. Kvůli němu se musíš snažit. A co třeba zkusit na čas odjet k bratrovi do Prahy? To by nepomohlo? Moc na tebe myslím a přeji, aby bylo zase líp. :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

BohunkaP

22051

16421

15.8.11 14:34

načítám...

Moje maminka zemřela před dvěma lety, když jsem byla ve 12 tt druhého těhotenství. Ze dne na den, bez varování, do té doby naprosto zdravá - večer šla spát, v noci utrpěla ve spánku krvácení do mozku a ráno se neprobudila. O tom, že bude podruhé babičkou a že dostane vysněného vnoučka, se nedozvěděla jen o tři dny…

Vím, jak Ti je, úplně to fyzicky cítím, tu marnost, beznaděj, smutek, prázdnotu - moje máma a já jsme si taky byly hodně blízké, fyzicky i psychicky si hodně podobné - ale poradit nedovedu. To nejde. Každý si to musí nějak odžít sám - trochu pomůže jedině čas. Je to stejná fráze, jako že „s dítětem se Ti změní život“ - a stejně pravdivá. A věř mi, že žádné žaloby ani jakékoli jiné pokusy o zadostiučinění Ti nijak nepomůžou, naopak, budou to jen jitřit, pitvat a bude to ještě horší. Je mi to moc, moc líto… :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

xxpetka

1322

15.8.11 14:36

načítám...

Moc vám všem děkuji. Trošku mi pomohlo vypovídat se. Nikdy by mě nenapadlo, že z pádu z kola můžou být takové následky. Nevím jak se zbavit toho, jak jí pořád vidím, jak na mě volala a za pět minut už nebylo nic. Pořád slyším ten telefon ráno, budím se, mám strach, že zas zazvoní. Taťka na mě nemá moc času, bývá teď hodně na zahrádce. No a brácha je zas pořád v práci, takže abych jela do Prahy a on přijde večer domů, tj taky na nic. Ještě měla mamka pejska, tak ho tu má taťka a za 14 dní si ho bere brácha do Prahy. Nejraději bych si ho nechala, je mi ho moc líto, ale nějak bych to nezvdládla i s dítětem, je strašně divoký. Ach jo, nemůžu se vzpamatovat. Venku chodím a brečím, doma brečím, chce se mi skočit z okna. Pořád tomu ještě nevěřím!!!!! Přítel může změnit práci, on tady podniká a chtěl by jinou práci, ale do Prahy se mu nějak nechce. Nevím proč, ale já nejsem ted ani schopná se o malého starat :cry:

načítám...
Citovat
Zmínit

Fima

29436

15.8.11 14:41

načítám...

Je mi to hrozně líto, upřímnou soustrast a posílám spoustu sil. :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

xxpetka

1322

15.8.11 14:47

načítám...

Pájinka25 píše:
xxpetko psala jsem ti už i dvě SZ, je mi to moc líto v podobný situaci jsem sice nebyla, ale jedna moje známá taky umřela na plicní embolii (byla v 6. měsíci těhotenství) a její manžel taky zvažoval žalobu, ale na jejího doktora, protože ona trpěla trombózou ale už je to pár let zpátky a netuším jak to dopadlo. Vím, že je to tžký, ale zkus se co nejvíc soustředit na malého, ten tě potřebuje nejvíc držím moc moc palečky a posílám spoustu podpory

Děkuji Páji, ale já se nějak na malého nemůžu soustředit. Potřebuji mezi lidi, uvažuji, že se odstěhuji. Já tady vlastně byla jen kvůli mamky. Chtěla bych nové prostředí, nové kamarády, novou práci :cry:

načítám...
Citovat
Zmínit

Simpanova

5044

15.8.11 14:49

načítám...

Ahoj, je mi to moc líto, co tě potkalo.
Mně zemřela máma, když mi bylo 19 let. Bohužel se nedožila ani jednoho svého vnoučete. Šlo to taky rychle. Večer ji bolela hlava, ráno jsme ji vezli do nemocnice a za 2 dny byl konec (krvácení do mozku).
Bohužel jediný zaručený lékař je opravdu čas. Na některé věci nezapomeneš nikdy, ale nebudou tolik bolet.
Pokud jsi na tom opravdu špatně, určitě bych kontaktovala psychologa. Může ti pomoci nasměrovat myšlenky trošku jiným směrem. A určitě buď co nejvíc se svojí rodinou, ať se v tom neutápíš sama. Nemohl by si přítel třeba vzít pár dní dovolené a někam s vámi i odjet? To by ti možná pomohlo.
Můžu tě snad „utěšit“ jednou zkušeností - mozek po čase tyhle šoky dost vytěsňuje. Já si např. zpětně týden mezi máminou smrtí a pohřbem vůbec nepamatuju. Vím jenom, že jsem fungovala jako robot, ale nic víc.

Přeju hodně síly do příštích dnů :hug:

načítám...
Citovat
Zmínit

xxpetka

1322

15.8.11 14:55

načítám...

Simpanova píše:
Ahoj, je mi to moc líto, co tě potkalo.
Mně zemřela máma, když mi bylo 19 let. Bohužel se nedožila ani jednoho svého vnoučete. Šlo to taky rychle. Večer ji bolela hlava, ráno jsme ji vezli do nemocnice a za 2 dny byl konec (krvácení do mozku).
Bohužel jediný zaručený lékař je opravdu čas. Na některé věci nezapomeneš nikdy, ale nebudou tolik bolet.
Pokud jsi na tom opravdu špatně, určitě bych kontaktovala psychologa. Může ti pomoci nasměrovat myšlenky trošku jiným směrem. A určitě buď co nejvíc se svojí rodinou, ať se v tom neutápíš sama. Nemohl by si přítel třeba vzít pár dní dovolené a někam s vámi i odjet? To by ti možná pomohlo.
Můžu tě snad „utěšit“ jednou zkušeností - mozek po čase tyhle šoky dost vytěsňuje. Já si např. zpětně týden mezi máminou smrtí a pohřbem vůbec nepamatuju. Vím jenom, že jsem fungovala jako robot, ale nic víc.Přeju hodně síly do příštích dnů

No právě, že asi nemůže, musí být pořád v práci, dělá sám na sebe a když nebude, nebudeme mít ani korunu. Nebo možná by to nějak šlo, ale to by musel asi hodně chtít i on. Je to šložité. O psychologovi jsem už uvažovala.