Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem opravdu špatná kamarádka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.21 08:20
Bohuzel to je v tobe, zkus pracovat predevsim na svem sebevedomi…vim, ze to je bez rodicu tezke, asi nemas ani sourizence? Ale ne, pretelstvi neni o tom, podrizovat se druhemu, tretimu…je to o tom, ze si lide rozumi, maji stejne zajmy, veri si, pomahaji si a nerozpadne se, kdyz nemuzes prijit na kafe…tim, ze se stavis do podrizene role, muzes i nekoho odradit, to se muze stat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.21 08:27
Podle mě to cítíš správně. Prostě je důležité zbavit se strachu, že o ne prijdeš. Proč? Protože to se opravdu stát může.
Hele taky můžeš dlouhodobe onemocnět a neuvidíte se rok. Budeš odvolávat 30 schůzek. A musí člověk ty pochyby o sobě mírnit
Prostě si říct: Teď se to bude řídit zase podle mě a jestli to přátelství vydrží nebo ne, to se uvidí. Když nevydrží, tak to jednou přebolí.
Takhle to funguje i v partnerství. Je někdy těžké najít hranici mezi tím nebýt „megera“ a stát si za svým, řídit se někdy i svymi potřebami…Najít tu rovnováhu vyrovnaného vztahu.
Mně otevřela oči právě nemoc, kdy se ukázalo, kdo je ten kdo na mě počká, až se z toho dostanu, a kdo ztratí trpělivost
Mrzí mě ztráta rodičů 
Chapu, že takhle je to těžké, když se o ne nemůžeš opřít.
Co psychoterapie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 08:34
Holt jsou všechny zvykle, že pisknou a ty běžíš, tak se pak nediv, ze nemaj snahu se snažit a měnit svůj program, když jim stačí se ozvat a ty si prekopes ten svůj o pravé kámošky nepřijdeš, když se chvíli nevidíte, nebo párkrát řekneš „promiň, teď se mi to nehodí“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 08:35
Je docela dobře možné, že tím svým věčně podřízeným postojem a ochotou přitahuješ pořád ty samé typy lidí, kteří toho zneužívají.
Je třeba aby ses naučila stát si za svým. Nebýt kamarákou za každou cenu, i kdyby to znamenalo nemít chvíli vůbec žádné přátele. Musíš si uvědomit, že ty máš taky svou cenu. Svůj čas a svoje zásady. Pokud se ti něco nechce, nebo se ti to opravdu nehodí, tak „jednoduše“ řekni ne. Jednoduše se to říká, ale někdy se to dost špatně aplikuje do praxe.
Možná by nebylo od věci si zajistit nějakou terapii, přece jenom tohle bude mít hluboké kořeny a ne každý se s tím dokáže potrápit sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.21 08:35
@Karolína13210 moc děkuji za odpověď. Máš samozřejmě pravdu, jen prostě nevím jak to v sobě změnit
- Citovat
- Upravit
Altavista
5.10.21 08:50
Ženská ty působíš jako hodné trdlo. Lidi tě nebudou mít více rádi, když se dokonale přizpůsobíš. A kamarádky nezvyšují tvoji hodnotu, tu musíš vnímat ty sama. V prvé řadě je třeba začít sama sobě věřit 
A žít jak chceš ty.
- Citovat
- Upravit
5.10.21 09:13
@Anonymní píše:
@Melodie91 sourozence mám, ale máme špatné vztahy
Kamarádka, která neumí říci ne a jde ve všem na ruku a skáče jako opice podle přání druhého, skončí přesně tak, jak popisuješ. Normální člověk chce mít parťáka a ne závisláka. A ty na těch kamarádkách visíš a přitakáváš ve všem. To nikoho dlouho bavit nemůže. Buď to začne člověk využívat a nebo uteče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 09:17
Vyprdni se na kamárádky a najdi si chlapa. To je ta pravá hodnota!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.21 09:34
Ano, je to v tobě. Je to dáno povahou, ta se měnit nedá (z introverta zkrátka plnohodnotného extoverta neuděláš), ale dá se na tom samozřejmě pracovat a trošku se “otrkat”. Lidé pak tvé povahy (i nevědomky) využívají, protože vědí, že se přizpůsobíš a oni si nemusejí kvůli tobě měnit plány. Nebuď jim k dispozici vždy, když napíšou - ať se také přizpůsobí ony. Pokud to nebudou ochotné akceptovat, pak ti za to takové kamarádky nestojí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 09:47
Tak tohle do mě zasela máma. Když řekneš ne, příště ti neřeknou.
Nemám blízké kamarádky (a nenašla jsem si je ani s dětmi) typu „můžeš zavolat ve tři ráno a vyřešíme problém.“ Přesto ale nějaké, se kterými se vídám a nemám problém říct „nehodí se mi to.“
Smířila jsem se s tím, že pro všechny jsem někde na desátém místě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 09:52
To že se to zrovna nehodí sejít se s kamarádkou je normální… U nás to funguje tak, že jedna napíše: můžu tehdy a tehdy.. Máš čas - super sejdeme se/nemáš čas - no nic, já taky nemám čas pořád. Napíšeme si za pár dní, zda už to vyjde… Rozhodně není normální pořád se přizpůsobovat ostatním..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.21 10:21
@Flyingfrog já si právě také přijdu tak, že když několik lidí předemnou, které dotyčná osloví nemohou, tak já jak pejsek jdu. Vím že je tohle špatně, ale stejně prostě vždycky běžím na zavolání…ve mně tohle zaseli oba rodiče. Otec se o mě nikdy nezajímal a matka i když jsem s ní žila, tak v podstatě také ne. De facto jsem se vždycky upnula na nějakou kamarádku a ta toho asi tak nějak využívala. Tím, že doma to nefungovalo, tak jsem nonstop byla s kamarádkami a bála jsem se, že když jim občas řeknu NE, vykašlou se na mě stejně jako se na mě vykašlala moje rodina…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj
V posledních době o sobě začínám strašně pochybovat, zda jsem opravdu dobrou kamarádkou. Zkusím lehce nastínit situaci. Měla jsem dvě kamarádky již od dětství. Viděly jsme se opravdu hodně často. Hodně mi přirostly k srdci. Postupem času se naše cesty začaly rozcházet, ale i tak jsme zůstávaly v kontaktu. Pak se naše cesty zase shledaly a trávily jsme spolu opět dost času už již jako dospělé. Nicméně už od raného dětství, naše kamarádství fungovalo tak, že když jim se nechtělo například ven nešly. V podstatě takhle to fungovalo i v dospělosti. Já jsem vždycky byla ta, která se přizpůsobila. A to i v době, když už jsem měla malé dítě. Oni například řekly sejdeme se v sedm a já si byla schopná překopat celý plán dne, abych se s nimi sešla v sedm, jak chtěly ony. Po nějaké době jsme se najednou přestaly bavit a byl kamarádství konec. Jenže tento rok jsem si našla novou kamarádku. A ač to zezačátku vypadalo jinak, opět mi přijde že se vše řídí dle ní. Já jsem ta, která se vždycky dokáže přizpůsobit. Když chce abychom se viděly, napíše a já jdu. Když napíšu já, má výmluvy nebo prostě řekne že se jí to nehodí. Jsem z toho celkem smutná, protože nevím jaké místo v životě té kamarádky vlastně mám. Ale v poslední době si čím dál tím víc vyčítám, že chyba je spíše na mé straně. Jak to vidíte vy? Já mám prostě už od dětství strach, že jakmile řeknu NE teď se mi to třeba nehodí nebo se mi jednoduše nechce, přijdu o ně. Takhle to mám i s dalšími kamarádkami, vždy jsem ta, která buď ustoupí nebo se přizpůsobí. Kamarádství pro mě znamená strašně moc. Poměrně brzy jsem přišla o oba rodiče a těch pár kamarádek, které jsem měla, byly mým životem a proto jsem je nechtěla ztratit a snesla bych pro ně sedmé z nebe. Myslíte si, že je to takto špatně a co třeba změnit?