Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem špatný člověk?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.8.12 10:44
No, já mám pocit, že mírně upravovat pravdu, je stejné, jako lhát… Mírně upravují pravdu děti, když mají strach, že by byl průšvih (přišla jsem pozdě ze školy, protože mi ujel autobus, který jel dříve - ve skutečnosti jel autobus správně, ale já se zasekla za plotem u sousedky…)
Takové jednání u dospělé osoby by u mně moc důvěryhodnosti nevyvolávalo 
Lež z milosti, aby to někomu neublížilo (neříkám rodičům pravdu o svém zdravotním stavu, abych je nestresovala a neděsila 
) - to překousnu, ale lež, kvůli vlastnímu obhájení mi fakt nesedí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.12 10:47
Tak obcas lzeme ostatnim lidem, ale partnerovi nelzu nikdy.. obcas mu radsi nereknu nic, ale v zasade nemam proc lhat.
Proc si ty veci upravujes?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.12 10:48
A jé, ty máš čisté svědomí, takže občasná „výmluva“ (ano, i výmluva je lež) je vlastně v pořádku 
Ano, normální lidi mluví pravdu. Normální lidi dokonce umí říct, že něco neudělali, protože se jim nechtělo - co je an tom špatného? Každému se někdy nechce, nemá energii, náladu…
Já se příteli ani nedivím, že ti nevěří. Z malých lží plynou pak velké. A je neskutečný vopruz hlavně přijít na to, že druhý lže. Či dokonce koukat na aktuálně lhajícího člověka a vědět, že si v tu chvíli vymýšlí a kecá, to je ti pohled… Hlavně když pak svoji lež obhajuje a vymýšlí si honem, někdy se dokonce lhář cítí ublíženě, že jeho lžím okolí nevěří 
Jestli nepochopíš, že tohle se zkrátka nedělá, tak bych skoro i doporučila psychologa nebo třeba sama zajít do manželské poradny a tohle jim tam vylíčit, stejně jako tady, schválně, co ti řeknou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.12 10:49
Mám podobnýho chlapa. Měli mě varovat už legrace rodičů, že je vymejšlílek… a podobně. Štvalo mě to, ale když to bylo všem legrační, řekla jsem si, že jsem divná.
Měla jsem bohužel možnost si pár jeho upravených informací ověřit a bylo mi to nepříjemné.
Dnes můžu říct, že mu jen málo věřím. vzdala jsem to. Žiju s takovým mírným lhářem, který si upraví informaci, tudíž já z ní nemohu vycházet. A který slibuje to, co druhý den už ani neví. Včetně slibů dětem, slibů výletů, dovolených. Pořád jezdíme na dovolenou - jen hubou -…
Je mi to líto, ale už nemám sílu to řešit.
- Citovat
- Upravit
16.8.12 10:53
Občas použít drobnou lež u cizích lidí, nebo neškodnou výmluvu to si myslím, že dělá občas každý, ale já bych takového partnera, který toto dělá mě nechtěla, takže se tomu tvému nedivím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.12 10:56
Já jsem teda opačný případ. Mně se lhaní příčí natolik, že i když řeknu lež z legrace „ne, čokoládu už nemáme“, tak to za pár vteřin musím hned uvést na pravou míru. Že bys byla špatnej člověk kvůli tomu, to mi zase přijde trochu přehnaný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.12 10:57
@Anonymní píše:
Protože kdykoliv nastane nějaký problém, tak on si myslí, že mu neříkám pravdu a já nemám jak ho přesvědčit o opaku.
Ale to snad je úplně logické, ne? Mně tohle dělá moje maminka (proto anonymně). Taky si z pohodlnosti občas něco upraví, když třeba ví, že bych se naštvala, říct mi pravdu, a pak se strašně diví a ještě je dotčená, když jí příště nevěřím.
Tak mu lži, když tě to baví, ale pak se takto hloupě nediv 
.
- Citovat
- Upravit
16.8.12 10:58
Ano jsi (s nadsázkou napsáno), ne jen tak pro srandu nás rodiče, už jako malé děti, učí, že lhát se nemá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.12 10:59
Zakladatelko, kdo lze v prkotinach, dokaze lhat i ve velkych a vaznych vecech. To je muj nazor. Nerikam, ze jsem nekdy nezalhala nebo se nevymluvila, ale vztah je predevsim o duvere ne? Muj (diky bohu) byvaly pritel je jako ty. Upravoval si pravdu, lhal v malickostech a spoustu veci zatloukal. Pak, kdyz jsem postupne prichazela na pravdu, citila jsem opravdu spatne a uz jsem tu duveru v tom vztahu postradala. Ze ti pritel neveri uplne chapu…ty by jsi mela rikat pravdu, kdyz jsou to blbosti proc kvuli nim lhat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.12 11:00
Ahoj anonymní - ve vztahu s přítelem se bavíme upřímně a oba tohle považujeme za cestu spokojeným vztahem. Kdyby si přibarvoval pravdu, pozměňoval a dělal ze sebe pěknějšího jen proto, abych byla z něho ještě víc nadšená, hrozně by mě zklamal a srazil na bod mrazu. Nevěřila bych mu vůbec nic a právě v důležitých momentech bych se o něj ani nechtěla opřít. Jestli si myslíš, že prkotiny jsou nedůležité, žiješ v omylu. Partner není hloupá kámoška, která zblajzne všechno. Tvůj chlap se musí cítit jak blbec, tak se mu nediv a mákni na sobě - tedy nemusíš samozřejmě, jen záleží na tom, co chceš. Vaše děti si pak taky budou poupravovat stav věcí a nemělo by ti to od nich tím pádem vadit… nebo ano? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.12 11:02
Tak já na sebe všechno manželovi vybleju ikdyž nechci prostě před ním nemám potřebu se nějak přetvařovat nebo něco zatajovat. Nebo povím teď otom nechci mluvit a on mně nechá být a naopak, vůbec se mi do toho nechtělo atd… Jsme oba dost impulsivní takže si vše vyřikáme rovnou a je klid, žádné dusení v sobě atd…
Neumím si vůbec představit život s chlapem ve lži, to dle mého plnohodnotný vztah do budoucna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.12 11:04
Ale já nemyslím svoje chování k partnerovi. Myslím chování k ostatním lidem. Nechce se mi k sestře na návštěvu a je mi blbý jí říct, že nemám náladu poslouchat její řeči a pomlouvání ostatních, tak jí řeknu, že už něco mám. Nebo v práci potřebuju odejít dřív, tak řeknu, že musím třeba na úřad, přestože potřebuju jít do obchodu s hadrama. Je tohle moc špatné? Mám opravdu kvůli tomu vyhledat psychologa, protože to nikdo jiný nedělá???
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
16.8.12 11:05
Já se tvému příteli nedivím, že ti nevěří. Nesnáším lhaní a i „mírné upravování pravdy“ za lež považuji. Jak ti může věřit, když si párkrát upravíš pravdu? Jak on může rozlišit, že tentokrát sis ji neupravila? Pro něj to musí být extrémně stresující.
Znám jednu osůbku, kterou jsme prokoukli a zjistili, že se takto chová. Její život nijak výrazně s mým nesouvisí, tudíž se jejím „úpravám pravdy“ spíš směju, ale byla doba, kdy jsem jí všechno žrala i s navijákem a dneska si říkám, jaký je člověk blbec, když všemu věří. Když mi dneska řekne, že přibírá, protože má problém se štítnou žlázou, tak si spíš myslím, že žere jako kyselina, a proto je tlustá. Ať je pravda kdekoli, prostě už jí nevěřím. A tvůj přítel to má nejspíš stejně…
Nevím, jestli jsi nebo nejsi špatný člověk, to si nedovolím soudit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.12 11:05
To mi pripomina pripad meho ex. Kdyz jsme spolu zacinali, rikal, ze podobny problem mel se svoji zenou predemnou. Pry kdyz vypravela historky, tak strasne nadsazovala, pridavala si i nektere detaily a prehanela. Kazdy jeho kamarad ho na to pak upozornoval, ale ja si myslim, ze to nekdy dela uplne kazdy z nas. Neco jineho je, kdyz si neco nadsadis a neco jineho kdyz si vymyslis uplne jinou vec. Nevim. Dost jsem si toho ted vsimla u me babicky. Jsme pres leto u ni a zjistila jsem, ze kdyz rekne:„Vis co mi rikala…“ a spusti, tak to tak nadsadi a prezene, ze uz ted vim, ze to ta dotycna osoba vlastne takhle nerekla. 
Parkrat takhle totiz prekroutila pred nasi znamou neco, co jsem ji rekla ja. 
Tezko rict, asi je to lidsky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky! Poslední dobou přemýšlím nad tím, jestli jsem opravdu tak špatný člověk, jak tvrdí můj „přítel“. Proč? Trošku vám popíšu situaci. Občas si věci upravuju podle sebe. Nemyslím, že bych vyloženě lhala, ale prostě někdy se mi nechce říct něco, co špatně vyzní, tak řeknu něco jiného. Není to v důležitých věcech, ale v prkotinách. Taky dost často používám výmluvy, slovíčkaření atd. Vím o tom a vím, že mu to vadí, takže se to snažím nedělat, ale zvyk je železná košile, takže to jde pomalu a ztuha. Problém je v tom, že on si myslí, že lžu ve všem. Prostě mi nevěří. A teď otázka. To opravdu všichni lidi mluví pořád jen pravdu a nic než pravdu? Jsem fakt špatná jen proto, že občas použiju výmluvu, místo abych popravdě řekla, že se mi třeba nechtělo? A myslíte, že je nějaká možnost přesvědčit ho, že nelžu? Že prostě jen mírně upravuju pravdu?
Protože kdykoliv nastane nějaký problém, tak on si myslí, že mu neříkám pravdu a já nemám jak ho přesvědčit o opaku. A mám ho vůbec přesvědčovat, když mám čistý svédomí? Aach jo, je to dost zamotané, ale snad pochopíte, jak to myslím 