Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Nevim, co od diskuze cekam. Asi se jen potřebuju vypovídat. Jsem špatná matka! Zatimco manžel nase deti bezpodmínečně miluje, já jsem asi studený čumák. Chci, aby byly „lepsi“! Trápí me, ze dcera spatne vyslovuje sykavky a doted neumi R, i kdyz uz ji bylo pred dvema týdny šest let, přestože kazdy den výslovnost trénujeme, chodíme k logopedovi, je úplně poslední dite, které v jejím veku znam se špatnou výslovnosti. Jsem na nic matka, ktera ji dodnes nenaucila mluvit, a nad to mám na ni jeste vnitřně vztek, když na mě sisla!!!Mladší syn (4) zas vymyslí ptákoviny, které k jeho věku patří, a ja na něj nesmyslne kricim, nebo mi taky leze na nervy kvuli malickostem. Manzel ma větší trpělivost, vic lasky a ja si kolikrat rikam, ze jsem snad ani nemela mit deti, ze by si zaslouzily lepsi mámu.
Nejblizsi okoli si toho taky začíná všímat a jsem pry zla. Jenomze co se sebou mam delat? Snažím se vědomě ovladat, ale casto vybouchnu, v hloubi duše mam vztek, smutek, lítost, bolí mě na srdci, každý den myslim na to, jak by bylo všem lip, kdybych nebyla a oni meli lepsi maminku.
Nejsi treba moc unavena? Ja jsem nekdy na deti protivna, kdyz jsem fakt hodne unavena. Jinak ne, ale nekdy jsou dny kdy mi proste lezou na nervy a pritom mam fakt hodny deti. Ale to jen kdyz jsem hodne k. o. Dcera bude mit dva roky a jeste se nekolikrat v noci koji a tak, tak se u me unava projevuje tak.
@Anonymní píše:
Nevim, co od diskuze cekam. Asi se jen potřebuju vypovídat. Jsem špatná matka! Zatimco manžel nase deti bezpodmínečně miluje, já jsem asi studený čumák. Chci, aby byly „lepsi“! Trápí me, ze dcera spatne vyslovuje sykavky a doted neumi R, i kdyz uz ji bylo pred dvema týdny šest let, přestože kazdy den výslovnost trénujeme, chodíme k logopedovi, je úplně poslední dite, které v jejím veku znam se špatnou výslovnosti. Jsem na nic matka, ktera ji dodnes nenaucila mluvit, a nad to mám na ni jeste vnitřně vztek, když na mě sisla!!!Mladší syn (4) zas vymyslí ptákoviny, které k jeho věku patří, a ja na něj nesmyslne kricim, nebo mi taky leze na nervy kvuli malickostem. Manzel ma větší trpělivost, vic lasky a ja si kolikrat rikam, ze jsem snad ani nemela mit deti, ze by si zaslouzily lepsi mámu.
Nejblizsi okoli si toho taky začíná všímat a jsem pry zla. Jenomze co se sebou mam delat? Snažím se vědomě ovladat, ale casto vybouchnu, v hloubi duše mam vztek, smutek, lítost, bolí mě na srdci, každý den myslim na to, jak by bylo všem lip, kdybych nebyla a oni meli lepsi maminku.
jsi nejlepsi matka, kterou Tvoje deti maji ![]()
Zakladatelko na co cítíš vztek, smutek, lítost, bolest na srdci? Víš to popsat konkrétně? Tahle obecně se těžko radí. Každopádně bych netvrdila, že si špatná matka a v žádném případě by dětem nebylo lépe bez tebe!!! Věř tomu, že existují na světě mnohem horší matky, které se nestarají o nic nebo jsou fakt extrémně chladné ke svým dětem. Já s jednou takovou vyrastala a napeté vztahy máme dodnes. Táta byl vždy v naší rodine ten milejší rodič, se kterým byla sranda a ke kterému sem se chodila vybrečet, když bylo nejhůř. Co manžel, bavili ste se o tom? Možná by pomohlo pokud by všechno to horší - a ted myslím, nastavováí limitů při výchově syna a dejme tomu i to trénování vyslovnosti s dcerou - nenechával jen na tebe. Aby ste si to rozdělili, a nebyl jeden za zlého poldu a druhý za dobrého.
@Anonymní píše:
Nevim, co od diskuze cekam. Asi se jen potřebuju vypovídat. Jsem špatná matka! Zatimco manžel nase deti bezpodmínečně miluje, já jsem asi studený čumák. Chci, aby byly „lepsi“! Trápí me, ze dcera spatne vyslovuje sykavky a doted neumi R, i kdyz uz ji bylo pred dvema týdny šest let, přestože kazdy den výslovnost trénujeme, chodíme k logopedovi, je úplně poslední dite, které v jejím veku znam se špatnou výslovnosti. Jsem na nic matka, ktera ji dodnes nenaucila mluvit, a nad to mám na ni jeste vnitřně vztek, když na mě sisla!!!Mladší syn (4) zas vymyslí ptákoviny, které k jeho věku patří, a ja na něj nesmyslne kricim, nebo mi taky leze na nervy kvuli malickostem. Manzel ma větší trpělivost, vic lasky a ja si kolikrat rikam, ze jsem snad ani nemela mit deti, ze by si zaslouzily lepsi mámu.
Nejblizsi okoli si toho taky začíná všímat a jsem pry zla. Jenomze co se sebou mam delat? Snažím se vědomě ovladat, ale casto vybouchnu, v hloubi duše mam vztek, smutek, lítost, bolí mě na srdci, každý den myslim na to, jak by bylo všem lip, kdybych nebyla a oni meli lepsi maminku.
Tohle si nerikej, pro Tve deti budes vzdy ta nejlepsi mama
.Mozna si uz moc přetazena, dobrej si relax ![]()
Nejsi špatná matka, v okamžiku kdy by si měla nějakou osobnostní poruchu, tak by tě ani nepadlo utápět se v pocitu viny.
Jsi jen frustrovaná a úplně nerozumíš sama sobě a moc nevíš jak řešit emočně složitěšjí situace. Navíc tedy jsi utopená v pocitu viny a potlačovaných emocí.
Je docela dobře možné, že se v tobě probouzí nějaké dávné věci z dětství, o kterých už dávno nevíš.
Co s tím? Především se potřebuješ naučit mít ráda sebe samu. Komplet - tedy i s těmi temnými stránkami, i se svými selháními a slabostmi. To není o sobectví a narcisismus, ale o základním sebepřijetí. Bez toho se pořádně nedá mít rád ostatní lidi.
A pak to chce prozkoumat tu fustraci a vinu, kterou si naplněná - děti jsou v tomhle případě spíš jen katalyzátor, než příčina.
Upřímně -nejlepší by bylo najít si nějakou psychoterapeutku, zhruba ve věku tvé matky, která ti bude sedět a budeš schopná ji důvěřovat a řešit to v psychoterapii. Nejsi blázen, ani nejspíš nemáš duševní poruchu, i když možná nějaké depresivní věci by se našly. Ale nejspíš tam někde budou nějaké zajizvené, zhnisané staré rány, které ti teď ubližují.
Zkus alespoň mrknout na tuhle knížku, jestli tě osloví
Myslím, že to s tebou nebude tak špatný, když o tom přemýšlíš. Já jsem celkem cholerik a taky mi dělá problém nekřičet, zvlášť na dceru v období vzdoru. A tak začínám každý den znova. Někdy to jde líp, někdy hůř… V duchu ale stejně nadávám úplně hrozně. Můj manžel je kliďas, toho prostě nerozhodí, má to jednodušší. A pomáhá mi si odpočinout od dětí - jdu plavat, běhát, nakupovat, na víno s kamarádkou…prostě když jsem chvíli bez nich, načerpám novou energii a pak už se na ně těším. Máš hlídání?
@_.Emilyyy píše:
Tohle si nerikej, pro Tve deti budes vzdy ta nejlepsi mama.Mozna si uz moc přetazena, dobrej si relax
Tak máma, co je studenej čumák a věčně rve, fakt to nej není… Těch diskuzi o našich povedenjch matinkach už tu taky bylo dost a sama vím o čem mluvím…
Já v tom cítím spíš únavu a přetaženost, ale přece - zkus na děti neřvat
@Bubla_Bučková píše:
Tak máma, co je studenej čumák a věčně rve, fakt to nej není… Těch diskuzi o našich povedenjch matinkach už tu taky bylo dost a sama vím o čem mluvím…
Moje matka je tedy level expert studený čumák a věčně řvala, ale když jsem byla malá tak byla fakt ta jediná máma, a ne že by mi to přišlo normální to její chování, ale jako dítě sem jinou mámu nechtěla. Pro dítě - a hlavne to malé - bude vždy jen ta jedna máme, a to bez ohledu na to jaká je.
@Bubla_Bučková píše:
Tak máma, co je studenej čumák a věčně rve, fakt to nej není… Těch diskuzi o našich povedenjch matinkach už tu taky bylo dost a sama vím o čem mluvím…
Tak samozřejmě, že je to hrozny, ze na ty deti křičí. Je to matka - ma projevovat lasku k tem detem. Ale podle me si vsechny deti mysli, ze ta jejich mama je ta nejlepsi..A pokud ne, tak to je velka chyba ve výchově.
Dekuju za příspěvky.
Nevim, jak to popsat. Asi tak, ze zatimco manzel by je miloval, i kdyby měly ocas a dve hlavy, protože jsou NASE, ja jsem dost náročná na sebe i okolí a bohužel hodne srovnávám, takže mi vadi, když jsou „jine“ nez ostatni. Treba s tou spatnou výslovnosti. A pak mam vztek. Na sebe. Ale i na ne. Rozum vi, ze to neni správně a vycitam si to, ale vnitřně to tak citim. ![]()
@Anonymní píše:
Dekuju za příspěvky.
Nevim, jak to popsat. Asi tak, ze zatimco manzel by je miloval, i kdyby měly ocas a dve hlavy, protože jsou NASE, ja jsem dost náročná na sebe i okolí a bohužel hodne srovnávám, takže mi vadi, když jsou „jine“ nez ostatni. Treba s tou spatnou výslovnosti. A pak mam vztek. Na sebe. Ale i na ne. Rozum vi, ze to neni správně a vycitam si to, ale vnitřně to tak citim.
Ach - tak tím pádem ještě tahle kniha. https://www.kosmas.cz/…-dost-dobra/
A sebepřijetí a psychoterapii.
@Anonymní píše:
Dekuju za příspěvky.
Nevim, jak to popsat. Asi tak, ze zatimco manzel by je miloval, i kdyby měly ocas a dve hlavy, protože jsou NASE, ja jsem dost náročná na sebe i okolí a bohužel hodne srovnávám, takže mi vadi, když jsou „jine“ nez ostatni. Treba s tou spatnou výslovnosti. A pak mam vztek. Na sebe. Ale i na ne. Rozum vi, ze to neni správně a vycitam si to, ale vnitřně to tak citim.
Tohle všechno může mít vliv na jejich sebevědomí, partnerský život, rodinný život… Dělej to prostě jako manžel, tak to má vypadat.
Nevim, co od diskuze cekam. Asi se jen potřebuju vypovídat. Jsem špatná matka! Zatimco manžel nase deti bezpodmínečně miluje, já jsem asi studený čumák. Chci, aby byly „lepsi“! Trápí me, ze dcera spatne vyslovuje sykavky a doted neumi R, i kdyz uz ji bylo pred dvema týdny šest let, přestože kazdy den výslovnost trénujeme, chodíme k logopedovi, je úplně poslední dite, které v jejím veku znam se špatnou výslovnosti. Jsem na nic matka, ktera ji dodnes nenaucila mluvit, a nad to mám na ni jeste vnitřně vztek, když na mě sisla!!!
Mladší syn (4) zas vymyslí ptákoviny, které k jeho věku patří, a ja na něj nesmyslne kricim, nebo mi taky leze na nervy kvuli malickostem. Manzel ma větší trpělivost, vic lasky a ja si kolikrat rikam, ze jsem snad ani nemela mit deti, ze by si zaslouzily lepsi mámu.
Nejblizsi okoli si toho taky začíná všímat a jsem pry zla. Jenomze co se sebou mam delat? Snažím se vědomě ovladat, ale casto vybouchnu, v hloubi duše mam vztek, smutek, lítost, bolí mě na srdci, každý den myslim na to, jak by bylo všem lip, kdybych nebyla a oni meli lepsi maminku. 