Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kdo je spokojen pouze s jedním dítětem a proč?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.11.16 14:46
@boball píše:
Já sourozence nemám a p.del bych si rozdala. Hlavně v mládí, ted už to krotím.Já to vidím taky tak, že čím víc dětí, tím jsou víc krkavější, protože obvykle, neměly nikdy nic pro sebe. Nicméně, jsem ráda, že jedináčka já sama nemám.
No to je otázka, jak to pojmeš jako rodič. Já třeba dětem po sobě dávám jen fakt pěkné hadry, nesnášela jsem, že jsem nosila vše po ségře a dětem to nedělám. Moje děti mají každý svůj pokojík / kout, mají své soukromí, zázemí, svoje koníčky a v ničem nejsou šizeny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.16 14:46
@lajovka píše:
presne tak…moje kamaradka ma sourozence tri a ani s jednim zadny extra kontakt, kolegyne z prace je z peti deti, ani jedno z nich nema vlastni dite-je jim vsem pade a vic a mezi sebou se potkaj jednou rocne o vanocich u mamy…to jsou takovy blemcy porad kolem tehle sourozenecke otazky, kdo chce deti at je ma a naopak, ale zaruku, ze sourozenci budou mit vrele vztahy az do smrti nema tady zadna z vas…pokud se tak bude dit, je to nadhera pur, o tom zadna…
presne, kazdej t ma decek kolik chce 
proste napisu chci tolik a tolik decek, jen 1, nebo zadny a nemusim kolem toho nakecat snusku kecu, proc je zrovna ten jeho nazor spravnej jsou to kecy v kleci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.16 14:59
@zuzouš píše:
Mam v okoli dve zname, obe maji jednu holcicku. Jedna se potrebovala vratit do prace a ted uz se ji to nechce menit a druha se nechala i na to jedno ukecat, druhe nechce ani za zlate prase. Na drtive vetsine jedinacku je poznat, ze nemaji sourozence, obvykle to neni lichotive poznani.
To je hloupost na desátou. To, jaké dítě je, záleží především na rodině, ve které vyrůstá, jak se mu rodiče věnují, k čemu ho vedou. Můj skoro čtyřletý syn je sám, ale rozdal by všechno co má - třeba dostane kousek čokolády, rozlomí ji napůl s tím, že ten druhý kousek schová pro kamaráda. Každému pomáhá, když nastoupil v září do školky, tak tam jedna holčička pořád plakala a on jí nosil panenky a pořád ji hladil. Nikdy jsme mu nenařizovali půjčovat hračky a rozdělovat se, ale protože je to u nás v rodině obvyklé, tak s tím prostě vyrostl. Ze sousedství znám naopak děti, které mají jednoho i víc sourozenců a všechno si syslí pro sebe, hračku nepůjčí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.16 15:10
@Lu1234 píše:
@veria Ahoj, to je skvělé, že je dcerka šťastná. Jen jsem chtěla napsat, že to je individuální, každé dítě (stejně jako dospělý) má jinou povahu. Já jsem byla jedináček a přestože se mi rodiče dost věnovali, měla jsem spoustu kroužků a podobně, tak jsem se cítila dost osamělá celé dětství, nejvíc tak kolem 8 - 12 let. Přitom jsem extrovert, o kamarády jsem nikdy nouzi neměla. Nicméně na základě svojí zkušenosti jsem dospěla k tomu, že mít jedináčka je super pro rodiče (je to určitě pohodlnější, člověk je flexibilní, v pubertě spolu s partnerem jedno dítě snadno zvládnete), ale pro dítě je podle mě lepší mít sourozence. Teď jsem těhotná a vím, že u jednoho nezůstaneme, i když více dětí bude pro nás náročnější. Myslím, že i v dospělosti je fajn mít sourozence, když rodiče stárnou. Já budu jednou na všechno sama a už teď cítím velkou odpovědnost (což je ostatně vlastnost asi většiny jedináčků…).
Tohle mi nedalo.. Sama jsem ze tri deti, nejstarsi, manzel je ze dvou ten starsi. Je to vlastnost spis prvniho ditete, na ktere rodice spolehaji od mala v urcitych vecech, jako pomoc a hlidani mladsiho sourozence..
Ja mam jednoho bratra po smrti, s druhym sou vztahy na bodu mrazu. S manzelovym bratrem se vidame, ale take si temer nemame co rict..
Uz v detstvi to byl boj, ani moji vlastni rodice me nikdy neobjali, nevedli nas deti k lasce mezi nami. Nikdy jsem od rodicu neslysela pochvalu, uznani, spis naopak. Takze muzu s cistym svedomim rict, ze proste sou lidi, kteri by deti mit nemeli..
Abych se vyjadrila k tematu, clovek to proste musi citit, ja sem nikdy nebyla na chovani ani hlidani miminek. Pred tehotenstvim jsme s manzelem chteli deti idealne dve.. I s tou nasi princeznou bojujeme, ackoliv se da rict, ze je to docela hodne dite. Ale nebude mit ani sestrenice ci bratrance ( ani jeden bratr nemel dlouhodoby vztah, natoz neco co by vypadalo na svatbu nebo potomka), tak me o to vic trapi, ze by byla sama.. Ted sme na tom financne velmi zle, otehotnet mi stejne nejde.. Ale abych to dorekla, vlastne porad cekam, az mala trochu vyroste, abychom byli partacky a s tim druhym si uz tak jista nejsem.. Chci si zivot take trochu uzit a to znamena jet obcas alespon na nejakou dovolenou, zajistit detem krouzky a vylety.. Manzel to vidi tak, ze mu jedno uplne staci a druhe by nakonec spis nechtel. Takze z casti ze zdravotnich a zcasti financnich duvodu druhe asi nebude.. Ackoliv to nechavame na prirode a osudu da se rict..
Anonymni, citlive udaje
- Citovat
- Upravit
Poison Eve
26.11.16 15:42
Jedno dite a je to jedno z nasich nejlepsich rozhodnuti. Druhe nikdo nechce, vcetne ditete 
- Citovat
- Upravit
26.11.16 16:50
Nelichotivym poznanim jsem vubec nemusela myslet lakotu, ale dedukujte, jak je libo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.16 17:02
@Poison Eve píše:
Jedno dite a je to jedno z nasich nejlepsich rozhodnuti. Druhe nikdo nechce, vcetne ditete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.11.16 17:11
To miluju ty nazory, jak je jedinacek chudak. Ja mam segru, nebavime se, mama ma segru, nebavi se spolu, tchyne ma segru, taky se spolu nebavi. Vidim to kolem sebe celkem dost. Kazdy by si mel poridit tolik deti, na kolik se citi. Je to kazdeho vec, vsechno ma svoje vyhody i nevyhody.
- Citovat
- Upravit
26.11.16 17:12
…je to o povaze dětí, ale i o přístupu rodičů. Mě rodiče brali jako unifikovaný kus, prostě se jim asi nechtělo pochopit mou povahu a podle toho se mnou jednat. Tudíž drahými dárky, plným pokojíkem hraček a dovolenýma to nezachránili. Dodnes jim trvdím, že prachy nejsou všechno a i dnes se mi vysmívají a tvrdí, že mi nic nechybělo 
Manžel byl skvělé dítě, ale od tří let prý začal být protivný, problémový…to říkala tchýně. Ani po 30letech jí nedošlo, že to bylo tím, že se narodila sestra, kterou upředňostňovali a dělají to doteď. Také se jim asi nnikdy nechtělo pochopit jeho povahu a chovat se podle toho, raději jej tahali k psychologovi a mají narážky jak je sestra hodná a on se k ní chová zle.
Takže ať má každý kolik chce dětí, jen ať jsou všichni spokojení(nejen rodiče nebo okolí).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.16 19:03
@zuzouš píše:
Nelichotivym poznanim jsem vubec nemusela myslet lakotu, ale dedukujte, jak je libo
Nevím, co jsi měla na mysli, ale vím, že nejlepší lidé, které jsem za svůj život poznala, byli právě jedináčci. Bylo na nich prostě vidět, že na ně rodiče měli čas. Byli to lidé z řad kamarádů, kolegů, jedináček je i můj manžel. Je to na nich prostě poznat a to v kladném slova smyslu. Ale všechno je o lidech. Možná máš ty ve tvém okolí s jedináčky jiné zkušenosti, ale to právě jenom potvrzuje to, co jsem už psala a sice: Nejde vůbec o to, zda je dítě jedináček, ale v jaké rodině vyrůstá a k čemu je vedeno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.16 20:15
@Lu1234 neuvědomuji, že bych o jedináčkovi psala jako o chudákovi. Možná to tak vyznělo, ale nemyslela jsem to. U tvého názoru jsem hned pochopila, že píšeš svůj pohled, prostě jiný pohled. A je super, že jsi začala dělat věci, které jsi chtěla. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.16 20:20
@boball píše:
Já sourozence nemám a p.del bych si rozdala. Hlavně v mládí, ted už to krotím.
Myslím si, že to hodně záleží na rodičích. My s bráchou jsme sice měli jeden malý pokojík dohromady, ale každý jsme v něm měli svůj prostor, každý jsme měli část hraček, které patřily jen jednomu a část hraček, které patřily oboum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.16 21:04
@Marky983 já mám děti dvě. Ale obě jsou nehody/náhody. Holky mezi sebou mají šest let, takže jsou vlastně skoro jako dva jedináčci. Starší dcera si sestru přála a těšila se na ní.
Původně jsem chtěla jen jedno. Je to míň práce, nemusíš se dělit (lásku, pozornost..) Ale tím, že jsem měla starší ve dvaceti, mě loni chytly hormony a po mimču jsem znovu zatoužila
Jestli máš „čas“ tak si druhý můžeš pořídit až tě to chytí. Nikdo neříká, že musí být děti nějak blízko u sebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
