Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Do puberty jim to nedocvakne, ze by o Tobe chteli pochybovat
Ti pujcim sveho syna těžkého autistu, moc rada se vratis ke svejm zdravejm detem pak.
Precti si, nebo se podivej nekde na video s Duskem, jak vypravi o detech. Neni to clovek, ktereho bych nejak moc „žrala“, nicmene jeho pohled na veci, tykajici se cloveka, jako ROZUMNE bytosti, mezilidskych vztahu a obzvlast vztahu rodic-dite, je mnohdy opravdu poucny. Tvoje deti jsou individua, ktera neni treba srovnavat s jinymi detmi. Ze tvoje dite stale neumi vyslovit jednu souhlasku, z nej horsiho cloveka nedela. To, ze tvoje dcera nedela, co po ni chces, i po nekolikerem zopakovani, muze jednoduse znamenat, ze tvemu uhlu pohledu (prikazu) proste nerozumi. A tvuj perfekcionismus by asi chtelo trochu krotit. Komu tahle tvoje vlastnost prospiva??? Mozna jen tobe, deti to, podle toho, co pises, spis odnaseji. Hod se vic do klidu, svet se kvuli blbymu Ř nepose.re.
Nikdo nejsme dokonalí…ani děti a ani ty…zkus to přijmout. Většina vad řeči se sama časem srovná, mozek musí dozrát, trénink občas pomáhá a někdy vůbec. Syn z těch ptákovin vyroste. Ale u tebe je to složitější než u tvých dětí. Musíš začít na sobě makat, na své psychice! Nauč se brát věci takové jaké jsou a nehroutit se z toho, že nejde nic podle plánu a představ, ser na dokonalost. Myslím, že doopravdy jsi vzteklá na sebe, ale přenášíš to na děti. Vše jde změnit, jen musíme chtít…nemluv jen a konej…objímej děti, kdykoliv to na tebe zase půjde, prostě nahraď své vzteklé chování třeba něčím jiným.. Ber život s vtipem… Hlavní je zdraví. Vše v životě rychle uplyne a nic netrvá věčně. Začni si život vychutnávat a ne toužit po dokonalosti!
@Anonymní píše:
Nevim, co od diskuze cekam. Asi se jen potřebuju vypovídat. Jsem špatná matka! Zatimco manžel nase deti bezpodmínečně miluje, já jsem asi studený čumák. Chci, aby byly „lepsi“! Trápí me, ze dcera spatne vyslovuje sykavky a doted neumi R, i kdyz uz ji bylo pred dvema týdny šest let, přestože kazdy den výslovnost trénujeme, chodíme k logopedovi, je úplně poslední dite, které v jejím veku znam se špatnou výslovnosti. Jsem na nic matka, ktera ji dodnes nenaucila mluvit, a nad to mám na ni jeste vnitřně vztek, když na mě sisla!!!Mladší syn (4) zas vymyslí ptákoviny, které k jeho věku patří, a ja na něj nesmyslne kricim, nebo mi taky leze na nervy kvuli malickostem. Manzel ma větší trpělivost, vic lasky a ja si kolikrat rikam, ze jsem snad ani nemela mit deti, ze by si zaslouzily lepsi mámu.
Nejblizsi okoli si toho taky začíná všímat a jsem pry zla. Jenomze co se sebou mam delat? Snažím se vědomě ovladat, ale casto vybouchnu, v hloubi duše mam vztek, smutek, lítost, bolí mě na srdci, každý den myslim na to, jak by bylo všem lip, kdybych nebyla a oni meli lepsi maminku.
Zkus si představit samu sebe na místě té malé šestileté holčičky, která má potíže s výslovností a přestože se snaží, jak může, nejde jí to a její matka, místo aby ji pochválila, podpořila, řekla, že to bude dobré, po ní řve a vyčítá jí to…
Myslíš, že i v případě, že se to R nenaučí nikdy, bude horší člověk a nezaslouží si, aby ji měla maminka ráda takovou jaká je, bez podmínek?
Kdys ji naposledy pochválila a řekla, že to bude dobré, že je šikovná holčička?
Víš, je to strašně důležité, ji mít ráda, takovou jaká je, jinak jí můžeš zlikvidovat sebevědomí a tím zadělat i na problémy v budoucnu, v partnerských vztazích atd.
Šla bych na Tvém místě k psychologovi, děti brala takové, jaké jsou, nepoměřovala, nevyčítala a hlavně chválila a chválila a říkala jim, jak jsou úžasní a šikovní, jak je máš ráda…
@Anonymní píše:
Dekuju za příspěvky.
Nevim, jak to popsat. Asi tak, ze zatimco manzel by je miloval, i kdyby měly ocas a dve hlavy, protože jsou NASE, ja jsem dost náročná na sebe i okolí a bohužel hodne srovnávám, takže mi vadi, když jsou „jine“ nez ostatni. Treba s tou spatnou výslovnosti. A pak mam vztek. Na sebe. Ale i na ne. Rozum vi, ze to neni správně a vycitam si to, ale vnitřně to tak citim.
Tak začni u sebe porovnej se s ostatními jestli umíš všechno co by jsi mohla umět a přesun vztek na sebe.. Nikdo totiž není dokonalej a děti si od maminky zaslouží lásku bez podmínek.
K te vyslovnosti, asi znas malo deti. Protoze nejmene tretina kazde tridy prvnaku ma logopedicky problem. Nekterym skoro ani neni rozumet. Takze urcite tve dite neni jedine.
@Anonymní píše:
@tumpach Nebyla jsem od deti nikdy déle než 1 den. Nedokážu si predstavit, odjet sama pryc. Užívat si relax (zabavu) a je nechat doma.
Abys je měla pod kontrolou? ![]()
@Bubla_Bučková píše:
Tak máma, co je studenej čumák a věčně rve, fakt to nej není… Těch diskuzi o našich povedenjch matinkach už tu taky bylo dost a sama vím o čem mluvím…
Určitě není nej. Jenže je jediná, co ty děti mají. Bez ní to budou mít mnohem horší.
Synovi bylo 6 v lednu. Rok chodime na logo, mluvi desne. Polyka koncovky. Zacali jsme ucenim,,L,,. Naucil se to rychle, pak sykavky. K,,R,, jsme se jeste nedostali. Praxe je takova, ze L na konci nevyslovuje temer vubec, kdyz chce rychle neco rict, tak nekdy ani ne uprostred slova. Sykavky to stejne.
Taky me to stve, v duchu kricim. Ale neponizuju ho. Vim, ze se snazi.
Myslim, ze ty mas velky problem sama se sebou. Nejakou vnitrni nespokojenost? Ja jsem se hodne zklidnila, kdyz jsem nastoupila do prace a zacala delat neco, co me bavi. Materska doma me ubijela a vztekla jsem byla taky.
Taky mě to rozčilovalo, špatné mluvení, taky mi párkrát ujely zakázané věty typu „ty se to snad nikdy nenaučíš“. Nejsem anděl…
Snažím se na sobě pracovat. Ale neuznavam, že matka má být jen cukrová pusinka potlačující všechny své problémy.
@free333 Říkám ji to denne. Ze je sikulka a ze ji mám ráda. Ale vnitřně mam všeho nekdy plně zuby, a pak jsem hrozná. Opravuji ji, ale stejně mi rve uši, jak mluvi.
Dokonalá nejsem ani nahodou, ona jinak pro me ano, ale někdy se za dceřino mluvení stydím. ![]()
@Anonymní píše:
Dekuju za příspěvky.
Nevim, jak to popsat. Asi tak, ze zatimco manzel by je miloval, i kdyby měly ocas a dve hlavy, protože jsou NASE, ja jsem dost náročná na sebe i okolí a bohužel hodne srovnávám, takže mi vadi, když jsou „jine“ nez ostatni. Treba s tou spatnou výslovnosti. A pak mam vztek. Na sebe. Ale i na ne. Rozum vi, ze to neni správně a vycitam si to, ale vnitřně to tak citim.
kup si tuhle knihu a dopřej si relax
https://knihy.heureka.cz/…specifikace/#…
@Bubla_Bučková ne. Narcistní matka skutečně vypadá jinak, než co popisuje zakladatelka.
@Anonymní píše:
Abych to tedy uvedla aspon trochu do souvislosti…nekdy kricim snad ze zoufalství. Což mě a muj vztek samozřejmě neomlouvá. Ale dcera, i kdyz je jinak báječná, většinou naprosto ignoruje, co ji rikam. Nekolikrat opakuji svůj požadavek (bez se oblevt) a po xte vyletim. Jsem s dětmi vetsinou sama. Tatinek je spíš na zábavu po praci. A ani ten kolikrat nevnímá. Ja pracují na částečný úvazek kvuli vyzvedavani, takže 90% casu fungují ja.
No tak jeden klíčový zdroj frustrace bychom měli. Tohle potřebuješ řešit, to jak fungujete jako partneři a jako rodiče - ne jestli dcera ještě šišlá, protože prostě jí prostě nervová soustava ještě nedozrála, ačkoliv pečlivě cvičíte.
Jinak dcera tě ignoruje proto, aby si zachovala nějakou základní příčetnost. V okamžiku, kdy zvládneš změnit způsob, kterým sděluješ svoje potřeby a zjistíš, že tedy je potřeba najít cestu jak naplnit svoje potřeby i potřeby toho druhého, bude se ti komunikace dařit mnohem lépe.
Problém je v tom, že se potřebuješ to naučit řešit konstruktivně - na tím, že na partnera začneš ječet a nebo mu vyčítat - protože to k ničemu nepovede. Ale i to je něco, co psychoterapie umí a ne, není potřeba to řešit buď v párové a nebo vůbec - když se začneš věnovat sama sobě, když začneš měnit zaběhané stereotypy, kterými s ostatními komunikuješ, budou se muset měnit i oni.
držím palce.