Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Myslím, že je čas si dát od sebe s kamarádkou oddych… máte slušnou ponorku.
Už začínáš řešit nesmysly a bude ti vadit za chvíli úplně vše. Pokud to chceš zachránit tak se chvíli nevídejte ![]()
Prosímtě, přestaň se starat o cizí děcko, a starej se o své. Jde vidět, že tě kámoška jen využívá, narozeniny pro svého syna neudělá, nikoho nepozve.
Ty jí hlídáš děcko a ona ti tvé ani jednou nepohlídala? Já bych měla jasno, honzíček si bude muset chodit do školy sám, nejsi jeho máma, nejsi povinna jej vyzvedávat.
No co rict, ze ji mas rada a respektujes ji, a ze by sis rada promluvila bez emoci. Do vychovy ji kecat nemuzes a stejne tak ji naznac, ze ona nemuze kafrat do te tvoji. Plus bych ji rekla, ze pro ne rada neco udelas, ale ze by jsi cekala obcas vstricnost i z jeji strany. Nelze jen brat. Btw nezhubla si treba? Nemas novy sestrih? To " kamaradky" nekdy stve a prudej
Rozclenila bych to do nekolik „okruhu“ ![]()
Tak vstaňte o pět minut dřív, taky nesnáším nedochvilnost, hlavně když se má jít někam včas (což škola je).
K tomu řešení knih jí řekni, že je to tvoje věc a nebav se o tom. Když ti něco vadí, tak jí to dej najevo, ono ji to třeba nenapadne, nedělá to schválně.
No a bitky mezi sebou ať si řeší taky mezi sebou. Rodiče tohle nevyřeší. Jen jim raďte omluvu etc., ale domlouvání křížem nefunguje, tedy dle mého.
@Blekota píše:
Prosímtě, přestaň se starat o cizí děcko, a starej se o své. Jde vidět, že tě kámoška jen využívá, narozeniny pro svého syna neudělá, nikoho nepozve.
Ty jí hlídáš děcko a ona ti tvé ani jednou nepohlídala? Já bych měla jasno, honzíček si bude muset chodit do školy sám, nejsi jeho máma, nejsi povinna jej vyzvedávat.
A nebo tak. Pokud tě to obtěžuje, tak to nedělej. ![]()
Žabomyší války…
no, tak pokud má kluk problém, že před barákem mrzne, tak ať odchází později, ne??? Nebo můžeš třeba prozvonit, až budeš vyjíždět.
Co se týče oslavy, pošťuchování v šatně a podobně, to jsou věci, které by si sedmiletí kluci měli vyřešit sami mezi sebou. Dokud to nebude na nože, tak bych se jim do toho nemontovala. Co se týče výchovných postupů, tak jí můžeš slušně říct, že to, že to ona dělá tak a ty jinak, neznamená, že ona to dělá dobře a ty špatně.
A ty výlety? No to by mě zamrzelo, ale tak to si budete muset pořešit s kamarádkou z oka do oka. Pokud je to opravdu dobrá kamarádka, tak takovýhle rozhovor byste měly normálně zvládnout.
Nebo se na ní vyprdni ![]()
Na tom není moc co radit.
Asi takhle, pokud má problém s tím, že její syn na vás 5 minut čeká řekla bych jí, že už pro něj chodit nebudu, ať tedy chodí zcela sám. Nevidím důvod proč bych já se měla přizpůsobovat ostatním zvláště když jim vlastně prokazuji službu.
To, že jsi brala na výlety jejího syna a ona vašeho vůbec také o něčem svědčí, tohle bych také utnula.
O čtení či nečtení knížek bych si myslela své ale neřešila.
Na pošťochování bych odvětila, že kluci jsou dostatečně velcí na to, abych to řešila za ně, hlavně jeden šťouchanec do hlavy nechtíc fakt problém k řešení není.
Možná by bylo nejlepší přestat vzájemně řešit děti ale stýkat se občas na kafe jen vy dvě.
@Ali-Ali píše:
Rozclenila bych to do nekolik „okruhu“![]()
- pokud berete jejich dite na vylety a oni vase ne, tak s tim prestante taky. pokud se ji nelibi, v kolik vodite jejich syna do skoly, tak s tim prestante. to same hlidani.
- kdy a zda udela oslavu narozenin je jejich vec, do toho nemuzes mluvit, nektere rodiny na to moc nejsou.
- pokud se chlubi, kolik precetl knizek, to bych poustela druhym uchem ven. nektere matky proste maji snahu vytahovat to, na co jsou pysne. nekdo sport, nekdo cteni, nekdo znamky ve skole
- postuchovani kluku v satne bych prenechala na nich, oni si to vyresi rychleji, nez vy mtaky mezi sebou.
Hezky shrnuto ![]()
Já bych ji asi řekla, že ty vyzvedáváš a jestli se jí to nelíbí, že může chodit do školy sám. Čtení bych s ní neřešila, je to tvoje dítě. A co se týká bouchnutí to bych jí řekla, že jste u toho nebyla ani jedna ať si to kluci vyřeší mezi sebou
Mě si kdysi stěžovala kamarádka, že ji kluk nechce obědvat, slyšela jsem to pořád. Kdykoli jsme tam byli, dávala dětem před obědem banánový koktejl do kterého přidávala tvaroh s tím, že to její syn chce. Řekla jsem jí ať se nediví, že ji kluk nechce obědvat. Hrozně se jí to dotklo a pohádali jsme. Tak jsem jí na to řekla, ať si tedy stěžuje na jiném místě, že ji litovat a podporovat v tomhle nebudu a byl klid. Pak na to přišla sama.
V klidu bych jí řekla, že očekáváš, že tvého kluka taky někam vezmou (pohlídají). Třeba si to ani neuvědomuje a bere to tak, že jejího kluka berete proto, aby se váš nenudil nebo že zbožňujete jeho společnost ![]()
S jejím synem bych se dohodla, že bude chodit naproti on vám (vždycky stejnou cestou, pokud je to kousek).
Narozeniny bych jí nevyčítala, není to ničí povinnost.
Přesně to co jsi tu napsala řekni jí.. Není to urážlivé, ani útočné prostě řekni jak to vidíš ty a co bys ráda. Copak je ta komunikace mezi dospělými tak těžká? ![]()
@Litta píše:
Tak vstaňte o pět minut dřív, taky nesnáším nedochvilnost, hlavně když se má jít někam včas (což škola je).
K tomu řešení knih jí řekni, že je to tvoje věc a nebav se o tom. Když ti něco vadí, tak jí to dej najevo, ono ji to třeba nenapadne, nedělá to schválně.
No a bitky mezi sebou ať si řeší taky mezi sebou. Rodiče tohle nevyřeší. Jen jim raďte omluvu etc., ale domlouvání křížem nefunguje, tedy dle mého.
Vidíš to a já bych jí řekla, že prostě nestíhali a jestli se jí to nelíbí, ať si Honzíčka vodí do školy sama. Ona to dělá jen, ze své dobré vůle.
Jinak bych se na ní vykašlala, jen tě využívá, ty jí vodíš dítě do školy, zadarmo mu zprostředkuješ hezké prázdniny, zatímco ona na oplátku nedělá nic.
Vy se domluvíte na 7.30, ale nestíháte a ty se divíš, že ti volá? No to je ale tvoje chyba, že nestíháte, ne její. Tak jí neslibuj, že ho v 7.30 vyzvedneš a máš po problému.
Ahoj maminky, promiňte mi anonym.
Nevím komu se s problémem svěřit, ale musím to napsat aspoň sem, dost se tím trápím.
Mám velkou kamarádku, mám jí moc ráda, ale poslední dobou mě začíná dost štvát a já se bojím, že jestli se přes to všechno nějak nepřenesu, začnu jí nesnášet. Proto prosím o radu.
Obě máme 2 děti ve stejném věku a zvlášť ty starší (kluci 7 let) si dost rozumí, chodí spolu i do třídy. Jenže máme poslední dobou dost jiné názory na výchovu (ona je úzkostlivá, přepečlivá), já zas spíš učím děti samostatnosti. Prostě jejich kluk neudělá krok sám, vše za něj řeší maminka. A ráno ona jede do práce a my chodíme kolem jejich baráku a vyzvedáváme jejich kluka. Vždy vycházíme v 7:30 a tento týden nám to prostě nevyšlo a vycházeli jsme v 7:40.Ona mi vždy volá kde jako jsme? Že jejich Honzík musí pak chudák čekat 5 minut před barákem a že se tam bojí. Jenže mi to prostě dřív nestíháme.
Další problém je v tom, že když oni potřebují, my jim vždy pohlídáme kluky a když někdy potřebujeme my, oni zrovna nemůžou, někam jedou, něco prostě mají. Přitom skoro půlku letních prázdnin trávil ten starší kluk s námi, brali jsme ho na výlety a oni když někam jeli, našeho kluka nikdy nevzali. A nejvíc mě dostalo to, že měl minulý týden ten jejich narozeniny a syn se hrozně těšil na jeho oslavu a pořád se mě ptá kdy bude už Honzík mít oslavu a kamarádka pořád říká „až bude chvilku čas“ tak něco naplánujeme. Potom mě štve to, že ona furt řeší, že mi prý nečteme každý den, ale že to by se mělo, že jejich Honzík už přečetl 2 knížky za měsíc a my prý jen jednu a pořád tohle řeší. Pak hrozně minulý týden řešila, že ten náš bouchl toho jejich v šatně do hlavy a že jejich Honzík se na něj naštval, až tomu našemu vysvětlím, že se to nedělá, přitom syn povídal, že se mu omluvil, že to bylo omylem, že nechtěl. Je toho teď spousta a já nevím, jak se přes toto přenést. Už mě to začíná dost štvát.
Prosím o názor a nebo o nějakou radu. Děkuji