Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Když skoro 3leté dítě dělá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
5.1.15 21:01
- Citovat
- Upravit
5.1.15 21:03
@Slečna Ferka píše:
@palapa Nejde o to, že by MATKA dělala scény, ale DÍTĚ je občas dělá
Psala, ze nechce byt za furii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 21:03
@Anonymní píše:
Maminky, chci se zeptat, jak jste řešily situace, když se dítě venku nechce držet za ruku? Nemyslím pořád, ale když je opravdu nebezpečí. Když dítě běhá po obchodu - utíká rodičům a přijde mu to strašně vtipné nebo se začne stekat, když není po jeho? Nebo jak jste naučily děti se obléct když je třeba a ne jak dlouho přesvědčovat. u nás někdy něco zabere a někdy ne, tak mě zajímá jaké jsou třeba další možnosti:) díky
Aby děti poslouchaly docílíš jenom přísnou výchovou a důsledností. Jinak to prostě nejde 
NE musí skutečně znamenat NE a za každou cenu, přes to nejede vlak. Ono se ti to pak vrátí tisícinásobně a budeš mít hodné a vychované děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 21:07
Proc bys mela byt ty za furii, kdyz se ti vztekne dite a ty zustanes v klidu? Jo pokud jeci dite a matka hystericky na ne, tak to chapu. Ja mam treba od prirody vztekle deti. Valeci sceny byly v obdobi vzdoru na dennim poradku. Zakladem je nenechat se vytocit. Okoli mi bylo sumak… A ze o nas vetsinou vedela pulka ctvrti, protoze zlaticka maji fakt vyvinute hlasivky. Ale ja nebudu skakat jak si dite umane, pripadne ho nenecham vbehnout pod auto, jen kvuli tomu, aby me sousedky nepomluvily…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 21:32
@Anonymní píše:
Maminky, chci se zeptat, jak jste řešily situace, když se dítě venku nechce držet za ruku? Nemyslím pořád, ale když je opravdu nebezpečí. Když dítě běhá po obchodu - utíká rodičům a přijde mu to strašně vtipné nebo se začne stekat, když není po jeho? Nebo jak jste naučily děti se obléct když je třeba a ne jak dlouho přesvědčovat. u nás někdy něco zabere a někdy ne, tak mě zajímá jaké jsou třeba další možnosti:) díky
KOnkrétně chození za ruku jsem prostě řešila chycením za ní a nepuštěním. V obchodě jsem posadila do košíku, do obchodů kde nebyla možnost vozíku jsem chodila bez něj. Ve třech letech už to prostě musel umět a chápat, protože nastupoval do školky, tak kolem něj nikdo cavyky dělat nebude. Oblíkat se naučil neustálým zkoušením.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 21:33
@krtek7489 píše:
Aby děti poslouchaly docílíš jenom přísnou výchovou a důsledností. Jinak to prostě nejde
Amen a ono se to tak dobře poslouchá, když mi cizí lidi říkaj, jak mám kluka vycepovanýho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 22:28
@Panuška píše:
u nás můžu odcházet jak chci, v obchodě vyhrožovat jak chci, počítat do tří a nefugnuje téměř nic, na první fungovalo krásně. Beru to jako období a holt bojuju.
Jako u nas 
Me by zajimalo, jak dite nasilim oblikate nebo capnete za ruku a jdete.. na obliknuti bych musela byt chobotnice.. a kdyz ho venku capnu za ruku, tak se zacne protacet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 22:46
Dvouleťáka u silnice prostě čapnu za zápěstí, aby neměl šanci se vykroutit, a když se v půlce silnice začne sunout k zemi, tak holt přizvednu a donesu k chodníku v poloze vismo . Do krámu jen v košíku nebo připoutaný v kočáru, jinak u nás nelze, jinak se začnou dít hrozný věci. Oba kluci mají nějaké speciální „postižení“ co se týče hl. krámů s oblečením, tam oba (každý zvlášť, neokoukali to od sebe) vždy vletěli a lítali mezi otočnými věšáky s oblečením, nořili se dovnitř a ven, lezli po čtyřech mezi jednotlivými stojany a třeba v KIK to na konci krámu zakončili vyhazováním balonů z takové té klece. Já běhala po krámě, snažila se je najít a zarazit, jednak jsem se za ně hrozně styděla a jednak měla hrůzu z toho, aby mi dveřma na fotobuňku nezdrhli na ulici. Zkusila jsem to s oběma, průběh vždy stejný. Kolemjdoucí by určitě řekli, že jsou to nevychovaní smradi, ale kdo nezažil…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 22:57
@Samamama jeee to musela byt super podívaná. Dovedu si to velmi zive predstavit. Na me to zkusil jednou podobně mladší, ale v menším krámu, tak jsem ho poměrně rychle odlovila a dostal teda na zadek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 22:57
Drzeni za ruku jsem decka ucila od te doby, co zacly samy chodit..v roce..furt jsem jim vtloukala do hlavy, ze pres silnic pujdou za ruku, u silnice se stoji, v obchodě se nejeci, nebeha..atd..to pomohlo..Takze žádné vztekaci sceny v obchodě..
Oblékají se samy, obcas syn dela ofuky, ale delam kompromis..on si oblece cast a ja druhou…
Venku, pokud by mi utikal, buch ho capla za ruku a durazne vysvětlila, ze takhle ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 23:04
@nozu pro cizího podívaná určitě parádní , já se hrozně styděla. Jenže v tu chvíli fakt jakékoli umravňování, sliby, výhružky ani tresty nefungovaly, to bylo, jako by si zrovna píchly dávku . Ale poučila jsem se, sice až na podruhé, zato navždy . Vlastně ne navždy, nedávno jsem mladšího nechala bez košíku v DM, protože tam mají houpacího koně a takové hrací cosi…taky jsem ho nakonec honila mezi regálama, naštěstí tam byla jen prodavačka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 23:17
Jé, díky za tuhle diskuzi. Jsem myslela, že jsem matka drsnák jen já. Malý se v utíkání taky vyžívá. Připadám si jak magor, když mi začne v obchodě utíkat a já mu nekompromisně dávám na zadek za asistence pohledů všech zůčastněných nakupujících. No, ale jinak to nejde. Partnerovi taky už zdrhnul a musela jsem ho pak x minut hledat sama. Takže prostě musím rázně. Ale zatím se to vyplácí. Ted mu budou tři a už se to teda uklidnuje a začíná poslouchat. Když náhodu začne někde vztekle řvát, tak mu jen klidně oznámím, že ke řvaní musíme vymyslet důvot, který bolí (myšleno, že dostane na zadek) a pokud tam jsou lidi, tak působí i dodatek, že mi ale vůbec nevadí, že se na nás dívají lidi. Takže zatím vždy přestal. Děti jsou mršky a fakt zkouší, co si mohou dovolit. Jsem proti tělesným trestům, ale než si nechat dítě vlítnout pod auto, tak tu ruku klidně použiju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 23:26
@Anonymní píše:
Já když ho chytnu hezky, že jezdí auta, tak se vytrhává a když ho držím teda pevně abych ho udržela, tak začne řvát. asi budu muset s ním někam mimo dosah lidí a trénovat:) on třeba je hodnej v tom, že vždycky se domluvíme, kde zastaví a počká, ale pak už je více aut a tam to nejde
Mně docela pomáhá dětem vysvětlit, proč SKUTEČNĚ chci, aby mě držely za ruku. Že jezdí auta, to není žádný důvod. Ty nemusíš dítě držet za ruku, protože jezdí auta, pokud dokáže normálně přejít cestu. Auta jezdí a tebe taky nikdo nedrží. Chci ho držet, protože JÁ se bojím, že si nevšimne auta a vběhne pod něho. Protože je malý a není při přecházení vidět za zaparkovaným autem. Takto to (moje) děti vezmou mnohem líp, protože to je ten skutečný důvod, proč mi má dát ruku. Jen můj strach a nedůvěra v jeho schopnost vyhodnotit situaci (do určitého věku samozřejmě velice oprávněná).
Nakupování byl horor cca do 2 let věku mladšího dítěte (od jeho narození, s jedním to bylo v klídku). Pak se to tak nějak zlepšilo. Starší se po ní přestal opičit, ona pobrala rozum, částečně zabralo i to zapojení do nákupu, hledají věci, dávají do vozíku, přemýšlíme spolu, co koupíme.
Oblékání je samostatná kapitola. Dcera se vyloženě těší ze situací „hurá, já už to umím“ a proto je to s ní jednodušší. Na syna zabírá spíš závodění, ale hodně dlouho budil dojem, že skutečně nerozumí tomu, jak si má to tričko obléct. Navíc nikdy období „já sám“ neměl, bylo mu to jedno. U obou velmi pomáhá, když jsou ztotožnění s tím, proč se mají oblékat, kam jdeme, chápou, proč je to potřeba. Ne vždy to samozřejmě jde, občas jsou jim nějaké moje důvody ukradené, to je jasné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 23:33
@Tamtama píše:
Jako u nas
Me by zajimalo, jak dite nasilim oblikate nebo capnete za ruku a jdete.. na obliknuti bych musela byt chobotnice.. a kdyz ho venku capnu za ruku, tak se zacne protacet..
jo to já ho klidně vláčím zmítajícího se a přecházení už jakž takž jde, ale musím bejt ostražitá. Oblíkání je horší, nato nám občas funguje poslat od pokojíčku a to se rychle vrací a dělá beránka, a le taky ne vždy. Tak dělám chobotnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.15 23:37
@Angua píše:
Mně docela pomáhá dětem vysvětlit, proč SKUTEČNĚ chci, aby mě držely za ruku. Že jezdí auta, to není žádný důvod. Ty nemusíš dítě držet za ruku, protože jezdí auta, pokud dokáže normálně přejít cestu. Auta jezdí a tebe taky nikdo nedrží. Chci ho držet, protože JÁ se bojím, že si nevšimne auta a vběhne pod něho. Protože je malý a není při přecházení vidět za zaparkovaným autem. Takto to (moje) děti vezmou mnohem líp, protože to je ten skutečný důvod, proč mi má dát ruku. Jen můj strach a nedůvěra v jeho schopnost vyhodnotit situaci (do určitého věku samozřejmě velice oprávněná).Nakupování byl horor cca do 2 let věku mladšího dítěte (od jeho narození, s jedním to bylo v klídku). Pak se to tak nějak zlepšilo. Starší se po ní přestal opičit, ona pobrala rozum, částečně zabralo i to zapojení do nákupu, hledají věci, dávají do vozíku, přemýšlíme spolu, co koupíme.
Oblékání je samostatná kapitola. Dcera se vyloženě těší ze situací „hurá, já už to umím“ a proto je to s ní jednodušší. Na syna zabírá spíš závodění, ale hodně dlouho budil dojem, že skutečně nerozumí tomu, jak si má to tričko obléct. Navíc nikdy období „já sám“ neměl, bylo mu to jedno. U obou velmi pomáhá, když jsou ztotožnění s tím, proč se mají oblékat, kam jdeme, chápou, proč je to potřeba. Ne vždy to samozřejmě jde, občas jsou jim nějaké moje důvody ukradené, to je jasné
mě toto zabíralo u první, druhému je to naprosto šumák kdybych nezažila nevěřila bych, ale i tak se snažím a cepuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Tak malýho baví dávat ty věci, které kupuju do košíku, sám si tam nic naštěstí nehází. Jemu se prostě líbí to, že nechci aby tam běhal a tak to dělá, řechtá se u toho a běží, ale v potravinách když sedí ve vozíku nebo táhne ten košík na kolečkách tak je to vpohodě. Jasně že ho taky chytím za ruku a nakonec nějak jde. Obleče se nakonec celkem sám, jen on prostě vidí že mi na tom záleží a rád provokuje. Díky za vaše zkušenosti