Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Často se utrhnu, jsem normální, nebo nemocná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.1.13 15:42
Jsem normální nebo nemocná???
Ač nadevšechno miluju své dvě děti-1 a 4 roky i manžela, mívám hrozný stavy, kdy na děti za každou maličkost až nepříčetně křičim a řvu a nadávám-občas i plácnu…ale potom se za to strašně nenávidím, brečim a slibujiu si, že už to nikdy neudělám!!Vždyť je přece miluju a jsem ráda, že jsou zdraví. Zatím se mi to daří skrývat, ale občas se utrhnu i na mnžela…toto se děje několikrát týdně. Je to normální???Míváte stejné stavy???Já jsem vždycky chtěla být na děti hodná-vždyť to jsou jen nevinné děti a nemůžou pořád snášet moje divný stavy… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.1.13 15:44
Podle mě je toho na tebe moc a potřebujěš vypnout 
já děti nemám(snažíme se 2 roky) ale za to řvu na psa který za nic nemůže a na přítele a jak říkáš ty pak brečím a mrzí mě to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 15:45
Jako bys mi mluvila z duše. Ještě že je manžel splachovací a berete to s hodně velkou rezervou. Ale když se takhle utrhnu na dceru, tak to taky většinou obrečím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 15:51
Jestli to máš už dlouho, a je to opravdu tak, jak píšeš, tak je to začínající deprese a budeš potřebovat pomoc od doktora, který ti napíše léky radosti-jak tomu říkají. Toto přesně měla moje sestra, která pak už jen brečela a brečela a pak i nechtěla být…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eevcca
18.1.13 15:54
@DanielaLandová Ahoj, prosimtě každá matka má nárok párkrát vbouchnout, když se mrkneš na mé založené téma s názvem jsem příšerná, děsná, hnusná matka, tak zjistíš, že mám podobný problém… ale holky my tady docela poradily a občas opravdu pomůže myslet taky na sebe, objednej si masáž, zajdi si na kosmetiku, na kafe s kamoškou, nebo hooodně pomáhá cvičení (joga, fitness, pilates) a když to na tebe doma přijde, nech všeho, odejdi ven se vydýchat a z čistou hlavou pak ten problém vyřešíš… věř mi, bude líp 
- Citovat
- Upravit
18.1.13 15:57
No vždycky jsem byla vpohodě a vysmátá, ale teď jsem furt smutná a furt brečim, nic se mi nechce dělat, kolikrát ani vstát z postele, ale musim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 16:12
ˇAAAAAA, to je téma pro mně…
V tom smyslu mýtů, že každá máma musí být spokojená jen z toho faktu, že je máma… že v sobě zadupává ostatní potřeby, protože jinak by byla sobecká… a zadupává je tak efektivně, že pak už jen podvědomí s eozývá a dává najevo, haló, tady jsem já, já žena, ne jen matka-uklizečka-kuchařka, já tu jsem taky… a to je podle mně to, proč náhle vybuchneme a nevíme proč. Jak se snažíme fungovat pdole platného modelu a popíráme samy sebe…
Zrovínka teď jeden a druhej postupně, že mají žízeň a já z toho všeho mám pocit, že jsem de facto jejich služka. Což říct nahlas, koleduju si nejspíš o morální přednášku ve smyslu buď Tak sis neměla děti pořizovat a nebo Buď ráda, že máš, co by za to daly ty, co mít děti nemůžou. Ne, mám svoje děti moc ráda. Ale rozhodně nemám sil teda říct, že bych pro ně udělala cokoli. Udělala bych leccos. Ale rozhodně nikoli cokoli. 
Mám pocit, že leckdo z nás ženských, co jakoby bez příčiny občas řveme na své děti, nemá vyřešené, jestli fakt matka chce být. Ale jo, určitě jo. Ale že si prostě pod táhou mýtou nedokážeme připustit, že nám nestačí být „jen“ matka. Že nám chybí… ještě něco.
Typické rady, jdi si zacvičit, na ksometiku, na kafe s holkama. Musím říct, že já sice chodila, ale jen proto, že jsem chodila. Neuspokojovalo mně to. Včetně návštěv mateřských center. Na palici, mít na klíně jedno svý dítě a tlachat o tom, kde mají jaké plíny a za kolik. než jsem zjistila, že já potřebuju stát na druhý straně barikády. Tyhle akce „organizovat“. Pak jsem byla spokojená a rozhodně to mé chování ovlivnilo.
Za sebe teda radím - zkus poslechnout své srdíčko, co bys chtěla dělat. ne jen to, co „musíš“, t. j. stavět s dětma kostičky a chodit s nima na hřiště. Co bys opravdu chtěla. Při čem nabydeš sil. Životních sil. Jestli je to posilovna, jestli je to jazyková škola, jestli je to dobrovolnická práce… Přemýšlej o tom a hledej cesty, jak je uchopit. Netvrdím, že je to jednoduché, když nemáš hlídní, bydlíš na vsi, atd. Ale vždycky se dá něco udělat.
Buď sobecká. Je to zdravé. Mysli na sebe. Protože ve výsledku to bude mít rozhodně lepší efekt… spokojená máma je víc než nespokojená… 
Rozhodně míň řve na děti, to mi věř!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 16:51
Ahoj, já to vezmu z trochu jiného konce… je toho na tebe docela dost. Zažila jsem přesně to co ty, a zkusila jsem na radu mého táty brát hořčík. Koupila jsem si rozpustné tablety, dávám si ob den, a zabírá to. Jsem klidnější a maličkosti mě nevytáčejí 
i vnitřní napětí je pryč. Pak zas pár dní tomu nechám volný průběh. Jak zjistím, že už mě zas chytá amok 
tak si zas vezmu a je to dobrý 
Na mě to opravdu zabírá. Za zkoušku nic nedáš Držím pěsti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 16:55
@Emilie
to je všechno pravda, nicméně bych k tomu stejně ještě přihodila, aby na sobě zakladatelka psychologicky zapracovala…
opachované výbuchy do hysterického řevu a pak výbuchy sebenenávisti nejsou nutné… můžeš děti i manžela oprávněně sjet, můžeš hejknout, aby bylo vidět, kdo je doma pánem, ale nějakou sebekontrolu bys nad sebou mít měla… najdi si, co tě baví, upusť páru, nějak se realizuj a přečti si pár knížek nebo zajdi pro radu k dětskému psychologovi, jak třeba na nějaké „maličkosti“ reagovat míň dramaticky… kolikrát člověk jen zírá, jak nějaké fígly fungují a je klid…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 17:11
Hlásím se do klubu.
Mám od přírody výbušnou povahu a pak mi stačí abych nebyla ve své kůži (nevyspalá, hladová a pod…) a řvu a řvu. Noo snažím se s tím něco dělat, hodně se kontrolovat a někdy to jde a někdy bohužel ne. Největší výčitky mám ohledně malé, pak brečím jak strašná a zlá máma jsem. Přitom malou samozřejmě moc miluju.Nad magnéziem jsem už také přemýšlela, asi ho zkusím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 17:33
@Buzulumab píše:
@Emilie
to je všechno pravda, nicméně bych k tomu stejně ještě přihodila, aby na sobě zakladatelka psychologicky zapracovala…opachované výbuchy do hysterického řevu a pak výbuchy sebenenávisti nejsou nutné… můžeš děti i manžela oprávněně sjet, můžeš hejknout, aby bylo vidět, kdo je doma pánem, ale nějakou sebekontrolu bys nad sebou mít měla… najdi si, co tě baví, upusť páru, nějak se realizuj a přečti si pár knížek nebo zajdi pro radu k dětskému psychologovi, jak třeba na nějaké „maličkosti“ reagovat míň dramaticky… kolikrát člověk jen zírá, jak nějaké fígly fungují a je klid…
No jistě, dyť já netvrdím, že mlčet je taky dobře!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 20:07
Holky a jaký jste měly dětství? Jak se k vám chovala vaše matka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.13 01:25
@Brokoli píše:
Holky a jaký jste měly dětství? Jak se k vám chovala vaše matka?
Myslíš, jestli na nás řvala?
Svojí mámu jsem pořádně nevyřešila dosud, ale nemůžu říct, že by na nás řvala, bila nás nebo tak něco. To v žádným případě. Ten, kdo vyžadoval řád a následně nesplnění řešil trestem, byl táta. Ten nás… fyzicky trestal. Více či méně symbolicky, jak mu ujely nervy, nebylo to teda bití do modřin, ale zabolelo. Ale jak říkám…jak se ke mně chovala moje máma… to řešim teda dosud. 
Ale mohu zodpovědně říct, že mně coby ženskou vychovávala babička. A to mí rodiče nebyli rozvedení, manželství funguje dosud, žádnej problém. Leda - a tady vidím silnej háček - já NIKDY nechtěla mít dceru. Mám dva kluky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.13 08:09
@Brokoli píše:
Holky a jaký jste měly dětství? Jak se k vám chovala vaše matka?
Dětství moc růžové nebylo, mám ještě mladšího bráchu, kterého mamka upřednostňovala, byl to její miláček jak mu s oblibou říkala. Spolu jsme diky tomu moc nevycházely, klasika jak mladší sourozenec něco provede, schytá to vždycky ten nejstarší, ale takové řeči, že když mě mohlas porodit, může mě i zabít atd byly na denodenním pořádku 
moc nerada na to vzpomínám, s mamkou dodneška mám špatný vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
