Kamarádky - chyba ve mně

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Evulina

18304

8.8.18 20:00

načítám...

@Phelenka píše: Úplně tě chápu rodina je samozřejmě na prvním místě a je to všechno , ale pak člověk vidí, jak bývalé spolužačky a známé se vzájemně navštěvují, jezdí spolu na dovolené, kafíčkují,.. A pak si vždycky postesknu. A když manžel mluví o tom, jaké kamarády pozveme nebo s kým něco podnikneme, skončíme u jeho kamarádů, protože já žádné nemám

No, já jsem asi divná, ale mě tohle vůbec nechybí.
Největší kámoškou by pro mě byl někdo, kdo je taky spíš introvert, rád se stará o zahradu a zvířata atd.
Třeba různý oslavy a párty - vždycky jsem nejradši, když už skončej..leda když si dám tak 2× 2 deci, tak se začnu uvolňovat a je to fajn. Ale za střízliva jsem radši v klídku, s rodinou doma nebo na výletě, na zahradě, na poli, u zvířátek v chlívě..

načítám...
Citovat
Zmínit

Luca82

1108

8.8.18 20:33

načítám...

@Evulina píše:
Taky jsem mimoň.
Ale už jsem to přestala řešit na prahu čtyřicítky..Jsem introvert, jsem, mám ráda klid a samotu v přírodě a u nás na zahradě, mám..tak už se do ničeho netlačím.
Občas mě zamrzí, když jsem v nějaké společnosti, že když třeba řeknu něco vtipnýho, nikdo se nesměje, ba mě ani skoro nevnímá a pak to samé řekne někdo jiný v té sešlosti a všichni se za břicho popadaj. Stává se mi tohle poměrně často, tak jsem taky přemýšlela nad tím, čím to je.

Jo to se mi stava taky, ze kolikrat reknu neco vtipneho a lidi se bavi dal a nikdo me neposloucha .

Ale ono taky zalezi, na jaky kolektiv clovek narazi, jestli mate stejny druh humoru a tak.
Ja se kolikrat nezvladam smat prvoplanove vtipnym vecem, ja rada humor typu Marka Ebena.

Treba kdyz jsem byla doma s detma, tak prvni rok me to dost mrzelo, ze ostatni chodi spolu s kocarem a ja sama. A pak jsem si na to tak zvykla, ze mi to uplne vyhovovalo. Stacila mi zahrada, nekoho potkat ve meste, prohodit par slov a zase pekne do sveho.
Jednou se na me na hristi nalepila divcina a ta me vylecila. Mela pocit, ze spolu budeme denne dopoledne, odpoledne az do vecera. Jeden den u nas, druhy den u ni. To bylo neco tak hroziveho, ze me to vylecilo navzdy :lol:

V podstate myslim, ze nemam jedinou kamaradku. Jen kolegy a pak zname. Ale vsechno je to jen povrchni. Nikdo, komu bych se sverovala........

načítám...
Citovat
Zmínit

Phelenka

8.8.18 20:43

načítám...

@Luca82 píše:
Jo to se mi stava taky, ze kolikrat reknu neco vtipneho a lidi se bavi dal a nikdo me neposloucha .
Ale ono taky zalezi, na jaky kolektiv clovek narazi, jestli mate stejny druh humoru a tak.
Ja se kolikrat nezvladam smat prvoplanove vtipnym vecem, ja rada humor typu Marka Ebena.

Treba kdyz jsem byla doma s detma, tak prvni rok me to dost mrzelo, ze ostatni chodi spolu s kocarem a ja sama. A pak jsem si na to tak zvykla, ze mi to uplne vyhovovalo. Stacila mi zahrada, nekoho potkat ve meste, prohodit par slov a zase pekne do sveho.
Jednou se na me na hristi nalepila divcina a ta me vylecila. Mela pocit, ze spolu budeme denne dopoledne, odpoledne az do vecera. Jeden den u nas, druhy den u ni. To bylo neco tak hroziveho, ze me to vylecilo navzdy
V podstate myslim, ze nemam jedinou kamaradku. Jen kolegy a pak zname. Ale vsechno je to jen povrchni. Nikdo, komu bych se sverovala........

Když to tak čtu, tak taky vlastně nejsem na tyhle věci. Že bych se s někým na hřišti chtěla vybavovat a trávit spolu čas každou chvíli to je utrpení :nevim: