Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Starší dcera má 2 a půl roku a období vzdoru. Mladší 2 a půl měsíce nespí přes den dýl než 15 minut v kuse a je prakticky neodložitelná, velmi kontaktní.Příští měsíc se musíme stěhovat. Pronjatý byt má takovou vadu, že tu nemůžeme v klidu žít.
Muj táta 3 dny po baypassu nohy podepsal revers, odešel domu, ranila ho mrtvice a celý den ležel doma než ho našel můj bratr. Teď je v nemocnici a čeká se jen na to, jak vážne to s ním je.
Můj vztah s partnerem končí. Nic nikdy není ideální, ani u nás nebylo, ale těhotenství a doba po narození dítěte napáchali na vztahu takové škody, že už spolu nechceme být jako pár. Zůstaneme spolu žít, ale každý sám za sebe.
Chtěla jsem jít ke své psycholožce. Čekala jsem na ni půl hodinu, abych se od ní následně dozvěděla, že na mě zapomněla.
A já se ptám. Kde mám vzít sílu?
Máš maminku? Kamarádku? Je toho na tebe moc. To by skolilo každého.
Hm tak to je narez. Ale ono posledni dobou je desne prusvihu vsude. Ja mela vcera ukazkovej den blbec nacez mi doslo, ze mam poslednich 20 let blbcu ![]()
Drzim moc palce, jinak se doporucuje resit jeden problem po druhym coz tady asi nepujde…
Nejsi v tom sama
Taky bojuju a je to masakr, co ten život někdy přinese za s. račk. y. Moje životní láska, manžel, se kterým mám dvě úžasné deti, mne z ničeho nic najednou nemiluje. V září mi řekl, ze mě miluje s v říjnu už mě nemiluje. Jaká absurdita. V práci toká se svobodnou slečnou a mě a dětem se rozpadá svět. Dny, jako máš ty jsou běžné, ale víš co? Nedáme se!!! Já budu vždycky bojovat za svoje štěstí, protože život je sakra krátkej. A nechci a proste odmítám si ve staří říct, ze ten život stàl za nic.
@Anonymní píše:Ženská vydrží víc než člověk
Nejsi v tom samaTaky bojuju a je to masakr, co ten život někdy přinese za s. račk. y. Moje životní láska, manžel, se kterým mám dvě úžasné deti, mne z ničeho nic najednou nemiluje. V září mi řekl, ze mě miluje s v říjnu už mě nemiluje. Jaká absurdita. V práci toká se svobodnou slečnou a mě a dětem se rozpadá svět. Dny, jako máš ty jsou běžné, ale víš co? Nedáme se!!! Já budu vždycky bojovat za svoje štěstí, protože život je sakra krátkej. A nechci a proste odmítám si ve staří říct, ze ten život stàl za nic.
To máš slušně naloženo
Zkus se zamyslet, kdo další by ti mohl pomoci, rodina, přátelé. Alespoň vykecat, když nic víc. Mě když je nejhůř, odjedu někam do lesa, sednu si někde na pařez nebo lehnu na deku a koukám do nebe, do zeleně. Poslouchám přírodu, zhluboka dýchám, sluním se. Pomáhá to na 100 %. Když se to podaří najít klid, určitě bude víc v pohodě i miminko a všechno si sedne.
Když se s..e, tak se s..e!!!
U mě už to trvá 8 let a nevidím konce. Někdy si říkám, že už to opravdu nedám, ale ráno se vzbudím a vím, že musím. Říkám si, že to musí někdy skončit a v dobré se vše obrátit. I u tebe to tak určitě bude. Drž se!
![]()
Je mi to moc líto, co prožíváš. To by zničilo každého. Jak ti tu radí, najít někoho, komu se můžeš vypovídat, komu věříš…Nebo popřemýšlet, kdo by ti aspoň na chvilku pomohl s dětmi, aspoň teda s tou starší, abys měla doma větší klid. Protože věřím, že manžel teď nefunguje a nepomáhá… Přeju hodně síly!!!
Pokud je takových problémů víc, doporučuji se vyhnout alkoholu, najít si koníček, hraj třeba nějakou pc hru nebo cokoliv co tě baví o čem pak můžeš přemýšlet, vím že na to nemáš chuť ale musíš zabavit hlavu.
Taky najdi kámošku určitě nějakou máš, ať si můžeš pokecat u kafe, dodá ti to větší sílu než v zoufalství psát tady.
Psycholozky a psychiatrie obecně ti nepomůže, akorát s tebe udělají blba.
Partnera najdeš jiného. Ale nedokázal bych vedle něj takhle žít.
Starší dcera má 2 a půl roku a období vzdoru. Mladší 2 a půl měsíce nespí přes den dýl než 15 minut v kuse a je prakticky neodložitelná, velmi kontaktní.
Příští měsíc se musíme stěhovat. Pronjatý byt má takovou vadu, že tu nemůžeme v klidu žít.
Muj táta 3 dny po baypassu nohy podepsal revers, odešel domu, ranila ho mrtvice a celý den ležel doma než ho našel můj bratr. Teď je v nemocnici a čeká se jen na to, jak vážne to s ním je.
Můj vztah s partnerem končí. Nic nikdy není ideální, ani u nás nebylo, ale těhotenství a doba po narození dítěte napáchali na vztahu takové škody, že už spolu nechceme být jako pár. Zůstaneme spolu žít, ale každý sám za sebe.
Chtěla jsem jít ke své psycholožce. Čekala jsem na ni půl hodinu, abych se od ní následně dozvěděla, že na mě zapomněla.
A já se ptám. Kde mám vzít sílu?