Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám doma 4měsíční holčičku. Doteď jsem si myslela, že všechno docela dobře zvládám. Ráno vstanu, obstarám malou, nasnídám se, zacvičím si, uklízím nebo jdu na nákup, uvařím oběd pro přítele, pak jdu ven buď sama, nebo s kamarádkama, nebo s přítelem, a když přijdu domů, zase pokračuju. Buď nějaký úklid, nebo vaření na druhý den, péče o malou. 2 dny v týdnu odpoledne roznáším letáky. Shon pro mě končí kolem osmé, kdy nám Natálka usne a je pár hodin klídek, takže si s přítelem sedneme, koukáme na film nebo si povídáme. Dneska mi řekl, že jsem asi tak poslední 2 měsíce jak velmi dobře naladěná motorka. Že na všechno pěkně ostře reaguji. Prý mu to nevadí, jen mi to chtěl říct. Já nechci, aby se ze mě stala taková ta servaná máma, co je nervní na všechny kolem, nemá pořádně čas sama na sebe, a na partnera většinu času je nepříjemná. Myslím, že tohle jsou právě pak ty ženy, co zůstávají samy - bez muže. Já se opravdu snažím, aby se přítel cítil dobře. Hodně s ním mluvím, když přijde z práce nic po něm nechci, má prostor k tomu aby mohl jít lehnout a spát, nebo si v klidu dát kafe a podívat se na televizi. Jenže někdy si přijdu, jako kdybych byla na všechno sama. Pořád přebalování, kojení, práce..přítel se malé dost věnuje, doma nemá problém mi s něčím pomoct, ale v poslední době mu ani o nic neříkám nebo ani nechci aby něco dělal, protože v práci mu nastavili přerušované směny, brzy ráno vstává, a najezdí spousty kilometrů, takže když přijde, je hodně unavený a za chvíli musí jít znovu…jak mám všechno zvládnout, aniž by se ze mě stala taková ta nervní ženská? Bývala jsem vždycky taková veselá, nikdy jsem se přehnaně nehonila, měla jsem ráda všechno v klidu…teď kolikrát jedu jak stroj, a pak se jen děsím kolik je hodin..Jak to zvládáte vy?
Hur nez ty… ![]()
manzel pryc do 8 vecer a v tu dobu melu z posledniho a moc mila teda asi nejsem
doufam, ze to nejak prezijem…
Je toho na Tebe dost. Trochu zabrzdi a dej příteli nejen prostor pro to, aby si
mohl odpočinout, ale i na to, aby se zapojil do péče o malou.
@Shyka Ale tohle je chyba - samy zůstávaj paradoxně takové ty „kvočny“ co manžílka obskakují, dělaj první poslední co mu na očích vidí a on nemusí doma prstem hnout, začne se nudit, najde si milenku. Naopak, je třeba chlapa pěkně zadřít, neb do čeho člověk investuje (čas, peníze, úsilí, práci a city) tak to neopouští ![]()
A druhý problém, že nezvládáte - oba dva nezvládáte dík přítelově práci, ne že ty sama nezvládáš! No tak buď se smířit s tím, že ne vše bude dokonalé - např. úklid, žehlení
Nebo si najmout pomoc - když má víc práce, tak předpokládám, že mu taky přidali prachy. ![]()
Jo a ta nepříjemnost - taky občas štěkám
a vím to, ale jsem prostě taková. Přítel ví, že mě nemá zrovna v tu dobu srát
a že to zas přejde. A má to i své výhody - když se naseru, jdu obvykle něco reklamovat a málokdy odejdu s nepořízenou ![]()
Já štěkám furt, ale my jsme takoví oba. A nervní taky, máme tři děti
Buď v klidu a zbytečně se nepodceňuj. Ty ještě dlouho sedřená nebudeš.
![]()
Přesně tak, samy zůstanou jen ty, který posluhujou a dělají já nevím co, aby se zavděčily, já taky nachystám co je potřeba, ale ne na svůj úkor. Táta má taky ručičky a nožičky. Ikdyž dře, a to hoooodně.
Tak ja byla 4 mesice po porodu totalne nesnesitelna. Jak manzel neudelal, co jsem po nem chtela, bylo zle. Zpetne nechapu, jak to se mnou mohl vydrzet:-) Ted ma nase ditko rok a pul a muze dusim porad, kdyz je to potreba. Nema az tak narocnou praci, nekdy je samozrejme unaveny, tak ho chvili necham, ale jinak musi pomahat a kdyz potrebuji, tak malou vezme na 2-3 dny k jeho rodicum na hory a ja mam klid pro sebe. Chodit kolem nej pospickach a ani mu nerict, ze potrebuji, at mi pomutze s koupanim, nebno at dite prebali, tzo bych nedala a vubec ne dlouhodobe. Jsme oba rodice, tak pokud neni zrovna v praci nebo nekde na sportu, musi mi pomahat. A myslim, ze prave proto, ze ho moc nesetrim, nema vubec choutky na nejake ulety a jine zenske ![]()
Já to zvládám tak, že se chovám přirozeně. Myslím, že ze sebe děláš moc velkou puťku. Neboj, on to unese, je to chlap. Buď milá i nepříjemnná, taková je ženská, ne chodit kolem chlapa po špičkách.
A souhlas, samy zůstávají ty hodné a ohleduplné. To je na nic, z toho nekouká nakonec pro chlapa nic. Úspěšnější jsou ty, co žijou naplno.
@Gina108 píše:
@Shyka Ale tohle je chyba - samy zůstávaj paradoxně takové ty „kvočny“ co manžílka obskakují, dělaj první poslední co mu na očích vidí a on nemusí doma prstem hnout, začne se nudit, najde si milenku. Naopak, je třeba chlapa pěkně zadřít, neb do čeho člověk investuje (čas, peníze, úsilí, práci a city) tak to neopouští
A druhý problém, že nezvládáte - oba dva nezvládáte dík přítelově práci, ne že ty sama nezvládáš! No tak buď se smířit s tím, že ne vše bude dokonalé - např. úklid, žehleníNebo si najmout pomoc - když má víc práce, tak předpokládám, že mu taky přidali prachy.
Jo a ta nepříjemnost - taky občas štěkáma vím to, ale jsem prostě taková. Přítel ví, že mě nemá zrovna v tu dobu srát
a že to zas přejde. A má to i své výhody - když se naseru, jdu obvykle něco reklamovat a málokdy odejdu s nepořízenou
Skvěle jsi to napsala
Souhlasím s každým slovem. Asi protože nejsem kvočna a občas jsem horší jak pes za plotem!