Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy nemas nic jisteho. Jasne, ze deti v tomhle veku jsou fyzicky dost zatez, ale zase to ma jine vyhody jako treba lepsi financni situace, vice zkusenosti. Zamerila bych se hodne na psychiku, potrebujes se dostat do pohody, zit vic tady a ted a zbavit se uzkosti. Umet ty obavy zpracovat a nechat je jit. Taky u tebe muzou zacinat hormonalni vykyvy, protoze telo miri do prechodu a to taky muze hrat svoji roli a nekdy to muze byt vazne dost zly. Tam je pak potreba srovnat hormony, hodne relaxovat a delat si radost.
Vidím kolem sebe jen starší matky. Kdo má dnes dítě ve 20? Dřív běžně dnes nemyslytelné. Tělo je dokonale připravené na dítě jen dnešní 20ci jsou nezralé osoby.
Deti už máš tak tyhle veci neřeš a užívej života.
Moje kolegyně z práce mela děti vzorně po třicítce a zemrela v 38. Doma prvnak a skolkacek. Smutné, ale tohle neovlivnis.
Spise bych rekla at se zamysli planujici maminky okolo te 40. Protože pak co si budeme povidat, po 50 nekterym začíná docházet dech. Mi rodice me meli po 20. Ted jim tahne na 60 a pubertaka by fakt v tomto věku nedavali.
Rodiče meho muze meli deti po 30. Dnes jim tahne na 70. Ano, deti zvladli vychovat ale na vnoučata uz tolik energie nemaji a je jim to lito. A to byli celozivotne aktivni, drzeli se ve formě pohybem a zdravou zivotospravou. Proste v tom veku se vše horší+ zdravotní potíže. Nevim jestli bych jim za par let s klidnym srdcem sverila vnoucata na hlídání.
Jako poslední, co třeba me osobně odrazuje od porizeni si ditete ve 40 a později - moje babička mela 70 a mama ji uz vozila na psychiatrii s Alzheimerem. Do par let na plinach a s rozumem maleho dítěte. Nechtela bych aby me deti narozene po 40 musely resit tyto problémy resit ještě pred založením sve rodiny. Nemusí se to stát, ale může…
Zakladatelko přestaň moc přemýšlet a užívej si života a dětí. Stejně už nic nevyřešíš. můžeš tu být do 100 nebo tě zítra může přejet auto. To nevyřešíš.
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?Hodně z vás mi tu asi řekne, že se prostě v tomhle věku děti pořizovat nemají, ale podle mě mateřský pud je stejně silný jako to, že chceme žít, jíst, dýchat… Prostě od toho tu jsme, mít děti. Akorát že bohužel mě se to poštěstilo až pozdě…
I mladý řidič může umřít. Netrapte se tím, co nemůžete ovlivnit. Na dnešní dobu máte děti v normálním věku…
Já v tom spíš vidím výhodu. Taky jsem starší rodič, je mi 38, mám děti 9 let, 5 let a 1 rok. Až budu mít vnoučata, budu už v důchodu a budu mít na ně víc času. Naši rodiče nás měli brzy a teď ještě pracují a na vnoučata čas nemají. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?Hodně z vás mi tu asi řekne, že se prostě v tomhle věku děti pořizovat nemají, ale podle mě mateřský pud je stejně silný jako to, že chceme žít, jíst, dýchat… Prostě od toho tu jsme, mít děti. Akorát že bohužel mě se to poštěstilo až pozdě…
Vím, že se to lehce řekne, ale opravdu se snaž tyhle myšlenky zpracovat a neřešit je. Stát se může všechno. Klidně i to, že tu budeš strašit do 120 v plné síle
Důležité je užívat si současnost, snažit se dát dětem alespoň trochu nějaký příklad a základ a pak je to částečně v rukou osudu.
drž se ![]()
Tohle napadne občas každého si myslím. Jestli tu bude dost dlouho pro své děti. A je jedno kolik mu je. Protože i mladý člověk muze umřít na nemoc nebo úraz. Tak se snaž žít zdravě a neřeš to. Protože je lepší starší mamka, která své děti miluje a věnuje se jim než mladá, které jsou děti na obtíž…
Zakladatelko, myslim, ze to neni o veku, ale o materstvi. Az od doby, co mam dite, jsem se zacala bat, co by bylo, kdybych umrela.
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?Hodně z vás mi tu asi řekne, že se prostě v tomhle věku děti pořizovat nemají, ale podle mě mateřský pud je stejně silný jako to, že chceme žít, jíst, dýchat… Prostě od toho tu jsme, mít děti. Akorát že bohužel mě se to poštěstilo až pozdě…
Buď šťastná že máš zdravé děti a neřeš to dál
Buď rada, že deti máš. Keby ste ich nemali, tak by ti to bolo do konca života ľúto (píšeš, že si po nich túžila). Žite tu a teraz ![]()
@Michalka84 ty máš oproti zakladateľke 10 rokov k dobru ![]()
Já 2 děti po 40tce. Nás měli naši brzy kolem 25 let a můžu ti říct, že moje děti mají 100× hezčí dětství. Máme více času, zázemí a nejsme žádní vystreslí mladí lidé, co se bojí, co bude zítra a pak to jenom odnáší děti. Stejně jediné důležité je, co pro ně uděláš, než se postaví na vlastní nohy. Takže úpřimně mě tohle netrápí, můžu jenom mít naději, že vychovám schopné lidi. Tohle mě trápí víc - ať je správně vedu. A délku života prarodičů neřeším - na mě ti moji prděli, práce, koníčky byli důležitější. Moje děti mají prarodiče v důchodu - možná s námi budou kratší dobu, ale krásně se jim věnují a z raného dětství budou mít krásné vzpomínky. Takže tohle taky nemusí být nevýhoda. A co tobě a jim osud přinese, stejně neovlivníš…
@kašílek píše:
Vidím kolem sebe jen starší matky. Kdo má dnes dítě ve 20? Dřív běžně dnes nemyslytelné. Tělo je dokonale připravené na dítě jen dnešní 20ci jsou nezralé osoby.
V okolí (například bývalé spolužačky) znám právě ty mladé maminky. Několik před 20 rokem porodily. Otázkou je, u kolika to bylo plánované. ![]()
A v porodnici jsem potkávala většinou holčiny kolem 25 let. ![]()
Já mám teď 3 kamarádky, co porodily v uplynulém roce, dvě mají 45 jedna 43. Jedna čtvrté dítě, jedna páté a jedna šesté.
Tak v klidu. ![]()
@kašílek píše:
Vidím kolem sebe jen starší matky. Kdo má dnes dítě ve 20? Dřív běžně dnes nemyslytelné. Tělo je dokonale připravené na dítě jen dnešní 20ci jsou nezralé osoby.
Spíš záleží, na co se zaměřuješ. U nás převládají rozhodně ty mladší. Pracuji v obchodě a teda nevybavím si žádnou starší s miminem. Sama jsem měla děti brzy a nelituji, ale ani se neošklíbávám nad starší. Není to záruka ničeho.