Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem vadná já, nebo moji rodiče?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.4.22 17:30
@Anonymní píše:
Ahojky,
potřebuji si vylít srdce a získat nějaký objektivní názor. Teď jsem já, přítel a naše batole s mými rodiči na pronajaté chatě, zítra odjíždíme. Dali jsme jim tu chatu s přítelem jako dárek, aby se trochu sžili se synem. Syn je nemocný, je po operaci a další ho čeká. Je mu 18 měsíců, ještě nechodí, což mi rodiče pořád vyčítají. Kvůli nemoci i celkové situaci je syn na mě závislý, chce být se mnou. Je nedůvěřivý k ostatním lidem, dobrovolně jde jen za přítelem.
Dneska ráno jsem se se svým otcem dostala do sporu. Vyčítal mi, že nemůže jít se synem ven v kočárku. Já řekla, že ho obléknu a půjdeme, on opáčil, že chce jít beze mě. Byla to několikatá výčitka hned ráno, tak jsem vztekle vyštěkla, že syna teda obleču a dám mu ho. Syn začal plakat. Můj otec se naštval a začal řvát, že odjede, že toho má dost. Teď se tu se mnou nebaví, moje matka se jen mračí.
S přítelem si povídají, jedí spolu. On se mě zastává, dává argumenty, ale oni prý vidí chyby na mé straně. Mě to dost trápí, hodně často kojím a potřebuju klid a jídlo, ne se tady užírat.
Myslíte, že je normální reakce říct, že si dědeček vezme syna jen beze mě? Že mě teď ignorují? Že mě pravděpodobně roznesou po celé rodině? Je mi z toho na nic…
Proč ti je vyčítáno, že syn ještě nechodí? Ty máš strach nechat ho s dědou samotného? Možná by se ti ulevilo, odpočinula by sis. Asi vidí, že jsi napjatá a na syna upnutá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.4.22 17:32
Ne, není to normální, pokud je dítě nemocné a prostě nezvládá to co ostatní ve stejném věku včetně hlídání jinou osobou, domáhat se toho je sobecké. Přece nebudu dítě někam tahat bez mámy aby kvůli tomu řvalo, když vidím, že to nedává, a to ještě z objektivních důvodů, pokud ho tak miluju. Ale tohle domáhání se dětí prarodiči je tu dnes a denně. Nechápu že celé rodině nejde o dítě, ale někteří prarodiče prostě prosazují svá práva. Ale moje máma mi taky v těhotenství oznámila, že po narození bych měla být převážně u ní (v jiném městě), aby ona si dítě užila a manžel přece bude stejně v práci a bude rád, že mu dítě doma nebude řvát . Asi jiná generace nebo nevím, všichni mají práva jen dítě ne.
- Citovat
- Upravit
26.4.22 17:42
To mě mrzí, nikdy bych se takto ke své dceři nechovala. Nechápu, proč to tak hrotí? Nezažila jsem nic podobného ani z jedné strany prarodičů, vždy můj názor respektovali, zejména u takto malých nebo nemocných dětí.
Jako tchýně měla své momenty, ale řekněme až třeba u 4 letých dětí. Do té doby prokazovala respekt a prohlašovala, jak je fajn, že děti mají mladí, že staří by to už nezvládali…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 17:44
@Anonymní píše:
Ahojky,
potřebuji si vylít srdce a získat nějaký objektivní názor. Teď jsem já, přítel a naše batole s mými rodiči na pronajaté chatě, zítra odjíždíme. Dali jsme jim tu chatu s přítelem jako dárek, aby se trochu sžili se synem.Syn je nemocný, je po operaci a další ho čeká. Je mu 18 měsíců, ještě nechodí, což mi rodiče pořád vyčítají. Kvůli nemoci i celkové situaci je syn na mě závislý, chce být se mnou. Je nedůvěřivý k ostatním lidem, dobrovolně jde jen za přítelem.
Dneska ráno jsem se se svým otcem dostala do sporu. Vyčítal mi, že nemůže jít se synem ven v kočárku. Já řekla, že ho obléknu a půjdeme, on opáčil, že chce jít beze mě. Byla to několikatá výčitka hned ráno, tak jsem vztekle vyštěkla, že syna teda obleču a dám mu ho. Syn začal plakat. Můj otec se naštval a začal řvát, že odjede, že toho má dost. Teď se tu se mnou nebaví, moje matka se jen mračí.
S přítelem si povídají, jedí spolu. On se mě zastává, dává argumenty, ale oni prý vidí chyby na mé straně. Mě to dost trápí, hodně často kojím a potřebuju klid a jídlo, ne se tady užírat.
Myslíte, že je normální reakce říct, že si dědeček vezme syna jen beze mě? Že mě teď ignorují? Že mě pravděpodobně roznesou po celé rodině? Je mi z toho na nic…
No, dali jste jim pobyt na chatě, aby se sžili se synem, když s ním chtěl jít děda na procházku, tak si nechtěla, aby šel sám. Že ti vyčítají že syn ještě nechodí, je od nich mimo. Ve finále se zas nic tak strašnýho přece nestalo, tak nevidím důvod, proč by tě měli roznášet po rodině?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 17:47
A oni se s vnukem jinak nestýkají? Že nechodí asi nebude tvoje vína, tak tady ty výčitky nechápu, ale taky nechápu, proč by se děda nemohl sám projít s kočárkem, aspoň by sis odpocla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 17:50
Chceš, aby se sžili se synem(v 18 měsících už mi to přijde celkem dlouho, ale budiž) a když ho chce vzít děda sám ven, tak mu to zakážeš.
Možná si mu ho měla dát a v klidu si na hodinu hodit nohy na stůl a řešit něco jiného, než dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 17:52
Nevím, co má tvůj syn za zdravotní problém a jestli fixace na tebe je součástí toho zdravotního problému, nebo důsledek toho, že syna prostě nezvykas i na jiné lidi. Třeba to otec vidí tak. Že se ho nesnazis zvyknout na jiné lidi a proto je na tebe tak pripoutany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 17:56
@Anonymní píše:
Ahojky,
potřebuji si vylít srdce a získat nějaký objektivní názor. Teď jsem já, přítel a naše batole s mými rodiči na pronajaté chatě, zítra odjíždíme. Dali jsme jim tu chatu s přítelem jako dárek, aby se trochu sžili se synem. Syn je nemocný, je po operaci a další ho čeká. Je mu 18 měsíců, ještě nechodí, což mi rodiče pořád vyčítají. Kvůli nemoci i celkové situaci je syn na mě závislý, chce být se mnou. Je nedůvěřivý k ostatním lidem, dobrovolně jde jen za přítelem.
Dneska ráno jsem se se svým otcem dostala do sporu. Vyčítal mi, že nemůže jít se synem ven v kočárku. Já řekla, že ho obléknu a půjdeme, on opáčil, že chce jít beze mě. Byla to několikatá výčitka hned ráno, tak jsem vztekle vyštěkla, že syna teda obleču a dám mu ho. Syn začal plakat. Můj otec se naštval a začal řvát, že odjede, že toho má dost. Teď se tu se mnou nebaví, moje matka se jen mračí.
S přítelem si povídají, jedí spolu. On se mě zastává, dává argumenty, ale oni prý vidí chyby na mé straně. Mě to dost trápí, hodně často kojím a potřebuju klid a jídlo, ne se tady užírat.
Myslíte, že je normální reakce říct, že si dědeček vezme syna jen beze mě? Že mě teď ignorují? Že mě pravděpodobně roznesou po celé rodině? Je mi z toho na nic…
Ano, myslím si, že je normální, že si děda nebo babička vezmou tak velké dítě na procházku a že nepotřebují mít matku batolete za zadkem. Však kdyby malý brečel, tak se s ním zvládnou vrátit domů, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silverine247
26.4.22 17:59
A musi byt nekdo nutne hned vadny? Jako vycitat, ze nemocny syn jeste nechodi, je zcela mimo, o tom zadna. Na druhou stranu si docedu predstavit, ze jsi kvuli nemoci syna mozna trochu preuzkostlivela (chapu) a treba deda chtel, aby sis taky trochu odpocinula (coz urcite potrebujes, pokud je na tebe maly neustale nalepeny) a proste si to vzal osobne, jak kdyby on se (ve tvych ocich) nedokazal postarat ani kdyz se jedna o (v jeho ocich) trivialni prochazku v kocaru. Na jednu stranu dostali pobyt aby se s malym „szili“, na druhou stranu nedostali prostor. Dava to smysl, jak to myslim? Neni treba to hned hrotit, ze by te snad roznesli pred zbytkem rodiny. Spis je jim to lito, ze se to tak nejak nepovedlo si s vnouckem vytvorit nejake 1-1 pouto, aniz bys ty u toho musela asistovat. Chapu obe strany (teda az na ty vycitky ohledne nechozeni). Si to tak neber, je to slozite pro vsechny, ale ono si to urcite sedne. 
- Citovat
- Upravit
26.4.22 18:01
Tohle jsou vždycky takové historky ze špičky ledovce, ve kterých asi ani nemá moc smysl se babrat. Pokud po 18 měsících nejsou prarodiče s vnukem na sebe zvyklí, vzájemně si vyčítáte a štěkáte po sobě nebo nekomunikujete, tak je asi hlubší dlouhodobější problém mezi vámi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 18:09
@Anonymní píše:
Ahojky,
potřebuji si vylít srdce a získat nějaký objektivní názor. Teď jsem já, přítel a naše batole s mými rodiči na pronajaté chatě, zítra odjíždíme. Dali jsme jim tu chatu s přítelem jako dárek, aby se trochu sžili se synem. Syn je nemocný, je po operaci a další ho čeká. Je mu 18 měsíců, ještě nechodí, což mi rodiče pořád vyčítají. Kvůli nemoci i celkové situaci je syn na mě závislý, chce být se mnou. Je nedůvěřivý k ostatním lidem, dobrovolně jde jen za přítelem.
Dneska ráno jsem se se svým otcem dostala do sporu. Vyčítal mi, že nemůže jít se synem ven v kočárku. Já řekla, že ho obléknu a půjdeme, on opáčil, že chce jít beze mě. Byla to několikatá výčitka hned ráno, tak jsem vztekle vyštěkla, že syna teda obleču a dám mu ho. Syn začal plakat. Můj otec se naštval a začal řvát, že odjede, že toho má dost. Teď se tu se mnou nebaví, moje matka se jen mračí.
S přítelem si povídají, jedí spolu. On se mě zastává, dává argumenty, ale oni prý vidí chyby na mé straně. Mě to dost trápí, hodně často kojím a potřebuju klid a jídlo, ne se tady užírat.
Myslíte, že je normální reakce říct, že si dědeček vezme syna jen beze mě? Že mě teď ignorují? Že mě pravděpodobně roznesou po celé rodině? Je mi z toho na nic…
Měli jste je na tu chatu poslat samotné se synem třeba jen na dva dny. Koupit někomu dárek pobyt s vnoučetem s tím, aby se s ním zzili a pak jim dítě nepůjčit ani do kočárku je trochu mimo. Nevím jakou nemoc má syn, ale určitě by to hodinu v kočárku bez tebe zvládl a ty by sis aspoň trochu odpočinula. Ale dělej jak myslíš. Tímhle chováním rodiče jen od vnuka odpudis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 18:18
Nevidím žádný důvod proč by nemohl dedeček jít s vnukem na procházku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 18:19
Chápu, že jsi kvůli nemoci syna trochu přecitlivělá. Třeba by ti pomohlo chvíli syna nechat s babičkou a dědou. Kojit už v tomhle věku tolik nepotřebuje. Psala jsi, že jste tam jeli, aby se s ním sžili. Myslím, že ti chtěli jen pomoct, aby sis užila chvíli klidu s přítelem. To, že ti vyčítají, že nechodí, nemůžou ani oni myslet vážně. Za to přece nikdo nemůže. Každé dítě má svoje tempo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.22 18:26
Proc by nemohl jit dedecek s vnukem sam akorat se domluvit, kam, a vzit si s sebou telefon a Ty si odpocines, nekdy odpocinek prospeje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky,
potřebuji si vylít srdce a získat nějaký objektivní názor. Teď jsem já, přítel a naše batole s mými rodiči na pronajaté chatě, zítra odjíždíme. Dali jsme jim tu chatu s přítelem jako dárek, aby se trochu sžili se synem. Syn je nemocný, je po operaci a další ho čeká. Je mu 18 měsíců, ještě nechodí, což mi rodiče pořád vyčítají. Kvůli nemoci i celkové situaci je syn na mě závislý, chce být se mnou. Je nedůvěřivý k ostatním lidem, dobrovolně jde jen za přítelem.
Dneska ráno jsem se se svým otcem dostala do sporu. Vyčítal mi, že nemůže jít se synem ven v kočárku. Já řekla, že ho obléknu a půjdeme, on opáčil, že chce jít beze mě. Byla to několikatá výčitka hned ráno, tak jsem vztekle vyštěkla, že syna teda obleču a dám mu ho. Syn začal plakat. Můj otec se naštval a začal řvát, že odjede, že toho má dost. Teď se tu se mnou nebaví, moje matka se jen mračí.
S přítelem si povídají, jedí spolu. On se mě zastává, dává argumenty, ale oni prý vidí chyby na mé straně. Mě to dost trápí, hodně často kojím a potřebuju klid a jídlo, ne se tady užírat.
Myslíte, že je normální reakce říct, že si dědeček vezme syna jen beze mě? Že mě teď ignorují? Že mě pravděpodobně roznesou po celé rodině? Je mi z toho na nic…