Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?Hodně z vás mi tu asi řekne, že se prostě v tomhle věku děti pořizovat nemají, ale podle mě mateřský pud je stejně silný jako to, že chceme žít, jíst, dýchat… Prostě od toho tu jsme, mít děti. Akorát že bohužel mě se to poštěstilo až pozdě…
Prosím tě hod se do klidu
, umřít můžeš i ve 30…když to vezmeš na pravděpodobnost tak se těch,30,45, rovná stejnýmu riziku než kdyby ti bylo 55 nebo 60 a výš…nikdo neví jak tu dlouho bude… naopak je dobře že sis vše napřed zařídila a vyčkala, než já jak huson bez ničeho ![]()
@Paní.Norrisová píše:
V okolí (například bývalé spolužačky) znám právě ty mladé maminky. Několik před 20 rokem porodily. Otázkou je, u kolika to bylo plánované.
A v porodnici jsem potkávala většinou holčiny kolem 25 let.
Asi záleží jak kde, mám dceru 24let a z jejího okolí vrstevníc nemá dítě skoro nikdo. Jen dvě holky ze základky mají dite, ze střední nikdo a ze spokuzacek na VŠ taky nikdo.
Obavy se nalézají tam, kde nám na něčem záleží. Miluješ svoje děti a chceš pro ně to nejlepší, no a nejlepší jsi ty, jejich máma a dáš jim vše co budeš moci. Zbytek neřeš, nelze vše řešit.
No a počkej, až se k těm tvým strachum přidají v 50+ neduhy věku, teda až v 50+ je to u nás stastnejsich, že až rak pozde; a potom taky únava „materialu“, pokud si zaměstnanec, tak toho budeš mít v 50+plně kecky, teda opět ten šťastnější zamestnany zamestnanec…
No a pokud s rodicovstvim budou tvé děti spěchat stejne jako ty, nepoznáš vl. vnoucata ani.
No a k menším dětem ti přibudou starosti se starými a nemocnými rodiči.
Jojo, to jsou ty výhody pozdního rodičovství. Decka v pubertě a ty v přechodu. ![]()
@Ahep jeste jsi zapomnela na posmesky zamindrakovanych babek. Ty jsou nejhorsi. ![]()
@malákráličice píše:
@Ahep jeste jsi zapomnela na posmesky zamindrakovanych babek. Ty jsou nejhorsi.
Zamindrakove jsou evidentně jen staromatky, viz tato diskuse
Já zmiňují jen fakta, které nekecás, tak neplet pojmy a dojmy, ty zamindrakovana babko
![]()
nemám nejmensi důvod byt zamindrakovana-děti přišly presne tehdy, jak jsme je chtěli, dokonce i ty rozestupy mezi nimi máme jak jsme chtěli a to vždy na první dobrou ![]()
@Ahep ja ale nenapsala, ze ty jsi zamindrakovana babka. Holt potrefena husa podle te emotivni reakce. ![]()
Netrap se tím. Já měla děti brzo a nikde není dáno, že mě za pár let nesmete auto
nebo že se mi ve 20 odstěhují do zahraničí a já je uvidím dvakrát do roka.
nikdo neví, jaký osud nás čeká a nemá smysl se nervovat. Takhle se ti to v životě sešlo, že jsi měla děti později, tak to tak ber a užívej si, co máš.
A já mám 4 děti ze dvou manželství, dvě hodně brzy na dnešní dobu, další dvě později. Mateřství jsem si užila víc s tou druhou „várkou“, asi jsem byla vyzrálejší. Vychovat dítě považuji za těžkou disciplínu, a je celkem jedno, v jakém věku. Ať se všechno povede ![]()
@Ahep píše:
Zamindrakove jsou evidentně jen staromatky, viz tato diskuseJá zmiňují jen fakta, které nekecás, tak neplet pojmy a dojmy, ty zamindrakovana babko
![]()
nemám nejmensi důvod byt zamindrakovana-děti přišly presne tehdy, jak jsme je chtěli, dokonce i ty rozestupy mezi nimi máme jak jsme chtěli a to vždy na první dobrou
Tak děkuji vesmíru či nebesům že vám to tak vyšlo. Každej takový štěstí nemá.
To jsou pak ti lidi, co mají nejvíc keců, přitom nebyli v situaci, kdy to nejde, takže ten ideální věk propásneš.
Taky jsem chtěla děti brzo, ve 27. Člověk míní…
@Ahep píše:
Zamindrakove jsou evidentně jen staromatky, viz tato diskuseJá zmiňují jen fakta, které nekecás, tak neplet pojmy a dojmy, ty zamindrakovana babko
![]()
nemám nejmensi důvod byt zamindrakovana-děti přišly presne tehdy, jak jsme je chtěli, dokonce i ty rozestupy mezi nimi máme jak jsme chtěli a to vždy na první dobrou
Ty jo, a já bych podle toho, co píšeš, řekla, že už od třiceti jen sedíš v křesle a štrikujes… hekáš víc než moje babička ![]()
@OpportunityNox jojo, jsem s chlapem od dvaceti, druhé dítě se povedlo před čtyřicítkou a fakt to nebyl záměr. Chtěla jsem mít odrozíno tak tři kousky do třicítky, pěkně hezky za sebou. Jó… člověk míní, život mění. A někomu ne a klapne mu to, budiž mu to přáno. Takoví by ale měli být vděčni osudu, že k nim byl milosrden, nedělat z otěhotnění na první dobrou osobní zásluhu a už vůbec nepoučovat někoho, kdo takovou kliku neměl.
By mě zajímalo, jestli by byli schopni si takhle sednout do čekárny CARu a zpatra tam čekající informovat, že budou starými matkami (o berličce na maturák, jestli se toho vůbec dožijí, a takové ty oblíbené řeči kolem) a že nechápe, proč se nezařídili jednodušeji - odrodit si děti počaté na první dobrou ideálně do pětadvaceti
(mimochodem, já v tom CARu poprvé seděla v šestadvaceti, když už nám to delší dobu nešlo)
@Alušáček píše:
Asi záleží jak kde, mám dceru 24let a z jejího okolí vrstevníc nemá dítě skoro nikdo. Jen dvě holky ze základky mají dite, ze střední nikdo a ze spokuzacek na VŠ taky nikdo.
Když jsme byla mladá, tak kdo neměl první dítě tak do 24 a druhé do 30, byl stará matka. Dneska je to skoro naopak. Kdo má dítě ve 20 je za exotku, většina rodí první dítě až kolem 30 a další ještě později. Rodit první dítě ve 40 a později také není žádná rarita. Takže klid. Dneska i sedmdesátníci jsou ještě dost čilí.
@Anonymní píše:
Ahoj maminky, padla na mě nějaká deprese a smutek. Dlouho jsem v životě tápala a nemohla najít toho pravého. Potkala jsem ho kolem 35 let. Otehotněla jsem, ale potratila. Pak znovu otěhotněla a porodila poprvé, to mi bylo 39 let. Při druhémm porodu mi bylo 41 let. Nikdy jsem si tak nějak nepřipouštěla, že jsem už na rodičovství stará, mateřské pudy byly prostě silnější a děti jsme chtěli. Ale ted to prostě na mě začíná dopadat. Mám strach, že tu pro děti nebudu dost dlouho. Mám strach, že je nebudu moct ochranovat jako ochranujé mladší rodiče své děti. Mám strach, že je nestihnu všechno naučit, co je rodič naučit má… atd… atd…Necítíte někdo to samé? Neni tu někdo ve stejné situaci?Hodně z vás mi tu asi řekne, že se prostě v tomhle věku děti pořizovat nemají, ale podle mě mateřský pud je stejně silný jako to, že chceme žít, jíst, dýchat… Prostě od toho tu jsme, mít děti. Akorát že bohužel mě se to poštěstilo až pozdě…
Mam deti v podobnem veku a tohle me teda netrapi.
A nemyslim si, ze se v tomto veku nema porizovat deti. Prosim te nebbni.
@bigl píše:
Já mám teď 3 kamarádky, co porodily v uplynulém roce, dvě mají 45 jedna 43. Jedna čtvrté dítě, jedna páté a jedna šesté.Tak v klidu.
Tak to je síla!