Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakládám toto téma, protože by mě zajímalo, jestli máte někdy taky pocit, že se váš život ubírá směrem, který jste si nenaplánovali. Poslední roky se mi život změnil vzhůru nohama, kdy jsem střídavě žila doma a v zahraničí, potkala svého manžela a odešla do zahraničí napořád, a teď se u mě neustále střídá nadšení i strach z mého nového života, protože ač ho mám ráda, nikdy jsem ho takto neplánovala a vlastně ani netuším, kam se bude ubírat. Za pár let mi bude 30 let, ale vzhledem k tomu, že začínám znovu studovat VŠ a u toho pracovat, tak mám pocit, že na ty děti, co jsem si plánovala, nakonec ani nezbyde čas, případně nebudou peníze. Když jsem byla mladší, myslela jsem, že se v 25 letech usadím a krátce na to přijdou ty děti. Teď se mi to všechno posouvá a já mám trochu strach, jestli mi něco neuniká.
Je to vlastně paradox, přemýšlím, jestli tenhle strach nebude nějaký komplex ze stárnutí, protože já mám svůj život opravdu ráda a jsem hrdá na to, co jsem v něm zatím dokázala, ale občas mě přepadnou pochybnosti, jestli bych ve svém věku neměla dělat jiná rozhodnutí.
mí přátelé si začínají pořizovat děti, kupovat byty a splácet hypotéky a já vím, že tohle mě určitě nečeká dřív jak za pět let.
Jakpak jste na tom vy? Ubral se váš život úplně někam jinam, než jste plánovali, nebo jste udělali rozhodnutí, které ovlivnilo váš život a vy o něm občas pochybujete?
To by byla nuda, kdyby život běžel přesně tak, jak si ho naplánujeme
![]()
Problém bude asi tím, že já si právě od přírody plánuji naprosto všechno a teď bohužel netuším, kde budu za rok, takže si nic plánovat nemůžu ![]()
@slavuska1 Jakto?
Bohužel mnoho lidí mě považovalo za blázna, když jsem se se svojí introvertní povahou pouštěla do věcí, do kterých by se oni naopak nikdy nepustili. Když viděli, že jsem to zvládla, tak to i přiznali, ale vím, že mnozí si asi říkají, že v mém věku bych se měla už zamýšlet nad jinými věcmi než dalším studiem.
To primo rici nemuzu, jen svuj zivot ziji nekde kde jsem nechtela a s kym jsem asi nechtela. Takze je to pul na pul, pak jso veci za ktere jsem moc rada. A tak to ma byt, clovek asi nemuze mit vsechno.
@Ververka77 otázka do pranice.. aktálně nic moc, ale v celkovém kontextu jsem hrdá, že jsem zvládla některé, fakt obtížné, momenty…chce to ještě zapracovat ![]()
Co si naplánuji, to stejně nevyjde. Vždycky se něco stane, takže neplánuji a jsem i překvapená, co vše mě potkává. Já taky po škole chtěla odjet do zahraničí a být sama, užívat si, pak se to vše zvrtlo už na škole
a byla jsem sama na sebe hodně naštvaná že jsem se nesnažila více. Je mi 23 let, jsem štastná s mým chlapem, budu se vdávat a čekáme miminko. Na druhou stranu si řikám, že něco špatné je k něčemu dobré. Dnes tady dumáš nad tím, jak ti něco uniká, ale do roka bude zase vše úplně někde jinde, tak neboj
Přeji mnoho úspěchů
![]()
@Ververka77 Ahoj Veverko, už to tak někdy bývá, že si věci plánujeme a pan život to zařídí jinak. Nenech se semlít všeobecnými klišé jako proč už nemáš děti a barák s hypotékou atd atd. Musí to vše jít od srdce a já věřím, že každý z nás podvědomě směřujeme k harmonii. Důležité je, jestli se cítíš šťastná. Jinak souhlasím s @Kaczenka, byla by to nuda, kdyby vše bylo přesně nalinkované.
A za sebe říkám - nevyšlo mi vše, jak jsem si plánovala, ale splnila jsem si a postupně ještě plním své životní sny a to je podle mě taky důležité. Mám o co se opřít, z čeho se radovat.
Příspěvek upraven 23.07.13 v 20:11
Jinak na svůj život hrdá jsem, protože umím milovat a vážit si lidí a vrací se mi to zpět
Zivot se mi ubral naprosto jinym smerem…ja Party milovnik jsem o deti nechtela ani zavadit natoz tak o manzela..vse zmenila navsteva za sestrou.Asi osud, co ma byt to ma byt… a ted jsem spokojena manzelka a mamina. ale rict mi to nekdo v 25 urputne bych se branila.
a jestli jsem na svuj zivot hrda? nevim jestli je to hrdost, ale rozhodne se za zadnou cast sveho Zivota nemusim stydet nebo se omlouvat ![]()
Jsem
neboť jsem zvládla dva velké životní kotrmelce, mimo plán se mi podařilo studium, syn se zatím taky zdá se drží v rámci možností puberty, práci mám a baví mě, a teď jsme čerstvě přestěhovaní v novém, už našem bytečku ![]()
Plány byly původně úplně jiné
Ale nelituju ničeho, ono vše špatné je pro něco dobré;-)
@Minki opravdu nemůže mít všechno? To by bylo asi na další diskuzi, jestli je tu mezi námi někdo, kdo má všechno, co chce ![]()
@Ververka77 protože moje máma si pro mě vysnila: nejprve gympl, pak vysoká, pak dbře placená práce, pak milej, bohatej kluk, a pak někdy možná miminko..no a můj sen: co nejdřív mít miminko, který jsem odmala milovala, a mít hodně dětí, dělat jakoukoliv práci, která nás uživí. No gympl jsme udělala, na vysokou jsem se v prváku vykašlala, protože jsem potkala mýho přítele, se kterým mám 2 úžasný děti, a věřím, že u nich jsme neskončili. Peněz máme tak akorát, já si k RP přivydělávám, nouzí netrpíme, ale holt přítel není vysokoškolák, dokonce má jen základku, nemá miliony(ale chodí do práce, a postará se) je starší než já..holt podle máti všechno špatně.
Když vynechám protáhlou pubertu
, tak můžu mluvit o hrdosti
Nejvíc jsem pyšná na svoje děti
![]()
Příspěvek upraven 23.07.13 v 20:18