Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A zase ti rodiče..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.4.22 22:37
@Anonymní píše:
Tento příspěvek jsem měla rozepsaný už mockrát, ale nikdy jsem neměla odvahu ho publikovat. Říkala jsem si, že čas určitě vše spraví, a mě pak bude mrzet, že jsem tohle někdy publikovala. Jenže čas plyne, situace se nijak nezlepšuje a já si čím dál tím víc začínám říkat, že je to spíše o lidech než o čase.Řeč bude o mé rodině. Hlavně rodičích, kteří mě postavili do nynější situace.
Skoro 5 let jsem chodila s ex. Byla to má první láska, ale rodiče ho nikdy neměli rádi a vlastně se nám zakazovali stýkat (vidívali jsme se pouze ob víkend a to bylo vždycky ještě spoustu ponižování, urážek a podmínek). Pár měsíců před společným stěhováním jsem zjistila, že mě ex podvedl. Byla to rána jako prase, zrovna v období, kdy jsem měla svaťák, ale nakonec jsem v klidu odmaturovala a odstěhovala se od rodičů. Jenže vztah nebyl ideální. Zase se do vztahu začaly míchat cizí holky a mně přestaly docházet nervy. Nakonec jsem se zamilovala do spolužáka z VŠ (nynějšího přítele) a vztah jsme po roce a půl společného bydlení ukončili. Rodičům jsem ale nikdy neříkala o ex úletech, ani o důvodu, proč jsme se rozešli. Prostě jsem jen řekla, že to nemělo budoucnost.
Začala jsem tedy chodit s nynějším přítelem. Byli jsme spolu necelý rok, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Tehdy jsem byli oba v posledním ročníku na VŠ, čekaly nás poslední dva semestry a státnice. Jelikož jsem měla termín porodu až po státnicových termínech, dodělat školu nebyl v podstatě problém. Oba jsme došli až k první části státnic, já stihla odevzdat i bakalářku. Zbylé dvě části SZZ jsme si rozdělili. Já ze zdravotních důvodů (skončila jsem nečekaně na rizikovém) a přítel z pracovních - nastoupil na plný úvazek do práce.
Teď se ale vrátím zpět. Když jsme oznamovali těhotenství rodině od přítele, všichni měli radost. Když jsme ho oznamovali u mých rodičů, začalo peklo.
“Co jako bude se školou?” “Neříkala jsi, že chceš cestovat?!” “Kde na to vezmete peníze?” “A kde budete bydlet?”
Je pravda, že ze začátku nám hodně pomohla rodina od přítele. Byt jsme už tehdy měli 2+1, jen jsme ho trošku zrekonstruovali. Co se týkalo výbavičky pro mimčo, hodně lidí přispělo bez toho, aniž bychom si o to řekli. Jedna babička dala peníze na kočárek, druhá na fusak, kamarádky braly útokem Pepca a podobné obchody. Když se syn narodil, měl fakt vše. Moje rodina ze začátku vůbec nereagovala. Odstřihla mě a prvních pár měsíců se se mnou nikdo nebavil. Rodiče navykládali zbytku rodiny, že já jsem ta, co s nimi přestala komunikovat a několikrát volali přítele rodičům se slovy: “Co jako budeme dělat? Jak chcete situaci řešit?” (Slova přítele rodičů) “Co bychom dělali? Naše děti jsou dospělé, je to jejich věc. My jsme tady pro to, abychom jim pomohli, ne, abychom jim kecali do života.” Chápu, že mí rodiče byli zaskočeni a naštvaní, ale teď, co jsem máma vím, že takhle bych se nikdy nezachovala. Když se blížil termín porodu, mamka mi tajně ušila výbavičku do postýlky a poslala několik balíčků pro syna. V měsíc termínu mi začala i vypisovat a zajímat se, ale nikdy neviděla, jak mi roste břicho, nikdy se nezeptala, jak mi je, jak se cítím, nebyla tu pro mě v situaci, kdy bychom si asi jako máma s dcerou měly být nejbližší.
Když se syn narodil, objevili se nečekaně v porodnici. Měla jsem nadstandard a přítel byl s námi od rána do večera. První slova moji mámy: “Co tu jako chce?” (na přítele). Pak na syna: “Ten je ale tlustý.” Přitom neměl ani 50 cm a vážil něco málo přes 3 kg. Stáli s tátou a sestrou u postýlky jako sudičky, pak mi na stůl máma položila věci, co dovezla - rajčata, perlivou vodu a pomerančový džus (samé “dobré věci”, když kojíte několikadenní mimčo
a odjeli. Doma mi pak začala vypisovat, jak jí přítel zakázal se k synovi přiblížit a pochovat si ho. (To pak mimo jiné taky řekla zbytku rodiny.) Přítel ale nic takového neřekl, ani jeden se vůbec nezeptal, jestli si ho můžou pomazlit.
Když jsme pak po newborn focení jeli k rodičům, kde byla celá rodina, ukázat synka, máma byla strašně uražená, a když viděla, že jsme přijeli, tak ani nevyšla z domu. Nikdy nám ani nepogratulovala. Jediné, co řekla, že kdyby se syn narodil o den dřív, má hezčí datum narození.
Teď má syn skoro rok a pořád je to na nic. Rodiče přítele vůbec nezdraví, naopak začali teď s tím, že ex byl lepší. (Kdyby jen věděli.) Táta dokonce prohlásil, že se mu má přítel omluvit, ale není schopný říct za co. Když přijedu k rodičům, vůbec se tam necítím dobře. Když řeknu, že poletíme na dovolenou, tak je to prý zbytečné, a když má přítel volnou pracovní dobu, protože je OSVČ, tak je to taky špatně, protože chce jen něco ostatním dokazovat (jejich slova).
Začínám se obávat i svatby, kterou plánujeme. Nedovedu si představit, že mě k oltáři vede táta, který s přítelem nesouhlasí. Nebo ty jejich zkažené pohledy…
Omlouvám se za sloh, ale už jsem to sebe potřebovala dostat. Není tu někdo, kdo měl taky na nic vztahy s rodiči, že ho netolerovali, neměli rádi jeho partnera, ale nakonec to bylo v pohodě?
Asi takhle… 1. Proč k nim jezdíš 2. Proč jim vykládas o nějaké dovolené 3. Proč jsou zváni na svatbu? …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 22:41
Nemam takovou zkusenost, ale jsou proste “upiri” a ja bych asi nezvladla s nima byt v kontaktu, kdyz jsou “takovyhle”. Asi dojdes k tomu jeste vic vekem, ale asi bych to brala vic…moralne nebo jak to rict. Pokud jim nic nedluzis, kde berou tu drzost se takhle chovat? A chovali by se takhle i k “cizim”? Ja bych si s nimi pred svatbou durazne promluvila a pozadala je o respekt. Kdyz by meli kecy atd., nechtela bych je na svatbe. Je to tvuj den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 22:44
Nerozumim tomu na co je potrebujes? Aby ti nicili zivot? Jako ja jsem hodne mekka, ale tohle by na me bylo moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 22:46
Zbyzku rodiny (tvojí) bych řekla, že pokud by chtěli slyšet tvou verzi, jsi ochotná a ráda si promluvíš. Zbytek (otce, matku a sestru bych odstavila že života… Jejich chování je strašný, buranský a neomluvitelny. Chraň si svou rodinu - hlavně vztah s manželem a dokaž mu, že ho miluješ a neplaz se před lidmi, kteří se chovají jako hovada. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.22 22:47
Zjevně mají problém pochopit, že jsi dospělá a žiješ si svůj život i bez jejich požehnání. No asi bych na tvém místě omezila kontakt na minimum. Alespoň na nějakou dobu. Buď pochopí, že se musí začít chovat jinak. Nebo neuvidí vyrůstat vnoučata. A nebo nepochopí, ale tobě bude bez nich lépe. Nech to na nich. Už toho předvedli dost a ty jim to opravdu nemusíš tolerovat. O svatbě bych si s nimi promluvila. Řekla bych jim, že očekávám slušné chování. No a pokud se urazí a začnou vyhrožovat, že nepůjdou. Tak je to sice smutné, ale aspoň budeš mít o starost méně. Je to jejich boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.4.22 23:13
A víš že nemáš povinnost je na svatbu zvát? 
nic jim nedluzis, to by sis měla uvědomit jako první. Mám to stejně s mým otcem, který je rozhadany se zbytkem rodiny. Na svatbu ho nepozvu, chci aby měli ostatní klid + nechci koukat na jeho kyselé xicht. K oltáři půjdeme s přítelem a synkem za ruku 
- Citovat
- Upravit
24.4.22 23:14
S tvoji casti rodiny je vsechno tak spatne, ze bych svou svatbu planovala bez nich. Klidne mensi svatbu, s rodici pritele, nikdo se tomu asi podivovat nebude, jen to uvitaji. Ty za rodici porad jezdis, stale se o neco snazis a stejne to vzdy schytas, takze mou radu asi nevyslechnes. Ale mela bys. Zacni zit svuj zivot bez nich (navsteva 2×rocne na 2 hodiny) s muzem co te ma rad a zdravym synem. Mas stesti, ze je mas. Pritel ma asi svatozar, ktere sis nevsimla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.4.22 02:35
Pozvání jich na svatbu bude složitější. Zbytek rodiny, která je docela v pohodě, by do mě “hučela”, že alespoň z morální stránky bych je měla pozvat. Což si říkám, že asi ano. Pracovala jsem už i s verzí, že kdyby byli fakt nepříjemní, tak si jich nebudu všímat, ale bude to poslední kapka. Fakt nevím. Zásnuby jsme ještě ani neoznámili, ale nedivila bych se, kdyby rodiče byli urážení, že se přítel nešel zeptat jich, jestli si mě může vzít - sice se na to u nás nikdy nehrálo, ale už jen z principu, že mohou rýpnout do přítele.
Co se týče kontaktu, tak ten jsem omezila. Jezdíme na Vánoce (max. na 2 noci), a pak jen, když mám třeba lékaře (bydlíme 50 km od rodičů a nemám všechny doktory v místě bydliště). Taky zase chci, aby viděli syna, protože k němu se chovají fakt hezky. Neskutečně se to ve mně bije.
Ohledně konverzací o dovolené a podobně; občas stojí řeč, nebo mám z něčeho radost, tak se o tom zmíním. Není to tak, že bych se vychloubala. Např. teď pár týdnů zpátky jsme byli v Itálii. A když jsem byla s ex, hodně jsem s sebou brávala na dovolené i ségru, protože vím, že s rodiči se nikam nepodívá. Než jsme koupili letenky, psala jsem jí, jestli chce s námi. Prý ne, že zrovna měla přijímačky, ale stejně by neletěla. Což mě docela zamrzelo ta poslední věta.
No a přítel, ten je fakt zlatý a jsem za něj neskutečně vděčná! Stojí při mě, když jsou na mě rodiče nepříjemní, tak se mě zastane, má svůj názor a dominantní postoj v tomhle - což je taky špatně, protože mě prý ovlivňuje.
No, jak to tak teď čtu, asi to je fakt mazec.
- Citovat
- Upravit
25.4.22 06:27
Asi bych už vypěnila a šla po nich, jak se znám. Ať mi naplno řeknou co jim vadí a zkusíme to vyřešit, nebo alespoň respektují má rozhodnutí. Vysvetli jim, že přítel se o Vas stará se vším všudy, díky němu Vám se synem nic nechybí, tedy pokud jej neuznávají lidsky, mohli by pochopit alespoň tohle a dodržovat určité hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.22 09:09
@Anonymní píše:
Pozvání jich na svatbu bude složitější. Zbytek rodiny, která je docela v pohodě, by do mě “hučela”, že alespoň z morální stránky bych je měla pozvat. Což si říkám, že asi ano. Pracovala jsem už i s verzí, že kdyby byli fakt nepříjemní, tak si jich nebudu všímat, ale bude to poslední kapka. Fakt nevím. Zásnuby jsme ještě ani neoznámili, ale nedivila bych se, kdyby rodiče byli urážení, že se přítel nešel zeptat jich, jestli si mě může vzít - sice se na to u nás nikdy nehrálo, ale už jen z principu, že mohou rýpnout do přítele.Co se týče kontaktu, tak ten jsem omezila. Jezdíme na Vánoce (max. na 2 noci), a pak jen, když mám třeba lékaře (bydlíme 50 km od rodičů a nemám všechny doktory v místě bydliště). Taky zase chci, aby viděli syna, protože k němu se chovají fakt hezky. Neskutečně se to ve mně bije.
Ohledně konverzací o dovolené a podobně; občas stojí řeč, nebo mám z něčeho radost, tak se o tom zmíním. Není to tak, že bych se vychloubala. Např. teď pár týdnů zpátky jsme byli v Itálii. A když jsem byla s ex, hodně jsem s sebou brávala na dovolené i ségru, protože vím, že s rodiči se nikam nepodívá. Než jsme koupili letenky, psala jsem jí, jestli chce s námi. Prý ne, že zrovna měla přijímačky, ale stejně by neletěla. Což mě docela zamrzelo ta poslední věta.
No a přítel, ten je fakt zlatý a jsem za něj neskutečně vděčná! Stojí při mě, když jsou na mě rodiče nepříjemní, tak se mě zastane, má svůj názor a dominantní postoj v tomhle - což je taky špatně, protože mě prý ovlivňuje.
No, jak to tak teď čtu, asi to je fakt mazec.
Já mám takhle zlou a hnusnou matku. Na svatbu jsem ji taky pozvat „musela“ a hádej co? Zničena celá svatba. Matka kyselá, otec kysely, všechno bylo špatně. Úmyslně přijela pozde. Uprostřed svatby začla vykřikovat, jak je všechno hnusný a na ho.no. Jak odjíždí domu, brečela, ostatní ji tam přemlouvali a litovali. Otec urážel moji babičku, matka urážela svoje vnučky. O mých kamaradkach mluvila jako o těch kra.ach a ku.vach. odmítla jsem si vzít peníze, které mi k svatbě chtěli dát.
Pak se rychle sebrali a odjeli, aniž by se rozloučili. Všude vykládali, že jsem si jich za celou dobu ani nevšimla a ani výslužku jsem jim nedala(otec dostal půlku svatebního dortu) a že mi proto odmítli přidat na svatbu, i když jsem skemrala.
Tak tohle té zhruba čeká, když je pozveš.
Jen po upřesnění, byla to poslední akce, kam jsem je pozvala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.22 10:00
@Tonka83 píše:
Já mám takhle zlou a hnusnou matku. Na svatbu jsem ji taky pozvat „musela“ a hádej co? Zničena celá svatba. Matka kyselá, otec kysely, všechno bylo špatně. Úmyslně přijela pozde. Uprostřed svatby začla vykřikovat, jak je všechno hnusný a na ho.no. Jak odjíždí domu, brečela, ostatní ji tam přemlouvali a litovali. Otec urážel moji babičku, matka urážela svoje vnučky. O mých kamaradkach mluvila jako o těch kra.ach a ku.vach. odmítla jsem si vzít peníze, které mi k svatbě chtěli dát.
Pak se rychle sebrali a odjeli, aniž by se rozloučili. Všude vykládali, že jsem si jich za celou dobu ani nevšimla a ani výslužku jsem jim nedala(otec dostal půlku svatebního dortu) a že mi proto odmítli přidat na svatbu, i když jsem skemrala.
Tak tohle té zhruba čeká, když je pozveš.
Jen po upřesnění, byla to poslední akce, kam jsem je pozvala.
To je mi lito. My teda vylozene takové vztahy nemame, ale chteli jsme si udělat svatbu podle sebe. No taky dělali naschvaly. Několik trapných situaci a kdybych to věděla tak se na vše vybodnu a vezmeme se jen na úřadě. Jedine proč jsme dělali svatbu bylo ‘aby to maminkam nebylo lito’ a taky citové vydírání ze strany tchyně jak by se ji to dotklo apod. Já jen doufám, ze nebudu jednou taky taková a tuhle pitomou vlastnost nezdedim po rodičích nebo moje děti po babičkach - ty dvě si nemají co vycitat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.22 11:44
@Anonymní píše:
Pozvání jich na svatbu bude složitější. Zbytek rodiny, která je docela v pohodě, by do mě “hučela”, že alespoň z morální stránky bych je měla pozvat. Což si říkám, že asi ano. Pracovala jsem už i s verzí, že kdyby byli fakt nepříjemní, tak si jich nebudu všímat, ale bude to poslední kapka. Fakt nevím. Zásnuby jsme ještě ani neoznámili, ale nedivila bych se, kdyby rodiče byli urážení, že se přítel nešel zeptat jich, jestli si mě může vzít - sice se na to u nás nikdy nehrálo, ale už jen z principu, že mohou rýpnout do přítele.Co se týče kontaktu, tak ten jsem omezila. Jezdíme na Vánoce (max. na 2 noci), a pak jen, když mám třeba lékaře (bydlíme 50 km od rodičů a nemám všechny doktory v místě bydliště). Taky zase chci, aby viděli syna, protože k němu se chovají fakt hezky. Neskutečně se to ve mně bije.
Ohledně konverzací o dovolené a podobně; občas stojí řeč, nebo mám z něčeho radost, tak se o tom zmíním. Není to tak, že bych se vychloubala. Např. teď pár týdnů zpátky jsme byli v Itálii. A když jsem byla s ex, hodně jsem s sebou brávala na dovolené i ségru, protože vím, že s rodiči se nikam nepodívá. Než jsme koupili letenky, psala jsem jí, jestli chce s námi. Prý ne, že zrovna měla přijímačky, ale stejně by neletěla. Což mě docela zamrzelo ta poslední věta.
No a přítel, ten je fakt zlatý a jsem za něj neskutečně vděčná! Stojí při mě, když jsou na mě rodiče nepříjemní, tak se mě zastane, má svůj názor a dominantní postoj v tomhle - což je taky špatně, protože mě prý ovlivňuje.
No, jak to tak teď čtu, asi to je fakt mazec.
Tohle když jsem si přečetla, tak chudák tvůj chlap, jen je otázka, jak dlouho to vydrzi, než radši od tebe odejde.
Už zas píšeš o morálním nátlaku své rodiny,–mas vůbec trochu rozum a nechceš, aby vaše svatba dopadla jako ten nejhorší propadák? Jestli ano, tak svou rodinu vůbec na žádnou svatbu nezvi, neříkej jim o tom a nebude žádný morální nátlak. Jdeš všemu jen vstříc, jak jsi hloupá!
Přítel s tím dopředu souhlasil, že chceš vzít sestru do Itálie, aby vam dělala krena? Ty už máš svou rodinu, tak se tak chovejte a netahej mezi vás svoje sourozence. Když budou chtit a budou na to mit, můžou letět trebas na Mars. Neřeš všechny kolem sebe, máš především velký problém sama se sebou a na to se soutred.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.22 13:10
To je mazec…a teď si představ, že bys byla tvým přítelem, měla fajn rodiče, ale rodiče tvé přítelkyně by byli jako ti výše popisovaní a brojili by proti tobě (neumí pozdravit, lžou, rozšiřují lži a pomluvy,…), zůstala bys v takovém vztahu? Je mi líto tvého zlatého přítele, toto snášet…
Kontakt bych omezila nebo rovnou přerušila, každopádně, kontakt má být chtěný, co ti to dává, když jsou stejně na prd (těch důvodů je tam spousta, jen si to po sobě přečti), svatbu jim jen oznámila (pokud bys je tam jen přece chtěla mít, pozvi i nějaké fyzicky zdatné kamarády-svědky, kteří by neslušně a nevhodně chovající se členy tvé rodiny rázně vyhodili pryč) k oltáři můžeš jít i sama bez otce/matky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tento příspěvek jsem měla rozepsaný už mockrát, ale nikdy jsem neměla odvahu ho publikovat. Říkala jsem si, že čas určitě vše spraví, a mě pak bude mrzet, že jsem tohle někdy publikovala. Jenže čas plyne, situace se nijak nezlepšuje a já si čím dál tím víc začínám říkat, že je to spíše o lidech než o čase.
Řeč bude o mé rodině. Hlavně rodičích, kteří mě postavili do nynější situace.
Skoro 5 let jsem chodila s ex. Byla to má první láska, ale rodiče ho nikdy neměli rádi a vlastně se nám zakazovali stýkat (vidívali jsme se pouze ob víkend a to bylo vždycky ještě spoustu ponižování, urážek a podmínek). Pár měsíců před společným stěhováním jsem zjistila, že mě ex podvedl. Byla to rána jako prase, zrovna v období, kdy jsem měla svaťák, ale nakonec jsem v klidu odmaturovala a odstěhovala se od rodičů. Jenže vztah nebyl ideální. Zase se do vztahu začaly míchat cizí holky a mně přestaly docházet nervy. Nakonec jsem se zamilovala do spolužáka z VŠ (nynějšího přítele) a vztah jsme po roce a půl společného bydlení ukončili. Rodičům jsem ale nikdy neříkala o ex úletech, ani o důvodu, proč jsme se rozešli. Prostě jsem jen řekla, že to nemělo budoucnost.
Začala jsem tedy chodit s nynějším přítelem. Byli jsme spolu necelý rok, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Tehdy jsem byli oba v posledním ročníku na VŠ, čekaly nás poslední dva semestry a státnice. Jelikož jsem měla termín porodu až po státnicových termínech, dodělat školu nebyl v podstatě problém. Oba jsme došli až k první části státnic, já stihla odevzdat i bakalářku. Zbylé dvě části SZZ jsme si rozdělili. Já ze zdravotních důvodů (skončila jsem nečekaně na rizikovém) a přítel z pracovních - nastoupil na plný úvazek do práce.
Teď se ale vrátím zpět. Když jsme oznamovali těhotenství rodině od přítele, všichni měli radost. Když jsme ho oznamovali u mých rodičů, začalo peklo.
“Co jako bude se školou?” “Neříkala jsi, že chceš cestovat?!” “Kde na to vezmete peníze?” “A kde budete bydlet?”
Je pravda, že ze začátku nám hodně pomohla rodina od přítele. Byt jsme už tehdy měli 2+1, jen jsme ho trošku zrekonstruovali. Co se týkalo výbavičky pro mimčo, hodně lidí přispělo bez toho, aniž bychom si o to řekli. Jedna babička dala peníze na kočárek, druhá na fusak, kamarádky braly útokem Pepca a podobné obchody. Když se syn narodil, měl fakt vše. Moje rodina ze začátku vůbec nereagovala. Odstřihla mě a prvních pár měsíců se se mnou nikdo nebavil. Rodiče navykládali zbytku rodiny, že já jsem ta, co s nimi přestala komunikovat a několikrát volali přítele rodičům se slovy: “Co jako budeme dělat? Jak chcete situaci řešit?” (Slova přítele rodičů) “Co bychom dělali? Naše děti jsou dospělé, je to jejich věc. My jsme tady pro to, abychom jim pomohli, ne, abychom jim kecali do života.” Chápu, že mí rodiče byli zaskočeni a naštvaní, ale teď, co jsem máma vím, že takhle bych se nikdy nezachovala. Když se blížil termín porodu, mamka mi tajně ušila výbavičku do postýlky a poslala několik balíčků pro syna. V měsíc termínu mi začala i vypisovat a zajímat se, ale nikdy neviděla, jak mi roste břicho, nikdy se nezeptala, jak mi je, jak se cítím, nebyla tu pro mě v situaci, kdy bychom si asi jako máma s dcerou měly být nejbližší.
Když se syn narodil, objevili se nečekaně v porodnici. Měla jsem nadstandard a přítel byl s námi od rána do večera. První slova moji mámy: “Co tu jako chce?” (na přítele). Pak na syna: “Ten je ale tlustý.” Přitom neměl ani 50 cm a vážil něco málo přes 3 kg. Stáli s tátou a sestrou u postýlky jako sudičky, pak mi na stůl máma položila věci, co dovezla - rajčata, perlivou vodu a pomerančový džus (samé “dobré věci”, když kojíte několikadenní mimčo
a odjeli. Doma mi pak začala vypisovat, jak jí přítel zakázal se k synovi přiblížit a pochovat si ho. (To pak mimo jiné taky řekla zbytku rodiny.) Přítel ale nic takového neřekl, ani jeden se vůbec nezeptal, jestli si ho můžou pomazlit.
Když jsme pak po newborn focení jeli k rodičům, kde byla celá rodina, ukázat synka, máma byla strašně uražená, a když viděla, že jsme přijeli, tak ani nevyšla z domu. Nikdy nám ani nepogratulovala. Jediné, co řekla, že kdyby se syn narodil o den dřív, má hezčí datum narození.
Teď má syn skoro rok a pořád je to na nic. Rodiče přítele vůbec nezdraví, naopak začali teď s tím, že ex byl lepší. (Kdyby jen věděli.) Táta dokonce prohlásil, že se mu má přítel omluvit, ale není schopný říct za co. Když přijedu k rodičům, vůbec se tam necítím dobře. Když řeknu, že poletíme na dovolenou, tak je to prý zbytečné, a když má přítel volnou pracovní dobu, protože je OSVČ, tak je to taky špatně, protože chce jen něco ostatním dokazovat (jejich slova).
Začínám se obávat i svatby, kterou plánujeme. Nedovedu si představit, že mě k oltáři vede táta, který s přítelem nesouhlasí. Nebo ty jejich zkažené pohledy…
Omlouvám se za sloh, ale už jsem to sebe potřebovala dostat. Není tu někdo, kdo měl taky na nic vztahy s rodiči, že ho netolerovali, neměli rádi jeho partnera, ale nakonec to bylo v pohodě?