Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Potřebuji se vypsat a zároveň doufám že mi někdo poradí. Je to tak 2 měsíce co sama sebe nepoznávám. Začalo to tím, že jsem se z neznámého důvodu rozbrečela, přítel z toho byl vynervovaný a já asi půl hodiny brečela a nevěděla proč. Od té doby mě hodně věcí dojímá, jsou to někdy opravdu drobnosti, a mně se chce brečet. Ale co mě trápí nejvíce je, že jsem strašně protivná, hlavně na přítele. Vždycky jsem byla docela pohodářka a dokázala jsem přejít spoustu věcí, které mě někdy i mrzely. Teď ale nedokážu přejít sebemenší blbost, všechno mě naštve, urazí, rozlitostní, všechno mám potřebu řešit a šťourat se v tom. Dneska jsem udělala doslova z komára velblouda, byla jsem na přítele protivná (po telefonu) a moc dobře jsem věděla, že to přehráním a že mě to bude mrzet, ale stejně to nešlo zastavit. On se samozřejmě naštval, já mu pak ještě napsala omluvnou zprávu a teď jsem tu hodinu brečela, protože mě to moc mrzí.
Nejsem žádné pubertální tele, jsem vysokoškolačka a myslím si, že jsem vcelku rozumná bytost, ale poslední dobou se za sebe občas opravdu stydím. Nevím o ničem podstatném, co by se teď v mém životě změnilo. Racionálně to všechno vím, ale jednám jinak. Náš vztah je dlouholetý, snad i spokojený a já bych to nerada zkazila takovými kiksy. Jenže co s tím? Jsem zralá na psychiatra? Nebo to přejde? Těhotná bych snad být neměla, minulý měsíc jsem si i dělala test. Je pro mě nějaká rada? Možná bych zasloužila od někoho proplesknout, abych se vzpamatovala a vážila si toho, co mám a neřešila kraviny.
no tak jed někam sama na víkend a přemýšlej… když budeš 2 dny uplně sama možná na to přijdeš..určitě je to neco v tobe. Když na to nepřijdeš sama, nepřijde na to ani žádný psycholog který tě nezná…
@Anonymní píše:
Potřebuji se vypsat a zároveň doufám že mi někdo poradí. Je to tak 2 měsíce co sama sebe nepoznávám. Začalo to tím, že jsem se z neznámého důvodu rozbrečela, přítel z toho byl vynervovaný a já asi půl hodiny brečela a nevěděla proč. Od té doby mě hodně věcí dojímá, jsou to někdy opravdu drobnosti, a mně se chce brečet. Ale co mě trápí nejvíce je, že jsem strašně protivná, hlavně na přítele. Vždycky jsem byla docela pohodářka a dokázala jsem přejít spoustu věcí, které mě někdy i mrzely. Teď ale nedokážu přejít sebemenší blbost, všechno mě naštve, urazí, rozlitostní, všechno mám potřebu řešit a šťourat se v tom. Dneska jsem udělala doslova z komára velblouda, byla jsem na přítele protivná (po telefonu) a moc dobře jsem věděla, že to přehráním a že mě to bude mrzet, ale stejně to nešlo zastavit. On se samozřejmě naštval, já mu pak ještě napsala omluvnou zprávu a teď jsem tu hodinu brečela, protože mě to moc mrzí.
Nejsem žádné pubertální tele, jsem vysokoškolačka a myslím si, že jsem vcelku rozumná bytost, ale poslední dobou se za sebe občas opravdu stydím. Nevím o ničem podstatném, co by se teď v mém životě změnilo. Racionálně to všechno vím, ale jednám jinak. Náš vztah je dlouholetý, snad i spokojený a já bych to nerada zkazila takovými kiksy. Jenže co s tím? Jsem zralá na psychiatra? Nebo to přejde? Těhotná bych snad být neměla, minulý měsíc jsem si i dělala test. Je pro mě nějaká rada? Možná bych zasloužila od někoho proplesknout, abych se vzpamatovala a vážila si toho, co mám a neřešila kraviny.
napiš SZ
S tou přecitlivělostí nevím, ale protivná můžeš být z nedostatku hořčíku. I když to zní jako kravina, sama ho musím brát pravidelně, jinak jsem protivná a unavená ![]()