.
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem v koncích - jak dále?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.1.23 11:23
Jsem v koncích jak dále ?
Dobrý den, chci si tady trochu vylit duši a vidět to očima třetí strany.
Mám vztah 5 let. Je mi 32 a přítel 30let, máme spolu dvě děti, jedno je jeho druhé ne. Uvedu vám co do děje. Miluji - milovala jsem přítele jako nikdy nikoho, dávala jsem do neho všechnu naději a říkala si buď on nebo už nikdo. Měla jsem s nim velké cíle, resp pro naši rodinu, ale bohužel asi jen z me strany. Říkala jsem si, tohle je přesně on, kterého jsem si vysnila, jak typem, tak svým chováním.
Začátek vztahu super, byl pozorný, dalo se mu věřit vše, co řekl, tak bylo. Občas si zašel s chlapama po práci na pivo, ale pk i to přestal dělat naštěstí. Starala jsem se celou dobu o domácnost, děti o něho, o svoji práci. Máme dva pejsky a Králíky. Celou dobu super bez hádek, až do par maličkosti. K nevlastnímu synovi byl celkem hodný.
Já jsem se s přítelem mazlila a on byl vždycky takový odtažity. Měl rad jen svůj klid a pohodu u TV a hlavně na telefonu.
Půjčovala jsem mu na všechny jeho věci, které chtěl, jelikož vydelavam více jak on, jinak jsme platili vše na půl. Já si nekoupila za celých 5 let nic extra, setrila jsem totiž na barak pro nás, takový byl pro mě cíl i když přítel se tomu celkem vysmíval a nevěřil, ze to mám pro nás, ale říkal ze to mám pro sebe…přítel si pujcoval jen pro své věci a potřeby - kolo, foťák, telefony - měl jich za náš vztah asi 30 ne-li více. Vždycky jsem se ho ptala proč pořad střídá telefony, proč nevydrží u jednoho. Chtěla jsem s nim mluvit o světě o věcech, přírodě a normální tema a on vždycky začal o telefonech a nakonec řekl a nepujcila bys mi? Při půjčování byl laskavý, Ale jinak když jsem za nic přišla se mazlit tak pro pusu jsem mu skoro utrhla hlavu, když jsem ho přišla obejmout tak stal jako solný sloup, nedal na mě ani ruce, jednou jsem za nim jen tak přišla pro pusu a on mi řekl nech mě, spali jsme spolu jednou za měsíc ani to ne, byl porsd takový sprostý a negativní na všechno - kromě toho půjčování peněz to byl jak milius. Neuměl šetřit a když nic, tak alespoň vsadil a většinou prohrál,
To mu nebylo líto peněz, ale dětem boty koupit to bylo už moc peněz.
Ale na druhou stranu jedny Vánoce mi koupil iPhone a jeden svůj mi dal. Takže dostala jsem od neho dva dárky a to jsem je ani nechtěla, jinak nikdy nic nechci, jsem skromna, nechci po něm květiny, nechci po něm nic, jen jeho čas a lásku, to jsem mu vždycky říkala..
Po narozeni jeho syna, kdy malý stále řval, začaly vyplouvat na povrch věci, které jsem už těžko zkousla a které se mi nelíbily a řekla jsem je nahlas - třeba že řval po dětech a stále, stále byl doma kraval, někdy jeho agrese a vztek byla, ze když malý stále řval tak udělal gesto ze by ho nejraději praštil.. tohle byl začátek mé averze..Vždycky jsem mu řekla jestli musí stále řvát po dětech, ze se mi to nelíbí. Místo radosti z děti, jsem cítila ke všemu negativní pocit. Řval a zesmesnoval nevlastního syna.
Tím do toho pekla stahoval pomalu me. Jeden měsíc přišel s tím, ze chce půjčit na kolo za 50tisíc a já ze a proč za tolik? Vždyť mas dobre kolo do práce za 15 tisíc a on ze ho chce a já říkám ale budeme potřebovat auto pro děti do školky a k doktorovi, nepotahnu celkem dálku dvě děti. A přítel brecel v posteli ze ho ničím nepodpořím ( i když každý telefon a foťák a věci měl co chtěl ) tak jsem svolila a pujcila mu na kolo. ( vše splacel celkem dobre, až na tu domluvu, kdy jsem nevěděla kdy mi to splatí )
Měsíce na něm jezdil do práce a pořad opravoval protože měl stále něco prasknuteho.
Najednou tady byl měsíc, kdy si uvědomil ze auto bude fakt lepší, tak me zase poprosil jestli bych mu nepujcila 80tisic, zase krásně a mile přišel a požádal. Já už jsem byla naštvaná, ze ze me děla blbku ze když jsem ho já prosila o to aby šetřil na auto, tak se na to vyprdnul a koupil kolo za 50tisíc, tak jsem mu řekla ze mu tentokrat nemůžu, ze měl taky šetřit když já šetřit mužů. ( nemá zrovna malou výplatu, takže by si našetřil taky dost )
A najednou to začalo, jaká jsem pia, nebavil se semnou a já mu řekla Ok tak rozchod, rozešli jsme se, já odešla k rodičům i s dětmi. Ještě mi nadával jaká jsem nq hono matka atd.
Netrvalo par dnů a začali jsme si psát, hlavně on me ze se omlouvá ze nechce se rozejít a já napsala ze ho taky miluji, ale ze by mi mohl s něčím pomoct, alespoň šetřit pro rodinu a ne jen pro sebe. Druhy den šel do práce a stal se mu uraz - těžký otřes mozku. Myslela jsem ze se zhroutim a od te chvíle jsem si vycitala všechno jen na sebe. Všechno špatně ze je moje vina. Ale zase další věci co mi nahralo do pekla - vlastně se nic nezměnilo a bylo jesze hůře
Léčil se u své matky 3 měsíce, vždycky si přišel k nám domu na návštěvu vyptat půjčku, sednout a dat si kafe, pořvat po mě a odešel.
Začala jsem mít panicke ataky a to fakt strašné a nevěděla jsem co dělat. O všechno jsem se starala, všechno tahala a už to nebylo ani na půl a ještě jsem půjčovala jemu. Do toho mi umirala milovaná babička a místo podpory a útěchy přišel a no lidi umírají, tak nebreč. A ke všemu mi začal u vseho lhát ( asi chápu ze to mel z urazu ) ale ten tlak nešel už vydrzet a já s dětmi zase utekla k rodičům. Můj útěk s dětmi ho celkem vyléčil - najednou otočil svůj přístup brecel, ze nás miluje ze bez nás nemůže žít, ze změní přistup a nebude řešit tolik materialismus ze si bude užívat s námi, ale můj přistup otočil taky, najednou kdykoliv ho vidím mám averzi, k němu pouze výčitky a všechno jde do hádky - miluji ho, zároveň nenávidím. Aby toho nebylo málo začal si psat s byvalkou. Teď jsme 3 měsíce od sebe, bydlím už ve svém ( byt po milované babičce ), jelikož jsem zase utekla od neho - stále měl noční, stále chodil domu vyspany, ale furt tam musel. Byly Jsme
třeba v lese s dětmi na výletě- konečně jsem ho uprosíla jít s nama do lesa a on si v
Lese píše na telefonu a najednou řekne - musím na noční.. a stále se dělo tohle, zase tlak a říkám si cemu mám vlastně věřit?
Požádal mě o ruku, řekla jsem ano a kvůli toho mi řekl ze musel pořad dělat přesčasy, ale po žádosti přesčasy neprestaly, stále dělal přesčasy ( nevzal si volno ani na synovych narozkach ) a stejně i když dělal přesčasy, tak jsem mu na vše půjčovala.
On bydlí tam kde jsme bydleli spolu a já pak utekla, zároveň jsem mu rekla ať jde bydlet s námi, ale uz to je jak návštěva a já ho vždycky vyhodim protože to je už tak chladne a ignorantske, ze to s nim nejde vydrzet, tady sedi, je jen na telefonu, vypije si kafe, pak 3 h na hajzlu, nepomůže mi s ničím, když ho o něco poprosím tak znechuceni, s dětmi si pohrát nebo s nemá něco podniknout sam to neexistuje, s nemá sam nebyl nikde a to je jednomu skoro 6 a druhému 3,5, zavedl je do školky jednou, zase pusu mu dat tak urvat skoro hlavu, přišel mi popřát k narozeninam a šli jsme k mým rodičům a v půlce cesty se me ptá a pujcis mi? Já se na neho dívám a říkám tak jsi mi přišel poprat nebo si půjčit? A on no poprat to je jasné, říkám a jdeš s nama na zastávku? A on tak pujcis mi nebo ne? A já říkám nevím a. On Nemůžu jít s vama na zastávku.. a já aha, tak ani necekej ze ti pujcim když je ti těžko s námi trávit i čas.
Pak jsem mu psala vyzvedni prosím aspoň děti ze školky a on odepsal nemám auto když jsi mi měla půjčit na opravu auta, nebudu teď ze sebe dělat ocas. Říkám já taky jezdím s dětmi autobusem, tak já ti pomáhala se vším co jsi chtěl a to se netýkalo ani rodiny ale tvých věci a když já te poprosím o pomoc s dětmi tak problém. Teď zase jsem ho poprosila o příspěvek na malého, když se o nic nestará, tak aby aspoň přispíval na malého rekla jsem mu jen 1500,– i když jsem školku platila 3000,– ale Říkám máme malého spolu tak já 1500,– a ty 1500,– tsk zase problém, ze teď prohrál 5000,– a zaplatil nájem, ale ze já taky platím za vše plus děti, to mu je jedno, já vlastně mám peníze tak on nemusí platit me na nic.
Na Vánoce jsem mu koupila iPhone, aby už nevymyslel s telefonama, dala jsem mu tam tapetu miluji tě, koupila jsem mu vše co chtěl a on vytáhl ten telefon z krabičky, rožnul s tou tapetou, ani úsměv ani nic a řekl ale já teď mám 100GB a tenhle je jen 60Gb.. no ve me by se krve nedorezal, jak jsem byla z neho nešťastná a říkám a dost bez už prosím pryč, me je zase špatně, vem si telefon a bez už. A tak si říkám opravdu jsem taková jezibaba špatná a je vše moje chyba?? Protože buď něco přehlížím a nebo je to ve me. A pak si vše vycitam a je mi psychicky zle už ze vseho co se děje.
Přijde mi ze já se snažím pro rodinu od a do z, mohla jsem se vyprdnout na vydělávani, ať všechno tahá on, ale nenechala jsem ho v tom,
Podporovala všechno co chtěl, i když jsem mu řekla mas rodinu, setri si taky, tak vždycky jsem ho podpořila, koupila, zařídila, on jen pro sebe se stará a ještě jsem já ta zla když po něm něco chci pomoct a když nepomůžu jemu.
Už mám takové psychické ataky a deprese, ze nevím cemu věřit, jestli hlavě, která když s nim je tak říká utikej, utikej, a nebo srdci, která říká miluji ho tak zůstaň.. brecim každý den. Už mu píšu jen o rozchodu, protože už nechci svyma vycitkama a hadkama dělat to, aby trpěl i on, ale domluvit se na necem s nim hezky a laskavě to proste nejde, vždycky hnus. Stahuje mě níže a níže, sama s dětmi se cítím dobre, občas Panicka ataka protože se zase ozve srdce. Bolí mě každý den žaludek a střeva jak při trémě, co zase bude.
Třesu se každý den v posteli strachem, nejspíše ze vseho co mi osud dal i vzal a nevím jak to uchopit, nebo co dělat
Příspěvek upraven 17.01.23 v 13:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
ontarova.stara
17.1.23 11:28
Nezlob se, ale ty jsi svepravna? Jinak vazne nechapu zenskou, ktera resi cenu bot pro deti, polovinu na skolku a presto investuje dal a dal do nejakeho gigola. To jsi na tom tak spatne, ze si iluzi lasky musis kupovat a radeji vrazis prachy do nejakeho netahla, nez-li do vlastnich deti?
- Citovat
- Upravit
ontarova.stara
17.1.23 11:31
@ontarova.stara já mám na vše i na ty boty, ale chtěla jsem od neho, ať taky občas koupi dětem, nebo se podílí na necem do domácnosti, jelikož mu také občas natankuju naftu, tak alespoň něco ať dá taky ruku k,,dilu “
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.23 11:33
Nečetla jsem celé, jen přeskákala. Ale pověz mi - KDE NA TO VŠECHNO BEREŠ???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.23 11:33
@Jenjajenja píše:
Dobrý den, chci si tady trochu vylit duši a vidět to očima třetí strany.
Mám vztah 5 let. Je mi 32 a přítel 30let, máme spolu dvě děti, jedno je jeho druhé ne. Uvedu vám co do děje. Miluji - milovala jsem přítele jako nikdy nikoho, dávala jsem do neho všechnu naději a říkala si buď on nebo už nikdo. Měla jsem s nim velké cíle, resp pro naši rodinu, ale bohužel asi jen z me strany.
Začátek vztahu super, byl pozorný, dalo se mu věřit vše, co řekl, tak bylo. Občas si zašel s chlapama po práci na pivo, ale pk i to přestal dělat naštěstí. Starala jsem se celou dobu o domácnost, děti o něho, o svoji práci. Máme dva pejsky a Králíky. Celou dobu super bez hádek, až do par maličkosti. K nevlastnímu synovi byl celkem hodný.
Já jsem se s přítelem mazlila a on byl vždycky takový odtažity. Měl rad jen svůj klid a pohodu u TV a hlavně na telefonu.
Půjčovala jsem mu na všechny jeho věci, které chtěl, jelikož vydelavam více jak on, jinak jsme platili vše na půl. Já si nekoupila za celých 5 let nic extra, setrila jsem totiž na barak pro nás, takový byl pro mě cíl i když přítel se tomu celkem vysmíval a nevěřil, ze to mám pro nás, ale říkal ze to mám pro sebe…přítel si pujcoval jen pro své věci a potřeby - kolo, foťák, telefony - měl jich za náš vztah asi 30 ne-li více. Vždycky jsem se ho ptala proč pořad střídá telefony, proč nevydrží u jednoho. Chtěla jsem s nim mluvit o světě o věcech, přírodě a normální tema a on vždycky začal o telefonech a nakonec řekl a nepujcila bys mi? Při půjčování byl laskavý, Ale jinak když jsem za nic přišla se mazlit tak pro pusu jsem mu skoro utrhla hlavu, když jsem ho přišla obejmout tak stal jako solný sloup, nedal na mě ani ruce, jednou jsem za nim jen tak přišla pro pusu a on mi řekl nech mě, spali jsme spolu jednou za měsíc ani to ne, byl porsd takový sprostý a negativní na všechno - kromě toho půjčování peněz to byl jak milius. Neuměl šetřit a když nic, tak alespoň vsadil a většinou prohrál,
To mu nebylo líto peněz, ale dětem boty koupit to bylo už moc peněz.
Po narozeni jeho syna, kdy malý stále řval, začaly vyplouvat na povrch věci, které jsem už těžko zkousla a které se mi nelíbily a řekla jsem je nahlas - třeba že řval po dětech a stále, stále byl doma kraval, někdy jeho agrese a vztek byla, ze když malý stále řval tak udělal gesto ze by ho nejraději praštil.. tohle byl začátek mé averze..Vždycky jsem mu řekla jestli musí stále řvát po dětech, ze se mi to nelíbí. Místo radosti z děti, jsem cítila ke všemu negativní pocit. Řval a zesmesnoval nevlastního syna.
Tím do toho pekla stahoval pomalu me. Jeden měsíc přišel s tím, ze chce půjčit na kolo za 50tisíc a já ze a proč za tolik? Vždyť mas dobre kolo do práce za 15 tisíc a on ze ho chce a já říkám ale budeme potřebovat auto pro děti do školky a k doktorovi, nepotahnu celkem dálku dvě děti. A přítel brecel v posteli ze ho ničím nepodpořím ( i když každý telefon a foťák a věci měl co chtěl ) tak jsem svolila a pujcila mu na kolo. ( vše splacel celkem dobre, až na tu domluvu, kdy jsem nevěděla kdy mi to splatí )
Měsíce na něm jezdil do práce a pořad opravoval protože měl stále něco prasknuteho.
Najednou tady byl měsíc, kdy si uvědomil ze auto bude fakt lepší, tak me zase poprosil jestli bych mu nepujcila 80tisic, zase krásně a mile přišel a požádal. Já už jsem byla naštvaná, ze ze me děla blbku ze když jsem ho já prosila o to aby šetřil na auto, tak se na to vyprdnul a koupil kolo za 50tisíc, tak jsem mu řekla ze mu tentokrat nemůžu, ze měl taky šetřit když já šetřit mužů. ( nemá zrovna malou výplatu, takže by si našetřil taky dost )
A najednou to začalo, jaká jsem pia, nebavil se semnou a já mu řekla Ok tak rozchod, rozešli jsme se, já odešla k rodičům i s dětmi. Ještě mi nadával jaká jsem nq hono matka atd.
Netrvalo par dnů a začali jsme si psát, hlavně on me ze se omlouvá ze nechce se rozejít a já napsala ze ho taky miluji, ale ze by mi mohl s něčím pomoct, alespoň šetřit pro rodinu a ne jen pro sebe. Druhy den šel do práce a stal se mu uraz - těžký otřes mozku. Myslela jsem ze se zhroutim a od te chvíle jsem si vycitala všechno jen na sebe. Všechno špatně ze je moje vina. Ale zase další věci co mi nahralo do pekla - vlastně se nic nezměnilo a bylo jesze hůře
Léčil se u své matky 3 měsíce, vždycky si přišel k nám domu na návštěvu vyptat půjčku, sednout a dat si kafe, pořvat po mě a odešel.
Začala jsem mít panicke ataky a to fakt strašné a nevěděla jsem co dělat. O všechno jsem se starala, všechno tahala a už to nebylo ani na půl a ještě jsem půjčovala jemu. Do toho mi umirala milovaná babička a místo podpory a útěchy přišel a no lidi umírají, tak nebreč. A ke všemu mi začal u vseho lhát ( asi chápu ze to mel z urazu ) ale ten tlak nešel už vydrzet a já s dětmi zase utekla k rodičům. Můj útěk s dětmi ho celkem vyléčil - najednou otočil svůj přístup, ale můj otočil taky, najednou kdykoliv ho vidím mám averzi, k němu pouze výčitky a všechno jde do hádky - miluji ho, zároveň nenávidím. Aby toho nebylo málo začal si psat s byvalkou. Teď jsme 3 měsíce od sebe, bydlím už ve svém ( byt po milované babičce ), jelikož jsem zase utekla od neho - stále měl noční, stále chodil domu vyspany, ale furt tam musel. Byly Jsme
třeba v lese s dětmi na výletě- konečně jsem ho uprosíla jít s nama do lesa a on si v
Lese píše na telefonu a najednou řekne - musím na noční.. a stále se dělo tohle, zase tlak a říkám si cemu mám vlastně věřit?
On bydlí tam kde jsme bydleli spolu a já pak utekla, zároveň jsem mu rekla ať jde bydlet s námi, ale uz to je jak návštěva a já ho vždycky vyhodim protože to je už tak chladne a ignorantske, ze to s nim nejde vydrzet, tady sedi, je jen na telefonu, vypije si kafe, pak 3 h na hajzlu, nepomůže mi s ničím, když ho o něco poprosím tak znechuceni, s dětmi si pohrát nebo s nemá něco podniknout sam to neexistuje, s nemá sam nebyl nikde a to je jednomu skoro 6 a druhému 3,5, zase pusu mu dat tak urvat skoro hlavu, přišel mi popřát k narozeninam a šli jsme k mým rodičům a v půlce cesty se me ptá a pujcis mi? Já se na neho dívám a říkám tak jsi mi přišel poprat nebo si půjčit? A on no poprat to je jasné, říkám a jdeš s nama na zastávku? A on tak pujcis mi nebo ne? A já říkám nevím a. On Nemůžu jít s vama na zastávku.. a já aha, tak ani necekej ze ti pujcim když je ti těžko s námi trávit i čas.
Pak jsem mu psala vyzvedni prosím aspoň děti ze školky a on odepsal nemám auto když jsi mi měla půjčit na opravu auta, nebudu teď ze sebe dělat ocas. Říkám já taky jezdím s dětmi autobusem, tak já ti pomáhala se vším co jsi chtěl a to se netýkalo ani rodiny ale tvých věci a když já te poprosím o pomoc s dětmi tak problém. Teď zase jsem ho poprosila o příspěvek na malého, když se o nic nestará, tak aby aspoň přispíval na malého rekla jsem mu jen 1500,– i když jsem školku platila 3000,– ale Říkám máme malého spolu tak já 1500,– a ty 1500,– tsk zase problém, ze teď prohrál 5000,– a zaplatil nájem, ale ze já taky platím za vše plus děti, to mu je jedno, já vlastně mám peníze tak on nemusí platit me na nic.
Na Vánoce jsem mu koupila iPhone, aby už nevymyslel s telefonama, dala jsem mu tam tapetu miluji tě, koupila jsem mu vše co chtěl a on vytáhl ten telefon z krabičky, rožnul s tou tapetou, ani úsměv ani nic a řekl ale já teď mám 100GB a tenhle je jen 60Gb.. no ve me by se krve nedorezal, jak jsem byla z neho nešťastná a říkám a dost bez už prosím pryč, me je zase špatně, vem si telefon a bez už. A tak si říkám opravdu jsem taková jezibaba špatná a je vše moje chyba?? Protože buď něco přehlížím a nebo je to ve me. A pak si vše vycitam a je mi psychicky zle už ze vseho co se děje.
Přijde mi ze já se snažím pro rodinu od a do z, mohla jsem se vyprdnout na vydělávani, ať všechno tahá on, ale nenechala jsem ho v tom,
Podporovala všechno co chtěl, i když jsem mu řekla mas rodinu, setri si taky, tak vždycky jsem ho podpořila, koupila, zařídila, on jen pro sebe se stará a ještě jsem já ta zla když po něm něco chci pomoct a když nepomůžu jemu.
Už mám takové psychické ataky a deprese, ze nevím cemu věřit, jestli hlavě, která když s nim je tak říká utikej, utikej, a nebo srdci, která říká miluji ho tak zůstaň.. brecim každý den. Už mu píšu jen o rozchodu, protože už nechci svyma vycitkama a hadkama dělat to, aby trpěl i on, ale domluvit se na necem s nim hezky a laskavě to proste nejde, vždycky hnus. Stahuje mě níže a níže, sama s dětmi se cítím dobre, občas Panicka ataka protože se zase ozve srdce. Bolí mě každý den žaludek a střeva jak při trémě, co zase bude.
Třesu se každý den v posteli strachem, nejspíše ze vseho co mi osud dal i vzal a nevím jak to uchopit, nebo co dělat
Nějak mi uniká, proč s ním vlastně si? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.23 11:35
Pryč od takového. S tím nic hezkého mít nebudete jenom dluhy a stresy a ten bude spokojený a vysmatý. A vám se za chvíli zdraví zničí s něho. Kdo uteče ten se zachrání. Ten vás rád nemá, takový mají rádi sami sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ontarova.stara
17.1.23 11:35
@Jenjajenja píše:
@ontarova.stara já mám na vše i na ty boty, ale chtěla jsem od neho, ať taky občas koupi dětem, nebo se podílí na necem do domácnosti, jelikož mu také občas natankuju naftu, tak alespoň něco ať dá taky ruku k,,dilu “
A to ti za ty roky jeste nedoslo, ze je to gambler a netahlo, ktery te ma jen jako kasicku? Mas svuj byt, mas finance. Neni duvod podporovat nekoho, jen aby sis udrzela iluzi lasky a vztahu, navic jen do te doby, nez ty penize vysolis.
Pozadat o svereni do pece, nechat vymerit alimenty a jeho ponechat svemu osudu. Pokud se potrebujes o neco starat nad ramec rodiny a cpat do toho penize, kup radeji do utulku granule.
Příspěvek upraven 17.01.23 v 11:36
- Citovat
- Upravit
17.1.23 11:35
Nedocetla jsem, to fakt nedavam. Prosimte, pryc od nej, je to slaboch, manipulator a kripl. Prosla jsem domacim nasilim, mam taky nasledky na psychice, nebud s nim. Ucis deti zit taky takhle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
17.1.23 11:35
Kvalitní psychoterapii to chce… (četla jsem jen kousek) a pak reakce
- Citovat
- Upravit
17.1.23 11:35
@pamapi píše:
Nějak mi uniká, proč s ním vlastně si?
Protože láska 
a opravdová zamilovanost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ontarova.stara
17.1.23 11:37
@Jenjajenja píše:
Protože láska
Bohuzel jednostranna.
- Citovat
- Upravit
17.1.23 11:42
@Jenjajenja píše:
Protože láska
Ale houby.
On ti na zacatku projevil naklonnost a ty sis do nej naprojektovala vsechny romanticke predstavy, a neustale jsi cekala, az je zacne naplnovat, no a ono se to logicky porad nedeje, nedeje a nedeje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
