Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem plná vzteku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.1.18 21:56
Straší dcera byla šílené miminko a také jsem se děsila, že jí někdo vzbudí. Já ji naložila do kočáru, koupila si někde dobré kafíčko a špacírovala parkem. I to pomáhalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
luccifera
30.1.18 21:58
Já mám svoje rodiče 450 km daleko, každý měsíc se seberem a jedem na týden k nim, aby si malou užili. Já si oblítám kamarádky a všichni jsou spokojení:) Druhá babi je „jen“ 150 km, tak ta přijede 1× do měsíce zase za náma na odpoledne. By mi z toho taky drblo v palici.
- Citovat
- Upravit
30.1.18 22:12
@cverunka píše:
Mám to doma podobně, akorát mám děcka 2. Babičky nic, manžel věčně v práci… Prostě i matky jsou jen lidé. Proč brečíš, když dáš dítěti, které mrská jídlem na zadek? Jaká zrada? Tak ti prostě bouchly sazeKdybys nebrečela, tak si to dítě zapamatuje a třeba už to příště neudělá. Buď v klidu, moc necháu dnešní styl výchovy - hlavně nekřičet, tvářit se, že jsem v klidu, domlouvat, domlouvat… Proč být v klidu, když nejsem. Ty děcka musí taky pochopit, že i rodiče mají jen jedny nervy.
Udělej vše proto, abych někam na chvilu vypadla sama. Moooc to pomáhá
Uplně souhlasim, také jsem na syna sama (2roky)manžel má náročnou práci, babičky nejsou, nemám žádné hlídání. Syn zobí dost, snažím se ovládat ale někdy je to už moc tak ho placnu po zadku aby vedel ze i mamka je jen človék.
MĚ připadá ta výchova „jsem stále usměvavá maminka i když mi dítě skáče po hlavě“ popirani sama sebe,emoci.Neni to přirozené.
Zakladatelko vim jak ti je, co prožíváš…přejdi to bez výčitek jsi taky jen člověk. 
ne robot
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.18 22:27
Na jednu stranu té chápu. Na druhou stranu, máš jen jedno dítě. Já zůstala sama na tři děti, bylo jim tehdy 4, 2 a půl roku. Rodiče za bukem, ale nehlídali. Měla jsem svého času úzkostné stavy, že je opravdu vše na mně. Prostřední pekelné období vzdoru, problémy s kojením, vracející se záněty. Žádná školka, minimum peněz.
Odnesla jsem si z toho pro sebe jedno, pokud se nechci houpat na nejbližší švestce, musím relaxovat i za přítomnosti děti. Zkrátka děti si kolem hrály, koukaly na pohádku, jedly a já si zatím četla. Do postele v sedm, pusu a pá. Večer pro sebe, knížka, film, nějaké tvoření. Všichni tři přes poledne spát, abych si mohla v klidu uvařit a vypít kafe. S jedním dítětem to svádí, hopsat mu pořád za zadkem a dělat zábavu, ale ono mu to nijak neprospívá. Nebude tě mít rádo víc, když mu budeš ve všem vyhovovat a věnovat mu 100% pozornost. Nauč se přes den dělat věci pro sebe a nauč dítě, že máš též nárok na klid.
P. S. sluchátka s muzikou do uší odfiltruji většinu řevu, s jecicim dítětem bohatě stačí vizuální kontakt. A až příště začne dělat kraviny s jídlem, tak jídlo schovej a dítě vypust do prostoru. Hlady neumře.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.1.18 22:57
@Anonymní píše:ja byla na malou od miminka sama od porodu bez nikoho…
Holky, jdu se vypovídat, možná pro radu, možná pro nakopnutí, abych věděla, že je to normální a měla bych se hodit do klidu. Poslední dobou padám na pusu a jsem zoufalá, vzteklá a znechucená sama sebou a nevím, jak se mám ovládat. Abych trochu osvětlila situaci. Jsem na roční dceru sama, daleko od veškerých babiček a dědečků, manžel neustále v práci od rána do večera, dneska zase od sedmi až do půlnoci, dělá vynucené přesčasy a já mám pocit, že na mě všechno stojí a už nevím kudy kam. Malá se poslední dobou vzteká furt kvůli každé prkotině a to že vážně každé prkotině. Řeknu ne, ona řve, pak to zkusí znova, jen se na mě podívá a když vidí, že kývu hlavou, že nene, tak zase výbuch řevu a vteku, jakobych jí lámala ruce nebo co… V kočárku mi sedět nechce, nikam se s ní nedostanu, vyvěšuje se z kočáru a řve, nechce v něm být, ale když já potřebuju nakoupit, něco rychle vyřídit a nemůžu ji zrovna teď pustit, tak mi ztropí takový divadlo a lidi se otáčejí, kdo tomu dítěti asi ubližuje nebo coDoma to samé, jen se postavím na chviličku k lince, nebo v koupelně k umyvadlu a zrovna se jí asi pět vteřin nevěnuju, řev a vztek, kňourání a činohra jak z jiné planety. Dneska mi do toho všeho začala bojkotovat oběd, nechtěla jíst, pak vzala lžičku a mrskla s ní tak, že celý oběd na vymalované zdi, tak už jsem ten nápor nevydržela a prostě mi ujela ruka a já dala malé přes plínu. Já se prostě neovládla, řvala jsem na ni jak tygr, a teď mě to strašně mrzí, a zároveň jsem vyděšená z mojí reakce. Jak se mi div nezatmělo před očima a já pak skoro na nic nehleděla a prostě jsem si na ní ten vztek vybila. Stydím se za to. Obrečely jsme to obě. Jí to sice přes plínu nebolelo, ale o to víc mě asi mrzí, že ten brek byl z toho překvapení a zrady…
Že jsem to prostě dopustila, aby se mě to celé takhle dotýkalo a že jsem vypěnila. Vím, že by to bylo lepší a nebrala bych si to tak, kdybych na ni tu nebyla furt sama, prostě zafungovala ponorka a to všechno co musím za ten den řešit, ale holt situace je teď taková, manžel nepohlídá, babičky nepohlídají, ty máme 300 kiláků odtud a já se s tím musím nějak smířit. Rok jsem s ní 24 hodin denně až pár výjimek a už mi to fakt asi leze na mozek a já nevím, jak tyhle situace zvládat, aby k tomu už nikdy nemuselo dojít? Aby mě každá taková prkotina tak nevytáčela. Je to dítě, zlobí jako každé dítě, to vím. Dokonce bych řekla, že je v mnoha ohledech strašně hodná, miluju ji a dýchala bych za ni, ale někdy už to prostě nedávám… Prosím nesuďte mě, sama se cítím dost mizerně za to všechno, jen teď potřebuju radu, jak tohle zvládat a neřešit, nepěnit, bohužel jsem po 30 letech zjistila, že jsem vlastně do morků kostí cholerik…
nepomohl nikdo s nicim a neste hsem id malich 5 mesicu sni vstavala ve 4 rano do prace…total nevyspala..kojeni, prani, uklid, uspavani, urafy, domacnost, prace, volny jen vikend..nejaky veseni z kocaru a tohle mi prijde jak prkotina…babicka pohlidala poprve az ve trech..nechapu…
- Citovat
- Upravit
30.1.18 22:59
@Anonymní píše:
Na jednu stranu té chápu. Na druhou stranu, máš jen jedno dítě. Já zůstala sama na tři děti, bylo jim tehdy 4, 2 a půl roku. Rodiče za bukem, ale nehlídali. Měla jsem svého času úzkostné stavy, že je opravdu vše na mně. Prostřední pekelné období vzdoru, problémy s kojením, vracející se záněty. Žádná školka, minimum peněz.
Odnesla jsem si z toho pro sebe jedno, pokud se nechci houpat na nejbližší švestce, musím relaxovat i za přítomnosti děti. Zkrátka děti si kolem hrály, koukaly na pohádku, jedly a já si zatím četla. Do postele v sedm, pusu a pá. Večer pro sebe, knížka, film, nějaké tvoření. Všichni tři přes poledne spát, abych si mohla v klidu uvařit a vypít kafe. S jedním dítětem to svádí, hopsat mu pořád za zadkem a dělat zábavu, ale ono mu to nijak neprospívá. Nebude tě mít rádo víc, když mu budeš ve všem vyhovovat a věnovat mu 100% pozornost. Nauč se přes den dělat věci pro sebe a nauč dítě, že máš též nárok na klid.
P. S. sluchátka s muzikou do uší odfiltruji většinu řevu, s jecicim dítětem bohatě stačí vizuální kontakt. A až příště začne dělat kraviny s jídlem, tak jídlo schovej a dítě vypust do prostoru. Hlady neumře.
No tri to je neco, musi taky byt zaprah
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Verun83
31.1.18 06:03
Klid. Priste az vyhodi lzicku s jidlem, klidne ji vynadej, ale pak nebrec. Zacni urcovat hranice. Nemuzes kolem ni jen skakat, at se zabavi, sceny v kocaru nebo v obchode u deti neznam. Tohle nesnasim a jsem prisna matka. Takze se snazim vse zarazit v pocatku. Deti mam 2, 5r a 3r. Rvu denne. Jsou obcas jak satani, kdybych delala ze nic, jen by to stupnovaly. Deti potrebuji hranice.
Jestli nereaguje na NE, tak se nastvi, rekni ji to durazneji. Mozna se chovas tak, ze si mysli, ze se muze chovat, tak jak se chova.
- Citovat
- Upravit
31.1.18 09:56
Nákup ti už dneska doveze asi deset firem, na úklid si najmi uklízečku. Ne že by to vyřešilo všechno, ale už nebudeš mít takový pocit, že jsi pod tlakem povinností, že nestíháš, že musíš někam spěchat atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.18 10:04
@cverunka píše:
Mám to doma podobně, akorát mám děcka 2. Babičky nic, manžel věčně v práci… Prostě i matky jsou jen lidé. Proč brečíš, když dáš dítěti, které mrská jídlem na zadek? Jaká zrada? Tak ti prostě bouchly saze
Udělej vše proto, abych někam na chvilu vypadla sama. Moooc to pomáhá
souhlasím. Když mě dítě zlobí, je logické, že mě naštve a nějak reaguji. Dnešní výchovné trendy bezbřehé trpělivosti (naprosto mimo logiku a přirozenost) naprosto nechápu. Navíc dávají dítku nesmyslné vzrce do života. Kdo se s ním bude později mazat, když bude dělat rotyku a naschvály?
I rodič je jen člověk. Sebevýčitky a pláč matky v takové situaci je naprosto neadekvátní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.18 10:43
S potlačováním vlastních pocitů naprosto souhlasím. Pro mě je naprosto nepřirozené, že když jsem fakt vytočená a vře to ve mně, být navenek klidná. Vydržím to pár minut a pak bouchnu možná o to víc. Je důležitý dávat najevo své city, když se zlobím, nebudu přece ťuťuňuňu (jak moje tchýně, ona se zlobí a mluví, jak kdyby četla pohádku, to dítě to absolutně nevnímá, jako že dělá něco, co nemá, bych se sama začala smát, než se nad sebou zamyslela).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.18 13:24
Souhlasím se všemi, já mám jednu malou dva roky, taky jsem na ni skoro pořád sama a kdybych ji neurcila hranice a nedostala občas přes plinku tak mě trefí a nemohla bych s ni ani ven. Když si někdy řeknu, že to zkusím jen po dobrým tak mi malá zachvilu skáče po hlavě 
naopak když už ji po x te řeknu at sleze z toho stolu a ona to udělá znova, tak ji prostě servu dam na zadek a jdu pryč, ona pak sama přijde a omlouvá se" 
ale moja. Malá je celkově hodně samostatná a moc mě nepotřebuje a to mě taky mrzí, že se nepomazli a nevydrží si s nikým hrát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
