Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem starou matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.4.22 23:54
Jsem taky staromatka (44), děti 1 rok, 4 roky a 6 let. Myslím ze ty obavy plynou z mateřství a strachu o děti jako takového než z toho, že bys byla až zase tak “stará”. Nikdo si nemůže být jist tím, kolik má vyměřeno. Důležité je se těmito myšlenkami (a strachem) nenechat pohltit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.22 23:57
Zakladatelko každý máme někdy nějaké chmury. Vím, že se to lehko řekne, ale zkus se tím netrápit. A naopak se radovat, že svou vysněnou rodinu máš. Ve čtyřiceti je to sice na hraně, no i tak na dnešní poměry zas tak stará matka nejsi 
. Když bude mladší maturovat ty ještě nebudeš ani v důchodu! Takže raduj se z rodičovství a nenech ty vtíravé myšlenky tu radost ničit! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.22 23:59
Vzdyt je to reálne 5-10let od “normálu”. Dala jsi jim rodinu, zázemí, klid, vyrovnanosť, jsou opravdu chtene.To proste by nemeli 10let nazpatek.
Dobre jak je 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 00:06
Stihneš 
dnes jsme prokazatelně více dlouhověcí než kdykoliv jindy a navíc nevypadáme jako ženy před 200-100 lety v našem věku ani náhodou..
užívej si to, užívej si je..
já je měla ve 34, muž 40, on říkal, že pro něj strop, ve třídě sice patříme k těm starším (mš i zš), ale ne úplně a když se udržuješ, dbáš na sebe + sport, postava, zdravá strava, bude to dobrý, neboj
obyčejně ženy odrazuju od dalších dětí po 40, ale u tebe to je trochu více specifické a radši se z nich raduj, než si vytvářet bubáky v hlavě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 00:48
Ani nějak ne… sice jsem druhé dítě rodila o fous mladší, u nás to teda bylo tím, že to roky nešlo, ale když na něj kouknu a zamyslím se, jestli je lepší být na světě se staršíma rodičema, nebo nebýt vůbec, tak mám celkem jasno. Oba máme s mužem velmi akční rodiče, tátovi je přes sedmdesát, děti velmi aktivně hlídá, takže já si nějak nepřipouštím, že bych měla být ta šedesátiletá stařenka nad hrobem, co se dětem o berličce sotva dobelhá na maturák šťastná, že se ho vůbec dožila, jak tady člověk občas od dvacátnic čte. Jasně, taky jsem chtěla děti o hodně dřív, ale nešlo to, nešlo, tak je mám teď a v nejmenším nelituji a snažím se maximálně využivat toho času, co spolu máme. Nezbývá než věřit, že ho bude opravdu hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 03:14
Nemyslíš si, že ve chvíli kdy ty děti máš, už je to zbytečné řešit? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 04:45
Muj partner to ma podobne. Prvni dite jsme meli v jeho 40. A planujeme i druhy. Kdyz to na nej prislo a mel tochu depku, tak jsem mu rekla, ze se o sebe proste musi zacit vic starat, nejen sedet na zadku a litovat se. Zacal jist zdraveji, pridal pohyb a sport. U nej to zafungovalo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 05:35
V mém blízkém okolí nedávno zemřela mladá maminka 29let, na vážnou nemoc. Dětem je 5 a 3roky, takze ani mladí nic nezaručuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 06:38
@Alušáček píše:
V mém blízkém okolí nedávno zemřela mladá maminka 29let, na vážnou nemoc. Dětem je 5 a 3roky, takze ani mladí nic nezaručuje.
U nás 37 při třetím porodu. Takže 40 let je pohoda. Jako si starší, ale klidně tu můžeš být do 80, 90 a to postačí. Důležité je vydržet do dospělostí a tam těch 10 let nehraje takovou roli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 06:51
Hele mne je 45. Mam tri deti, jedno postizeny, ted mu bude 15 ale u nej je to trochu fuk, je jak malej..taky se bojim, co bude…ale uprimne, mam ted par let senza vztah a je mi lito, ze uz nestihnem spolu dite. Pro me by byl strop ta ctyricitka no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 06:53
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?Hodně z vás mi tu asi řekne, že se prostě v tomhle věku děti pořizovat nemají, ale podle mě mateřský pud je stejně silný jako to, že chceme žít, jíst, dýchat… Prostě od toho tu jsme, mít děti. Akorát že bohužel mě se to poštěstilo až pozdě…
Občas mam stejný strach a to jsem rodila v 25 a 28. Užívej si rodičovství
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 06:59
Taky se přidávám - maminka mě měla v necelých 39 letech, v té době měla půlka jejich spolužaček první vnoučata. Teď je z ní čiperná sedmdesátnice, vnoučata jí drží nad vodou. Kolegyně mi zemřela v 45 letech, měla tou dobou tři děti před pubertou. Kamarád nemá ani čtyřicet a má progresivní nemoc, na kterou nejspíš max. do dvou let zemře… Prababička se léčila z přechodu tím, že povila poslední dítko - dožila se 98 let… Pořízení dětí ve vyšším věku není zárukou dlouhého života, stejně jako pořízení v mladším věku není zárukou dlouhé doby s nimi strávené. Spíš se snaž si užívat chvíle s nimi a duševně nebabkovatět… Vím, o čem mluvím, sama jsem takový tragický typ a pořád pochybuju o všem, ale ničemu to nepomáhá, akorát jsem smutná a protivná…
P. S. A jak psal někdo výše, ono zase mít dítě kolem dvacítky, pak zjistit, že to nebyl ten pravý, řešit rozvod, finance a další partnery není taky výhra… Minule jsem byla na písku a když jsem viděla takovou jednu šílenou maminku, docela ze mě opadly mindráky, jaká jsem matka krá. a
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.22 07:00
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?
Máma mě měla v 19. A umřela těsně před padesátkou. Tohle fakt neřeš. Děti jsou na světě, věnuj se jim, co to jde. Zbytek prostě nech koňovi. Má větší hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?
Hodně z vás mi tu asi řekne, že se prostě v tomhle věku děti pořizovat nemají, ale podle mě mateřský pud je stejně silný jako to, že chceme žít, jíst, dýchat… Prostě od toho tu jsme, mít děti. Akorát že bohužel mě se to poštěstilo až pozdě…