Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím. Jsem tu již dlouho jako pozorovatel, avšak dnes jsem se rozhodla si zde založit účet. A hned zde vložím otázku, kterou již delší dobu řeším. Začnu asi od začátku - je mi 29 let, vyrůstala jsem jako jedináček a když mi byly dva roky, přestěhovali jsme se z vesnice do velkého města, kde jsme nikoho neznali. Postupem času si moji rodiče našli pár kamarádů, avšak to šlo mimo mně, jelikož když jsem byla malá, známí rodičů měli děti již na vysoké. Ve škole jsem si se spolužáky nikdy moc nesedla, a to jak na prvním, tak i na druhém stupni. Dodnes, když se pořádá školní sraz, je to jen pro vybrané a mně pozvánka ve schránce nikdy nepřistane. Tak nějak okolo puberty jsem navštěvovala místní křesťanské společenství, což chtěli rodiče. S těma holkama jsem si tam opět moc nesedla, ale nemyslím, si, že by to bylo něčí vinou - prostě to bylo zaběhlé společenství, které vybudovali již prarodiče těch dětí, takže se tam někdo cizí těžko dostával. Odsud tedy žádnou kamarádku nemám. Ačkoliv to zpočátku vypadalo dobře, moje střední škola se proměnila v jedno velké peklo - musela jsem měnit obor apod., to by bylo na další povídání. Vysokou školu jsem studovala dálkově a ještě za COVIDu, takže tam jsem se taky nestihla seznámit. A teď se ptám - jak si v dnešní době najít nějaké opravdu dobré kamarády. Zkoušela jsem již hodně věcí - chodit do kaváren, barů - tam si většinou každý hledí svého, dále zájmové kroužky (absolvovala jsem jazykový kurz), dokonce jsem zkusila na Tinderu zadat možnost „Hledám nové přátele“, ovšem bez odezvy. Sportovat kvůli handicapu s očima moc nemůžu…
Obdobně to mám v partnerských vztazích - měla jsem jen jednoho přítele, nedokážu si představit, že bych měla přímo oslovit někoho neznámého. Nevím, co čekám, možná jsem se potřebovala jen vypsat. Mějte se moc hezky a přeju příjemnou neděli ![]()
V práci taky nic? Asi jsi uzavřený introvert a takoví hledají kamarády špatně. Můžeš ještě zkusit nějaké skupiny na Facebooku, Hledám nové přátele. Hledám spolucestující na dovolenou nebo nějaké skupiny, co chodí na výlety, procházky po městě. Pokud jsi věřící, tak co nějaké křesťanské sdružení pro mladé?
@lentille píše: Více
Ahoj, mrzí mě, že tohle řešíš. Já dřív taky neměla kamarády, celou ZŠ (naopak šikana…), ale na gymplu se to prolomilo, resp. jsem na sobě zapracovala a kamarády jsem si tam hned našla. Na VŠ také. Ale pak jsem psychicky onemocněla a tak nějak většina kamarádství vyšuměla, protože já pořád po nemocnicích a oni partneři, svatby, děti, kariéra… už jsme byli každý někde jinde. Já si teda pak hodně přátel našla na psychiatrii, ale teď se také snažím seznamovat i jinde.
Škoda, že nemůžeš cvičit, sport mi přijde jako fajn místo na seznámení. A můžeš třeba procházky? Výlety? Co klub českých turistů třeba? Ten jazykový kurz je taky fajn, ale samozřejmě ne vždy tam na někoho narazíš. Nebo nějaká fb skupina, já přes jednu byla na víkendovém pobytu, ale všichni tam hrozně moc pili, tak to mě nenadchlo, ale určitě jsou i jiné skupiny. Nebo pokud jsi introvert, nebo máš přímo sociální úzkost třeba, tak je spolek SFinga, kde se schází lidé s problémy v komunikaci a hrají tam různé hry, trénují komunikaci… nepotřebuješ tam žádné doporučení, nemusíš mít třeba sociální fobii přímo. Pak ta práce, jak tady padla, nebo třeba jít ještě něco studovat kombinovaně? Já takhle studovala druhou VŠ a tam taky fajn lidi a hlavně jedna super kamarádka nová. Držím palce.
Nevím, jaký vliv má přestěhování dvouletého dítěte na nalezení kamarádů. Protože to dvouleté těžko v místě narození kamarády mělo.
Pokud jsi nenašla kamarády v tom větším městě, kde je velký výběr lidi, možností, koníčků, asi bys na tom byla na té vesnici stejně.
Tohle není o lidech kolem. Je to o povaze. A myslím tím ne o kvalitách člověka. Ty kladné vlastnosti nemají vliv na počet kamarádů. Znám lidi, co o nich není nic pozitivního slyšet a mají kolem sebe kupu lidí. Ale jsou jim povahově blízcí, takže o charakteru to moc není. A pak znám lidi, co něco dokázali, někam to dotáhli, a přátele by spočítali na prstech jedné ruky.
To, kolik mám kamarádů, myslím není prvořadé. Důležité je, aby člověk žil, jak chce a dělal, co ho baví…
@lentille Co v práci? Mě se během života nabalily kamarádky v práci, na mateřeské, při venčení psa. Podle mě to je o náhodě..
S dovolením se připíchnu. Na škole jsem nikdy kamarády nenašla, těch pár lidí z VŠ se rozprchlo po celé ČR a po světě a v práci mám kolegy převážně z generace mých rodičů. Jsou fajn, pokecáme, ale víc nějak ne. Oni se scházejí občas v hospůdce, já nemůžu (doma mám malé děti). Jsem introvert s extrovertní profesí. Mám málo volného času a děti s psychickými potížemi.
Ale kdybych byla sama, tak určitě zateaguju na nějaký inzerát na některé cestovatelské seznamce (přes sociální sítě). Nejsou tam jen hardcore dobrodruzi, co podnikají výpravy do džungle. Spousta lidí hledá i parťáka na výlety po ČR. U takových aktivit se za mě nejlíp seznamuje. A když si budete sedět, můžete pak naplánovat i něco většího ![]()
Další tipy si taky ráda přečtu.
Ja si tahnu životem 2 nejlepší přátele jeste ze skolky. A to se mi pak nejlepší kamarádka odstěhovala docela daleko, ale psaly jsme si dopisy (to byly casy), jezdily za sebou, kdyz to slo. Nastoupila pak na stejnou stredni, i když o rok níž a nakonec jsme se sesly na nějakou dobu zase ve stejném městě. Kamarad ze školky mi svedcil na svatbě. Pak zůstal nekdo ze stredni, nekdo z VŠ, nejsou to kvanta lidí. Ale neco jsme spolu prozily. A z kazde prace mi také nekdo zůstal, na prvni mateřské jsem poznala ted uz blízkou kamarádku. Spousta přátelství casem vyprchala, bylo to fajn v nejake životní fázi..
Chtěla bych to napsat nějak ohleduplně. Pokud sis většinu svého života „s někým nesedla“ a doteď nemáš kamarády ba ani nějaké známé na volnočasové aktivity, zkus zapracovat hlavně na sobě.
Zadej si do vyhledávače něco jako Jak být oblíbenější a trénuj jak vycházet s lidmi. Dá se docela dost z toho potrénovat.
Známá psycholožka měla soupis cca 10 věcí, které dávala za úkol školákům, kteří k ní docházeli s nízkým sebevědomím, pocitem odstrčenosti ze třídy, stydlivosti se začlenit, nebo stydlivosti v životě celkově.
A tyto věci se skoro shodovali s tím jak být oblíbený, tudíž se vracím k začátku= začni pracovat na sobě ![]()
@Ochluplepsi Ahoj, prosím nevzpomeneš si na aspoň některé z těch 10 věcí? Moc by mě to zajímalo. Jsem odjakživa neoblíbená osoba, i když se hodně snažím působit mile, přátelsky, myslím, že je se mnou i sranda. Ale lidi mě moc nemusí. Třeba by mě něco koplo. Jsem přesvědčená, že celý život dělám něco špatně. A možná je to právě nějaká „hloupost“, kterou můžu napravit. Kdyby sis na něco konkrétního vzpomněla, budu moc ráda ![]()
Buďte veselí
Mluvte pravdu
Buďte empatičtí
Mějte sebevědomí
Upřímně se o druhé zajímejte..ale i tohoto, vše s mírou, nepřehánět..
Za mě ta empatie a naslouchání + sebevědomí
U dcery zas vyhrává veselost, furt se něčemu řehtá, trapasy vypráví s úsměvem a dokáže se zasmát vlastním chybám..