Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádka a její partner
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
ncc1701
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.5.14 23:01
Musíš přečkat její období zamilovanosti, kdy chtějí být všude spolu… Přejde je to - jako všechny, a pak tě zas ráda uvidí jen tak „mezi děvčaty“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:01
Co říct, že jí zveš na dámskou jízdu, že potřebuješ pokrafat o něčem, já nevím, osobním, typu že se ti rozjíždí stehy na pipině po porodu, atp. 
Nebo že máš nějaký problém se svým chlapem a chceš to probrat a jestli by mohla přijít sama, že na žádnýho chlapa se fakt ani nechceš podívat. A nebo počkat, až zamilovanost trochu opadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:04
Dobré kamarádce bych to prostě řekla narovinu… jako že si uděláme dámskou jízdu jen my dvě a na to kafe ať přijde sama, že si chci pokecat jen s ní…
Myslím, že tě chápu velmi dobře, a toho jejího přítele vidím „v barvách“
Asi bude dobrý v posteli… ale jinak bych měla strach, aby kamarádku nestáhl na svou úroveň… a že se to klidně může stát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:04
A proc ji to nereknes tak, jak to citis? Ted nemyslim to, ze je uplne blbej ale to, ze se s ni chces schazet sama. Rekni ji, ze si s ni chces povidat duverne, ale ze pred jejim partnerem se stydis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:05
Tak jasně, že na babskej pokec se chlapi neberou.
Měla jsem známou, která to pořád nechápala obráceně - vecpávala se stále na chlapský sedánky u piva svýho manžela (podpantofláka) a všichni kámoši pak hrozně skřípali zubama a doma na ni nadávali, protože už se samozřejmě nemohli bavit tak, jak by chtěli. Co z toho ta baba má, to netuším do teď 
Kámošce bych řekla, že další schůzka bude čistě dámská jízda, ať s tím počítá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
9.5.14 23:05
S tou zamilovaností to je možná pravda, jen doufám, že nebude jako můj ex, kterej ještě po pěti letech nedokázal pochopit, že chci taky někdy ven „bez dozoru“ 
Pro mě je to těžký, zvlášť, co jsem doma, viděla jsem se s ní od začátku roku dvakrát, a to bydlíme kousek od sebe. Pořád tráví čas s jinými kamarády, na mě tak trochu zapomíná, což mi na jednu stranu nevadí a na druhou je mi to strašně líto, právě proto, že nemám na práci nic jinýho, než nad tím pořád přemýšlet.
- Citovat
- Upravit
9.5.14 23:07
Tak co třeba „Budem drbat chlapy, nech starouše doma“ No ne, vážně, já potřebuju s kamarádkou občas probírat docela intimní věci, beztak by to chlap nevydejchal, co řešíme za kraviny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
9.5.14 23:07
@Pizlam
To jsem jí právě řekla, že bych ráda jen babskej pokec - a vyšla z toho ta půlhodina 
- Citovat
- Upravit
9.5.14 23:08
No a není třeba jen nervózní? Třeba se chová tak neohrabaně, protože neví co si má s tebou povídat.
Pokud je to taková jitrnice běžně, počkala bych až se mnou bude kamarádka chtít mluvit. Což by předpokládám asi chtěla o samotě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:11
@ncc1701 píše:
@Pizlam
To jsem jí právě řekla, že bych ráda jen babskej pokec - a vyšla z toho ta půlhodina
no tak jsou dvě možnosti… buď je fakt tak zamilovaná a nechce být bez něho déle, než tu půlhodinu a nebo si ji hlídá on a tak nějak ji drží zkrátka a nepustí ji samotnou… té druhé možnosti bych se bála…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:12
Jestli narovinu na babskej pokec dala jen půlhodinu, je vidět, že se ho ještě nenabažila…
Vydrž!
Dobří přátelé nám zůstávají!!! To jen naši „partneři“ se mění…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:16
@ncc1701 píše:
@Pizlam
To jsem jí právě řekla, že bych ráda jen babskej pokec - a vyšla z toho ta půlhodina
Aha. Tak to nic. Mam takove pravidlo. Trikrat a dost. Jeste bych ji to tedy naznacila ( nebo rekla narovinu ) dvakrat, a kdyby to nedopadlo, tak uz bych to vzdala. Ale zase nerikej mi, ze kdyz mate to „rande“ ve tech, ze ona z toho ( z tebe ) tu " nechut" neciti? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:17
Jak prejde zamilovanost a spadnou ruzovy brejle, mas vyhrano ale ted vazne, ja to jedne moji kamaradce rekla, ten jeji ji teda chodil hlidat. Bez okolku jsem ji oznamila, ze jestli se jeste nekdy ciste nahodou objevi ten jeji bodyguard, sotva usedneme ke stolu, ze s ni nikam chodit nebudu. Asi to bylo hodne tvrde a trochu jina situace, ale ja si chtela pokecat s kamaradkou a ne s tim jejim frajerem, co porad hazel cucku na hodinky a zabijel pohledem i vetchyho vycepniho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.14 23:18
Promiň, jestli jsem to přehlídla, ale kolik je kámošce a jak dlouho spolu jsou?
Jinak jsem ráda, že nejsi anonymní, stejně tě neznám a nemám páru, kdo jsi, ale už mě ta přemíra anonymů poslední dobou štve, těžko se v těch diskuzích orientuje, když je půlka příspěvků od různých anonymů. A témata jako toto fakt přece nejsou důvod k anonymu… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přeju krásný večer všem.
Vím, že řeším kraviny a předesílám, že nechodím na střední ani základní školu a nemám ředitelské volno. 
A takhle to v podstatě vypadá pokaždé, když pronesu svůj názor (a že já jich mám!) 
Zkrátka tenhle člověk mi nesedí jak povahou, tak… jak to říct skromně… no prostě mírou inteligence. Řešením by bylo scházet se s kamarádkou o samotě, jenže jak jí to říct, aby se neurazila? Když jsme se naposledy viděly jen my dvě, měla na mě slabou půlhodinku, než si ten její koupil boty. Sama nevím, jak diplomaticky by mi mělo být sděleno, že můj chlap je mezi mými přáteli nežádoucí, abych nereagovala jako Škopková „já vím, že můj starej stojí za ho.no, ale je to můj muž“. Mně je samozřejmě zcela jasné, že volba partnera je v plné režii kamarádky, já jí ho v žádném případě nebudu rozmlouvat, protože oni si rozumí, ale já se s ním prostě necítím dobře, připadám si jako v křeči. S jejím ex jsem tohle neměla, s tím jsme se vídali i my dva sami. 
Původně jsem chtěla téma vložit anonymně, abych se distancovala od negativních reakcí, ale nakonec na to peču a klidně vložím na pranýř svou identitu.
Mám jednu kamarádku. Našla si nového kofra, do kterého je momentálně šííííleně zamilovaná. Myslím si, že všichni klademe na své přátele nějaké nároky, očekáváme od nich podobné věci jako od mužů, se kterými chceme tvořit rodinu. Všichni mí přátelé jsou ambiciózní, mají ctižádost, ví, co chtějí a jdou si za tím. Stejně tak i tahle kamarádka. Ale ten její přítel ne. Ani jeden z nich nemá standardní zaměstnání pět dní v týdnu, ona pracuje jeden týden v měsíci a o víkendech, o jeho práci nevím nic, je furt doma. A protože jsou pořád doma, tak ho taky vodí na smluvené schůzky. To by mi nevadilo. Ale já si s ním nemám absolutně co říct. Na každém setkání s nimi si připadám jako na schůzce naslepo, o které si přejete, aby už skončila a žádná další nikdy nebyla. To se samozřejmě odráží i v komunikaci mezi mnou a kamarádkou - výrazně se omezila z původního třeba týdenního krafání v kuse na společné dovolené na sdělování faktů, že jsem si koupila ve slevě modrej svetr nebo že ptáci lítaj nízko, takže bude pršet. Myslím, že jsem si těch rozdílů začala všímat ve chvíli, kdy jsem (jako bývalý kuřák) prohlásila, že mám neutuchající těhotenské chutě na cigaretu, ale že si prostě nedám, protože to nemůžu tomu nenarozenému udělat. On na to reagoval tak, že on by si klidně zapálil, protože to, že cigarety škodí, je blbost.
Poradíte, jak na to, abychom se jedna druhé neodcizily úplně a zároveň nemuseli všichni trpět nudou, když se vidíme?
Díky moc a mějte pro mě pochopení.
