Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem špatná matka, chci s tím něco udělat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.9.11 19:30
Ahojky, mě to přijde všechno normální. Víš, přijde mě, že se moc honíš za tím, mít všechno, všecičko dokonalé. Bohužel, to nejde. Tvoje pocity jsou v pořádku, a nemusíš se myslím, za ně stydět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 19:32
Máš pravdu, chyba není v synovi, to období maj snad všichni, ale ani v tobě. Ty se snaž jen to ve zdraví přežít, neboj, přejde to. No abych se přiznala, občas mám taky chuť toho malýho hada roztrhnout vejpůl, ale lepší se to. A jindy zas bývá úplně zlatý 
jak se stará o sestřičku, když vidí, že jí jdu umýt prdelku, tak mi připraví novou plenu na přebalovák atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.9.11 19:37
Takhle večer je mi všechno tak líto, je mi líto, že zas byla za den několikátá scéna, nechci, aby měl nějaké trauma z toho, že má nervní mámu, ale já se snažím mu vše vysvětlit, vím, že nemůže vše pochopit a být nejzlatěší a pořád hodný, ale připadám si tak sama na tohle. Manžel by chtěl s malým vyjít, ale on ho teď nějak neakceptuje. Dokonce mi přijde, že jakmile je manžel doma, tak víc zlobí.
Vždy trvám na tom, co od něj chci, např. dnes.:
Malej si rád čistí zuby, snad 5× denně, chutná mu totiž pasta na zuby 
, dám mu pastu na kartáček a sundám ho ze stoličky v koupelně, on chodí po bytě a čistí si zuby 
Pak ho to přestane bavit, tak mu řeknu, ať odnese kartáček do koupelny a on na to: Nechci, tak mu to zopakuju 2× a pak ho prostě vemu za ruku a odnesem ho spolu, scéna jak prase, ječí, křičí…vždyť o nic nejde, utiším, nenechá se, tak hold ho vykážu do pokoje, že křik nebudu poslouchat, většinou se uklidní a dojde s úsměvem, že už se uklidnil, ale někdy tam ječí tak šíleně, že si v baráku musej myslet, že mu řežu končetiny!
- Citovat
- Upravit
15.9.11 19:44
No klasika. Tohle mám doma taky a rozhodně vykázání z místnosti beru ještě tak, že to mi zrovna ty nervy neruply, když mi rupnou, tak to vypadá úplně jinak. Naštěstí se četnost scén postupně snižuje a s tím i stoupá práh mé trpělivosti, takže teď už bych řekla, že to celkem jde. Tak vydrž a neboj, podle toho co píšeš jsi v mých očích ta trpělivejší a lepší matka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 19:45
Prosím tě, to co máš doma s malým je normální asi všude,u nás to taky tak bylo, to neznamená, že jsi špatná máma.A proč se vše snažíš řešit v klidu,když už je toho moc, a máš chuť ho zmidlit,tak to udělej.Né nadarmo se říká,škoda rány…Já to tak taky praktikuju a musím říct,že se tím jednak uklidním - teď bude asi hodně maminek nesouhlasit - ale pomůže to i jí,pak zase funguje.Samo se to časem zase začne vrace, ale kdž je toho moc, tak jí prostě seřežu a je to.Nevysvětluju,nediskutuje,dostane na zadek a hotovo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tattiana
15.9.11 19:50
Jsi úplně normální, schopná mamka!!! Tohle řeší každá mamka s dítětem, která ne, tak lže 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.9.11 19:52
Já nikdy bitá nebyla, tak nechápu, kde se to ve mě bere. Manžel je naprostý kliďas a říká mi, ať se nad to povznesu, že prostě řve, tak ať řve, že ho to přejde. Boží, ale já jsem s tím zlounem celej den! Připadám si, že moje dítě nejvíc ječí na ulici, na hřišti atd. všichni koukaj, já se potím, zuřím, zadržuju slzy, jsem nervově labilní
Ale musím říct, že mi pomáhají vaše reakce, jen tak dál
- Citovat
- Upravit
15.9.11 19:54
Anonymní píše:
Mám téměř dvouletého syna, je mi 27let, jsem šťastně vdaná…a nezvládám výchovu
Je mi to moc líto, syn je moc šikovný, zvládne spoustu věcí, které zvládají starší děti, ve společnosti se jeví hrozně hodný, problém je asi období vzdoru. Něco si umíní a křičí, vzteká se, řeším to tak, že když se zlobí neoprávněně, nereaguje na odvedení pozornosti a chlácholení, tak ho prostě nechám zuřit. Ale mě začne vařit krev v žilách, jsem hrozně impulzivní a nejraději bych ho přerazila, chce se mi brečet, prostě to nezvládám. Navíc má období, kdy všechno musí dělat jen maminka, všude s ním musím jít atd.-což je vše normální a vím, že je to jen období.
Chci jen podpořit, vypsat se… Objednala jsem se k psychologovi, vím, že chyba je ve mě, ne v mém dítěti. Máte někdo stejné pocity? Máte nějakou radu, jak toto období zvládnout, jak ukočírovat svůj vztek. připadám si hrozně bezradně, neschopně
Ale vubec nejses spatna mama toto se deje ve vetsine rodinach, co maji stejne stare deti 
, tedy i u nas, proste je to dalsi obdobi nasich deti…
Ja jsem sem tam nervak, takze mam taky nekdy co delat, abych byla v klidu, nekdy to nejde, kdyz to nejde, tak hold proste dostanou kdyz uz to reknu vicekrat, a pokud neposlechnou, tak je proste vykazu z mistnosti do pokojiku Vetsinou prijdou zachvilku a ja mam aspon tu chvilku na to, se zase uklidnit a byt v klidu..
Vim, ze nekdy to nejde byt v klidu, ale zase si rikej, mas zdrave dite, mas pohodove manzelstvi, co vic si prat, a ze ti malej lumpaci, to je proste udel deti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 20:11
Bud v klidu, chyba není ani v tobě ani v synovi, víš kolik by tu bylo špatných matek? My to máme to samé ted ale s tím že jsme nastoupili do školky a je to horší protože tam ho nemám pod kontrolou. a to, že chce všude být s maminkou jsme taky měli, nemohla jsem se bez něj ani vyčurat a byla jsem z toho na nervy. Myslela jsem že to neskončí , a po měsíci je klid. Jediné co ti mohu poradit je vydržet, je to těžký ale musíš, jednou to přejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 20:16
Ahojky!
Přijde mi, že se až moc snažíš být dokonalá. Tolik to nepřeháněj a buď ráda, že máš zdravě zlobivé dítko. My sice tohle období zatím neznáme - malému je 12,5 měsíce, ale určitě to čeká každou mamču a jejího potomka. Špatná mamina rozhodně nejsi!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 20:16
Hm, já dnes dost vztekle lapla řvoucí dítě na hřišti a nesla ho pryč 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.11 20:20
Tez mi to prijde normalni. I kdyz jak ted mi tecou nervy, tak mi nikdy jeste netekli, premaham se kazdy den venku hodne hodne , ale stejne vetsinou schytaj nejakou na prdel. A starsi se tlemi a rika „nebolelo, nebolelo“ , tak to uz mam chut ho fakt zmydlit 
… ale si myslim , ze to je normalni, i kdyz pak mam taky vycitky (i za manzela, kterej prijde v 7 domu a hodinu na ne jen rve mi prijde 
). Holt se snazim udrzet si chladnou hlavu a tesim se az jim bude 30 let
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám téměř dvouletého syna, je mi 27let, jsem šťastně vdaná…a nezvládám výchovu
Je mi to moc líto, syn je moc šikovný, zvládne spoustu věcí, které zvládají starší děti, ve společnosti se jeví hrozně hodný, problém je asi období vzdoru. Něco si umíní a křičí, vzteká se, řeším to tak, že když se zlobí neoprávněně, nereaguje na odvedení pozornosti a chlácholení, tak ho prostě nechám zuřit. Ale mě začne vařit krev v žilách, jsem hrozně impulzivní a nejraději bych ho přerazila, chce se mi brečet, prostě to nezvládám. Navíc má období, kdy všechno musí dělat jen maminka, všude s ním musím jít atd.-což je vše normální a vím, že je to jen období.
Chci jen podpořit, vypsat se… Objednala jsem se k psychologovi, vím, že chyba je ve mě, ne v mém dítěti. Máte někdo stejné pocity? Máte nějakou radu, jak toto období zvládnout, jak ukočírovat svůj vztek. připadám si hrozně bezradně, neschopně