Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Máš pravdu, asi se z toho taky vyhrabu..ale kdy sakra.
No, trvá to, ale ten proces uzdravovani je potřeba, abys mohla zacít znovu. Ja pul roku hrozne chlastala, kazdy vecer vino, abych usnula, pořád jsem se trapila, brecela, vzpominala. No a pak mi to došlo, jak jsem psala výše. Ten beh mi strasne pomohl, endorfiny delaji divy a cisti hlavu. Ta fyzicka zatez mi moc pomohla. Oblibenou hudbu do uší a běžet. A po case bude trapeni mensi a menší a jednoho dne zjistis, ze je pryc ![]()
@Anonymní píše: !ANONYM NEBO SMAZAT!
Před rokem ukončenej vztah ze dne na den, zmizeli jsme si ze života, kupa srač. ek kolem. Já psychický problémy, léčím se s nima. Teď jsem zjistila, že má novou přítelkyni a to mi před pár měsíci tvrdil, že nikoho nemá, že mu chybím, že to pos.ral, že mě bude mít vždycky rád..a teď to vypadá, že je ona těhotná.
Rozumem vím, že je to pryč, že by to stejně nešlo..ale srdce má teď převahu a jsem total na srač. ky. Jinak to napsat nejde. Sešlo se toho víc a už nemám sílu se pořad hrabat nahoru. Často teď mám myšlenky na sebevraždu.
A dotaz? Jak umlčet srdce a neskončit v blázinci?
Rypalky nerypejte, jen zhoršíte to, co už snad zhoršit nejde.
Hele pokud se z toho nedokážeš dostat sama (jako že podle příspěvku ne), tak mazej okamžitě k odborníkovi. Pomůže ti, drž se ![]()
@Rachel_cz píše:
Hele pokud se z toho nedokážeš dostat sama (jako že podle příspěvku ne), tak mazej okamžitě k odborníkovi. Pomůže ti, drž se
Jo takovej je plán.
@Ojanka píše:
No, trvá to, ale ten proces uzdravovani je potřeba, abys mohla zacít znovu. Ja pul roku hrozne chlastala, kazdy vecer vino, abych usnula, pořád jsem se trapila, brecela, vzpominala. No a pak mi to došlo, jak jsem psala výše. Ten beh mi strasne pomohl, endorfiny delaji divy a cisti hlavu. Ta fyzicka zatez mi moc pomohla. Oblibenou hudbu do uší a běžet. A po case bude trapeni mensi a menší a jednoho dne zjistis, ze je pryc
Myslela jsem, že větší část je za mnou a prd. Mně pomůže asi fakt jen léčebna.
@Tinuvien píše:
Tyhle nutkavé myšlenky znám, ale dovedu se s nimi poprat. U Tebe to bude mnohem hlubší, ale i když máš pocit, že už to nedáváš, tak to prostě jednou přejde. Neřeknu ti kdy, ale přejde a byla by škoda nenechat si to sluníčko zasvítit na obličej.![]()
![]()
Já si vždycky zapálím cígo, zanadávám na podělaný svět a prostě to nechám plynout.
Máš myšlenky na sebevraždu?
@Anonymní píše:
U depresí ano
To máš samozrejmě pravdu. Ale deprese je vážná nemoc, kterou je potřeba rešit s odborníkem. A pokud i přes antidepresiva a psychoterapii se ti myslenky na sebevraždu vrací, tak je něco špatně a léčbu je potřeba upravit.
@Anonymní píše:
@Černá vdova Ale minulost tu s námi je pořád, to nejde smazat jako křídu z tabule..kéž by šlo. Jaké alternativy myslíš?
Minulost nejde smazat, ale je možné se k ní nevracet.
Alternativa? Třeba rodinné konstelace. Pokud Ti to nic neříká, nemá smysl se tím zabývat. Mohla bys sis naběhnout na nějaké nepoctivé šarlatány. A to by nebylo dobré.
@Černá vdova píše:
Minulost nejde smazat, ale je možné se k ní nevracet.
Alternativa? Třeba rodinné konstelace. Pokud Ti to nic neříká, nemá smysl se tím zabývat. Mohla bys sis naběhnout na nějaké nepoctivé šarlatány. A to by nebylo dobré.
Na tohle já nevěřím a byla jsem od toho studovanýma odborníkama odrazována. Může to i uškodit. Já zůstanu radši u toho svého.
Zakladatelko, jak já ti rozumím! Něco takového jsem zažila, když se na mého manžela prolátla nevěra, a to tak, že u mě vypukla pohlavní choroba. Všechno náhle do sebe zapadlo, a já pochopila, že mě podváděl celé manželství. Psychicky jsem se zhroutila. Byl to posttraumatický stresový syndrom. Tři roky jsem se léčila u psychiatra. Měla jsem i sebevražedné myšlenky, nejednou jsem stála u otevřeného okna, že skočím… od té doby uplynulo devět let a pořád nejsem OK. Prosím tě, hlavně si neubližuj. Já se z toho už sbírám, už si myslím na někoho jiného, ale byl to fakt nářez…
@Anonymní píše:
Máš myšlenky na sebevraždu?
Jo, někdy víc, někdy méně často. Mám to nastavené tak, že nesmím. Ale už ta představa je někdy hodně lákavá. Když je mi blbě, pomáhají rutiny, ráno vstát, učesat se, umýt si zuby, snídaně (aspoň malinko) a tak dál. Klidně si to napsat a jít bod po bodu, jako robot. Pak je zase dobře, tak si život užívám. AD jsem brala docela dávno na úzkosti, ale už bych je asi nechtěla, naučila jsem se to dávat bez nich. V Tvém případě to rozhodně nedělej, počkej až bude lépe a třeba doktor/ka začne pomalu snižovat dávky, aby se to nepodělalo úplně.
@Anonymní píše:
Zakladatelko, jak já ti rozumím! Něco takového jsem zažila, když se na mého manžela prolátla nevěra, a to tak, že u mě vypukla pohlavní choroba. Všechno náhle do sebe zapadlo, a já pochopila, že mě podváděl celé manželství. Psychicky jsem se zhroutila. Byl to posttraumatický stresový syndrom. Tři roky jsem se léčila u psychiatra. Měla jsem i sebevražedné myšlenky, nejednou jsem stála u otevřeného okna, že skočím… od té doby uplynulo devět let a pořád nejsem OK. Prosím tě, hlavně si neubližuj. Já se z toho už sbírám, už si myslím na někoho jiného, ale byl to fakt nářez…
Slovo nářez to vystihuje dokonale. Tvůj ex manžel je hovado a ty jsi silná žena, pořád jsi tady! Jizvy zůstanou, to je jasné. A nakonec to budou právě jizvy, co nás budou formovat.
@Anonymní píše:
Na tohle já nevěřím a byla jsem od toho studovanýma odborníkama odrazována. Může to i uškodit. Já zůstanu radši u toho svého.
To bude fakt lepší. Ale řeš to, aby ti to nepřerostlo přes hlavu.
@Anonymní píše:
Slovo nářez to vystihuje dokonale. Tvůj ex manžel je hovado a ty jsi silná žena, pořád jsi tady! Jizvy zůstanou, to je jasné. A nakonec to budou právě jizvy, co nás budou formovat.
A tím horší to bylo, že jsem zvažovala, že skočím i s tehdy čtyřletým synkem… kdo nezažil, nepochopí…
@Černá vdova píše:Řeším, děkuju.
To bude fakt lepší. Ale řeš to, aby ti to nepřerostlo přes hlavu.
@Anonymní píše:
A tím horší to bylo, že jsem zvažovala, že skočím i s tehdy čtyřletým synkem… kdo nezažil, nepochopí…
Rozumím naprosto. Je to jak blesk z nebe, prostě najednou tam ty myšlenky jsou..všechno by tím skončilo. Dobře, že jsi se z toho dostala.
Já jsem si v té době byla naprosto jistá, že všechno hezké skončilo, že už se nikdy nezasměju, že už se nikdy volně nenadechnu. Semlelo mě to pořádně. A ta pohlavní nemoc, taková to pro mě byla hanba, celý manželství jsem byla věrná ![]()
Máš pravdu, asi se z toho taky vyhrabu..ale kdy sakra.