Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem na tom špatně ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
25.9.24 14:54
Ahoj, je naprosto v pořádku se takhle vypsat, někdy to může být jeden z prvních kroků k tomu, abys získala určitý nadhled nad tím, co prožíváš. To, co popisuješ, není vůbec jednoduché, a už samotný fakt, že to dokážeš takhle pojmenovat, je důkazem, že o sobě přemýšlíš a hledáš řešení.
Tvoje pocity nejsou nijak ojedinělé, mnozí lidé, a zejména rodiče, se potýkají s podobnými úzkostmi, pocity neadekvátnosti a strachem z budoucnosti. To, že jsi zmiňovala obtížné dětství a dospívání, má pravděpodobně velký vliv na to, jak se teď cítíš. Tyhle zkušenosti mohou často ovlivňovat naši sebedůvěru a schopnost zvládat stresové situace, jako je třeba nový nástup do práce.
Je skvělé, že se ti daří fungovat jako máma a mít krásný vztah s dcerou. Ale chápu, že v okamžicích, kdy jsi sama, na tebe mohou padat ty temné myšlenky. Časté výkyvy nálad, pláč a strachy mohou být příznaky úzkostné poruchy nebo deprese, což jsou stavy, které nejsou ojedinělé a často vyžadují pomoc odborníka.
Tvá zkušenost s psychiatry, kde jsi neměla pocit, že ti to pomohlo, je bohužel taky poměrně běžná. Ne každý terapeut nám sedne a je důležité najít někoho, s kým se cítíš bezpečně a komu věříš. Pokud jde o bezplatné psychologické služby, nemusí nutně platit, že nižší cena znamená nižší kvalitu. Existují i dobré možnosti v rámci veřejného zdravotnictví nebo neziskových organizací. Mohla bys zvážit i online terapie, které jsou stále dostupnější, a některé z nich jsou dokonce zdarma nebo za symbolický poplatek.
Je pochopitelné, že tě nový nástup do práce stresuje. Mnoho lidí má podobné obavy, i když o tom třeba nemluví. Nejsi slabá, že prožíváš stres. Každý má svoje tempo a schopnosti zvládat změny, a je důležité si dát čas a prostor pro to, aby ses mohla s novou situací vyrovnat.
Zkus si nevyčítat, že nemáš energii na svoje koníčky. To je součást toho, když je člověk přehlcený. Hraní her a sledování videí je pro tebe teď asi způsob, jak si trochu odpočinout, a i to je v pořádku.
Máš v sobě hodně síly, jsi schopná se starat o dceru, buduješ vztah s přítelem, zvládáš své každodenní povinnosti, i když to není snadné. Někdy ale člověk potřebuje pomocnou ruku, aby se mohl zvednout. Odborná pomoc, ať už psychologická nebo psychiatrická, může být velkým přínosem.
Zvaž, zda bys zkusila znovu najít nějakou formu podpory, ať už ve formě terapeuta, nebo podpůrné skupiny, a také se neboj říct svému příteli, co prožíváš, aby tě mohl podpořit. A nezapomeň si připomínat, že nejsi sama v tom, co cítíš, a že máš právo hledat a dostat pomoc.
Držím ti palce, aby ses brzy cítila líp 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.24 15:50
Ahoj holka. Mívám lehce podobné pocity a strach z práce je naprosto přirozený. Ale víš co? Jsi moc doma a máš moc prázdna na to přemýšlení. Až překonáš ten strach, bude ti v práci líp. Přijdeš na jiné myšlenky, mezi lidi, a budeš mít takový fofr - a to já miluju, že nestíhám tolik přemýšlet. Pomáhá mi to. Nejhorší je zůstat doma, teď jsem například byla nemocná a připadala jsem si jak úplný krypl, co nic nezvládá, jak píšeš, jako slabý kus. Mám pocit, že jiní lidé dokáží chodit do práce i lehce nemocní, a já jsem padla a nebyla schopna fungovat tři dny ani doma. A zůstat zavřená = ještě více přemýšlení. Jak já ti rozumím. A pak jen tupě čumím do mobilu a nemám na nic sílu. A z nových věcí mám strach, i když je k životu potřebuju. Šla jsem např. na jednu charitativní věc pomáhat a já měla úplný stres z toho, zpocena, a přitom jsem tam moc chtěla jít, ale bylo to něco nového mezi novýma lidma…nic těžkého. Jen prostě nemám tolik sebevědomí na obyčejné věci. A to jsem chytrá a šikovná, věci mi jdou, jen prostě takoví pitomý stresař…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.24 16:11
První anonymní komentář -
Mockrát děkuji. Pomohlo to. ♥️
smile_xxx -
Na placeného momentálně z rodičáku ještě nemám. Budu o tom přemýšlet po první výplatě. A jsem si jistá, že dcera o ničem nemá ani páru. Tyhle stavy nikdy nepřijdou, když jsem s ní. Jak říkám, přijdou jen, když jsem sama. Samozřejmě to chci řešit jak kvůli ní, tak k především kvůli sobě. Už jen proto, že kdyby jí něco podobného potkalo, tak ať aspoň trošku vím, jak ji pomoci. Hlavně chci konečně něco dělat fakt kvůli sobě.
Druhý anonymní -
To je přesně ono! Když jsem zaneprázdněná, tak se nic neděje. Mám od myšlenek klid, ale když jsem sama, vyvalí se to na mě. Taky jsem právě šikovná, rychle se učím. Teď jsem si třeba udělala řidičák. Žádný velký problém to nebyl. Ale co myslíš? Jezdím?.. Ne. Stres je silnější. Ne strach, že nabourám, ale strach že někoho nějak blbě omezím a budou na mě troubit a zlobit se, že nedokážu včas uhnout houkačkám. Prostě mám spíš strach z toho, jak se ke mě lidi budou chovat. Sebevědomí žádné. To samé v práci. Mám strach z kolektivu. Samé ženské. Budu prodavačka v malém obchůdku. Strach ze zákazníků, že něco nebudu vědět, nebudu schopna poradit a oni se na mě budou dívat jak na vola. A v tom stresu co začnu prožívat, se začne valit to vše ostatní. Ach to je tak těžké popsat. Ale jak čtu tvůj komentář, tak se v tom přesně vidím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.24 17:00
@Anonymní píše: Více
Rozumím Ti 
Ale ještě mi pomáhá jedna vec- to poznání, že i lidi kolem mě jsou smrtelníci, a taky dělají chyby…je to o zvyku, myslím, že se lepší…Ale mám v sobě tak nějak zafixovaný ten strach z chyby. Teď už jsem v práci celkem zajetá( rok po mateřské ) tam to jde, ale dělám si jedno školení na jinou funkci, a mám strach! Přitom se tam půjdu jen cvičně dívat, ale jsem lehce silnější a už řeším, jak se na mě budou lidi dívat a co když někde zaskobrnu a tak. Když jsem nervózní, jsem roztěkaná, když pracuju pod tlakem začnu dělat chyby, potím se pak je to trapas 
Jinak co se autoškoly týká. Tu jsem díky bohu dělala v 18ti, jezdím, ale neumím velká města…tam řídí manžel. Dávám si ale malé výzvy (až teď, ve třiceti ) a začínám to pokoušet nejdřív do menších měst…a časem to snad zvládnu.
A to víš že občas spustím plačtivou doma, že mám pocit že nic neumím nezvládám…manžel mi pak vyjmenuje co vše umím, obejme, podpoří…a jedeme dál! Chce to přidat hořčík a práci 
A takový tip- někdy je samota super, ale když jsem sama a vím, že by mi bylo ouvej, a třeba z toho dělám domácí práce, poslouchám podcasty, filmy, nebezpečné vztahy, soudkyni barbaru a jiné, čímž vytvářím pocit, že nejsem sama a poslouchám „problémy“ jiných..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.24 17:06
Máš rodinu a kamarádky, kromě přítele?
I to, že není dlouho doma na tebe působí blbě…
- Citovat
- Upravit
25.9.24 17:59
@Anonymní píše: Více
Ahoj, mrzí mě, co prožíváš, mně teď taky není vůbec dobře. Stres z nástupu do nové práce úplně chápu, taky jsem vždycky úplně na nervy. Možná to souvisí s tím, jak píšeš, že jsi prožila šikanu na škole i pracovišti a že se obáváš, že se to třeba bude opakovat. Možná u tebe hraje roli i to, že si nevěříš, máš pocit, že jsi nic nedokázala a to tě také táhne dolů a vytváří obavy. Ale těmi myšlenkami, co bude, nebo naopak, co jsi udělala špatně od narození dcery, si moc nepomůžeš, vím, že se to snadno říká, ale mě pořád psycholožka říká, abych se kotvila v přítomnosti, prožívala „tady a teď“ jako jo, je to těžký, mně to moc nejde, spíš vůbec, ale asi něco na tom bude.
Jinak bych vůbec neřekla, že psycholog na pojišťovnu je horší, než soukromý, mám zkušenosti s hodně psychology a psycholožkami (ale jen Praha) a několik pro mě subjektivně nejlepších bylo právě na pojišťovnu a teď mám úplně úžasnou psycholožku a taky je na pojišťovnu. Naopak placené terapie mi často nesedly, určitě není rovnítko psycholog na pojišťovnu = špatný psycholog.
Je možné mít terapie i online (třeba přes hedepy), ale ty jsou taky placené asi vždycky, nebo možná je tam ještě příspěvek od pojišťovny, i když nevím, jestli ještě pořád, vím, že třeba VZP dávala 5000 Kč na terapie, ale to nechci kecat, nevím, jak je to teď.
Tak moc držím palce, ať je ti lépe a v nové práci ať to je nakonec v rámci možností alespoň nějak ucházející a ještě pohledej psychologa, kdybys s tím chtěla pomoci (znám některé i mimo Prahu), tak dej vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.24 19:44
@Anonymní píše: Více
Mám to úplně stejně. Když začnu být příliš nervózní nebo na mě někdo tlačí, tak dělám zbytečné chyby. Proto se tak bojim začátku v práci. Budou na mě koukat, jestli mi to jde a budu z toho na nervy. Myslím si, že tak po prvním týdnu už budu ok, ale přežít to je náročné. Já právě bydlím ve městě, ne moc velkém, ale ani malém. Nejvíc se fakt bojím těch houkaček. 
Právě se hodně snažím doma něco dělat. Buď uklízím, nebo hraju hru nebo koukám na filmy a seriály, ale pak si jdu třeba odpočinout a jak tak sedím a přemýšlím, tak to přijde. Dnes to třeba přišlo těsně před tím, než jsem šla pro dceru do školky. A teď je večer a vidím vše už optimističtěji. Ale teď už tu mám dceru, udělala jsem hodně práce a tak se cítím lépe. Horší je, že vím, že to ještě přijde hodněkrát, než nastoupím do práce a i hodněkrát potom. Prostě se to pořád vrací. S jakýmkoli malým stresem je to zpět.
V práci ti přeji mnoho úspěchů. Jistě to zvládneš, stejně jako já nakonec vše nějak zvládnu. Jsme si dost podobné, takže ti věřím! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.24 19:47
@Anonymní 56843124 [/citac
Přítel se vrátí asi v půlce měsíce. Pak už bude zase normálně doma, tak to snad bude lepší. 
Jinak mám rodinu, ale nemám v ní úplně oporu jakou bych potřebovala. Mám jen svou jednu nejlepší kamarádku a ta mi hodně pomáhá.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.24 19:51
@Lollitka
A co se tobě děje, že se necítíš dobře?
Děkuji. Určitě se hodně vracím do minulosti. Ta je právě podle mě ten největší kámen na srdci. To je to, co to vše způsobuje a drží se mě to jak klíště. Jenže nevím jak s tím bojovat. Mám stresové astma. Léky mi nepomáhaly, tak jsem si řekla, že s tím budu bojovat sama. Naučila jsem se s tím žít a problémy téměř vymizely. Taky mám nějakou slabou tachykardii. Ale prý to je běžné a nic se s tím nedělá. Jenže to co prožívám při bušení srdce mi nepřijde úplně normální a předpokládám tedy, že za to taky může ten stres a nervy. Ale i s tímto jsem se naučila žít a nepanikařit, když to přijde. Jen s tou hlavou prostě nějak žít neumím. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
asi se jdu jen vypovídat. Je mi příští rok 30. Mám přítele a 3,5 letou dceru. S dcerou mám krásný vztah a s přítele je nám také dobře. Jen já se stále utápím v myšlenkách. Měla jsem celkem náročné dospívání, částečně i dětství, ale od puberty se moje pocity začaly velmi rychle horšit. Párkrát jsem navštívila psychiatra v těch nejhorších chvílích, ale neměla jsem nikdy pocit, že to je to co potřebuji a co mi pomůže. Nastupuji teď do nové práce a stav se zase zhoršil. Nebyla jsem na tom úplně dobře ani předtím, ale teď je to příšerné. Mám přítele pracovně mimo Česko ještě asi na 3 týdny a příští týden mám nastoupit do nové práce. To mě hodně stresuje. Vždycky mě nové věci velmi stresovaly. Mám šílené výkyvy nálad. Jsem často ubrečená a všeho se hrozně strachuju. V tom stavu si hned přitížím dalším přemýšlením. Třeba že jsem neschopná, že ve 30 letech nic neumím, že nejsem dost ambiciózní a sebevědomá, pak hned začnu přemýšlet nad dcerou a říkám si co vše jsem udělala od jejího narození špatně a nadávám si a takhle je to pořád dokola. Strašně ničím sama sebe. Nikdo mi nijak vážně neubližuje, ale dost jsem se zklamala v lidech. Zažila jsem šikanu jak ve škole, tak na pracovišti a možná proto se všeho tak bojím. Před dcerou jsem normální máma. Možná sem tam je s malinko horší náladou, ale jinak doma i s dcerou normálně funguju. Ale když jsem sama, a to jsem teď často, tak to přijde. Každý den to přijde a už mě to ničí. Teď to píšu zrovna hned po tom co ten „stav“ přišel. Přijde mi, že jsem prostě pro život slabý člověk. Že prostě nezvládám věci, co zvládne každý jiný člověk. Neznám nikoho, koho tak moc stresuje nástup do práce.
Normálně ráda kreslím a čtu, ale poslední dobou nemám pomyšlení vůbec na nic, tak jen sleduju Videa nebo hraju nějakou hru (to je jediný koníček, který mi zůstal aktivní).
Snažila jsem se vyhledat bezplatného psychologa v našem městě, ale zaprvé jsem žádného nenašla a zadruhé si nejsem jistá, jestli bezplatný může být tak kvalitní aby mi pomohl.
Děkuji všem, kteří si tento vyblitek dočetli až sem. Přeji všem krásný den a snad se máte lépe, než já. ♥️