Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Black Cat píše:
@Lussye Ježiš holky, kde to bydlíte?
já nemám problém se kamkoliv, kdykoliv dostat
ale příjde mi to strašně nefér, že já se musím táhnou busem když v mém okolí jsou všichni s auty(třeba moje rodina…ta se pak ještě urazí, že nejezdím na návštevu a máma mě pak bombarduje vyčítavými sms, že jí nechci ukázat vnučky
)
Radím vyrazit ven za každou cenu
Když jsem byla s miminem fakt v koncích, vzala jsem kočárek a jezdila klidně půl dne. Cestou jsem si koupila kafe, zavolala známým, občas se někdo přidal, nebo sedla na lavku v parku a četla… Často jsem se dala do řeči s lidmi a opravdu by nebyl problém se seznámit. Uprav se, dítě za 5 min. pláče neumře, a běž ven, je krásně, zvedne ti to náladu a vše bude hned růžovější. ![]()
@Xien Teprve 2 měsíce? Měla jsem pocit, že jsi takto izolovaná nejméně 2 roky. Tak to je v tomto věku dítěte (tj. 2 měsíce, sotva po šestinedělí) úplně normální. Měla bys lépe pochopit situaci (svojí, resp. vaší) a věř, že se tím i lépe zabavíš těchto frustrací. A vím o čem píši. Přišla jsem do malého cizího města těsně před narozením syna. Vzhledem k tomu, že co se narodil, začaly tuhé mrazy, ven jsem se s ním (i kdybych chtěla) nemohla dostat 2 měsíce. Pouze rychle na kontrolu a zpět. Pocit vykořenění je fakt hnusnej, ale zbav se ho. Dokud budeš v sobě dusit negativní emoce, budou se ti lidé vyhýbat. Také se připrav na to, že opravdové přátelství se buduje roky, takže to také hned (jak bys potřebovala) nebude. Cesta to bude dlouhá, doporučuji se s tím smířit, neboť jedině to ti dá možnost se někam posouvat. Sice jsi „ztratila“ přátelé a čeká tě teď spousta práce (nejenom při budování nových kontaktů), ale máš dítě, máš rodinu. Sice tě čekají ještě měsíce velké dřiny a částečné izolace, ale věř, že od určitého věku děcka bude jenom líp.
Tak ja prozivam to same
Kamaradky jsem bohuzel prestala odchodem na materskou zajimat, pokud se neozvu ja ani mi nezavolaji (a to jsem nikdy prilis o detech nevypravela, spis jsem se zajimala o ne, planovala posezeni u kafe bez deti jako za starych casu apod.)Synovi je 13mesicu a ja jsem v 5tem mesici druheho (bohuzel rizikoveho)tehotenstvi, takze doma v klidovem rezimu. Zadna „kamaradka“ mi nezavolala ani nepamatuju, natoz aby me treba nejaka prijela na chvili rozptylit, ja uz taky nemam chut jim porad volat sama. Navic moje matka je uplne to same, nakonec vsechno obrati proti me, takze se taky citim dost sama.
Takze zakladatelko naprosto te chapu!!! A odkud vlastne jsi?? My se navic pred prvnim porodem prestehovali na malou vesnici kde nikoho neznam… ![]()
@Lebronek tak to mame uplne stejne, jen ty musis mit mnohem vic prace, kdyz uz jedno mimco mas! Ja bydlim ve velkem meste, ale vyjde to nastejno, jako mala vesnice. Na vesnici si tecspis nekdo vsimne a treba pokeca, tady neznam z baraku ani jednoho cloveka… A seznamit se i na tom hristi jde mnohem hur, nikdo nemluvi s cizima..
Nejhorsi je, ze jedna kamoska mi rika, jak nema cas mi odpovedet na mail nebo zavolat, ale jak by desne chtela, no a pak jsem zjistila, ze je na nemocenske a pry se strasne nudi a vubec nevi, co ma delat. Takze tak… K matce se ted pridala i moje sestra, pokazde, kdyz prijde na navstevu, chova se arogantne, jako bych byla neco menecenneho. Zkritizuje, ze jsem zas utracela (koupila jsem zvlhcovac vzduchu, kdyz se male spatne dychalo) a o vecech, co jsem pro malou vyrobila, abych usetrila (treba kolotoc) rekla, ze jsou hnusne. Pak mi udelila nekolik pitomych rad co mam podle ni delat se svym zivotem a jaky byt si mam najit, abych to mela levnejsi a odesla. A to byl jediny clovek, co me navstevoval - pisu v minulem case, protoze uz ji tu nechci. Naposled zvedla malou za zadecek a za hlavicku, a kdyz jsem chtela, at ji tak blbe nedrzi a polozi ji, urazila se. Ze pry jsem ji mela nabidnout, aby si malou pochovala, a kdyz jsem to neudelala, vzala si ji sama, a ze se mi nelibi ani to, uz si ji nikdy nepochova. Ja to vubec nechapu, prece mohla rict, ze si ji chce pochovat, a zeptat se jak, nebo ja bych ji ji dala do naruci…
Jj, taky mam kamaradku, ktera se mi vzdycky strasne chtela ozvat, ale vubec nestiha (to mi rika vzdy kdyz ji zavolam ja). Ja uz jsem si ted rikala, ze kdyz se ozyvat nechteji, tak uz se taky vnucovat nebudu, treba se to casem nejak vyvrbi a clovek aspon pozna kdo zato stoji a kdo ne. Ale mrzi me to, no. Jinak s tou tvou mamkou a segrou to chapu, ja mam neco podobneho a nekdy to je akorat k vzteku nez naopak. Do toho co si koupis jim nic neni, jsou to tvoje penizky a kdyz ti to treba zlepsi naladu tal proc ne, ja to taky tak delam. No seznanovani na vesnici je mozna jednodussi, ale jsou tu sami duchodci, takze zadna slava ![]()
Já to mám podobně, akorát nemám ještě děti, bydlím 5let v jiném městě, tady jsem si našla kamarádky, le všichni se odstěhovali. Mám přítele, ale někdy je potřeba vyrazit s kamarádkou. Mám tu 2 spíš známé, ale je to takové, že si s nima nemám úpně co říct.
Navíc mám 2práce a ještě školu, takže trávím čas převážně v práci, kde je ale velmi malý kolektiv, starších lidí. Opravdu nevím, kde se seznámit. Nejste někdo z Hradce?
@Deida to je prave blby, kdyz se clovek neseznami v praci, neni kde jinde:( Ja uz jsem mela radost, navstivila me kamoska, prinesla spoustu darecku a pokecely jsme, ale ukazalo se, ze po me necho chtela. Udelala jsem to, a presto, ze mi za to slibila penize, zadne mi nedala ani se uz neozvala. Mela jsem radost, ze na me preci jen nekdo mysli, ale kazdy si vzpomene jen, kdyz neco potrebuje.