Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Kde dělám chybu? syn(5) dělá sceny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.11.17 21:07
@Anonymní píše:
Něco málo z pohledu dítěte.
Když jsem byla malá, tak jsem taky občas jednala impulzivně, ale dělala jsem to hlavně doma a s mámou. Tátovi jsem scény nedělala a nikde jinde taky ne. Styděla jsem se za sebe. Uměla jsem se ovládnout, ale bylo to neskutečně vyčerpávající. Celý den se to hromadilo a pak jsem vybouchla s mámou, protože máma byla bezpečí a mohla jsem se před ní uvolnit, a tak šly emoce ven a byl to průšvih, akorát jsem místo pěstí používala ostrá slova a občas něco leřelo vzduchem. Od malého věku jsem si uvědomovala, že to je problém, ale bylo to silnější než já. Nakonec jsem z toho vyrostla.
Přitom máma byla ten hlavní, kdo mě vychovával a měla jsem vždycky před ní větší respekt než před tátou. Takže podle mě to nebylo ve výchově, ale hlavně ve mně, protože mi to nikdy neprošlo.
Nikdy jsem nebyla odstrkované dítě. Spíš naopak. Máma se mi hodně věnovala. Vymýšlela pro mě aktivity a činnosti, abych se nenudila, protože nemám sourozence. Každý den jsme spolu něco dělaly.
PS: Když jsem si pročítala popisy různých vad, tak by na mě v dětství sedělo hodně ADD. Nevím, jestli to mělo nějakou souvislost.
Zajímavé čtení vzpomínky, můžu se zeptat, jak tě za to máma trestala? Fyzicky ti třeba naplácala, nebo ignorovala?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.17 21:07
@hanka.br. a to nemyslím zle, prostě jen je to pořád dokola s tebou toto téma a nikam to nevede 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.11.17 21:17
@belladonna píše:
Zajímavé čtení vzpomínky, můžu se zeptat, jak tě za to máma trestala? Fyzicky ti třeba naplácala, nebo ignorovala?
Nemluvila se mnou. Řekla mi, že se neumím chovat a ignorovala mě, dokud jsem se neuklidnila. Když jsem se uklidnila, tak to se mnou rozebrala. Dodnes je mi ze slov „pojď mi to vysvětlit“ špatně od žaludku 
Je pravda, že jsem dostala i přes zadek a přiznávám, že jsem jí provokovala, abych dostala. Byla jsem jak papiňák a prostě jsem do ní šila, až už se neudržela. Ale dostala jsem tak 3× celkem, většinou to zvládala v klidu. Ale ona je extrémně klidný člověk.
Táta u toho byl tak 3× a 2× rozbil dveře a jednou rozbil hrnek. On se k tomu většinou přidružil nečekaně.
- Citovat
- Upravit
30.11.17 21:20
@pikola píše:
Pár na zadek a střískat dítě vařečkou, v tom vidím dost velký rozdíl.
Jo, prostě jsem jí párkrát plácla vařečkou. Silou to rozhodně nebylo, modřiny také neměla, chvilku řvala, ale to spíš vzteky a za 15 minut jakoby se nic nestalo a normálně si za mnou přišla ať si jdeme hrát a pohoda. A od té doby už si to nedovolila. Párkrát se sice stalo, že už se načala nadechovat, že na mě zařve a s něčím se napřahovala, ale stačilo se na ní už jen škaredě podívat a okamžitě si to rozmyslela. A vystačím si od té doby s tím jí říct když začne zlobit, že je přece šikovná holčička a tohle šikovné holky nedělají. A díky tomu, že ona si vysloveně potrpí na to když jí někdo pohladí a řekne, že je moc šikovná tak nahodí výraz andílka a je hodná. A když prostě zlobit začne tak řeknu, že teď šikovná holka není, protože zlobí. Vesměs to zabere a když ne a začne dělat naschvály tak přichází na řadu dvakrát upozornění a potřetí pár na zadek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.17 21:26
@melitea píše:
Ano, jsi mimo. Neřeš prosím tě mě, řeš zakladatelku. Přišla si sem pro radu a každý ji nějakou dal, včetně mě. Jestli jsou něčí rady správné, nebo ne, nebo jestli si z nich zakladatelka něco vezme, či ne, to je jen na ní. Tobě vysvětlovat nemusím nic, zvláště, když vidím, že by to bylo jen stále dokola a o ničem. A když ti píšu proč reaguješ, tak si stejně nedáš říct.
To je takový problém to prostě přiznat? Samozřejmě, že nejsem mimo. To je obecná představa - dítě je agresivní, zajistí se papír, ve škole to musí zohlednit. Za to se stydět nemusíš a ani za to, že jsi to zakladatelce poradila. Vyjádřila ses jasně, nemusíš snažit to nějak okecávat. Já ti (a zakladatelce) z pozice učitele říkám, že takhle to nefunguje a ta představa je mylná. Zohlednit se musí mnoho věcí, ale agrese mezi ně nepatří. To je celé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.17 21:44
@Aamanda píše:
Zakladatelko, obávám se, že tohle je povahou. Přijde mi jako bys popisovala moji nejstarší dceru. Tychle záchvaty vzteku s agresí začaly ve dvou letech. Brzy jí bude 11 let a stále to nepřešlo, jen frekvence záchvatů je nesrovnatelně menší, ale stále jsou, i když občas se jí podaří ovládat. Ona se mi potom přijde omluvit, ale přímo v tom záchvatu nepomáhá vůbec nic, pouze nevšímat si a čekat, až to přejde a věř, že jsem za těch téměř 9 let vyzkoušela úplně všechno. Jedinou malou útěchou mi je, že je nadproměrně inteligentní, ve škole vyniká, stejně tak ve výtvarných oborech, celkově je všestranně nadaná. Beru to tak, že někde jí příroda ubrala a někdě přidala.
ježiši, nestraš 
taky mám doma vzteklého agresivního předškoláka, záchvaty vzteku s mlácením hlavou o zem od dvou let.. tučně zvýrazněné mi ve školce taky říkají, pak ho chci v šatně převléct, abychom mohli domů, a najednou dítě leží na zemi, ječí a kope kolem sebe.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.17 22:20
@Tamtama píše:
ježiši, nestraš
To mi právě dělá syn taky, ve školce je vzorný a když pro něho přijdu tak už v šatně šílené scény, učitelky ho nepoznávají… Já to beru tak, že se prostě celý den držel, ovládal, občas musel překousnout někou nepříjemnou událost (např. bitku o hračky), pak přijdu já a z něho to všechno spadne, potřebuje to nějak vyventilovat. V knížce „Zkoušeli jsme všechno“ píšou že to dělají všichni savci. „V nepřítomnosti mámy je lepší se příliš neprojevovat. Když se máma (=bezpečí) vrátí, můžeme se zbavit nashromážděného napětí. Dítě ve školce trpělivě snášelo stresové situace, které ho potkaly, aniž by dalo něco najevo, aby pak vybouchlo po vašem příchodu. Pláč a vztek jsou často obyčejným vybitím napětí, svěřeným zdroji nepodmíněné lásky. mámě.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.17 07:18
@Tamtama píše:
ježiši, nestraš
Ono je to všeobecně známo, že tyto nadané děti nejsou v obyčejném životě úplně standartně funkční 
.
Moje dcera se třeba na veřejnosti v 99% ovládá. Ve školce a škole scény nikdy nedělala nebo třeba jednou za 2 roky jí to ujelo. Ale doma to je jiné dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.17 19:42
@Anonymní píše:
Něco málo z pohledu dítěte.
Když jsem byla malá, tak jsem taky občas jednala impulzivně, ale dělala jsem to hlavně doma a s mámou. Tátovi jsem scény nedělala a nikde jinde taky ne. Styděla jsem se za sebe. Uměla jsem se ovládnout, ale bylo to neskutečně vyčerpávající. Celý den se to hromadilo a pak jsem vybouchla s mámou, protože máma byla bezpečí a mohla jsem se před ní uvolnit, a tak šly emoce ven a byl to průšvih, akorát jsem místo pěstí používala ostrá slova a občas něco leřelo vzduchem. Od malého věku jsem si uvědomovala, že to je problém, ale bylo to silnější než já. Nakonec jsem z toho vyrostla.
Přitom máma byla ten hlavní, kdo mě vychovával a měla jsem vždycky před ní větší respekt než před tátou. Takže podle mě to nebylo ve výchově, ale hlavně ve mně, protože mi to nikdy neprošlo.
Nikdy jsem nebyla odstrkované dítě. Spíš naopak. Máma se mi hodně věnovala. Vymýšlela pro mě aktivity a činnosti, abych se nenudila, protože nemám sourozence. Každý den jsme spolu něco dělaly.
PS: Když jsem si pročítala popisy různých vad, tak by na mě v dětství sedělo hodně ADD. Nevím, jestli to mělo nějakou souvislost.
jezis, skoro jako bych cetla o mem dnesnim hovoru s pani od Senco (system v Anglii, co pomaha detem s potizemi).. take jsem se ji ptala, jak to, ze to nikdy nikdo nevidel, jen ja, jak se syn chova… Ted tedy po vysetreni a testy psychologa na to mam papir, ze ma syn problem, ale do ted to nikdo nevidel.. pry proto, ze s rodicem se dite uvolni a „vypusti paru“. Ve skole se mi syn hlida, aby jeho chovani vypadalo jako to ostatnich deti, ale doma se proste uvolni a uz to jede. Psycholog doporucuje dalsi vysetreni u psychologa orientujici se na takoveto potize jako je prave porucha pozornosti, porucha uceni a dalsi podobne poruchy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.17 22:03
@unuděná ahoj…to jak píšeš zni velice logicky.. ale bohužel muj syn vubec nereaguje tak jak bych očekávala…tj. když mu neco koupím a řeknu mu že to dostane až doma, začne dělat scenu hned protože to chce TED…ví že to TED nedostane..jsem dusledná, NE je opravdu NE..odmala ho tak vedu.. ale odmala mi dělá tyhle sceny… to je právě to, že když vidím ostatní děti co na ně funguje…tak bohužel zjistuji že syn je divný…včera večer jsme si o tom odpoledni povídali a slíbili si, že na to oba zapomeneme a nebude se to opakovat…ráno jsem vstala 6.33 a syn vylítnul z postele a začal brečet a prosil mě at si jdu lehnout že jeste není 6.35 (ano vstala jsem o 2minuty před budíkem)…vztekal se že musím vstát až zazvoní budík a když jsem se šla vyčurat začal mlátit do dveří protože přece ON vždycky chodí první a pak až já…šla jsem s nim do postele teda mu vysvětlit v klidu že přece o nic nejde..načež mi dal stoličku když jsem chtěla odejít…tak jsem na něj zas zařvala ale zbytek dne byl ok už dnes
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.12.17 22:10
@milwinka moc jsi mi pomohla, na tomto něco bude co píšeš…taky mi přijde že syn se umí ovládat když chce… když se mnou na ulici zakopne a spadne nebo se bouchne tak spustí šílený jekot..není k utišení..15min třeba a přitom chodí na hokej kde ho minule sejmul 2× tak velký kluk a vypadalo to opravdu zle, syn zustal ležet, viděla jsem že brečí…a jakmile k němu přijel trener tak si stoupnul, okamžitě přestal brečet a jel bruslit…a na bolístku si vzpomněl až zas po hokeji když jsem ho převlíkala v šatně
- Citovat
- Upravit
2.12.17 08:32
@Anonymní píše:
@unuděná ahoj…to jak píšeš zni velice logicky.. ale bohužel muj syn vubec nereaguje tak jak bych očekávala…tj. když mu neco koupím a řeknu mu že to dostane až doma, začne dělat scenu hned protože to chce TED…ví že to TED nedostane..jsem dusledná, NE je opravdu NE..odmala ho tak vedu.. ale odmala mi dělá tyhle sceny… to je právě to, že když vidím ostatní děti co na ně funguje…tak bohužel zjistuji že syn je divný…včera večer jsme si o tom odpoledni povídali a slíbili si, že na to oba zapomeneme a nebude se to opakovat…ráno jsem vstala 6.33 a syn vylítnul z postele a začal brečet a prosil mě at si jdu lehnout že jeste není 6.35 (ano vstala jsem o 2minuty před budíkem)…vztekal se že musím vstát až zazvoní budík a když jsem se šla vyčurat začal mlátit do dveří protože přece ON vždycky chodí první a pak až já…šla jsem s nim do postele teda mu vysvětlit v klidu že přece o nic nejde..načež mi dal stoličku když jsem chtěla odejít…tak jsem na něj zas zařvala
hm, uznavam, ze takto to vypada na nejakou poruchu, takova ta tezka ritualizace 
Syn taky obcas predvede neco podobneho, ale v drtive vetsine je to ve chvili, kdy uz je unavenyto, pripadne ma hlad a nastve ho segra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 11:40
@Anonymní píše:
@milwinka moc jsi mi pomohla, na tomto něco bude co píšeš…taky mi přijde že syn se umí ovládat když chce… když se mnou na ulici zakopne a spadne nebo se bouchne tak spustí šílený jekot..není k utišení..15min třeba a přitom chodí na hokej kde ho minule sejmul 2× tak velký kluk a vypadalo to opravdu zle, syn zustal ležet, viděla jsem že brečí…a jakmile k němu přijel trener tak si stoupnul, okamžitě přestal brečet a jel bruslit…a na bolístku si vzpomněl až zas po hokeji když jsem ho převlíkala v šatně
Není zač, já mám dost podobného syna jako ty, tak jsem aspoň ráda, že nejsem jediná. Bydlíme na vesnici a už si připadám dost trapně. Už jenom to že jdu vyzvednout syna ze školky, je pro mě nepříjemné, ať zas neudělá nějaký trapas. 
Dost mi pomohlo že jsem si o tom přečetla nějaké ty knížky. Takže když jdu do školky, už vím že syn po mém příchodu zas potřebuje uvolnit veškeré své emoce, tak se tomu snažím trochu předcházet. Vím že když ho vyzvednu z MŠ a řeknu pojď se oblíkat, tak on se bude zas válet po zemi a dělat scény. Tak před tím než se začnem oblíkat, tak si s ním sednu v klidu na lavičku a ptám se ho co bylo ve školce, s kým si hrál a tak. Teprve až mi vše povykládá, tak teprve pak se jde oblíkat. Pokud i přesto dělá scény, tak to beru jako že je unavený z MŠ, řeknu mu že vidím že je unavený a pak za toto chování za trest musí jít doma spát i když nechce (vyzvedávám ho po obědě). Jinak snažím se předcházet scénám při ukončování činností (např. při odchodu z hřiště ho předem upozorním, že za chvíli půjdeme, jestli se chce ještě naposledy sklouznout, při vypínání televize ho taky dopředu upozorním že teď už to bude poslední pohádka, při napouštění vody do vany že už tam má hodně vody, ať už to za chvíli vypne atd… Jako né že bych mu ustupovala, to ne, ale pokud to jde, snažím se scénám předcházet. Pokud i přes mé upozornění že tohle bude poslední věc, pokud i přes to po ukončení činnosti dělá scény a dostane záchvat, tak následuje předvídatelný trest. Takže např. večer když dostane ten svůj výbušný záchvat a bouchne mě, tak mu za trest nepřečtu pohádku před spaním atd. A v tomhle musím být opravdu důsledná, pohádku mu nepřečtu ani kdyby se omluvil, ani kdyby se ještě víc rozzuřil, prostě musí vědět že takhle ne. A už v tom mám docela úspěch-někdy se třeba po vypnutí televize už napřahuje že mě zas bouchne, v tom si to uvědomí a tou napřaženou rukou mě začne hladit. No je to pro mě velmi náročné zvládat takové impulzivní dítě, navíc to mám doma dvakrát, mladší má zrovna velmi intenzivní období vzdoru. Ale vidím u staršího pomalé úspěchy, tak snad bude líp. Jinak moc doporučuju knížkuů „Výchova v období vzdoru“ od Annette Kast-Zahn, je tam hodně rad co s impulzivními dětmi, nikdy nepřehlížet agresivní chování dítěte, vždy musí následovat nějaký logický a předvídatelný důsledek a taky jsou tam rady jak s impulzivním dítětem trénovat mírová řešení, aby věděl co může dělat místo bití a kopání když ho něco rozzuří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 12:03
@Tamtama píše:
ježiši, nestraš
@Aamanda píše:
Zakladatelko, obávám se, že tohle je povahou. Přijde mi jako bys popisovala moji nejstarší dceru. Tychle záchvaty vzteku s agresí začaly ve dvou letech. Brzy jí bude 11 let a stále to nepřešlo, jen frekvence záchvatů je nesrovnatelně menší, ale stále jsou, i když občas se jí podaří ovládat. Ona se mi potom přijde omluvit, ale přímo v tom záchvatu nepomáhá vůbec nic, pouze nevšímat si a čekat, až to přejde a věř, že jsem za těch téměř 9 let vyzkoušela úplně všechno. Jedinou malou útěchou mi je, že je nadproměrně inteligentní, ve škole vyniká, stejně tak ve výtvarných oborech, celkově je všestranně nadaná. Beru to tak, že někde jí příroda ubrala a někdě přidala.
To je u nás taky. V knížce od Annette Kast-Zahn píšou: „U dlouhodobých paličáků je takříkajíc stále sešlápnutý plynový pedál, ale brzda nefunguje správně. Někdy to může mít výhody: co do energie, pohotovosti, originality a kreativity jsou impulzivní děti těžko překonatelné. Ale často s tím vznikají potíže: se sešlápnutým plynovým pedálem člověk snadno vylétne ven ze zatáčky. Kdyby fungovaly brzdy, mohly by se děti v mnoha situacích zastavit a říct si: "co bych teď raději neměl/a dělat? co by místo toho mohlo vyjít?“ Bez fungujících brzd je to špatné. Nevypočitatelnost, frekvence a intenzita „dětských“ záchvatů vzteku dává rodičům zabrat stejně jako jejich trvání. Ale s vaší trpělivostí a důsledností se může impulzivní dítě pozvolna čím dál lépe učit sebekontrole."
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.17 14:21
@milwinka ahoj tak fajn tu knizku si určite prectu… protože tenhle tvuj posledni prispevek jakobych psala já… vždy ve školce závidím rodičum kteří přijdou - dítě k nim přibehne dá jim pusu a rodic „dělej dělej chvátáme, musíme jeste na nakup“ a dítě poslechne a chvátá… já-přesne jako ty - přijdu se staženým zadkem…syn se ke mě sice rozběhne vesele, ale jakmile zavře za sebou dveře uplně otočí, bud se rozbrečí nebo řekne vztekle „proč jsi přišla tak brzo?!“ a já si s nim sednu na lavicku a kolikrát tam sedíme 20 min než je ochotný se obleci..mám ted mimino takže je to náročnejsi taky. Jinak co se osvedcilo perfektně mě jsou digitální hodiny na zdi - a na všechno si dáváme čas… řeknem si třeba že televizi sám vypne v 17.30 a on si to sam hlídá a opravdu to vetsinou vypne.. večeře v toik a tolik, zuby čistíme 18.00 atd… dřiv kvuli všemu byla scena a ted ma asi pocit že je pánem sveho času a docela to funguje… jinak včera mě taky vzteky bouchnul a já jsem se na něj jen zle koukla a on hned „promin mami to jsem nechtěl“ a pohladil mě…ty jo tak třeba pokrok (?) kež by… a myslíš teda že to žádná diagnoza není jen prostě cholerik? ted v utery se chci zeptat doktorky co si o tom myslí…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
