Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Měla jsem takovou kamarádku v dětství. Bájné lhářství se tomu říká. Vymýšlela si neuvěřitelné životní peripetie a vykládala je tak přesvědčivě, že tomu snad sama věřila. Když jsem u něčeho vyjádřila pochybnost, dokázala se nejen urazit, ale doslova až do roztrhání těla bojovat za to, že si nic nevymýšlí a vše je naprostá pravda. Taky mě pak přestalo bavit se s ní kamarádit a dělat ji posluchače a tvářit se, jak jí všechno žeru. Oni tihle lidi za to snad ani nemůžou. Mají prostě bujnou fantazii a nedokážou rozlišit fikci a realitu.
Tak ona sama tomu třeba opravdu věří, kdo ví
Možná má opravdu nudný život, tak si ho přibarvuje. Ale třeba taky ne, jak můžeš vědět, že si vše vymyslela?
Dělá to moje matka a mě to v dětství nejednou ranilo (máma má přeci vždycky pravdu a zjistit, že máma lže, mě dost poznamenalo, včetně posměšků okolí)
Proč to lidi dělaj, to netuším…ale já od takových prchám ![]()
@axlpol je to duševní porucha, strašně špatně se s tím pracuje.
Od těchto lidí fakt dál. Kdyz je takový rodič, je to smutné.
Mela jsem takovou kolegyni. Neskutečné co všechno zažila, já jsem se tím občas bavila, dávala jsem ji další a další otázky, aby si musela vymyslet ještě víc
Myslím, že to je nějaka duševní porucha, těm lidem asi jejich život připadá nudný, tak si vymysli.
Mám podobnýho „kamaráda“, teď už spíš známýho. Já mu to taky dlouho žrala, přišel mi fakt zajímavej a fajn. No a pak jsem zjistila, že moc mluví - vyprávěl mi jak má v plánu dovolenou do Japonska, pojede pracovat na Island, staví barák a tak. No po nějaký době samozřejmě nic z toho neklaplo
ale byl fakt přesvědčivej, říkal mi i jak koupili levný letenky a že to plánovali strašně dlouho. To že lže jako když tiskne jsem zjistila celkem nedávno, kdy jsme se po dlouhý době viděli a začal mě „ohromovat“ tím, jak koupil firmu a začal podnikat. Že si vzal velkej úvěr. No - předpokládám že člověku, který pravidelně každý měsíc má hodně hluboko do kapsy a vůbec se tím netají, žije s máti v krcálku, úvěr asi nedají. A hrozně vykládal o tom, jak si založil živnost, jak je jednoduchý si založit ŽL, že stačí litr a můžeš dělat cokoli chceš.. ale nikde v žádný databázi není jeho jméno uvedeno
takže žádný ŽL nemá. Při konfrontaci bylo vidět, že kecá. Taky nechápu, co z těch bajek má, ale já předpokládám, že prostě chce uznání a dojem. Za mě jedna z top tří nejhorších vlastností. Totálně u mě klesnul, a měla jsem ho fakt ráda.
Mám takovou matku. Když jsem byl dítě, bylo to pro mě peklo, neboť matka velmi často lhala i v můj neprospěch, aby ze sebe udělala chudáka a přitáhla pozornost. Lže tak přesvědčivě, že tomu kromě pár lidí věří naprosto všichni. Ona světice, Marie Curie-Sklodowska a Matka Tereza v jednom stíhána osudem, zdravotními peripetiemi a nevděčným potomkem. Lže dál, i když jí člověk ze lži nevyvratitelně usvědčí. Zahnána do kouta začne pomocí lží útočit na toho, kdo jí ze lži usvědčil. NIKDY nepřizná, že by lhala. Dokáže si vylhat i takové „rouhačské“ věci - že je nemocná, že měla úraz, že v mládí potratila dvojčata. Její život je složený z drobných neškodných lží, kdy se asi jen dělá zajímavou a pak z poměrně závažných poškozujících lží, které dokáží rozvrátit celou rodinu a poštvat lidi proti sobě. Možná má histrionskou poruchu osobnosti nebo jen bájnou lhavost. Myslím si, že za to nemůže, ale měla mít špetku sebereflexe a měla se to pokusit léčit. Ale z vlastní zkušenosti radím, se takovému člověku vyhnout. Kamarádka není příbuzný. Možná bych jí řekla, že vím, že mi nejednou lhala a že to může být nějaká porucha, jestli si třeba o tom nechce promluvit. Nicméně i tak bych jí brala s velkou rezervou a byla na pozoru. Může se stát, že tě začne pomlouvat a vymýšlet si o tobě nepěkné věci.
Dělala jsem to jako děcko, teď už mám tak šílené historky z reality, že je raději ani neventiluji, protože by mi nikdo tu pravdu nevěřil ![]()
Je to opravdu duševní onemocnění. Nemůže za to. Jednou jsem se s takovou slečnou taky setkala. U ní mi to tak dlouho netrvalo na to přijít, „naprášila se“ celkem brzy. Byla se mnou jen pár dní v nemocnici na chíře, ale stihla toho vyprávět opravdu hooodně.
Trošku bych bývala ocenila, kdyby to personál nějak nenápadně naznačil nově příchozím, ale to oni asi nemůžou no… Pak se s jinou slečnou setkal ještě někdo z rodiny. Ta se „ukládala“ na smrtelnou postel, apod.
Znám dvě, které lžou jako, když tiskne. Naštěstí už s nimi nejsem v kontaktu.
Mám tuto zkušenost se svým bývalým. U něho bylo důvodem nízké sebevědomí. Chtěl na druhé zapůsobit, ale nevěděl jak, tak si vymýšlel. Kolikrát si pak i vsugeroval, že se daná situace stala tak, jak si ji vykreslil a hádal se semnou, když jsem ho uváděla do reality.
Měla jsem takovou spoluzacku, byla hrozně fajn, rozumnely jsme si, ale občas mi ty její příhody nedávaly smysl. Zavirala jsem před tim oči, protože jsem s ní ráda travila čas ( kina, sport, povídání o filmech, knížkách apod.) ale potom uz to byly opravdu fantasmagorie. Jedna z top historek byla, ze měla přítele o 6 let staršího, tlacila jsem na ni, ze uděláme dvojité rande az to došlo do bodu, ze prisla celá ubrecena, ze u něj byla pres noc a když se ráno probudila, tak měl všechny věci pryc. Na stole nasla dopis na rozloucenou, kde se omlouval, ze jde dělat gynekologa do Španělska. Po měsíci přišla s tím, ze čeká dvojčata a dostala od gynekologa prášky na potraceni ( tehdy jsem hledala a nic takového se u nás nepouzivalo) Bylo toho strašně moc, zbytečné lži, vymysly, kolikrát jsem mluvila s její mamkou a nenápadně došla rec na určite situace a mamka o ničem nevěděla. Přitom to byla inteligentní hodna holka, neměla zapotřebí tohle delat. Postupně jsem s ni omezovala kontakt, ted uz o ni 12 let nic nevím a ani ostatní nase společně známé o ni nic neví.
To chce se chytnout se jedné lži a dotáhnout otázkami až do konce. Prostě do všech detailů tak, že si v tom ten lhář namočí čumák a bude vědět, že tady si už neskrtne.
Ahoj, něco na odlehčení?
Raději anonymně.
Také jsem si kladla otázku, proč to dělá. Měla docela chudý život, potřebovala si ho prikrslit? Trpí syndromem barona Prášila? Chvílemi mi ji bylo až líto. Ale zaplétat se s ni v jeji realitě bylo pro mě neúnosné.
Měla jsem nebo mám, ale omezila jsem kontakt, kamarádku, která si vymyslela příběhy a bajky. Nejdřív jsem ji všechno věřila. Ze má netradicni práci, dokázala to a ono, v rodině se jí vyskytly různé historky. Zezacatku to nebylo až tak podezřelé, protože se nejednalo např. o výlet na měsíc apod. Jenže ty věci začaly mít trhliny. Například popisování porodu jedné prbuzne neodpovídalo realitě. V maličkosti, ale člověk, který má zkušenost, si toho všimne. Podotknu, že kamarádka je bezdětná. Podobné i v jiných oblastech. Nikdy jsem ji neviděla s chlapem, ale líčení báječných dovolených po boku úspěšného muže bylo na běžném pořádku. Zapomínala pak už, do jakých bachorek se zaplétá.
Stála jsem pak před dilematem, jestli s ní dál hrát tuhle hru, anebo na rovinu říct, že nevěřím.
Máte někdo podobnou zkusenost?