Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem porouchaná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.11.23 18:20
@Tosidelassrandu píše:
Mě by zajímalo, jakým způsobem jste si vyjasnili, jak to rodičovství a péče o dítě bude probíhat. Píšeš, že mimino bylo plánované, tak na to byl prostor před samotným početím. Neříkej mi, že úplně změní svůk postoj na výchovu a přístup k dítěti. Pokud už předtím byl v tomhle nesoulad, proč sis s ním to mimino dělala? Tady všichni kritizují chlapa (oprávněně), ale v tomhle jste oba prostě.
To se před tím většinou nepozná, spousta ženských taky před dítětem tvrdí jedno a pak děla opak 
Většinou je to vliv rodičů a studený odchov. A pak taky jak moc do toho ten chlap kecá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
7.11.23 18:29
@maminaAJ píše:
dobry dotaz, presto si dovolim poznamku, existuji typy (netvrdim ze to je tento muz, ani nevylucuji) ktere se projevi naplno az maji jistou, napr zenu po diteti… trebas se zakladatelka o jejich vztahu rozepise vic…
Jistou co?
- Citovat
- Upravit
Tosidelassrandu
7.11.23 18:44
@pikola píše:
To se před tím většinou nepozná, spousta ženských taky před dítětem tvrdí jedno a pak děla opak
Tam nejde o poznání, ale nějak se přece domlouvali o tom, jak to bude probíhat. A právě na to se ptám. Jestli si to představovali stejně a on se zblaznil a začal se chovat divně a nebo jestli to takhle měl od začátku.
- Citovat
- Upravit
7.11.23 18:59
@Uslava píše:
Jistou co?
obet, ale nechtela jsem to psat tak naplno, protoze to nemusi s timto pribehem souviset, o jejich fungovani napsala zakladatelka malo… omlouvam se jestli to vyznelo nesrozumitelne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.11.23 20:02
Dobrý večer,
děkuji za různorodé reakce.
Za prvé bych se chtěla zastat partnera, jelikož je skvělý táta a s malou má nyní krásný vztah. To, že se v některých situacích zachoval nepatřičně ještě neznamená, že by mi to dělal naschvál nebo, že by nám chtěl ublížit. Právě že kolikrát naopak, v některých situacích je až přehnaně úzkostný. Já mu o tom, co některé jeho reakce se mnou udělaly, samozřejmě řekla, ale prý je to minulost a že si nemůže dávat pokaždé pozor na to, co mi jak řekne. Vlastně v tomhle ohledu má i pravdu, jenže mě se nedaří od té minulosti odtrhnout, je to jako rána, která stále krvácí. Partner nás má na prvním místě, nebo alespoň malou a není to tak, že by mi vůbec nepomáhal. Když je doma a nemá své povinnosti, tak si s malou prohraje, abych mohla navařit nebo udělat další práce doma či na zahradě. Mě šlo spíše tehdá o ten čas, že bych si na chvilku odpočinula od toho kolotoče a těch nepříjemných pocitů třeba kresbou, četbou, cvičením, prostě čímkoliv, co bych uznala za vhodné, že mi pomáhá se z toho dostat. Někdo tady psal i deník, který jsem se také pokoušela založit, ale měla jsem na něj prostor až tak v deset večer a já v tu chvíli nebyla schopná už nic kloudného vyplodit, takže se mi nepodařilo u toho setrvat.
Co se týče těch představ, s partnerem jsme o tom podrobně mluvili (rozhodně ne o všem, na plno věcí si přicházíme až nyní a také se o tom snažíme mluvit). Nechceme autoritářskou výchovu, ale rozhodně chceme dítěti dát hranice. Malé projevujeme plno lásky, tulíme se, mazlíme, ale když něco nedovolíme, tak si za tím stojíme a tady začíná být vidět ten rozkol mezi námi. Já něco zákažu a snažím se malou upoutat něčím jiným, ať se zbytečně nerozčiluje, partner něco zakáže a nechá ji se rozčilovat nebo na tu danou věc ještě upozorňuje. Ono vesměs to jsou kolikrát takové pitomé hlouposti, které když se však nakupí, udělají velkou hovniválovou kouli.
A těch hezkých chvilek je v mém životě opravdu mnoho, jen mě suzuje, že si je nedokážu teďka vůbec vychutnat, prožít naplno. Do plno věcí se přemáhám a mám stále častěji pocit, jako kdybych byla jen pozorovatel v jakémsi těle, které ani není mé, žila život, který není můj a byla někým, kým vůbec nejsem.
- Citovat
- Upravit
7.11.23 20:11
Objednej se k psychiatrovi s podezřením na depresi 
Nejsi zdaleka jediná, která má poporodní deprese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.11.23 20:56
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
děkuji za různorodé reakce.
Za prvé bych se chtěla zastat partnera, jelikož je skvělý táta a s malou má nyní krásný vztah. To, že se v některých situacích zachoval nepatřičně ještě neznamená, že by mi to dělal naschvál nebo, že by nám chtěl ublížit. Právě že kolikrát naopak, v některých situacích je až přehnaně úzkostný. Já mu o tom, co některé jeho reakce se mnou udělaly, samozřejmě řekla, ale prý je to minulost a že si nemůže dávat pokaždé pozor na to, co mi jak řekne. Vlastně v tomhle ohledu má i pravdu, jenže mě se nedaří od té minulosti odtrhnout, je to jako rána, která stále krvácí. Partner nás má na prvním místě, nebo alespoň malou a není to tak, že by mi vůbec nepomáhal. Když je doma a nemá své povinnosti, tak si s malou prohraje, abych mohla navařit nebo udělat další práce doma či na zahradě. Mě šlo spíše tehdá o ten čas, že bych si na chvilku odpočinula od toho kolotoče a těch nepříjemných pocitů třeba kresbou, četbou, cvičením, prostě čímkoliv, co bych uznala za vhodné, že mi pomáhá se z toho dostat. Někdo tady psal i deník, který jsem se také pokoušela založit, ale měla jsem na něj prostor až tak v deset večer a já v tu chvíli nebyla schopná už nic kloudného vyplodit, takže se mi nepodařilo u toho setrvat.Co se týče těch představ, s partnerem jsme o tom podrobně mluvili (rozhodně ne o všem, na plno věcí si přicházíme až nyní a také se o tom snažíme mluvit). Nechceme autoritářskou výchovu, ale rozhodně chceme dítěti dát hranice. Malé projevujeme plno lásky, tulíme se, mazlíme, ale když něco nedovolíme, tak si za tím stojíme a tady začíná být vidět ten rozkol mezi námi. Já něco zákažu a snažím se malou upoutat něčím jiným, ať se zbytečně nerozčiluje, partner něco zakáže a nechá ji se rozčilovat nebo na tu danou věc ještě upozorňuje. Ono vesměs to jsou kolikrát takové pitomé hlouposti, které když se však nakupí, udělají velkou hovniválovou kouli.
A těch hezkých chvilek je v mém životě opravdu mnoho, jen mě suzuje, že si je nedokážu teďka vůbec vychutnat, prožít naplno. Do plno věcí se přemáhám a mám stále častěji pocit, jako kdybych byla jen pozorovatel v jakémsi těle, které ani není mé, žila život, který není můj a byla někým, kým vůbec nejsem.
devce, ale ty mas mit narok i na odpocinek, ne ze pan pohlida abys ty uvarila obed… odpocinek jako uplny odpocinek, jit ven sama, cist si sama, jit si zacvicit, s kamaradkou na kafco… to jako nic?
pak nemas despotu (to je dobra zprava), ale ne partnera ktery ti neulevi kdyz padas unavou na usta… to se propada depresi a beznadeji velmi snadno…
schvalne… co by se u vas doma delo kdybys chytla chripku? vzal by si OCR a nechal te lezet tyden v posteli?
vis tu spousta zen v problematickych vztazich pise jak ten muz jejich deti miluje, jak si s nima pohraje…
ale miluje i Tebe? stara se i o Tebe? pomuze, zaskoci, posle lehnout kdyz jsi unavena? muzes se spolehnout ze kdyz Ti nebude dobre, tak Te zastane a jeste se o Tebe postara? bez blbych poznamek?
pokud ano, pak az poresis svou moznou poporodni depresi a rodicovske vycerpani, tak Ti bude zas dobre 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
