Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kde je hranice fyzickych trestu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.4.19 21:55
@lucynka25 píše:
@TeSudička @toma0105 @warita holky me by zajimalo, jaky mate ted v dospelosti vztah s temi, kteri vas jako deti takto trestali
Jen tak ze zajímavosti..
Vzdycky kdyz se nekde resi fyzicke. tresty, spousta lidi pise, nas taky. trestali a zijeme, tak to delame.taky..
Od macechy jsem se odstěhovala ve 20letech, stýkali jsme se pak vyjímečně, ani mi nedala vědět, když mi umřel otec /54let/,nechybí mi, její bití a jiné, nikdy nevymažu z paměti, hodně dlouho po odstěhování jsem se budila s brekem-zdálo se mi jak mě mlátí, nepočítám vyškubané vlasy, rozseklé čelo, shazování ze schodů, toto vše a jiné dělala, když otec nebyl doma. Nyní mám už skoro dospělé kluky /13,17/,máme báječný vzah i když puberta je puberta 
plácla jsem párkrát přes zadek, když byli malí, ale to bylo vše, řeším vše domuvou a i zvýšením hlasu, to i pes stojí v pozoru, jsem jediná ženská doma 
jsem ráda, když se mi starší svěřuje, když pokecáme oo všem možném, je to fajn. Všechno co jsem doma nesnášela, jsem doma nezavedla, tzn. fyzické a jiné tresty, sobotní ùklidy, tip ťop úklid, prostě jak si pánové v pokojíku uklidí, tak mají a funguje to 
je toho fakt povícero.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:01
Pro mě je nejlepší hranice žádný fyzický trest, zatím jsem děti neplácla. Pásek, vařečka, nebo silnější výpraky, to už je za hranicí přijatelnosti, tam už by měla nastoupit nějaká terapie pro rodiče, aby se naučili, jak vychovávat bez nutnosti způsobit dětem modřiny.
Fyzické tresty mi jako dítěti hodně vadily, byl ponižující, rodiče jsem v té chvíli nenáviděla, ale bohužel nic lepšího neuměli. V té době to tak prostě bylo. Nepovažuju to ale za něco, co mi cokoliv dalo a co je správné, nebo že by to bylo zasloužené.
Tak se snažím to dělat jinak, zatím to jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:01
@Fazulina píše:
Respektuji tvůj pohled na věc, nicméně si myslím, že žádné moje chování neopravňuje druhého, aby mě bil. Jo, taky se občas chovám jako kráva, ale kdyby mě někdo dal facku, tak to teda ne… Za mě bití prostě ne, v žádné formě.
Jinak holky, jak to tady čtu, že jste byly tak bity, je mi to líto. Ach jo…
Já se hóódně ponaučila, nebiju. Já ty svoje puberťáky prostě zbožňuji… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:06
Tohle je prostě špatně 
, mne otec řekl že dokud ho nepřeperu tak dostávat budu, kolikrát i přes hlavu 
. V 16 jsme o něj přerazila vařečku a alespoň fyzické tresty nebyly. Manžel naopak tohle nikdy nezažil a to mu vlastně závidím protože vnitřně se s tímhle srovnat nejde Děti nebijeme, většinou na ně platí zákazy, ale to už musí být Kde se ta zloba v těch rodičích bere? pro mne by bylo fakt strašné kdyby se mne vlastní dítě bálo Ty vztahy to naruší i do budoucna a nedokážu si představit takovým lidem pak svěřit vnouče na hlídání Pokud dítě zlobí tak já budu ještě ta horší? Vždyt tím nic nevyřeším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:10
@ospalámyš mne treba prisly vychovne rozhovory mnohem vice ponizujici a otravny, nez jedna vychovna na zadek nebo facka pozdeji. Fakt ze jo. Fyzicky trest mi prisel jednoznacny, srozumitelny a svym zpusobem ferovy. Vse, co si pamatuju, bylo „zaslouzene“, vedela jsem proc a za co. Proste fer. Naopak me hrozne ponizovaly a trapily promluvy do duse, vysvetlovani, promlouvani… meh, udelala jsem chybu, potrestej me a dej mi pokoj, ja si dam priste bacha a jsme dal kamosi. 
Edit: ALE nikdy me nikdo nemlatil. Proste placnuti pres zadek, v puberteprimerene facky za ocividne provokativni drzosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:20
@Netopýr1 píše:
Já teda neznám dítě, který by nedostalo vařečkou, myslím tim naší generaci. Mně je 33. Ale daleko horší než to mi přišlo klečení v koutě někde v předsíni. 
ještě třeba na hrachu. Ale ani jedno ani druhé bych neaplikovala na svých dětech, na zadek dostanou, ale to je minimálně, k facce jsem se taky ještě nesnížila.
@modravlocka píše:
Já teda nikdy vařečkou nedostala a ani jsem neklecela v koutě.Neříkám, že jsem nikdy nedostala rukou přes zadek, to dostala, ale vždy jsem věděla za co. Stejně tak v pubertě jsem schytala několik facek, ale vždy to bylo ve vypjatých situacích, kdy jsem se snažila naše vyprovokovat. Vesměs jakýkoliv fyzicky trest u nás byl vzdy „zákon akce a reakce“ a to je přesně ta hranice, kterou jsem i sama ochotná akceptovat. Můj muž to naštěstí vnímá podobne.
Jakýkoliv plánovaný fyzicky trest je už pro mne násilí, mnohdy doslova tyrani. I ta varecka už je pro mne na pomezí toho násilí.
Jsem o několik let starší a nikdy jsem vařečkou nedostala. O klečení v koutě jsem slyšela jen v pohádkách. V pubertě jsem dostala jednu facku od tatínka, kterou jsem naprosto záměrně vyprovokovala. Jo a taky mi vyprávěli, že když mi byli cca dva roky, tak mě maminka hrozně seřezala, protože jsem jí kousla - nepamatuji si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.19 22:26
@modravlocka píše:
Já teda nikdy vařečkou nedostala a ani jsem neklecela v koutě.
Jakýkoliv plánovaný fyzicky trest je už pro mne násilí, mnohdy doslova tyrani. I ta varecka už je pro mne na pomezí toho násilí.
Plánované tresty jsou opravdu šílené. Má matka s jedním z mnoha partnerů v mých devíti letech vymysleli bezva trest. Za každou poznámku dostanu ránu na holou páskem a to se bude sčítat a postupně navyšovat. Poznámky jsem dostávala i v družině za totální blbosti, byla jsem temperamentní chytrý dítě, žádný grázl. Trest to byl opravdu strašný, protože to byly velké rány pěkně s rozmachem. Když se počet vyhoupl asi na šest, tak jsem se dokonce při mlácení pomočila, povolily bolestí svěrače. Úplně si pamatuji ten pocit, kdy jsem jela autem ze školy a modlila se ač ateista, ať bůh něco udělá a zachrání mě. Taky jsem často myslela, že když už to bude moc vysoký počet, že by to bylo snazší odejít z tohoto světa. To klečení proti tomu od batolete byla pohoda, i když jsem kolikrát únavou odpadávala a bylo cítit každé nevysáte zrníčko.
- Citovat
- Upravit
19.4.19 22:28
@sakota píše:
@ospalámyš mne treba prisly vychovne rozhovory mnohem vice ponizujici a otravny, nez jedna vychovna na zadek nebo facka pozdeji. Fakt ze jo. Fyzicky trest mi prisel jednoznacny, srozumitelny a svym zpusobem ferovy. Vse, co si pamatuju, bylo „zaslouzene“, vedela jsem proc a za co. Proste fer. Naopak me hrozne ponizovaly a trapily promluvy do duse, vysvetlovani, promlouvani… meh, udelala jsem chybu, potrestej me a dej mi pokoj, ja si dam priste bacha a jsme dal kamosi.
To mi řekla dospělá dcera taky. Že by radši tehdy slizla jednu facku, než poslouchat moje výchovné řeči. Já děti bit nechtěla, tak jsem se snažila působit jinak. No a pak se dozvíš tohle si nevybereš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:29
@finduska píše:
Staršího syna jsem zmydlila jednou v životě, rukou a to jsem pres bundu a teplé kalhoty davala na zadek jak pominutabylo to venku, myslím že mu bylo mezi 2-4lety fakt uz nevim a on se mi vytrhl a běžel, nebylo to daleko, ale křičela jsem a utíkala, vubec nereagoval, chytila jsem ho na úrovni silnice
tohle mi dela dcera furt a jeste z toho ma bzundu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:32
@Anonymní píše:
Plánované tresty jsou opravdu šílené. Má matka s jedním z mnoha partnerů v mých devíti letech vymysleli bezva trest. Za každou poznámku dostanu ránu na holou páskem a to se bude sčítat a postupně navyšovat. Poznámky jsem dostávala i v družině za totální blbosti, byla jsem temperamentní chytrý dítě, žádný grázl. Trest to byl opravdu strašný, protože to byly velké rány pěkně s rozmachem. Když se počet vyhoupl asi na šest, tak jsem se dokonce při mlácení pomočila, povolily bolestí svěrače. Úplně si pamatuji ten pocit, kdy jsem jela autem ze školy a modlila se ač ateista, ať bůh něco udělá a zachrání mě. Taky jsem často myslela, že když už to bude moc vysoký počet, že by to bylo snazší odejít z tohoto světa. To klečení proti tomu od batolete byla pohoda, i když jsem kolikrát únavou odpadávala a bylo cítit každé nevysáte zrníčko.
jses babovka. Me mlatil tata hlava nehlava i ruku mi zlomil. Nikdy jsem se nepocurala. Naopak jsem mela vypestovanou odolnost vuci bolesti, takze u te zlomene ruky jsem si ani nebyla jista, zda to je zlomene. Tak nejak jsem si myslela, ze zlomeniny boli vic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klopotkova
19.4.19 22:33
@Anonymní píše:
Plánované tresty jsou opravdu šílené. Má matka s jedním z mnoha partnerů v mých devíti letech vymysleli bezva trest. Za každou poznámku dostanu ránu na holou páskem a to se bude sčítat a postupně navyšovat. Poznámky jsem dostávala i v družině za totální blbosti, byla jsem temperamentní chytrý dítě, žádný grázl. Trest to byl opravdu strašný, protože to byly velké rány pěkně s rozmachem. Když se počet vyhoupl asi na šest, tak jsem se dokonce při mlácení pomočila, povolily bolestí svěrače. Úplně si pamatuji ten pocit, kdy jsem jela autem ze školy a modlila se ač ateista, ať bůh něco udělá a zachrání mě. Taky jsem často myslela, že když už to bude moc vysoký počet, že by to bylo snazší odejít z tohoto světa. To klečení proti tomu od batolete byla pohoda, i když jsem kolikrát únavou odpadávala a bylo cítit každé nevysáte zrníčko.
Tak to je hustý. 
- Citovat
- Upravit
19.4.19 22:33
@sakota mně fyzický trest vadil, ten strach a ponížení a to nebyly žádný velký výprasky, klasický dávání na zadek, to už teda bolelo někdy fest a strašení důtkama. A to jsem nebyla žádný extra zlobivý dítě. Nechci, aby se mě dítě jako rodiče bálo a chci, aby se chovalo dobře ne ze strachu, že ho praštim.
Dětem se teda snažím nedělat žádný sáhodlouhý promluvy do duše, to může být taky otravný, to souhlasím. Já spíš vyznávám přirozené důsledky a že musí dítě ty důsledky nést a napravit to co udělalo špatně. Já věřim, že dítě se stejně nejvíc učí nápodobou, takže když se rodič chová slušně a dobře a nějak dítě vede, tak se z něj nestane zlobr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.19 22:34
@sakota píše:
@warita hele a co kdyz jsem obcas od nasich jako dite dostala, vim, jake to je, ale nijak me to netrapi? Mozna tenkrat, jasne, koho by to v tu chvili nestvalo, ale zpetne to naprosto chapu, nevadi mi to, rozumim tomu a vnimam to jako primerene. A i jako dite jsem vyrazne preferovala dostat jednu na zadek, nez mamu, ktera mela blby poznamky kvuli nejake hlouposti jeste tyden, tvarila se ublizene, precitlivele… proste dostat na prdku bylo pro mne citelne, jednoznacne, srozumitelne, prijala jsem to, dobry. Vyhovovalo mi to mnohem vic nez nejake vazne hovory a citove vydirani. Myslim, ze proste mohou existovat „tvrdsi“ typy lidi (i deti), ktere s tim nemaji problem.
podivej se, mne to muze byt jedno. A snad to bude tve dite v dospelosti videt stejne, pokud ne, mas problem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klopotkova
19.4.19 22:38
Já jsem dostala někdy v 16ti od táty dvě facky, tom jsem se málem skácela na zem , ovšem zasloužené, puberta v rozmachu, od mámy nikdy, ale ta mívala takové ty výchovné řeči, které má dodnes, má je po svojí matce- mojí babičce, která už nežije.
Ty výchovné řeči mi nevadily, ale kolikrát byly moc dlouhé.
- Citovat
- Upravit
19.4.19 22:41
@Yggr ja prave temer ne, dostavala jsem hlane kvuli bratrovi. Asi nejvetsi masakr to byl, kdyz bratr mame ukradl penize a zatloukal a ta nas rezala, dokud se nekdo z nas- on nepriznal… To byl teda dost drsnej vyprask. Jeste tedka me pali prdka, kdyz si na to vzpomenu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
