Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádka - co vy na to?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
6.7.17 22:28
Takovych lidi proslo mym zivotem par. Cim jsem starsi, tim driv tyto egoisty, co mluvi jen o sobe, odhalim a jejich pusobeni v mem zivote se zkracuje. U nekterych to bylo extremni - hodinove vylevy a na zaver po ceste domu promptni obligatni otazka, co ja 
Byla jsem mlada a nezkusena, chtela jsem druheho vyslechnout. Ted uz je odhalim hned a nedam jim sanci se prisat. Toto nejsou pratele, jsou to egocentricti emocialni upiri, kteri se radi poslouchaji a resi a nikdo a nic jineho je nezajima 
Zbavit se jich je vyhra. 
Nastesti mam srovnani a mam okolo sebe par pratel na zivot a na smrt a diky nim si uvedomuju, ze nemam podobne vztahove paskvily za potrebi. A mimochodem, Ty taky ne 
6.7.17 22:37
Že lidi by si tohle měli umět řešit sami bez internetových dotazů 
Kamarádka je očividně prd kamarádka, a ty nejsi povinná nic, stačí to…? 
6.7.17 22:42
Já nesnáším tenhle typ lidí viz tvá kamarádka…lidi co jen melou o sobě a chcou se vykecat, to neni kamaradka by se zeptala i tebe jak se máš co nového, zajimala se o tebe.Tato te jen využije, vykecá se a čau, poslala bych ji do ři*i
6.7.17 22:51
Mám jednu takovou podobnou kamarádku - když si voláme, klidně jí dám na hlasitý odposlech a dělám při ní domácí práci 
Mele a mele a mele a mele… Ale jelikož jí mám jinak moc ráda a známe se moc let, je to hodný člověk, tak to snesu.
Na tvém místě bych se s ní nestýkala. A nebo jí při rozhovoru „překřičet“ a mluvit jen a jen o sobě 
ovšem pochybuju, že by přišla nějaká odezva S takovým člověkem jen ztrácíš čas.
Anonymní
6.7.17 22:52
@BloomingGorgeous díky moc ma teď možná vážnější komplikace, tak se nechci chovat necitelne. Proto to řeším… ale takové rádoby kamarádství mi nic moc nepřináší.
- Upravit
6.7.17 22:55
Zkusila bych ji rict to, co jsi zde napsala. Treba ji dojde, jak se citis. Jestli z Tebe udela tu zlou, coz je bohuzel pravdepodobne nebo se bude obhajovat a timpadem opet strhavat pozornost jen na sebe, asi bych z takoveho kamaradstvi vycouvala. Myslim, ze se Ti pak hodne ulevi. Kamaradka by si na reseni svych problemu mela najit psychologa.
Anonymní
6.7.17 23:06
@Nadavilero snažila jsem se i říct něco hlasitěji, ale nemělo to cenu ani úspěch Já zž často na její sms, kdymi zmateně něco líčí, neodpovídám.
Já popravdě moc kamarádek nemám, nějaké ano, ale komu 100% věřím, je moje sestra.
- Upravit
Anonymní
6.7.17 23:11
@Anonymní píše:
Zkusila bych ji rict to, co jsi zde napsala. Treba ji dojde, jak se citis. Jestli z Tebe udela tu zlou, coz je bohuzel pravdepodobne nebo se bude obhajovat a timpadem opet strhavat pozornost jen na sebe, asi bych z takoveho kamaradstvi vycouvala. Myslim, ze se Ti pak hodne ulevi. Kamaradka by si na reseni svych problemu mela najit psychologa.
Víš, už jsem o tom přemýšlela, že jí řeknu, co si myslím, ale na to nemám. Nechci, aby si myslela, že jsem nějaká zapšklá, ale když jsme řešili naši doslova neplodnost, nebo moje zdravotní komplikace, tak bych se jí ani jednou nemohla vybrečet na rameni… K čemu potom taková kamarádka? A fakt jsem po těch letech snažení byla zoufalá.
Ten psycholog mě taky napadl!!!
- Upravit
Anonymní
6.7.17 23:14
@LAlezane píše: Že lidi by si tohle měli umět řešit sami bez internetových dotazů
Kamarádka je očividně prd kamarádka, a ty nejsi povinná nic, stačí to…?
Díky za reakci , ale myslím, že se tu kolikrát řeší triviálnější věci, než je můj dotaz.
L.
- Upravit
6.7.17 23:24
A to byla vždycky taková, že raději povídala a podívala a tebe nevyslyšela? nebo se jedná jen o její vážnější období? Ono pokud kamarádka řeší něco fakt vážného, tak jí asi fakt ani nenapadne ještě myslet na to, co ty.
Měla jsem to taky, že mám svojí kamarádku, u které jsem spíš za vrbu já. Jenže sem během konce minulého roku změnila přítele, bydlení, polepšila se v práci a řešila jsem s ní se svým současným mužem různé konflikty i pomalu každé jeho uprdnutí a zbytek světa mě nezajímal. Stěží jsem vnímala, že jí trápí vztahy v její rodině-
Třeba to má taky tak a nedochází jí, že by ses s ní chtěla taky podělit o svoje trápení a strastislasti svého života. Asi to chce říct citlivě, že víš. že tě její situace mrzí nebo že jí to přeješ, ale že tě trápí tohle a tamto a ocenila bys, kdyby tě mohla vyslyšet. Pokud je to kamarádka jak má být, tak se chytí za nos a poslechne si tě. Pokud ne, tam to není kamarádka, ale egoventrik.
Anonymní
6.7.17 23:33
@BiohazardMichell ne to není momentální situace, to už je z dřívějška a přetrvává dodnes. Já nejsem extra svěřovací typ, ale od doby jejího těhotenství se zajímá pouze o sebe, její dítě, její práce, její problémy. Jak jsem psala, já potřebovala podržet dříve, ale oni měli mimčo, tak nás odstřihla anebo jem mlela o jejich mimču, pápání, oblečení a jiných věcech, kdežto my mít dítě nemohli. A tak je to již několik let pořád.
Prostě jako v každém vztahu - brát i dávat.
L.
- Upravit
6.7.17 23:54
Pozor na to, já z takových lidí jednu dobu úplně vyhořela. Vyříkání nepomůže. Zkoušela jsem to a k ničemu to nebylo, naopak to vzalo ještě více energie. Oni ti lidé začnou manipulovat a ještě v tobě vzbuzovat pocit viny, že oni mají takové starosti a ty jsi necitlivá. Jo, jo, to jsem také slyšela. Pořád jsem dělala vrbu a jednou jsem si to chtěla vyříkat a byla jsem ta zlá já.
Co opravdu pomohlo a neskutečně mi ulevilo, bylo úplné odstřihnutí se od nich.
Anonymní
7.7.17 01:52
No a ted si predstav, ze ty mas takovou,,kamaradku,, kterou je mozno odstrihnout.
Ja mam takovou matku.
A to je teprve peklo.
Kdykoliv ji zavolam, nebo se vidime, tak jen bla bla bla posloucham jeji,,problemy,,.
Problemy typu venku prsi, neprsi, fouka, nefouka, horko, jedna baba povidala…
Nikdy se nezepta, co ja nebo co deti.
Kdyz uz se rozhodnu byt tak troufala, ze vytáhnu svoje starosti, klidne me v pulce vety prerusi a jede si tu svoji.
A ja proste jen ziram s otevrenou pusou a v ni nedokonceny zbytek vety.
Hodne me to mrzi, ale hlavne me to neskutecne vysava a bere energii.
Uplne se vzdycky musim donutit, abych ji zavolala, protoze vím, co bude nasladovat.
Jak z toho ven neporadim. Ja uz si kolikrát rikala, jestli by alespon u nas nepomohlo, fakt durazne dat najevo, ze i ja mam treba svoje starosti a ze tohle chovani tedy fakt ne.
- Upravit
7.7.17 06:12
Taky mě napadlo, že teď prostě víc prožívá sebe, to by bylo pchopitelné. Jestli to teda nedělá vždycky.
Já poznám, kdy mám u kamarádky jen mlčet a poslouchat. A necpat jí do toho svoje problémy. Jindy zas víc mluvím já.
S tím nepřicházejícím miminkem bych to viděla tak, že se stáhli, když viděli, že vám to nejde. Někdo holt nedovede pořád soucitně říkat neboj, taky se vám to jednou povede.
Opravdové přátelství to asi není, to bys jí řekla, hele, já toho mám teď plný zuby, budem drbat třeba Máňu zezdola, já na nemoci teď myslet nechci. A ona by to pochopila. Nejsi povinna se s ní „kamarádit“. Kvantita kamaradek důležitá není, spíš jejich kvalita. S kým se necítím dobře a netěším se na něj, s tím se nestýkám.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, dnes píši anonymně, prosím o zachování. Měla jsem velmi dobrou kamáradku před několika lety. Kamarádili jsme se několik let i naši manželé, bylo to fajn. Pak se něco mezi námi pokazilo a postupně to ochladlo… Po nějaké době se to trochu zlepšilo, ale už to nikdy nebylo ono, mateřství je tak nějak změnilo, hlavně ji. Ale protože nebydlíme od sebe moc daleko, tak se občas vidíme i s dětmi, děti si spolu pohrají, my si trochu popovídáme, ale jde hlavně o to, že jí naslouchám, co má momentálně za problém, co řeší, co v práci, dělám vrbu… když jí chci říct na to svůj názor, tak si pořád mele tu svou. Někdy se překonám, ale dost často už na to nemám náladu. Máme také svoje problémy, mám nějaké zdravotní obtíže, které mi znepříjemňují život, ale to jim pořád nevykládám…
Pak se jim narodila dcera a postupně nás už nepotřebovali, našli si jiné známé. Přestali jsme se stýkat. Dlouho mě to bolelo, brala jsem to tak trochu jako zradu. Minko si nás za nějakou dobu našlo, ale jinou cestou 
Před nedávnem se jí objevily zdr. obtíže - nějaký gynekologický nález - nechci to raději dopodrobna psát, snad pochopíte. Vypisuje mi kvůli tomu do telefonu, do mailu, když se potkáme, tak o tom pořád mluví, mluví, klidně i hodinu aniž bych i já jen chtěla utěšit - neslyší
Nevím, jak se k tomu postavit. Tehdy se to mezi námi pokazilo, že čekali jako první miminko - my se s manželem už nějakou dobu snažili, oni to věděli, ale dopodrobna jsem jim to nelíčila, čím jsme si procházeli… Začátek těhotenství jsme s nimi „oslavili“, radovali se. Naše miminko ale nepřicházelo, byla jsem skoro na dně, vyčerpali jsme tolik možností a oni se ani nezeptali, co my, jak to jde. Celé těhotenství jsem s ní sdílela, i když mi bylo často ouzko
Nějak na to úplně zapomenout nemůžu.
Jak byste se zachovaly vy? Mám pořád dělat vrbu, poslouchat jejich „výlevy“?
Díky moc za radu, napsala jsem to dlouhé, asi i zmatené
L.